„Víc se dívám okolo sebe.“

Rozhovor s Jaroslavem Dohnálkem, lídrem boskovické ODS, vítězem voleb a příštím boskovickým starostou. Město už vedl v letech 2006–2014, nyní uzavřel koalici s ANO, STAN a Sportovci, Volbou pro Boskovice s podporou TOP 09 a Boskováky. Ve vedení radnice ho doplní místostarostové Lukáš Holík (ANO) a Radek Mazáč (Sportovci).

Když jsme spolu mluvili po spočítání hlasů, říkal jste, že chcete nejprve jednat postupně se všemi stranami, které skončily za vámi. To se nakonec nestalo. Proč?

Z jediného důvodu – jednání postupovala rychle; asi rychleji, než jsem čekal. Takže jestli jsme si s některými partnery dali time do následujícího dne, jestli podmínky jsou vyhovující, tak jsem považoval za nesolidní nebo nekorektní sejít se s jinými jen proto, abych jim řekl: možná s vámi něco uděláme, možná neuděláme. Proto jsme se rozhodli – nikdy to nerozhoduje jeden člověk – že počkáme do neděle, jestli najdeme společnou řeč. Našli jsme ji, takže jsem vzal telefon a dal jsem na vědomí ostatním subjektům – aby to věděli ode mne a ne ze sdělovacích prostředků – že jsme uzavřeli koaliční dohodu a že mi připadlo trapné hrát s nimi na schovávanou.

A scházet se, když už nebylo proč.

Kdyby to nedopadlo a my jsme se nedohodli, schůzky by zcela jistě následovaly, protože, jak jsem avizoval i při našem rozhovoru před volbami, až na jednu výjimku mně problém nečinilo, nečiní a činit ani v budoucnu nebude se s kýmkoliv sejít a diskutovat.

Základ koalice byl tedy položen v noci ze soboty na neděli, čili jste jednali opravdu rychle?

Dívejte, definitivní výsledky byly známy kolem deváté a první schůzky začaly probíhat okolo půl desáté večer. Probíhaly asi do jedné hodiny ranní. Avizoval jsem, že jako první se bez ohledu na výsledky voleb sejdeme s těmi, kdo s námi byli v bývalé opozici, a pak se bude postupovat dál. Pak jsme šli podle toho, jak se kdo umístil ve volbách. A zastavili jsme to ve chvíli, kdy se relativně brzy zjevila možnost spolupráce. A teď se vracím k tomu, co už jsem řekl: dali jsme si nějaké možnosti a limity a řekli si, že si to do 24 hodin promyslíme, pak se sejdeme a budeme pokračovat dál.

Říkáte, že jste se scházeli postupně podle toho, jak kdo dopadl ve volbách – ale v koalici jsou Boskováci, kteří jsou ze stran v zastupitelstvu úplně poslední. Znamená to, že jste je od začátku vnímali jako spojence té bývalé opozice?

Jako spojence ne, ale to, že by to tak třeba mohlo být, jsme i při jednání s těmi nejsilnějšími řešili. S Boskováky jsme se spojili jen telefonicky, jestli by byli ochotni jít do nějaké koalice, jestli je to pro ně vůbec přípustné.

Před volbami se šířilo, že blok pravicových stran z opozice právě s Boskováky v zádech počítá s tím, že bude držet pohromadě, ale zároveň se spíše očekávalo, že chcete spolupracovat s ČSSD. Nakonec je to ale hnutí ANO. Co rozhodlo?

Jednoznačně ne osobní sympatie či antipatie, ale větší programová shoda.

Můžete být konkrétní?

Když jsme se bavili o styčných bodech programu, tak jedním z nich je možnost vybudování sportovní haly. Neříkám, že tím úplně nejdůležitějším. A zde se více než s ČSSD shodujeme s ANO na tom, že není a priori jen Červená zahrada. Když vezmu knihovnu, cítíme potřebu a po těch letech i možnost vybudování knihovny. Když jsme se bavili o místech, došli jsme ke shodě v tom, že v tuto chvíli nemíníme řešit jiné umístění než ZZN, ale musíme počkat na to, co bude nakresleno a jak to vyjde nákladově z projektových předpokladů. Celkově to tedy byly věci, které není nereálné buď vybudovat, nebo s jejich realizací začít v tomto volebním období.

