Moje první setkání s developerským záměrem v lokalitě Pod Střelnicí začalo celkem netradičně, a to překvapením při jednom z letošních jarních výběhů ven z města, do přírody. Po proběhnutí kolem boskovického kojálu jsem se těšil na své oblíbené netradiční výhledy na město rámované divoce rostoucí vegetací, ale všechno bylo jinak. Cesta, kterou jsem znal, najednou končila na hraně srázu, po kterém jsem musel opatrně seběhnout dolů. Dnes jsem tudy ještě proběhl, ale věděl jsem, že příště už budu muset volit jinou trasu, protože až romanticky divoká část na severovýchodním kraji Boskovic vzala zasvé a bude se zde něco dít.
Hned po návratu z běhu domů jsem vepsal domnělá klíčová slova do vyhledávače, ale tehdy jsem ještě nepochodil a nic bližšího se nedozvěděl. Každopádně mi bylo jasné, že se zde s největší pravděpodobností chystá nová výstavba. Tuto domněnku jsem si poté potvrdil i náhledem do územního plánu města, kde jsem našel červeně rámovanou rozvojovou lokalitu.
Genius loci
Boskovice jsou podle mě stále velmi zajímavé a pěkné místo, a tak není divu, že se těší zájmu jednotlivých stavebníků i (jako v tomto případě) developerů. A proto se také ve většině rozvojových lokalit plánuje další růst města, i když některé z prvních projektů, které vznikly v době ekonomické krize, vlastně skončily ještě dříve, než začaly – například výstavba v areálu bývalé Slámovy pily a bytové domy na Rovné.
Záměr výstavby v lokalitě Pod Střelnicí je podle mého názoru v Boskovicích docela výjimečný. Nabízí totiž málo vídanou kombinaci relativní blízkosti centra a zároveň velmi atraktivních výhledů, které může jen obtížně nabídnout kterýkoliv z ostatních projektů na území města a v jeho blízkém okolí. Výhled na hrad a zbytek města je zde jedinečný a míst, odkud je možné tuto část města vidět a zároveň je možné zde uvažovat o stavbě rodinného domu, opravdu víc není. Je skoro až s podivem, že tato lokalita jde na prodej až nyní – zde vidím souvislost s problematickou kanalizací v této části města, která je v řešení až v poslední době.
Uvažovaná výstavba navazuje na kompaktní individuální zástavbu na ulicích Ludvíka Vojtěcha a Pod Střelnicí. Základní páteřní komunikace v nové lokalitě je relativně složitého a na první pohled možná nepochopitelného tvaru, který nemá nic společného se stávající ulicovou zástavbou. To je však dáno terénní modelací a také tvarem stávajících okolních pozemků. Jedinou vadou na kráse podle mne zůstává pouze fakt, že v lokalitě A již byla dříve provedená parcelace pozemků. Bylo zde navrženo jakési náměstíčko uprostřed, na kterém jsou osazeny tři domy a které je jako vystřižené z učebnice amerického urbanismu velkoměstských periferií. Toto řešení je podle mne nešťastné a architektům znemožnilo ve své podstatě jakékoliv jiné, racionálnější dispoziční řešení tvaru komunikace a pozemků kolem ní.
Území je logicky rozděleno do jednotlivých částí, které budou zastavěny po jednotlivých etapách, podobně jako například u bytových domů Terasy na výsluní. U každé z uvedených etap jsou architekty zvoleny takzvané vzorové domy. Tyto ukázky jsou zřejmě chápány jako ilustrativní a bude hodně záležet na tom, nakolik je developer pojme jako závazné. Pokud zde bude snaha prezentovat tuto lokalitu nejen jako další z řady projektů, ale jako kombinaci současné architektury s bonusem jedinečného výhledu, mohlo by se blýskat na lepší časy.
