Významné objevy přinesl prohloubený stavebně-historický průzkum, který probíhal od loňského podzimu do letošního jara na zámku v Kunštátě. Nejpřevratnějším objevem je zjištění, že hmota původního gotického hradu nevzala z podstatné části za své během renesanční přestavby, ale je takřka v kompletním stavu součástí dnešní budovy. Pod modernějšími vrstvami zámku jsou tak postupně odhalována zcela fascinující tajemství. Třeba unikátní gotická výmalba či fragmenty vzácných kamenických prvků. Po letošní sezóně bude výzkum pokračovat.
„Výsledky nás velmi překvapily,“ říká kunštátský kastelán Radim Štěpán. Stavebně-historický průzkum přinesl mnoho nového i pro něj, i když na objektu působí už více než dvacet let a jeho poznávání se intenzivně věnuje. Nová zjištění ho navíc povětšinou velice potěšila. „Tušili jsme, že velká část hmoty starého hradu je v budově zámku uchována, ale vůbec jsme netušili, že středověký hrad je de facto zachovaný celý. To jsou naprosto významné nálezy, které ukazují, že na Kunštátě se prakticky nebouralo. Na Kunštátě se pouze přistavovalo,“ vysvětluje Radim Štěpán.
Hrad a zámek Kunštát
Až do letošního jara památkáři vycházeli z přesvědčení, že podstatná přestavba, která znamenala změnu kunštátského hradu na zámek, proběhla v renesanci. Poslední průzkum ale definitivně ukázal, že tento předpoklad byl mylný. V renesanci proběhla pouze „modernizace“ objektu, která nebyla příliš zásadní, neboť stále respektovala původní dispozici a patrování. Zásadní přestavba přišla až v baroku, koncem 17. století.
Vzhledem k tomu, že renesance do stavby příliš nezasáhla, objevují dnes památkáři ve hmotě zámku prakticky intaktně dochovaný hrad, a to až do výše prvního patra. Průzkum přinesl také zcela konkrétní nálezy spojené s původním hradem. Kupříkladu vrcholně či pozdně gotické omítky včetně výmalby. A dále významné nálezy spojené s dalšími etapami objektu, tedy barokní či klasicistní stavební prvky. Všechny tyto poznatky jsou podle Radima Štěpána pro památkáře velice významné, pokud chtějí citlivě pokračovat v celkové obnově budovy.
V poznání stavební historie podle něj spočívá samotný základ památkářské práce. „Pokud chceme do budoucna něco dělat – dům opravovat a udržovat, tak je velice důležité vědět, co potřebuje. Abych mohl něco obnovit, musím znát stav, který tomu předcházel. Někde tohle chybí a potom podle toho obnovy dopadají. Mnohdy to ani památkové obnovy nejsou. My na základě průzkumu víme, k čemu se můžeme vrátit, a k čemu ne. A podle toho budeme postupovat.“
Stavebně-historický průzkum provádí odborný tým pod vedením Jana Beránka, vedoucího oddělení výzkumů a průzkumů generálního ředitelství Národního památkového ústavu. Dále do týmu patří restaurátor David Zeman z Litomyšle, odborník na dendrochronologii Tomáš Kincl a Radka Stránská z brněnského Památkového ústavu, která provádí záchranný archeologický výzkum.
Výsledky průzkumu se od příštího roku odrazí i v samotném názvu objektu. „Někomu by to mohlo připadat jako marginální, ale já jsem velice rád, že Památkový ústav akceptuje náš návrh a od příštího roku bude znít náš oficiální název Státní hrad a zámek Kunštát, třeba jako v případě Českého Krumlova.“ Rozšířením názvu tak památkáři reagují právě na to, že pod pláštěm zámku se ukrývá takřka neporušený hrad.
Gotická hradní rezidence
Nové poznatky jsou ovšem překvapivé i z toho pohledu, že rozšiřují povědomí nejen o míře zachování, ale také o významu a podobě celého původního hradu. Podle Radima Štěpána je slovo hrad vlastně nedostačující, protože Procek z Kunštátu a z Opatovic vybudoval v Kunštátě během klíčové přestavby v polovině 15. století skutečnou gotickou hradní rezidenci. „Na základě výzkumů se nebojím říci, že v tomto období byl třeba Pernštejn ve srovnání s Kunštátem bezvýznamným hrádkem.“
Kunštát sice nebyl královským hradem, ale patřil českému králi Jiřímu z Kunštátu a Poděbrad. A ten také významnou pozdně gotickou přestavbu rodového sídla zahájil, než ho předal právě svému příbuznému – Prockovi. V prvním patře zámku byly nalezeny odsekané konzoly a žebrové klenby, na základě kterých památkáři dovozují, že zde byly nádherné klenuté žebrové hradní sály. A podle typologie fragmentů se navíc domnívají, že na Kunštátě působila Svatojakubská huť, která sídlila v Brně a vedle českých parléřovských a václavovských kamenických hutí patřila ve své době k nejvýznamnějším. „V sondách jsme zachytili také nádhernou celoplošnou pozdně gotickou figurální výmalbu. Je to nepopsatelné, stojíte v barokním prostoru a díky práci celého týmu najednou objevujete gotický hrad.“
Na základě nových zjištění musejí historici a památkáři také přepracovat dosavadní informační materiály o objektu. Průběžně v Kunštátě aktualizují průvodcovský sylabus, takže už dnes vám průvodkyně poskytnou výklad obohacený o nejnovější poznatky. Výsledkem stavebně-historického průzkumu by však mělo být také to, že během dvou či tří let vyjde reprezentativní monografie o kunštátském zámku. Ta by veškeré dosavadní poznatky shrnula. „Taková publikace dnes Kunštátu chybí,“ připomíná kastelán.