Rozhodli jste se pro tu nejkřehčí variantu koalice. Po minulých volbách jste říkal, že vládnout s převahou jednoho hlasu se nedá, nyní máte dva hlasy navíc. Neuvažovali jste o tom, že oslovíte místo těch stran, které dostaly jeden nebo dva mandáty, spíše někoho z těch silnějších? Možnosti vytvořit silnější a konsenzuálnější sestavu zde byly.

Rozumím. Na druhou stranu je to stejně pětikoalice.

Právě. Dali jste přednost tomu, že je vícečetná ze slabých partnerů.

Dva nejsilnější se v koalici potkali, pak jsou obklopeni těmi slabšími. Je to věc názoru, to přesně nevíte nikdy, jestli je to více, nebo méně křehké.

No čistě matematicky, když před zastupitelstvem jeden onemocní, už se můžete bát, jestli jeden další třeba nebude moci přijít.

To bude v případě, že se půjde na věc stylem: ať předloží cokoliv, nejsme s tím ztotožnění, protože to předložila protistrana. Pokud to bude fungovat trošku jinak a nebude to zákopová válka a půjde o věc, která je pro Boskovice prospěšná, tak si umím představit, že mohou být věci, které i opozice podpoří. Samozřejmě ne všechny, to by nebylo ani normální. Byly věci, které jsme v opozici podporovali i my.

Jasně, většinou jsou na jednání zastupitelstva třeba jen dvě tři věci, kdy koalice opravdu potřebuje držet pohromadě.

To s vámi souhlasím.

Ale neobáváte se toho?

Ne. V jisté chvíli to může třeba něco zkomplikovat, ale obava z toho není.

Takže to, že jste se nesnažili vytvořit širší koalici, máme naopak číst jako krok ke konsenzuálnější politice?

Netajím se tím, že takové to zakopání v pozicích koaličně opozičních a házení si granátů navzájem do zákopů bych si nepřál. Nemohu to vyloučit. Z mé strany – byť to bude znít jako strašné klišé – jsem ochoten se s kýmkoliv o čemkoliv bavit. Takže tomu budu chtít předejít, ale jestli se tak stane, nevím.

Nevyčítají vám vaši voliči spolupráci s hnutím ANO? ODS se obecně proti hnutí Andreje Babiše hodně vymezuje.

Nevyčítají. Jsem skoro příjemně překvapen. Možná se stýkám s jinou skupinou lidí, ale sestavení téhle koalice je většinově kvitováno. Bavili jsme se o tom i s naším panem předsedou – antagonismus na celostátní úrovni a komunální politika není opravdu totéž. My tady netvoříme EET, neděláme zákony.

Ale zároveň pomáháte Andreji Babišovi budovat jeho značku. Legitimizujete ji.

To by se mohlo brát i obráceně – ANO je tam teď s námi a pomáhá nám. Je to obousměrné. Nebojím se toho a řeknu to tak: ta značka tady je, existuje a již má své místo na slunci. Z tohoto strach nemám.

Programové prohlášení na konci ledna

Máte už rozdělené mandáty v radě a složení vedení města?

Myslím si, že ano, byť to není součástí textu koaliční smlouvy. Já bych měl být starostou, pan Holík by měl být místostarostou a jako třetí by měl být neuvolněným místostarostou na částečný úvazek pan Mazáč. V radě by za ODS měli zasednout Dohnálek, Ochmanský, Klíma a Tlamka; co mám zprávy od kolegů z ANO, měli by v radě zasednou Lukáš Holík a pan Axman, za Sportovce pan Mazáč, za Topku pan Božek a za Boskováky je to jasné – pan Oldřich.

A teď probíhají jednání o programu? Nebo už to máte uzavřeno?

To nemůže být uzavřeno. Teď jsme řešili rozdělení kompetencí a takovéto záležitosti.

Takže gesce už máte rámcově rozděleny?

To vlastně až na nějaké drobnosti kopíruje, jak ty kompetence byly. A k programu – sepsali jsme, co by každá strana chtěla. Je to strašně dlouhý soupis, ale programové prohlášení rady, která to musí setřídit, koaličně projednat a potom vydat, se očekává někdy ke konci ledna 2019. Během těch tří měsíců to musíme dát dohromady, teď je nejdůležitější nastavit úvodní parametry a rozparcelovat rozpočet a schválit ho na prosincovém zastupitelstvu.

Cítíte v rozpočtu velkou potřebu změn?

