Koncem listopadu poslanecká sněmovna na své 36. schůzi přijala nový zákon. Nestálo by to dvakrát za zmínku, kdyby to nebyl „zákon o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv“, zkráceně „zákon o registru smluv“. Ten naopak stojí za zmínku hned třikrát: kvůli své stručnosti, svému dosahu a své trnité cestě legislativním procesem.
Schválený text zákona se vejde na čtyři stránky textu, ale jeho základní myšlenka se dá popsat jedinou větou: pokud smlouva, na základě které utrácíme veřejné peníze, není veřejná, jako by vůbec neexistovala. Zní to až triviálně, ale dopady tohoto prostého opatření budou dalekosáhlé. Zveřejňování těchto smluv je teoreticky už dnes nařízeno zákonem o svobodném přístupu k informacím. Zákon o registru smluv ale obrací výchozí pravidla hry: zatímco dříve bylo nutné se textu smluv složitě doprošovat a úřady jeho vydání často záměrně zdržovaly nebo sabotovaly, dnes musí být smlouva veřejná, jinak na jejím základě vůbec nelze vyplácet peníze.
Toto opatření by mělo mimo jiné zkomplikovat oblíbenou praxi, kdy politici inkasují statisíce měsíčně z veřejného rozpočtu, aniž by bylo jasné, za co a na základě jaké smlouvy – viz například nedávný skandál Radmily Kleslové, starostky Prahy 10 a bývalé místopředsedkyně ANO.
Jelikož budou dostupné všechny smlouvy pro celou republiku, bude také snazší porovnat, kolik veřejné instituce platí za různé služby. Toto veřejné srovnání by mělo efektivně snížit počet případů, kdy za srovnatelné služby zbytečně platíme nesrovnatelně vyšší peníze. Viz například srovnání nákladů na potištění jednoho listu papíru, které se ve státních institucích liší od desítek haléřů po jednotky korun.
Registr smluv také zjednoduší střídání politických reprezentací. Představte si například zcela hypoteticky, že na radnici menšího města po několika volebních obdobích dojde k výměně vládnoucí koalice. Nová reprezentace nastoupí na radnici a místo aby se děsila, jací kostlivci v podobě nevýhodných smluv na ni potenciálně mohou čekat někde v šanonech, bude mít jistotu. Uzavřené smlouvy budou buď veřejné, nebo nebudou platit.
Ďábel obvykle číhá v detailech, kterým se nevyhnul ani registr smluv. Výjimku ze zveřejňování dostaly obce, které nevykonávají rozšířenou působnost – zjednodušeně řečeno obce do 5000 obyvatel, tedy asi 6000 z našich zhruba 6250 obcí. Dále není nutné zveřejňovat smlouvy do 50 tisíc korun bez DPH, další výjimku dostala společnost ČEZ, poslanecká sněmovna, senát, NKÚ, Kancelář prezidenta a zdravotní pojišťovny (u kterých by ale měl zveřejňování informací upravit jiný zákon).
Z boskovické perspektivy nás bude zajímat, že se zákon kromě samotného města vztahuje na jeho příspěvkové organizace (Kulturní zařízení, mateřské školy, základní školy a Městskou správu sociálních služeb) a právnické osoby s většinovou účastí města, tedy Služby Boskovice a Nemocnici Boskovice. Kulturních zařízení se mimochodem také týká jedna z konkrétních výjimek zákona: nebudou muset zveřejňovat smlouvy uzavřené s autory a výkonnými umělci v souvislosti s autorskými díly a uměleckými výkony.
Z pohledu Boskovic také stojí za zmínku, že nové vedení města smlouvy už zveřejňuje. Zákon o registru smluv povede k jejich zveřejnění na jednom místě v celostátním registru a také usnadní jejich automatické zpracování, například vyhledávání. Zatímco momentálně město zveřejňuje naskenovaná PDF, jejichž automatické zpracování je obtížné, zákon o registru trvá na strojově čitelných smlouvách. A především nový zákon do velké míry (tedy s ohledem na výjimky) zaručí, že zveřejněný seznam je úplný – pokud smlouva v seznamu chybí, jako by neexistovala.
I přes všechny výjimky by zákon o registru smluv měl zprůhlednit hospodaření se zhruba 300 miliardami korun ročně. V platnost vejde od 1. července 2016, sankce neplatnosti v případě nezveřejnění smlouvy začne fungovat až o rok později.
Na seznamu výjimek a dlouhém odkládání platnosti zákona je dobře vidět, že u našich zákonodárců neměl na růžích ustláno. Návrh zákona poprvé předložil poslanec Jan Farský v červnu 2012. Než jej poslanci stačili projednat, vláda Petra Nečase padla. V následných poslaneckých volbách na podzim roku 2013 se zákona chopila Rekonstrukce státu, uskupení neziskových organizací, které usilují o prosazení devíti protikorupčních zákonů. Zákon o registru smluv jí před volbami slíbilo podpořit 163 poslanců; v lednu 2014 se přijetí návrhu dostalo do programového prohlášení vlády. Situace nemohla vypadat lépe.
Ovšem zatímco na Slovensku byl obdobný zákon přijat během tří měsíců, u nás následovalo dlouhé období, kdy se poslanci k projednání zákona nemohli dostat, vznikaly různé alternativní návrhy, které prakticky bez výjimky popíraly základní ideu zákona, a když nakonec poslanecká sněmovna schválila kompromisní verzi zákona s řadou výjimek a odloženou platností, senátoři jí návrh vrátili a doporučili vlastní, opět prakticky nefunkční verzi.
Tím jsme se dostali až k letošnímu listopadovému zasedání sněmovny zmíněnému v úvodu článku. Ve vzrušené atmosféře padala slova o likvidaci státu a tlaku nadnárodního kapitálu, který nám prostřednictvím registru sebere možnost vládnout. Poslanci i senátoři během celé legislativní debaty o zákonu velice špatně snášeli důslednost, se kterou Rekonstrukce státu medializovala jejich snahy o vykroucení se z předvolebních slibů. Přes veškeré lamentování na „nikým nevolené aktivisty“ ovšem v závěrečném hlasování registr smluv prošel. Z přítomných 161 poslanců hlasovalo 110 pro návrh a 26 proti (z toho 24 poslanců KSČM).
Zákon o registru smluv není všelék, jistě se najde řada kliček. S jistotou ale můžeme říct, že je to další z mnoha potřebných kroků české společnosti na cestě k demokracii.