Boskovice nejsou tak velké, aby se nedalo prakticky z každé jejich části dostat do centra za pár minut chůze. Otázkou je, bude-li se někomu dnes chtít takovou cestu absolvovat třeba každý den do práce nebo do školy. To je ovšem v lokalitách s výstavbou rodinných domů docela běžný jev: docházková vzdálenost k většině zařízení občanské vybavenosti je podstatně delší než v ostatních částech města. Ani tato skutečnost ale nesnižuje oblíbenost bydlení v rodinných domech, i když se takový obytný soubor stává v podstatě satelitním bydlením, byť ne v pravém slova smyslu.
Zájem o toto bydlení by podle mého názoru mohly mít dvě skupiny obyvatel. První z nich je zvyklá žít na venkově a chce se bez větších změn životního stylu dostat z jakéhokoliv důvodu „do města“. Druhou, podle mne výraznější skupinu pak budou tvořit lidé z města, kteří jsou nejvíce vystaveni zátěži městského způsobu života a kteří v této formě bydlení hledají kompenzaci nároků, které na ně klade zejména vykonávaná profese. Tito lidé jsou zvyklí za prací tak jako tak dojíždět do bližšího i vzdálenějšího okolí, a tak budou jistě vítat blízkost okolní přírody, která jim během pracovního týdne schází.
Architektura nových urbanistických souborů
V rámci Boskovic se nabízí srovnání s podobnou rozvojovou lokalitou, která leží v blízkém sousedství a nyní už je prakticky celá využita – ulicemi Na Chmelnici a Lipová. Srovnání to nebude úplně rovnocenné, protože zatímco Na Chmelnici už je hotovo, v případě developerského záměru Pod Střelnicí se zatím jedná o studii, která ale může klidně z pohledu architektury dopadnout i jinak. Nicméně typově jsou si tyto lokality docela blízké a dají se tak porovnat.
Dvojici výše jmenovaných ulic s novostavbami vnímám z pohledu architekta jako docela tristní. Zde architektura spláče nad výdělkem, protože už je dokončeno. Je zde výrazně patrný jev, který lze sledovat na podobných obytných souborech, vyrůstajících na začátku devadesátých na okrajích velké většiny našich měst – známé „podnikatelské baroko“, tedy bydlení coby hmotný symbol společenského postavení. Tento jev se u nás objevil v průběhu 90. let dvacátého století, kdy se v okolí měst začaly tu pozvolně, tu bouřlivěji rozvíjet předměstské oblasti. Do té doby velká většina obyvatel měst bydlela v panelových domech, a když se tehdy rozhodli postavit rodinný dům, měli touhu si konečně splnit sen o tvarech a materiálech, které jim do té doby byly odepřeny.
Přestože od popisovaného období uplynulo již několik desítek let, u valné většiny domů Na Chmelnici se tvarosloví v podstatě nezměnilo a je přebíráno jako přes kopírák ze staveb z počátku devadesátých let minulého století.
V uvedené lokalitě se stavebníky stala vesměs nastupující generace, která očividně jako moderní výstavbu vnímá to, v čem vyrůstala nebo co vnímala jako „ideál“ v době svého dětství, a tak tento „standard“ bydlení bohužel přežívá dál. V kontrastu s tím pak většina z nich má v garáži (která obvykle zabírá velkou část přízemí) nebo ještě lépe před domem svoje vozidlo jako další ze symbolů sociálního statusu. Auto už je ale naprosto současných tvarů i designu, vybavené nejlépe supermoderní technikou. Tím pádem je zde často k vidění zajímavá kombinace, která celé situaci nasazuje korunu: pitoreskní dům doplňuje super designový vůz.
Dalo by se namítnout, že za svoje peníze si má každý právo postavit, co mu vyhovuje. Pokud ale případnému zájemci žádný z architektem doporučených typů domu nevyhovuje, má na výběr z mnoha dalších developerských projektů na jiných místech, která mu splní každé přání. Tedy skoro každé – z vlastní zkušenosti vím, jaké komplikace může způsobit zmínka o regulativech, podlažnosti a tvaru střechy v územním plánu. V tomto případě by bylo škoda promarnit nabídnutou příležitost a nespojit nové místo s jedinečným geniem loci, nepostavit zde konečně opravdu soudobou a kvalitní architekturu, která v Boskovicích prakticky chybí. (Napočítal bych ji na prstech jedné ruky, a to bych některé z nich ani nepoužil.)
