Více než sto let je boskovické gymnázium nejvýznamnější vzdělávací institucí v regionu. Založeno bylo v roce 1900 po půlstoletí trvajících snahách o jeho zřízení. První maturanti opouštěli gymnázium v Boskovicích v létě roku 1908. Z téměř 80 studentů dospěla k maturitě necelá polovina. Jaké byly začátky školy a kdo byli první absolventi?
Založení gymnázia
Boskovice projevily zájem o zřízení střední školy již v 50. letech 19. století, kdy obecní výbor podal žádost o rozšíření hlavní školy o III. třídu a zároveň o povolení nižší dvoutřídní školy reálné (1851). Znovu pak byla žádost o zřízení čtyřtřídní hlavní školy podána roku 1857. I když byla vyřízena kladně, boskovičtí radní nakonec rozhodli „pragmaticky“ a s odkazem na finanční důvody zřízení školy odložili.
Roku 1867 byla zřízena státní gymnázia v Brně a Olomouci, v letech 1870–1871 pak v dalších městech na Moravě (Přerov, Telč, Třebíč, Prostějov, Valašské Meziříčí); povzbuzeny těmito příklady Boskovice roku 1871 znovu zažádaly o povolení českého nižšího reálného gymnázia. Žádost podpořilo 150 obcí z okresu i okolí, a i když se záležitost vyvíjela pozitivním směrem, vše zvrátilo odstoupení ministra Hohenwarta, jenž sám byl záměru příznivě nakloněn – jeho nástupce však žádost zamítl.
Znovu Boskovice zažádaly o zřízení gymnázia v roce 1880 a pak na konci století, roku 1897, z iniciativy tehdejšího náměstka starosty JUDr. Josefa Kirchmanna. Přes negativní vyjádření ministerstva byla žádost opětována roku 1899, a to s velkou podporou poslanců P. Vincence Ševčíka, Josefa Koudely a Josefa Žáčka a odborného ředitele na ministerstvu vyučování, dr. Antonína Rezka. Zřízení gymnázia s vyučovací řečí českou v Boskovicích se tak nakonec podařilo prosadit – se zahájením vyučování ve školním roce 1900/1901.
Učitelé a studenti
Ředitelem nově založeného C. k. státního gymnasia v Boskovicích byl 3. 9. 1900 jmenován Pavel Krippner (1853–1926), rodák z Plzeňska a klasický filolog, který působil jako učitel v Praze a v Přerově. Ředitelem boskovického gymnázia byl do roku 1911, učil latinu a český jazyk. Vedle ředitele na gymnáziu vyučovali ještě tři profesoři a tři učitelé pro nepovinné předměty: František Hýbl (latina, čeština, zeměpis), Jan Khéres (matematika, přírodopis, němčina), P. František Chramosta (náboženství), Karel Červinka (krasopis a kreslení), František Neumann (zpěv) a František Pinkas (tělocvik).
Do 1. třídy gymnázia bylo přijato 77 žáků (5 bylo odmítnuto), takže bylo třeba žáky rozdělit do dvou tříd. Studovat začaly i dvě dívky, takzvané privatistky – mohly se účastnit vyučování, nesměly však být vyvolávány a o přestávkách musely být v místnosti oddělené od studentů. Obě ale ze studia odstoupily už v průběhu prvního roku, první ročník kromě nich nedokončilo ještě šest studentů. Asi třetina žáků byla z Boskovic, více než polovina byla z jiných míst na Moravě, jeden z Čech a jeden z Rakouska. Vyučování probíhalo v budově měšťanské školy a – jak se píše v kronice gymnázia – školní rok 1900/1901 byl započat dne 19. září vzýváním Ducha svatého.