Myslím, že ne. Spíš je otázka – a to ještě dnes nemůže nikdo říct a řešit se to bude rozpočtovým opatřením – jestli se prvně pokusíme o všechny práce spojené s realizací knihovny, sportovní haly a podobně. V tuto chvíli jsme se nebavili o nějakých hloubkových auditech nebo prošetřování.

Spíš mě zajímá, jestli je třeba v rozpočtu nějaká větší věc, kterou byste chtěli dát pryč.

Ona tam v tuto chvíli žádná velká věc nebyla zařazena. Letní kino dodělat musíme a všechny ty ostatní věci jsou spíš ve fázi, jak je co nejrychleji připravit a postoupit k realizaci. Na druhou stranu si míníme napřed trošku ověřit a prověřit, co do rozpočtu požadují příspěvkové organizace, aby jednotliví místostarostové a ti, co to mají v odpovědnosti, se s tím seznámili a aby věděli, jaké jsou tam potřeby. Musí se samozřejmě reagovat na různé havarijní stavy, a co se týče provozních výdajů, už jsme se dohodli, že samozřejmě chceme a musíme reagovat třeba ve mzdách na navýšení ze zákona a podobně. Zbytek si musíme zmapovat a další peníze případně přidávat rozpočtovými opatřeními. Ani v rozpočtu se nechystá žádná revoluce.

Myslím, že v tomto je potřeba pochválit nebo konsenzuálně říct, že paní starostka ani nenechala do návrhů rozpočtu zařadit něco takového. Řekla: Nechte většinu peněz na nerozděleném účtu na konci roku, ať si ty základní věci už podělí nové vedení města. Takže tam nevidím nějaký neřešitelný problém.

Mimochodem ve vedení města ani v radě není žádná žena. Není to chyba?

Je.

Ale nebyl to pro vás důvod stavět koalici jinak?

Ne, tak já se přiznám, že – možná špatně, to já neříkám, že je to dobře – ale genderově jsme k tomu nepřistupovali, protože jsem nevěděl, kdo koho bude nominovat a kde tam ženy jsou a nejsou. Přiznám se, že kromě nás a toho, kdo tam je za ANO a za ČSSD, jsem tu noc ani přesně nevěděl, kdo všechno je zastupitel za jednotlivá uskupení. Bylo to tak hektické, že jsem ani neměl čas to zkoumat. Takže to podle toho nebylo. Ale radost z toho nemám, ženský element je tam vždycky potřeba, ale budeme to muset vyvážit nějak jinak. V tuto chvíli nevím jak, ale nabídnout jim jinou šanci. Tím neříkám, že by měla vzniknout – a to je teď v legraci a přeneseně – komise pro ženskou problematiku.

Možná vznikne nějaká feministická stínová rada.

Bude-li mít chuť pracovat, ať pracuje. Nemám v tom problém.

Nejsem zase snílek

Zkusím teď vyjmenovat tři větší investice: knihovna, sportovní hala, kulturní dům (respektive rekonstrukce sokolovny) a vy prosím zkuste říct, v jaké fázi byste je chtěl za 4 roky mít a zároveň to vidíte jako reálné.

Budu říkat vizi, nebudu říkat zbožná přání. Myslím si, že není nereálná. Neumím říct, co dřív, ale buď sportovní halu nebo knihovnu mít postavenou a tu druhou věc mít rozestavěnou. Třetí věc, na které se v koalici dost shodujeme, je otázka bydlení – takže mít ve fázi kopnutí do země nebo započaté výstavby byty pro mladé.

Zde je rozhodující jedna věc – všichni víme, že knihovnu jsme schopni realizovat i za nějaké pomoci státu, to znamená dotačního titulu, byť zatím nevíme, jak ten titul bude vypadat. Co se týká bydlení – tam je to ještě jednoznačnější: nevíme jaké podmínky stát pro tuto oblast vypíše.

A lokalita?

Město vlastní pozemky u nemocnice.

Čili jde o to pokračovat v tomto projektu?

A pak je otázka, jaké stát připraví podmínky, jestli se na to spojit spojit s developerem, nebo to developerovi nechat, nebo to řešit sami. To dnes nikdo neví. Ale to území k tomu jednoznačně vybízí. Teď nechci, aby to vyznělo špatně – nejedná se o sociální byty nebo nějakou vyloučenou oblast, ale o malometrážní byty pro začínající nebo pro seniory. Taková je naše představa. Stejně tam musí být smíšená zástavba – jak rodinné domy, tak bytové domy – podle územně plánovací dokumentace. To je asi to nejdůležitější.