Hlavní objevy se týkají části, která dnes není přístupná návštěvníkům. Do budoucna by však měli dostat příležitost podívat se i do těchto částí takzvaného Horního zámku. V nejstarší části budovy, v současném mezipatře, by mohla v budoucnu vzniknout speciální prohlídková trasa, která by prezentovala výsledky celého stavebně-historického průzkumu. Expozice by měla být zajímavá pro odbornou i laickou veřejnost. A každému, kdo by ji navštívil, by měla objasnit právě přerod kunštátského hradu na zámek. Dnes je pro památkáře předmětem diskusí, co a v jaké míře bude z nálezů vhodné prezentovat. V případě, že by chtěli odhalit původní gotické omítky, by totiž v některých případech museli poškodit další rovněž velmi vzácné vrstvy barokní či klasicistní. Někde je naštěstí gotická omítka překryta pouze přelíčením z 20. století.
To se týká kupříkladu místnosti, kde dnes začíná prohlídková trasa zámku a průvodci zde podávají výklad o historickém a majetkoprávním vývoji kunštátského panství. Zde je pouze pod velmi tenkou slupkou novodobé omítky ukrytá gotická výmalba znázorňující rytířský turnaj. Nic tedy nebrání tomu, aby mohla být obnovena. Hotový je restaurátorský průzkum, restaurátorský záměr a závazné stanovisko. Teoreticky už tedy k zahájení prací chybí jen finance. Kastelán Radim Štěpán ale vysvětluje, že je důležité dodržovat priority a nepouštět se do unáhlených akcí. Průzkum bude v Kunštátě ještě dále pokračovat a teprve po jeho ukončení a na základě závěrečných vyhodnocení se bude rozhodovat, jak bude obnova objektu dále postupovat. „Nechceme to uspěchat,“ zdůrazňuje kunštátský kastelán.
Fasáda až na závěr
Aktuálně je podle Radima Štěpána pro zámek důležité zaměřit se spíše na řešení některých technických a stavebních problémů, a pak se teprve věnovat restaurátorským pracím. Největším kamenem úrazu je dnes na zámku zastaralá a nedostatečná elektroinstalace. Její kompletní rekonstrukce v celém objektu Horního zámku by měla začít ještě letos. Pro přivedení elektroinstalace do místností, které dosud elektrifikovány nejsou, by měla být využita komínová tělesa a celkově by měl být postup takový, aby co nejméně zasahoval do omítek.
Druhou podobnou akcí je obnova zámeckých oken. Těch je na Horním zámku něco přes stovku a ta stávající jsou naprosto ahistorická. V sedmdesátých letech byla totiž na zámecké budově osazena jednoduchá okna, v té době zde sídlil archiv ministerstva vnitra. Naštěstí však existuje dostatečná dokumentace, která ukazuje, jak vypadala okna předcházející. A nejen dokumentace – díky zaměstnancům archivu, kteří část klasicistních oken schovali, mají dnes památkáři k dispozici referenční vzorky. Na zámecké budově jsou už dnes k vidění první tři nová, či spíše staronová okna. Při rekonstrukci Hraběcího salonu v prvním patře zámku přistoupili totiž památkáři k výrobě prvních replik. „Jedná se skutečně o věrné kopie, které navíc částečně využívají původní referenční vzorky. V Hraběcím salonu jsou kupříkladu veškeré vnitřní okenice původní, pouze se repasovaly. Navíc se dochovalo i nádherné mosazné kování, takže i to bylo při výrobě využito.“
Výměna oken představuje podobně jako elektroinstalace zásah do omítek. I zde je tedy důležité, aby výměna oken předcházela restaurování jednotlivých místností, kde proběhl či probíhá výzkum. Plánovaný postup je tedy jasný: nejprve elektroinstalace, pak okna, teprve poté restaurování. A zcela na závěr může přijít na řadu fasáda, na jejíž opravu se podle kastelána ptá asi největší počet návštěvníků. „Odpovídám vždycky přirovnáním k lidskému organizmu. Zámek je pro mě živoucí bytost, a pokud jí chci dobře sloužit, je pro mě nejprve důležitá interna. A až bude tělo v pořádku uvnitř, můžu teprve přemýšlet, co na ně obleču,“ vysvětluje kastelán Radim Štěpán.