Pro zajímavost zde uveďme i ostatní slavnosti a významné události, které zmiňuje kronika gymnázia:
Dne 4. října 1900, v den Nejvyšších jmenin Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. súčastnili se žáci katolického náboženství (což byli skoro všichni) slavných služeb Božích v 9 hodin. ¶ Dne 19. listopadu 1900 súčastnili se všichni žáci katolického náboženství zádušních služeb Božích na uctění památky Nejvyšších jmenin zemřelého Jejího Veličenstva, císařovny a královny Alžběty. ¶ V den slavnosti Božího Těla (6. června) súčastnili se žáci katolického náboženství se svými učiteli slavného průvodu. ¶ Dne 21. června ve svátek sv. Aloisia, patrona studující mládeže, súčastnili se všichni žáci katolického náboženství služeb božích, načež bylo dopoledne prázdno. ¶ Dne 28. června konala se zádušní mše sv. za zemřelého J. V. císaře a krále českého Ferdinada Dobrotivého. ¶ Školní rok 1900/1 ukončen dne 13. července slavnými službami Božími s Te Deum.
Stavba budovy gymnázia
Jednou z podmínek založení gymnázia bylo postavení nové školní budovy. Už výběr stavebního místa vyvolal spory v radě i mezi občany, nespokojená část rady i občanů spor dokonce přivedla až na ministerstvo. Tím se školní provizorium prodloužilo na tři roky, což způsobilo nemalé komplikace měšťanské škole, která musela pro účely gymnázia vyčlenit další prostory, celkem již sedm místností. Ministerstvo nakonec po vyjádření statika odsouhlasilo vybraný pozemek, pouze mělo požadavek, aby stavba nebyla realizována podle architekta Dominika Feye z Uherského Hradiště, jehož si vybralo město, ale podle plánu vypracovaného oddělením pro pozemní stavby ministerstva vnitra.
11. září 1903 byla budova zkolaudována a 20. září slavnostně otevřena. Za účasti brněnského biskupa Františka Saleského Bauera a zemských i místních představitelů a poslanců předal radní Karel Lipka klíče od budovy řediteli P. Krippnerovi. Byly proneseny přípitky Jeho Veličenstvu císaři a králi, panu zemskému školnímu inspektorovi Janu Slavíkovi, městu Boskovice a říšským a zemským poslancům – zejména dr. Žáčkovi, dr. Kirchmannovi, dr. Rezkovi, kteří měli svůj díl zásluh na zřízení gymnázia a postavení budovy.
Maturita
Ze 78 žáků, kteří započali studium v roce 1900, jich k maturitě došlo 35, tedy méně než polovina. Věkové rozpětí studentů u maturity bylo na dnešní poměry poněkud větší, bylo jim 18–23 let. Co se týče vyznání, 34 žáků bylo katolického náboženství a jeden evangelicko-reformního helvétského vyznání.
V posledním ročníku studenty učili tito učitelé: ředitel Pavel Krippner (latina), třídní učitel Rudolf Tereba (matematika a fyzika), P. František Chramosta (náboženství), Josef Mach (řečtina a filosofie), Richard Wolf (čeština a němčina), Václav Linda (dějepis a zeměpis). Jejich podobenky jsou na tablu, ředitel s třídním učitelem a pod nimi ostatní čtyři. Identifikovat by je uměl bezpochyby dr. Bránský nebo ing. Šmétka, bývalí profesoři gymnázia, kteří se věnovali jeho historii.
Písemné maturitní zkoušky se konaly ve dnech 1.–3. června z českého jazyka, latiny a řečtiny. V českém jazyce měli studenti na výběr tato témata: 1) Význam a nutnost mocného státu dunajského pro střední Evropu – pojednání, 2) „Nejednou věru děje vlasti právě nás stezkou povinnosti vedly k slávě“ (A. Tennyson) – úvaha, 3) „Dvě věci naplňují ducha novým vždy a rostoucím obdivem a úctou, čím častěji a vytrvaleji myšlenka jimi se obírá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně“ (Kant) – rozjímání. V jazyce latinském znělo zadání Cicero De finibus bonorum et malorum, v řečtině Demosthenes Peri tes parapresbeias.