Ještě jsme neřekli tu sokolovnu – kde byste ji chtěl za 4 roky tak asi mít?

Pokud možno spravenou.

To už je docela ambiciózní.

Nejsem zase snílek. Na druhou stranu teď považuji za nejdůležitější vůbec komplex kultury a kulturních stánků. Vím, že už před volbami byla velká schůzka asi třiceti subjektů a my jsme se už dohodli, že v tom chceme co nejdříve pokračovat. Zjednodušeně a laicky to popíšu: každý, kdo nějakou kulturu provozuje a aktivně vykonává, řekne, co chce. První řeknou, že chtějí sál a chtějí tam mít klimatizaci, druzí, že chtějí sál a zase něco jiného, třetí zkušebnu a čtvrtí to či ono. Když se to potom dá dohromady, musí se pak podle mého říct: na toto umíme využít sokolovnu, toto třeba v nové knihovně, na toto umíme nabídnout třeba po nějaké úpravě prostory v katolickém domě. Z toho by měla vyjít jednak potřeba a musí do toho vstoupit reálnost a časová reálnost. Někoho třeba budeme schopni uspokojit brzy, někdo bude muset počkat, až se něco vybuduje, ale nejdůležitější je, abychom to třeba – a možná jsem idealista – během půl roku věděli. Pak můžeme říct: dobře, chybí nám vybavit sokolovnu nějakou technikou nebo třeba – úmyslně přeháním – vysušit sklepy a nechat tam něco vybudovat, přistavět jedno křídlo. To když se dá do nějaké studie, budeme vědět, jak na tom jsme.

Když to shrnu, za půl roku byste chtěli mít tyto informace.

A vizi, jestli jsme to schopni naplnit a kdy. Velká vize je v tuto chvíli také Červená zahrada, ale přiznám se, že zde jsem skeptik. Skeptik v tom smyslu, že si myslím, že je potřeba přikoupit pozemky a poté rozhodnout, co tam udělat v delší budoucnosti, a spíš rozhodnout o dopravním napojení. A byť jsem před dlouhými lety sám sebe nazval kulturním barbarem – dnes už si to úplně nemyslím, ale tehdy jsem se jím na nějakém jednání zastupitelstva nazval…

Ostatně jste muzikant.

No jo, ale to neznamená, že nemohu být barbar… Teď ale cítím, že sportovci už mají nějaká pravidla pro fungování a financování a tak dále. Současně s touto vizí musí vzniknout i systém financování aktivní kultury. Takže kultuře bychom se měli věnovat poměrně dost, byť jí nerozumím. Na to jsou lidi.

A kdo ji bude mít v gesci?

Měl by ji mít pan místostarosta Holík.

Tajný tip na halu

Pojďme ke sportovní hale. Aktuálně platí usnesení, že by měla stát v Červené zahradě, ale když jsou Sportovci v radě a pan Mazáč bude místostarosta, je už tím jasné, že je rozhodnuto o variantě haly na Sušilově, ne?

Není. Ale možností není nekonečně mnoho. Teď se jeví ještě jedna další.

Čili třetí lokalita?

Ano.

Mluvíme o Hybešově?

Teď se hodně mluví ještě o Hybešově, ale já mám ještě jeden tajný tip, který zatím nebudu nikomu říkat. Takže se spíš koaličně shodujeme, že co se týče Červené zahrady a haly v ní, nebylo by vhodné ji v tuto chvíli postavit na Dvořáčkově mlýně a tím zablokovat potenciální, třeba stoletý rozvoj. Určitě se někdo musí zamyslet nad oválem a nějak to tam zkusit namodelovat.

Ale aby sportovci mohli sportovat – a teď to nazvu slovy inženýra Pevného – postavme jim malou halu nebo velkou tělocvičnu s hledištěm. Ať sportují. A jestli se ve vizi Červené zahrady najde místo a jednou i peníze, že by tam byla nějaká větší a originálnější hala – asi ne typu jako v Kuřimi, ta je naprosto nadstandardní – tak ať tam klidně za dalších deset nebo patnáct let je. Vidíme to v tomto modelu. Červenou zahradu vykoupit, namodelovat, udělat tam smysluplné dopravní napojení včetně parkování a postupně ji zastavovat.

Knihovnu nic nebrzdí

Už jsme několikrát zmínili knihovnu. Ta je dnes nejpřipravenější – už se vypracovává projektová dokumentace a může se už rychle, respektive v rámci možností našeho systému…

Může relativně rychle.