Kdyby se podařilo naplnit vize urbanistické studie od brněnských architektů z ateliéru Dimense, která je součástí tohoto záměru, je zde šance, že by na severovýchodním okraji Boskovic mohl vzniknout poměrně kvalitní architektonický soubor, byť zatím pouze formou individuální výstavby. Mohlo by se tak započít se stavěním opravdu kvalitních rodinných domů, místo vesměs naprosto tuctových ukázek stavitelské bezradnosti, kterých jsou plné výše uvedené ulice Lipová a Na Chmelnici.
Jednoznačné pozitivum tohoto developerského záměru tedy vidím v tom, že Boskovice mají novou šanci realizovat kvalitní obytný soubor, tentokrát snad už konečně se soudobou architekturou.
Šance pro moderní architekturu?
Architekturu vnímám jako jeden z obrazů doby, ve které vznikla. Toho, co člověk znal, co uměl, a jak vnímal svět. V období secese nebo klasicismu také nevznikala architektura s prvky gotiky či baroka, protože vývoj, znalosti a estetické cítění v té době už opět pokročily.
Boskovice v první čtvrtině 20. století patřily mezi města, kde na základě zadání soukromých i státních osvícených investorů vznikala velmi kvalitní moderní architektura: Evangelický kostel, Marešova vila, Chlapecká škola (známá nyní jako Zelená), Okresní nemocenská pokladna (nyní sloužící jako ZUŠ), budova Moravské banky (dnešní sídlo České spořitelny) nebo také budova nemocnice, která sice do uvedeného období úplně nespadá, ale kvalitní architekturou bezesporu je.
Od té doby jako by se kvalitní architekti našemu městu obloukem vyhýbali. Za posledních třicet let v Boskovicích nevznikla prakticky žádná kvalitní nová architektura a myslím si, že je to škoda. Dalo by se namítnout, že v podobné situaci je většina současných měst a obcí. Ovšem ne všechny, zdařilou ukázku máme nedaleko: ve městě, které je svou velikostí a počtem obyvatel podobné Boskovicím, kde moderní architektura žije v symbióze s původní zástavbou. Ve městě, které je většině veřejnosti – podobně jako Boskovice – známé hlavně díky své historické části. Tušíte asi správně, je to Litomyšl.
Fenomén Litomyšl
V Litomyšli však byl prvotní impuls přesně opačný, než by mohl v souvislosti s výstavbou rodinných domů Pod Střelnicí vzniknout u nás. Na začátku 90. let se vedení tamní radnice nechalo přesvědčit, že zakázky pro město by měly být zadávány špičkovým architektům; proběhla zde řada architektonických soutěží a následně pak také kvalitních realizací. Na tuto situaci celkem logicky navázali i někteří soukromí investoři (a nebylo jich málo), kteří si zde také nechali navrhnout své domy od špičkových architektů. Výsledky jejich spolupráce lze označit rovněž za velmi zdařilé.
Dnes se dá s jistou nadsázkou říct, že kdo chtěl a chce něco v české architektuře znamenat, měl by mít alespoň jednu realizaci právě v Litomyšli. V tomto trendu zde pokračují i nadále a vznikají tak další ukázky kvalitní architektury. Proč bychom u nás v Boskovicích nemohli začít podobně, byť pravda z opačné a méně tradiční strany – ze soukromého sektoru, byť v maličko větším měřítku? Bylo by docela fajn, ukázat širší veřejnosti, že k Boskovicím – městu, které je známo zejména svou historií v podobě hradu, zámku, židovské čtvrti a i řadou kulturních akcí – by mohla přibýt i kvalitní architektura, která naváže na výše zmíněné stavby ze začátku 20. století.
