Země se mění v barevnou paletu, kterou právě ponořili do umyvadla. Rozblácené cesty zasypává nekonečný proud odstínů teplých barev zářících ve vytoužené vláze. Šlapeme po nich jako po koberci a radujeme se z té neuvěřitelné nádhery – každý rok. V konkurenci žlutě, oranžově až červeně zářících listů javorů, buků a topolů se jen těžko prosazují matnější ozubené lístky habrů. Zato habřinky, remízky s velkým počtem mladých habrů, nyní prosvětlují lesy a okolí cest. Habr má nyní možnost ukázat své svalnaté tělo, své houževnaté vlastnosti a svou loajalitu ve službách člověku.
Až budete procházet lesem kdekoli na Boskovicku, budete potkávat tisíce habrů, a přesto těžko narazíte na nějaký mohutný strom. Lidé si ho často pletou s bukem, někdo dokonce s lípou, ale jeho habitus je zcela jiný. Má šedavou hladkou borku s tmavou kresbou, která připomíná svazky svalů. Když přimhouříte oči, vybaví se vám černobílá fotografie antických soch. Kmeny habrů někdy vypadají jako složené z mnoha lan. Jako kouzelné hole druidů, do nichž naši dávní předci ukryli magii Země. Čekají na svůj čas, aby tuto magii probudily. Využívají sílu, kterou mnohdy vítězí nad extrémními výkyvy počasí.
Je jen otázka času, ale ne toho lidského v horizontu sta let, ale času stromů, který je počítán spíše na tisíciletí, kdy se změní vegetace v našem mírném pásmu. Už nyní mnohým stromům takzvané globální změny klimatu způsobují potíže, trpí chorobami a je možné, že z naší přírody vymizí. Jinak jsou na tom právě habry. Dokážou přežít na suchých stráních i ve vlhku. Dlouho snáší stín pod korunami jiných stromů v našich lesích a jen jak se uvolní místo, rozpřáhnou své široké koruny do všech stran. Mají výbornou výmladnost. I pařez starého stromu obrazí mladými větývkami. Každým rokem tvoří velké množství semen, která jsou uložena v blanitém trojitém křídle, připomínajícím korunky princezen. Když v dubnu kvetou, strom je jimi posetý víc než listím. Prostě skvělá výbava do budoucích nevyzpytatelných časů.
Habry v Boskovicích
Nejznámější habr stráží vchod do parku u zámeckého skleníku od Městských lázní. Je prvním stromem od parkoviště a je to právě typické vzezření habru, kterým nás tento nádherný strom vítá v krásné zahradě pod letním kinem. Boskovice mají velkou výhodu v poloze mezi lesy, a proto parky nevnímáme tolik potřebné, jako je tomu u obyvatel větších měst nebo tam, kde tolik lesů nemají. Ale měli bychom si uvědomit, že tento park má nejen své kouzlo, ale je to vlastně jediné místo tohoto typu v Boskovicích.
V posledních letech se mluví o jeho rekonstrukci, ale podle mě by stačily drobné opravy a zpestření keřového patra. Jeho krása totiž nespočívá v originalitě, ale právě v tradici. Je to takové domácí místo, milé a pohodové. Myslím, že není třeba z něj dělat park městského typu, jako byly předložené návrhy. Copak rádi měníme své domácí pohodlí? Místa jako jsou historické budovy, amfiteátry či právě parky není třeba přetvářet, ale naopak podtrhnout jejich výraz. Jejich zakladatelé přemýšleli dopředu, mysleli na to, jak budou vypadat stromy za sto a více let. To je vlastnost, které se nám v uspěchané době nedostává. Proto je ochrana starých stromů a podobných míst, jako je tento park, projevem úcty k našim rodům a lásky k budoucím generacím.
Když vstoupíte do parku pod letním kinem, můžete se poklonit tomuto krásně kroucenému habru, ze spodu svahu vypadá až strašidelně. Projdete okolo mohutnícího modřínu a na rozcestí okolo tisu se vydáte vlevo; prvním stromem na palouku je pravděpodobně největší habr v Boskovicích. Má dvojitý kmen a na habr neobvykle vysoce nasazenou korunu. Více velkých habrů lemuje zeď zámeckého parku, která odděluje část pod zámkem a židovskou čtvrť. Habry jsou také součástí zeleně celého kopce k boskovickému hradu, okolí zámku a veškerých lesů v okolí. Ve městě se setkáme s pyramidálním kultivarem habru.
Pro své velice nenáročné potřeby jsou habry stále více využívané do městské zeleně, která musí snášet ještě extrémnější výkyvy počasí, sucho, úpal i automobilový smog. Tento kultivar vypadá jako naducaný zavřený deštník a obdivovat ho můžeme ve výsadbě na parkovišti za ZŠ na Sušilově ulici, u gymnázia, před úřadem na náměstí 9. května a v nové výsadbě na ulici Hybešově. Zajímavý kultivar habru trochu nenápadně roste v pozadí známého jinanu u zámeckého skleníku. Naopak ve své přirozené podobě jsou habry součástí vyšší zeleně, která chrání bytové domy na ulici Kapitána Jaroše od dopravy tahu hlavní silnice na Prostějov.