Současná fasáda je sice klasicistní, ale v sedmdesátých letech byla překryta nesmyslným barevným nátěrem. Kastelán proto říká, že fasáda je výrazem socialistického realismu ze sedmdesátých let 20. století. Díky průzkumu je doložené, že fasáda byla monochromní, pouze ve dvou odstínech okru. Plochy fasády byly světle okrové a architektonické prvky jako okenní šambrány, pilastry a veškeré římsy byly ve tmavém odstínu okru. A okna měla venkovní dřevěné žaluzie natřené na zeleno. „Chápu, že pohled na zámek dnes může někoho odradit. S tím se setkáváme. Ale až se bude na Kunštátě opravovat fasáda, všichni budou vědět, že tělo zámku je v naprostém pořádku a dostává proto nový kabát.“
Rok pánů z Kunštátu neskončil
Na zámku v Kunštátě jsou letos spokojeni také s probíhající návštěvnickou sezónou. Ve srovnání s loňským rokem návštěvnost i tržby opět průběžně narůstají. Radim Štěpán to přisuzuje ještě loňské propagační kampani k Roku pánů z Kunštátu. Na zámku proto říkají, že Rok pánů z Kunštátu neskončil. „Vloni uběhlo 550. výročí, kdy král Jiří představil návrhy mírových smluv, ale poselstvo k evropským panovnickým dvorům vyjelo až v následujícím roce. Takže to oslavujeme letos.“
Stoupající zájem o objekt, který Památkový ústav přebral v roce 2005 a který byl vyhlášen Národní kulturní památkou, kastelána samozřejmě těší. Radim Štěpán pořádá na zámku také pravidelné kastelánské prohlídky, kdy provádí návštěvníky osobně a zavede je i do prostor, kam se běžné návštěvnické skupiny nedostanou. „Jsme tady pro návštěvníky, abychom jim zámek představili v tom nejlepším. O to se maximálně se snažíme, abychom dokázali oslovit každého, kdo na zámek přijde. Lidé jsou samozřejmě různí, každého zaujme něco jiného, ale chtěli bychom, aby každý byl osloven zdejším krásnem a odcházel pozitivně naplněn.“
Památkáři by měli jít blíž k lidem
Radim Štěpán sleduje už přes dvacet let trendy památkové péče nejen v České republice, ale v celé Evropě. Český problém tkví podle něj v tom, že památkáři často neumějí svou práci dostatečně vysvětlit. Památková péče je u nás všeobecně na velmi dobré úrovni, ale co chybí, je osvěta. „Setkávám se bohužel s tím, že památková péče je pro lidi takový bubák. Když někomu navrhnu, že má třeba krásně zachovalý statek a stálo by za to prohlásit ho za památku, chytají se lidé často za hlavu.“
Pro příklad nemusel kunštátský kastelán chodit daleko. V Kunštátě před časem hrozilo, že velký barokní podzámecký dvůr bude stržen a nahrazen novostavbou bytového domu. Kastelán proto podal návrh na prohlášení objektu kulturní památkou, k čemuž vše nyní směřuje. Dvůr mezitím koupil kunštátský občan, který se návrhu na prohlášení památkou nejprve zhrozil. „Pan Mareček přijel na zámek naprosto vyděšený, co jsem mu to udělal, že jsem ten návrh podal. Myslel si, že je to katastrofa. Když po hodině odjížděl, tak mi za to děkoval,“ popisuje Radim Štěpán s tím, že majiteli vysvětlil, co konkrétního prohlášení znamená a co všechno z toho pro něj vyplývá.
Památkové ústavy, ale i odbory působící na pověřených úřadech by proto podle něj měly svou práci a základní myšlenky a zásady památkové péče umět daleko lépe vysvětlovat a s občany mnohem více komunikovat. „Osvětová činnost chybí. V tom za západní Evropou pokulháváme. Tam funguje vzájemný respekt mezi vlastníky domů a památkáři. Zde taková symbióza a spolupráce často schází, a potom dochází k excesům, jako je zničení archeologického naleziště nebo stržení budov, které jsou památkově chráněné, a podobně. Památkáři by měli jít daleko blíž k lidem. To vidím jako základ, aby památkář nebyl pro běžného člověka strašákem, ale někým, kdo dokáže pomoci, zodpovědět otázky, poradit s přestavbou domu. Měl by to být pomocník, partner. Dnes se lidé snaží často památkáře obejít, ale to není dobré pro nikoho – pro majitele, pro památkáře a už vůbec ne pro samotné památky,“ uzavírá kunštátský kastelán Radim Štěpán.
