Ráda chodím na vycházky a mrzí mě, jak okolo Boskovic ubývá míst, kam se dá pěšky vyrazit a nepotkat cestou žádná auta. Většina přístupových cest do lesů, luk a strání je dnes asfaltovaná či autům zpřístupněná – auta nás provázejí na cestách do Doubrav, autům se nevyhneme během vycházek zahrádkami kolem „Kojálu“, auta hrčí na Kamenici.
O to raději chodím na procházky k Lipníkům, na Červený vrch a do Doubrav po cestě mezi poli. Určitě tudy taky mnozí chodíte. Vyjde se z ulice K Lipníkům a kolem křížku stojícího mezi břízami se pokračuje polní cestou, která nejprve křižuje asfaltku vedoucí ke sběrnému dvoru a pak pokračuje ke studánce Na Blatech. Odtud stačí seběhnout do dolíku zarostlého rákosím a vydat se třeba k Mordovanské studánce či kamkoli jinam.
Během ledna, kdy všude ležel sníh, se dalo krásně pozorovat, jak každý den přibývají po této cestě nové a nové stopy. Pěší, běžkaři, pejskaři, kočárky… Nejsem jediná, kdo si užívá, že nemusí během procházky uhýbat autům.
Proto mě velmi mrzí, že se má tato cesta od křížku až po křižovatku se silnicí vedoucí do sběrného dvora vyasfaltovat. Chápu argument, že obyvatele ulice Boženy Němcové obtěžují náklaďáky mířící do areálu Sity. Rozumím, že se lidem bydlícím na této trase nelíbí, že jim pod okny jezdí popelářské vozy a že si přejí, aby tyto vozy jezdily jinudy. Ale je mi líto, že jako jediné řešení této situace je navrženo vyasfaltování a zpřístupnění pro auta jedné z posledních cest, které poskytují únik z města bez uhýbání motoristům.
Ostatně jestli si dobře vzpomínám, tak před pár lety se přesně tento problém řešil kvůli nadměrné dopravě na ulici Svatopluka Čecha. Tehdy se vyasfaltovala polní cesta vedoucí z Havlíčkovy ulice od bývalého školního statku k dnešnímu vjezdu do sběrného dvora. Až si na přílišný provoz budou stěžovat obyvatelé severní půlky ulice K Lipníkům, tak uděláme co? Kterou cestu vyasfaltujeme pak?
Nechci znít nevděčně, jsem velmi ráda například za chodník ke hřbitovu. Od chvíle, co je postaven, tudy chodím mnohem raději. Ale pořád kolem mě vrčí auta. A u hřbitova chodník končí a do Sportparku musím zase po silnici. I kdyby si spousta řidičů nepletla silnici se závodní dráhou, bylo by tam nepříjemně rušno. Teď mě v pěkné dny míjí jedno auto za druhým.
Cyklistům jejich Sportpark přeju, ale zase ukousl další dílek lesa, kde se mohl pěšec spokojeně procházet. A vydám-li se za hřbitovem doprava, k novému vodojemu s vyhlídkou, sleduji, jak se tam chystají nové stavební pozemky a jak město zase zabere další kus volné krajiny. Když vyrazím přes ulici Na Chmelnici do zahrádek, neustále také musím autům uhýbat, vždyť velká část zahrádkářů na své pozemky jinak než autem nejezdí.
Navíc spousta pěšinek mezi zahrádkami je nyní zahrazených ploty a všude na mě míří nápisy „zákaz vstupu“, „soukromý pozemek“, nebo ještě lépe „postříkáno jedem“. Z chatek se stávají trvale obývané domy a doprava stále narůstá. Zmizely pěšinky vedoucí kolem bývalé střelnice a lomu, nové domy už tam skoro stojí. Na Kamenici je teď taky nebezpečno, řidiči spravenou cestu z nedávné objížďky rádi využívají i nadále.
Zato polňačka od křížku je zatím báječná. Díky tomu, jak je rozbahněná a stěží schůdná, natož sjízdná, člověk zde auto nepotká, jak je rok dlouhý. Není třeba se ohlížet a uskakovat. Stačí prostě jít a utéct městskému ruchu. Přemýšlím, kudy se bude dát takto vyjít z Boskovic, až bude tato cesta asfaltovaná. V této severovýchodní části Boskovic už asi nikudy. Škoda.
Je mi té cesty líto. Je mi líto křížku, který stál stranou dění, a teď kolem něj budou hrčet náklaďáky. Už si tam sotva někdo přijde posedět na lavičku. Proto tato filipika proti asfaltování. Protože nechat občas někde kousek světa, kam nemůžou auta, bych si moc přála.