…směřovat k tomu, aby se začalo stavět. Znamená to pro vás automaticky, že ten projekt přijde na řadu jako první a začne se stavět, nebo nad tím ještě nějak váháte?

Není tam přímá úměra, tedy bude první projekt a hned se začne stavět. Ale má to svou váhu a určitě se na to bude brát zřetel. V koalici se shodujeme, knihovna není negována, není negováno to místo a spíš se teď míníme pobavit o rozsahu a o tom, jak to finančně zvládnout. Neodpovím asi úplně přímo, protože to v tuto chvíli neumím. Ale máte pravdu, že logicky se po dokončení letního kina nabízí knihovna. A kdyby nám do klína spadl i nějaký dotační titul, tak si myslím, že koaličně nejsou žádné brzdy, že by se knihovna nemohla a neměla realizovat.

Je tam jiná věc, jak se potkávám s lidmi, někteří ji chválí a někteří nad ní ohrnují nos. Ale to tak bývá. Já nejsem vyhraněn ani za a ani za b. Říkám, že Boskovice potřebují knihovnu, měly by mít knihovnu a musíme se k tomu dobrat.

Když mluvíte o ohrnování nosu, míníte tím tu vizuální podobu, tedy návrh architekta Fránka?

Tak. Cítím, že mezi veřejnosti není jednoznačné, jestli je vhodný ten hřeben, nebo ne. Nechci to hodnotit. V koalici jsme se shodli, že si v tom necháme poradit, ať nám řeknou i odborníci. Takto je ten projekt zadán a bude i zpracován.

Kdybyste chtěli změnit vizuální podobu, tak to ale znamená, že shodíte celý ten projekt a začínáme od začátku.

Nejsem stavař, ale bylo mně řečeno, že úplně všechno není o shození, že se něco dá přepracovat. Nebude říkat svůj osobní názor, to by bylo zavádějící. Umím si představit knihovnu se zuby, bez zubů, jakkoli. To musí říct odborníci, má to nějaké zadání a architektonickou myšlenku.

Teď jde spíš o to, že chceme maximálně naplnit využití. Jestli si to dobře pamatuji, tak pokud má být pod těmi zuby sál, chceme vědět, jestli má využití a hodí se i pro někoho dalšího. Mít sály pro sály je už dnes trošku zbytné. Nebo tam bude sál a vymyslím si, že jiný prostor třeba v katolickém domě by se hodil na něco jiného. Nemyslím samozřejmě kino. Pojďme toto seškatulkovat a setřídit a podle toho to potom do realizace pustit. Řekneme: dobře, je zde víceúčelový sál, ale ten může být třeba dvakrát do roka využitý na přednášky, ale ve zbytku – a zase si vymyslím – tam bude působit klub seniorů.

A v tomhle nemáme jasno? Vždyť ten projekt procházel připomínkováním kulturních zařízení. To nejsou informace, které máte pohromadě?

My ne. Je to až s podivem, ale my jsme to zadání nikdy neviděli. Zadávala to rada, na zastupitelstvu se to nikdy neprobíralo. My ne že bychom chtěli najednou zadávat něco jiného, ale podle mých informací všech těch kulturníků – je to nespisovné slovo, ale já je tak nazvu – se asi až poslední dobou začal někdo ptát, co by vlastně chtěli. Nám je jasné, že knihovníci potřebují depozitář, nějaký prostor podlah…

A potřebují sál.

Ale kdo ho dál a na co může ještě využít? Teď jde o to si ty potřeby sesouladit a navrhnout, v jakém rozsahu a na co zgenerálkovat sokolovnu. Nebo dát skleník k dispozici třeba divadlu – to si zase vymýšlím.

Čili jediná podstatná neznámá je pro vás využití sálu v knihovně, ale s tím ostatním – umístěním a návrhem – jste srozuměni?

V hrubých rysech ano. Dohodli jsme se, až bude ten projekt hotov a budou tam i projektantské ceny, musí být na miskách vah jednoznačně: dobře, máme na to, máme na to z tohoto. Když zjistíme, že ty misky jsou vyrovnané a je konsenzus, tak se může stavět. Ale opravdu tady není v koalici nějaký principiální rozklad kvůli knihovně.