Ústní zkoušky se konaly 16.–21. července 1908. Pět studentů prospělo s vyznamenáním: Rudolf Dominik, Jaroslav Kunc, Ignác Sedláček, Bedřich Šimek, Metoděj Tesař.
Pozdější osudy absolventů
Mnozí po absolvování gymnázia jistě pokračovali v dalším studiu, a právě když patrně končili, vypukla světová válka. Tři z prvních absolventů boskovického gymnázia v ní bojovali v řadách československých legií: Josef Fiala z Olešnice (v legiích 1. 11. 1916 – 14. 2. 1922), Metoděj Fiala z Valchova (v legiích 15. 4. 1917 – 28. 2. 1921) a Ladislav Rutar z Voděrad. První dva byli v legii ruské, poslední měl osudy spletitější. Postupně bojoval v legii srbské, francouzské a italské a po světové válce zůstal v řadách československé armády, kde od roku 1922 působil u Nejvyššího vojenského soudu. Za okupace se zapojil do protinacistického odboje v organizaci Obrana národa, byl vězněn na Pankráci, v Dachau a v Buchenwaldu. Po válce opět působil u Nejvyššího vojenského soudu, roku 1945 byl povýšen na generála justiční služby. Zemřel roku 1962 v Praze.
Nejméně dva vystudovali na lékaře – Otakar Richenbach ze Štěpánova pracoval jako lékař v zemské nemocnici v Brně a Raimund Treu zůstal v Boskovicích jako obvodní lékař.
Dva z absolventů, Rudolf Dominik a František Kovář, jsou dokonce uvedeni v Ottově slovníku naučném nové doby (vydaném v 30. letech). Rudolf Dominik vystudoval práva a stal se profesorem obchodního práva na Masarykově univerzitě, od r. 1930 členem vědecké komise pro reformu obchodního práva, členem řady vědeckých institucí. V roce 1933 došlo v jeho životě k nešťastnému obratu, když na protest proti politickému ovlivňování soudu v procesu s Radolou Gajdou přestoupil ze sociální demokracie do Národní obce fašistické a v roce 1935 se stal za tuto stranu poslancem Národního shromáždění. Po válce byl za zločiny proti státu odsouzen ke dvěma rokům těžkého žaláře. Zemřel v Praze v roce 1951.
František Kovář, narozený 21. 9. 1888 v Sebranicích, vystudoval teologii, byl zakladatelem československé církve, působil na bohoslovecké fakultě, pak jako ředitel bohoslovecké koleje československé církve v Praze, také na ministerstvu školství a národní osvěty jako odborný rada, byl redaktorem řady teologických periodik. Působil jako profesor novozákonní vědy a religionistiky a opakovaně byl zvolen patriarchou Církve československé husitské (v letech 1946–1961). Zemřel 12. 6. 1969 v Praze.
Ladislav Prchal po gymnáziu vystudoval na Univerzitě Karlově práva a poté působil jako úředník v Přerově. Za okupace byl v říjnu 1941 zatčen a odvezen do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde 20. prosince 1941 zemřel.
Ludvík Vojtěch po gymnáziu vystudoval na Univerzitě Karlově obory dějepis a zeměpis a od roku 1913 se vrátil na boskovické gymnázium už jako učitel; vystřídal pak řadu dalších působišť, ale zase se do Boskovic vracel. V Boskovicích patřil mezi zakládající členy komunistické strany, ve 20. letech byl náměstkem starosty. Za okupace byl odsouzen k nuceným pracím, po osvobození zastával funkci předsedy Okresního národního výboru v Boskovicích a v letech 1948–1950 byl ředitelem boskovického gymnázia. Od roku 1948 byl poslancem Národního shromáždění za KSČ. Zemřel v říjnu 1964.
Za dobu více než století prošly gymnáziem generace studentů i profesorů, mnozí z nich se výrazně prosadili ve svých oborech a jsou tak nezvratným důkazem toho, že boskovičtí představitelé učinili správné rozhodnutí, když se i přes finanční náklady s tím spojené rozhodli o zřízení gymnázia v Boskovicích.
