Nedávné setkání vedení města s veřejností oživilo debatu o dopravě ve městě, zejména o obchvatu Boskovic na Jevíčko a nedostatku parkovacích míst. Oba zmíněné problémy mají společný jmenovatel, kterým je rostoucí intenzita osobní automobilové dopravy.
Auta jsou v naší kultuře nedotknutelnou svatou krávou, a tak je zvlášť před komunálními volbami nepravděpodobné, že bychom od kandidujících stran slyšeli to, co bychom slyšet potřebovali: Řešit problém osobní automobilové dopravy zvyšováním počtu parkovacích míst je jako řešit problém nadváhy posouváním knoflíku na kalhotách. Místo abychom problém zmenšili, jen na čas zakryjeme fakt, že roste.
Nic jako dostatečný počet parkovacích míst neexistuje. Pokud nabídka parkovacích míst načas překročí poptávku, rodiny se jednoduše přizpůsobí a pořídí si druhé nebo třetí auto, takže volná místa rychle zmizí a parkovat opět není kde. Dimenzovat město na to, že v něm každý jezdí vlastním autem, jednoduše nejde. Tuto zkušenost před námi udělalo bezpočet jiných měst i celých států a bylo by škoda, kdybychom se z jejich příkladu včas nepoučili.
Město se bez aut neobejde, ale pokud má dobře fungovat, místo ustupování osobní automobilové dopravě je nutné posílit ostatní způsoby dopravy, tedy chůzi, jízdu na kole nebo městskou hromadnou dopravu. Řidiči to pochopitelně neradi slyší, protože doprava vlastním autem je velmi pohodlná. Pokud ale budeme všichni za všech okolností trvat na pohodlné dopravě vlastním autem, utratíme velký díl společného rozpočtu za to, že nakonec nebude pohodlně jezdit vůbec nikdo a nikdy.
Doprava ve městě je zároveň problém, který se nedá vyřešit jedním grandiózním gestem, jakým je třeba obchvat nebo parkovací dům; bezproblémová doprava je výsledkem desítek menších či větších rozhodnutí v různých oblastech. Přetížení křižovatky u Slávie je mimo jiné důsledkem toho, že jsme všechna velká nákupní centra nechali vzniknout až za ní, v západní části města. Problematická je také řídká nová zástavba samostatně stojících rodinných domů, kolem kterých se neuživí obchody a jejichž obyvatelé tedy vesměs jezdí nakupovat autem. Městská hromadná doprava u nás prakticky neexistuje – zaskakují za ni linky integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, což je pro město jistě organizačně pohodlné, ale dopravně velmi bídné.
Pokud tedy reálně zvažujeme investici třeba až stovek miliónů do řešení dopravní situace obchvatem, měli bychom se dobře zamyslet, jestli bychom většího efektu nedosáhli jinou cestou. Například stavbou dobře dostupného supermarketu někde ve východní části města, rozšiřováním města hustější zástavbou, kolem které by se uživily služby, zlepšením prostupnosti města pro chodce a cyklisty, nebo třeba pořízením skutečné městské hromadné dopravy v podobě mikrobusů, které by kroužily po městě a zaručovaly, že na kterékoliv zastávce MHD v rozumném čase chytíte spoj svým směrem. A v neposlední řadě je dobré si připomínat, že žijeme v malém městě, kde je většina důležitých bodů vzdálená pár minut chůze od sebe.
To všechno jsou pochopitelně jen laické návrhy. Naštěstí nemusí zůstat u nich – město už si nechalo zpracovat analýzu parkování, tranzitní dopravy a intenzit dopravy. To je výborný krok, protože díky reálným číslům se můžeme vyhnout drahým a pracným přehmatům, jejichž vliv na dopravu by neodpovídal vynaloženým prostředkům. Což, pokud se my laici nepleteme ve výkladu naměřených hodnot, je přesně případ obchvatu na Jevíčko. Místo abychom se tedy snažili situaci vyřešit jedním heroickým zásahem, co kdybychom s odborníky raději vypracovali seznam menších, efektivnějších opatření, jejichž společný dopad by se na dopravě podepsal mnohem víc?