Nemíníme sejít z cesty

Rád bych na to navázal otázkou směřující k architektuře a urbanismu. Minulá koalice tyto věci v Boskovicích dost změnila – zřídili pozici městského architekta, začali na to klást důraz, přivedli sem světově uznávaného architekta Smiljana Radiće, aby řešil proluku U Koupadel. Vydali se pro Boskovice novým směrem. Pokládáte to za důležité a chcete na to navazovat? Nebo byste od toho ustoupili?

Nemíníme říkat, že to není naše cesta a že ji odmítáme. Dokonce ani spolupráce s panem profesorem Fránkem nám není cizí, pokud bude chtít spolupracovat on. Na druhou stranu – on je poradní orgán, není to městský architekt v tom smyslu, že by vydával správní rozhodnutí.

To ani není možné. Městský architekt má vždy jen měkké, poradní pravomoci.

Tak. Takže my s tímto nemáme problém.

Nemáme s tím problém – nezlobte se, ale to zní taky dost měkce. Mě spíš zajímá, jestli máte tu ambici to dělat.

Takhle – nemíníme sejít z cesty. Boskovice by si zasloužily, aby se architektonické cítění do staveb přeneslo. Není tam žádný rozpor, ani s profesorem Fránkem. Jestli on bude chtít. Já s tím problém nemám, a co jsem se ptal v koalici, také s tím problém nemají. Asi nazrála doba – a nevíme, jestli třeba po nějaké krizi zase neodezraje – že když už se má stavět, tak i na základě toho, že…

To má nějak vypadat.

A ať jsou na to různé názory. To máte jak s obrazem, někomu se líbí rovná čára a někomu zakřivená. Tam už to neřeším.

Necítíme se být jestřáby

Na radnici a k moci se vracíte po čtyřech letech v opozici. Jak vás prohra v roce 2014 a ty roky v opozici poučily? V čem budete jiní, pokud chcete být jiní?

Vždycky říkám, že je těžké hodnotit sám sebe. Určitě by to měl hodnotit někdo jiný, ale pokud jsem k tomu vyzván, dobře. Pokud se mám hodnotit, co mně to dalo nebo vzalo, tak si dokonce říkám, že ty čtyři roky v opozici mně určitě daly toto: Určitě se víc dívám okolo sebe a chci se ptát lidí, aby měl člověk co možno nejlepší a nejpřímější zpětnou vazbu. Za těch osm let, co jsem předtím seděl na radnici, už měl člověk možná příliš velké klapky, nebo jak to říct, že toto moc nevnímal. Myslel si, že ví všechno nejlíp, a co mu kdo bude vykládat. Myslím, že jsem ochoten víc naslouchat. Možná je to i věkem, jak člověk stárne. A opravdu – teď ať to nevyzní špatně – za jeden z největších kladů považuji, že se ne snad už vydávají na politickou dráhu, ale o komunální politiku se zajímají ve větší míře i mladší. Byť s nimi nemohu hrát stejné hry, které neumím, a nemohu s nimi poslouchat stejnou muziku, míním je poslouchat v tom, co si myslí a co si přejí, a jejich přání a potřeby více implementovat. Myslím, že mi to dalo větší podporu, a jestli to budu umět všechno zkompletovat, zharmonizovat a sám v sobě uřídit, tak by to mohlo k něčemu vést.

Ale já jsem nikdy nebyl ten typ, co bouchá do stolu a říká, že je to jenom takto. On si starosta může bouchat do stolu, jak chce, ale všechno je kolektivní rozhodnutí. A kolektiv je vždycky nějak směřován a formován. Míním dát maximální prostor jakékoliv diskuzi. I kdyby mělo něco trvat o trochu déle, pojďme o tom klidně diskutovat, než něco ne úplně dobře rozhodnout hned a rychle.

Rozumím tomu, co říkáte, ale hned vaše první kroky působí docela silově – koalice je postavená na nejmenším nutném počtu hlasů, přizvali jste jen ty, co jsou vám nejbližší. Poměr sil je z pozice ODS taky docela dominantní. Zatím to vypadá, že vaše politika bude docela silová.

Já si myslím, že nebude. Asi to chce vyzkoušet a dát tomu čas. Víte, tam bylo více možností, s některými koaličními partnery ale byla větší, či menší chuť se spojovat. Nejde o mě, ale i o rozhodnutí našich orgánů.

Důvody jsou v minulosti? Je to zátěž vztahů, které se v politice tvoří delší dobu?