Pro mě nejkrásnější a nejmagičtější habr střeží potok a zelenou turistickou trasu na Domanku, Ke třem rybníčkům. Lidé značící turistické stezky si tento strom vybrali a já jsem tomu ráda, protože i pro mě je to symbol možných cest, ukazatel směru. Jedná se o trasu vedoucí od zahradnictví pana Lebiše. V hlubokém zářezu vede cesta, která se v deštivých dnech mění v mělkou řeku. Cupitáte po kamenech, stoupáte vzhůru a nad hlavami tušíte otevírající se nebe. Vedle vás zpívá chladný potůček. Jako horská bystřina mě vždy láká, abych se z něho napila, ale ještě jsem nenašla odvahu. Od počátku této cesty se budete potkávat s habry, od drobných spíše keřových hájků až po velké křivolaké stromy. Větve habru nejprve rostou do všech stran kolmo ke kmeni. Později pak tvoří velice zajímavé pokroucené kmeny s rozložitou korunou. Jsou to stromy, které se umí vypořádat s řezem, lámáním, podemletím či jinou újmou. Habrová houževnatost tato zranění promění v pohádkově tvarované, až tajemné stromy. Díky této vlastnosti se habrů využívá k tvorbě živých plotů. Část svých listů habr ponechává na větvích až do jara, a tak i v zimě jsou tyto živé ploty neprůhledné. Nejznámější živý plot z habrů je pravidelně a mnoho let stříhán do tvaru bludiště v parku u zámku Lednice.
Habry v Jihomoravském kraji
V našem kraji není jediný památný habr. Přitom se habry mohou dožívat až půl tisíciletí a dorůstají do úžasných tvarů, jako například chráněný habr v Pacově v nedalekém kraji Vysočina. Pravděpodobně nejmohutnější a opravdu působivý habr obecný (Carpinus betulas) s obvodem přes pět metrů je ozdobou zámeckého parku v Židlochovicích na Brněnsku. Na první pohled nás upoutá. Jeho obrovská koruna začíná už kousek nad zemí. Další mohutný habr s větvemi propletenými široko do stran roste v zámeckém parku v Lednici. Dva habry jsou součástí památného lipového stromořadí na křížové cestě u Rosic na Brněnsku, které bylo za památné vyhlášeno už v roce 1978. Je však otázkou, zda sem byly habry vysázeny záměrně, nebo zda se sem dostaly přirozeně z vlastní vůle a lidé je do stromořadí zařadili z neznalosti nebo úcty. Každopádně tvoří vstupní portál a mají zde své čestné místo. Letité pokroucené habry můžete obdivovat u vchodu do obory k vykopávkám na Pohansku nedaleko Břeclavi.
Tradice a léčení
Habry mi připomínají dávné druidské doby, kdy mágové užívali síly Země i Vesmíru k přežití svého kmene. Můžeme přemýšlet, do jaké míry jsou pověsti a legendy z dávných dob pravdivé. Zda jsou lidé jedinými tvořícími bytostmi této planety, či nikoli. Habry si však tuto dobu pamatují. Jsou to stromy, které na našem kontinentu rostly od doby ledové a jsou připravené přežít i nadále.
Dřevo habru bylo právem nazývané železným dřevem. Má nejtvrdší dřevo z našich evropských stromů. Používalo se na kolářské výrobky, do lisů na mošt nebo na lafety děl. Říká se, že má tvrdost jako řemdih, zbraň z husitské doby.
Nejsou záznamy o léčivých účincích habru, ale služby, které pro nás habry celá tisíciletí vykonávaly, jsou nepřekonatelné. Rostou na všech půdách a díky své výmladnosti byly v minulosti opakovaně káceny, aby z jejich pařezů rostly stromy nové pro další kácení. Proto nejsou v našich lesích prastaré habry, ale spíše pokroucené houštiny tvořící až neprostupné habřiny. Ochranu habrů využívali Keltové k hrazení svých osad. Hustě vysázené habry kolem osad byly bytelnější než hradby z kůlů.
V jedné severské legendě se praví o loajalitě habru a lidí rozených v jejich znamení, kteří se často obětují pro vyšší záměr. Jsou popisovány jako symboly čestnosti. Mladému Connerinovi se před iniciační slavností – přijetí do kruhu mužů – zdálo, že k němu promluvil kanec a sdělil mu, že jestli někdy zabije jednoho z nich, tak mu zůstanou jen tři roky života. Otec mu obstaral chůdy z habrového dřeva, kdyby ho někdy toto nevyzpytatelné nebezpečné zvíře v lese překvapilo. Mladík se naučil chůdy bravurně ovládat a díky svému umu byl přijat do královské dužiny. Když byl se svým králem na cestách, vyřítil se proti králi kanec. Conneri mu vrazil svůj oštěp do boku, krále zachránil a za tři roky zemřel na horečku.
Habry v keltském kalendáři stromů
Mnozí z těch, kteří se narodili ve znamení habru (začátek června a začátek prosince), přebírají instinktivně zodpovědnost za chyby, které by měly být přičteny na konto jejich partnerů nebo šéfů. Díky tomu se občas někdo probudí a uvědomí si, co je to čest. Sympatické na tom je, že člověku-habru jde více o toleranci a vyrovnání rozdílů než o zkostnatělé zákony, které se neobejdou bez obětního beránka. „Habroví“ lidé mají dobrý cit pro vše spravedlivé. Neočekávají, že každý člověk je stejně chytrý, stejně silný, stejně citlivý. Ale každý by měl mít stejnou možnost rozvíjet v sobě to, co v sobě nese latentního, ukrytého. Každý by měl dostat spravedlivou šanci. Tam, kde jiní prožívají a inscenují dramata, velkoryse odpouštějí. Jsou schopni projít „selháním“, aby pomohli druhým.
Habrová rada na závěr
Vše má svůj čas. A pokud jdeme s odvahou za svým životním snem, vždy ten správný čas nalezneme.
Do tváře nehledí,
hluboko do duše se dívá.
Ve spleti svalnatých kmenů
sílu k životu dává.
Co vědomí netuší,
habr ve správný čas odkrývá.