Nevidím problém ani tak v osobní rovině, ale samozřejmě některá rozhodnutí a zásadní negace něčeho jistou roli hrály. Nebylo to: vy jste nám zrušili to, tak my vás teď nevezmeme. Ale neříkám, že se k tomu nepřihlíželo, v alchymii vyjednávání to jisté role hrálo. A ještě jedna věc – když slyšíte jména těch čtyř lidí za ODS, žádný z nich není dravec, který bych chtěl někoho rozsápat.

Změnu jste ale udělali razantní. Vy jste samozřejmě větší pamětník boskovické politiky než já – ale stalo se vůbec někdy, že by po volbách došlo ke kompletní obměně vedení města i všech radních a nikdo nepokračoval dál?

Vidíte, to mě ani nenapadlo. Fakt je ten, že jestli to není poprvé, tak takováto výměna nebude úplně četná. Jestli je to poprvé nebo podruhé, nevím. Nevidím v tom ale problém, ti lidé, kteří do rady jdou, z ní zčásti už něco zažili a odseděli. Můžeme se za půl roku sejít a říct si, že to nefunguje, já nevím. Kdysi měla ODS v radě 5 členů, trochu jsem nechápal, že na to koaliční partneři přistoupili, to už bylo hodně kruté a hodně anomální. Teď sice máme čtyři, ale to kopíruje výsledek voleb.

Mít čtyři radní a starostu – to mi přijde jako velký zisk povolebních vyjednávání.

Jasně. Ale to teď nechme, neříkám, že je to dobře, nebo špatně. To vyhodnotíme. Vrátím se ještě na vteřinku k tomu, co jste říkal – víte, my jsme i zvažovali, jestli koalici nerozšířit. Přiznám se ale, že jsme moc neuvažovali o rozšíření směrem k ostatním bývalým koaličním stranám. Jediné, nad čím jsme diskutovali – a ať to tak nezní, to není kvůli vám – jestli do koalice přizvat, nebo nepřizvat Pirátskou stranu. Nakonec jsme rozhodli, jak jsme rozhodli, nevím, jestli dobře. Ale nebylo tam zase nic osobního, co by nám na někom vadilo, nebo bychom si vyřizovali účty. Teprve se ukáže. Ale neměli jsme představu, že jestřábi najednou začnou útočit. Necítíme se být jestřáby.

Na začátku se zásadní změny málokdy přiznávají, ale přesto se zeptám: budou padat hlavy? Obvykle padají. Říká se, že nebudou, ale pak se slučují odbory na radnici, případně odvolávají ředitelé a jednatelé. S čím do toho jdete vy? Zasáhne změna personálie ve městě?

Je to vždycky kolektivní rozhodnutí, ale můžu tady prohlásit, že není naplánovaná žádná noc dlouhých nožů.

Přesně to nám říkala paní Nedomová po minulých volbách a netrvalo dlouho a vypadli dva tři lidé z vedení odborů a šéf nemocnice.

Dívejte, ještě takto – my jsme se dohodli, že se i podle toho, co má kdo v gesci, sejdeme s lidmi z vedení. Já už jsem nějaké schůzky absolvoval. Jednak skrze rozpočet a chceme se podívat i na to, co jsme měli v programu – jak optimalizovat běžné výdaje, provozní i mzdové. Ne snižovat, ale optimalizovat. Jestli se někde řekne, že něco považujeme za zbytné, a nějaké dva odbory se sloučí, protože se předtím rozdělily, to neumím vyloučit. Ale nenapadá mě, že by to mělo být nějak brzy a někam by se šlo s mečem. U nemocnice, u Služeb a u příspěvkových organizací je to o jejich fungování. Pokud by nemocnice uměla a umí fungovat, tak tady není žádná averze vůči jednateli. A je to tak i u těch ostatních. My víme, se kterými nedostatky se potýkají a jestli to ti jednatelé umí řešit a budou řešit, my zastupujeme vlastníka nebo zřizovatele a není tady žádná zášť, že někdo byl jmenován někým. Jestli to fungovat nebude, tak se k něčemu přistoupit musí, ale to je normální, stejně jako v privátní sféře.

Nějakou zkušenost máte, pozorujete to 4 roky z opozice, komunikujete s těmi lidmi. Takže víte, do čeho jdete. Nemocnice je v Boskovicích dlouhodobě problematické téma – čekáte tam turbulence i v budoucnosti?

Já si dokonce myslím, že u nemocnice nejvíc záleží, jak umí hospodařit, jakého dosáhne výsledku a jak se umí sama o sebe personálně sama postarat. Je to v dnešní situaci obrovský problém a já se chci sejít s panem jednatelem. Myslím si, že najdeme shodu v tom, co je potřeba řešit, a dáme mu nějaký čas na to, aby to řešit mohl. A pak se to vyhodnotí.

To ale znamená, že se jistým způsobem změní zadání pro něj z pozice města. To, co se má dělat, mu řeknete trochu jinak než předchozí rada?

Ne. Možná jsem se špatně vyjádřil. My se shodujeme na tom, že nemocnice má být městská. Když chceme, aby byla městská, nemůže město veškeré peníze vynakládat na její chod a provoz. A jestli to umějí zvládnout, je to ideální stav a asi se umíme bez problémů domluvit. Samozřejmě bychom teď mohli mluvit hodinu o nemocnici. Já nevím, jak stát pošle naslibované peníze v úhradové vyhlášce na lékaře, na sestry a tak dál. Vím, že jsme schopni a budeme muset větší mírou přispívat na lékařské vybavení, na údržbu budov a tak dál. Ale město nemůže lékařům platit ze svého rozpočtu mzdy. Tak jako neumí a nemůže sehnat čtyři lékaře a dvacet sester, pokud by chyběli. My si jednoznačně řekneme, co je třeba zabezpečit – a to měl pan jednatel podle mě i nyní, i když jsem nechodil na jejich schůzky. To je to, co jen a pouze bude hrát roli ne snad v odvolávání jednatele, ale v komunikaci a v další vzájemné symbióze. Mně je úplně jedno, jestli byl jmenován paní starostkou, nebo někým jiným. Je mi v tuto chvíli úplně jedno, že tam přišel za nějak odejitého pana Navrátila a pana Julínka. To teď vůbec neznamená – a jsem na to i tázán – že 1. ledna nastupují pan Navrátil s panem Julínkem. Tak to není.

Nebudete jim volat?

Možná by ani neměli zájem. Já to nevím. Nehovořil jsem s nimi a nejsem s nimi ve spojení.

Šance kulturníků

Říkal jste, že každý přichází do koalice s nějakým seznamem a teď to musíte sladit. Na závěr se zeptám vás osobně – když se podíváte na seznam, se kterým do toho jde ODS, co je pro vás klíčová věc, kterou byste vy osobně rád udělal? Co by vás osobně potěšilo, kdyby se podařilo udělat?

Není to foukání na bebínka, ale samozřejmě bych si přál, aby tady opravdu pro sportovce byla ta hala. Někdy jsem byl dokonce nařčen: „Ty stejně bojuješ jen za tu halu, kterou ti zrušili.“ Nejde o mě, já v ní sportovat už nebudu. A budete se divit, ale chtěl bych ještě druhou věc. Knihovnu beru jako nutnou. Nepodceňuji to a nedávám tomu nižší prioritu. Obojí je to občanská vybavenost, šířeji řečeno. To, co máme, je provizorium. Městu se na bývalém okresňáku navíc uvolní nádherný sál, můžou tam být zastupitelstva nebo něco dalšího.

Ta druhá věc trochu popírá, co jsem prohlásil. Když jsem po třiceti letech našel trumpetu a začal na ni, ne úplně ideálně, ale s radostí hrát, začal jsem být s muzikanty ve spojení.

Začal jste kultivovat své kulturní barbarství.

To se možná nepovede… Ale přál bych si, aby se tak, jako se dlouhou dobu hledal model a modelovaly se podmínky pro sport, umělo teď město vytvořit podmínky a věnovalo se s větší intenzitou těm a tomu, kdo tady aktivně dělá jakýkoliv druh kultury. Pro mě je kultura i tanec, byť je to skoro sport. Aby se šance sportovců a kulturníků tak nějak vyrovnaly.

Čili když to řeknu materiálně – jsou to knihovna a sportovní hala. A v tom nemateriálním je to dostat se k tomuhle. Věřím, že pak bude i větší zájem třeba o základní uměleckou školu, ať už v jakémkoliv oboru. Když budou vidět děti a jejich rodiče, že se tady třeba hraje výborné divadlo a je tady skvělý pěvecký sbor, budou se o to víc zajímat. Jsem ze staré generace – ať už člověk sportuje nebo se věnuje kultuře, má méně času jak na počítače, tak na všechny ostatní „blbosti“.

další rozhovory