Chybovati je lidské, praví známé latinské přísloví. Platí to pro všechny obory lidské činnosti, platí to samozřejmě i pro politiku. Na politiky býváme dost přísní a jejich chyby vnímáme velmi nedůtklivě. Často za nimi hned vidíme záměr, zlý úmysl či rovnou mafiánské spiknutí. Navzdory všem spikleneckým teoriím, které jsou samozřejmě přitažlivé, se ale dost často jedná právě o docela obyčejné chyby. A ani v případě chyb není nutné hned házet kamenem – chtělo by se říct, kdyby…
…kdyby u chyb nešlo ani tak o to, že občas každý nějakou uděláme, ale hlavně o to, jestli ji dokážeme přiznat. A pokud jsme svojí chybou způsobili někomu nepříjemnosti či újmu, sjednat nápravu nebo se alespoň omluvit. V politice, jak se mi zdá, se umění přiznat chybu a omluvit se dostává ještě méně než v běžném životě. Politici jsou jako svázaní neustálým strachem, že by to znamenalo nahrát opozici, zklamat voliče, přijít o podporu. Snad proto, že vědí, jak nelibě jsou jejich chyby přijímány, raději žádné nepřiznávají. Jako by jednou z největších chyb nebyla právě neschopnost chyby pochopit, neochota je přiznat. A omluvit se.
Na konci příběhu sportovní haly na Slovákově ulici mám dojem, že všichni sportovci, kteří po hale touží, by zasloužili omluvu především od bývalého vedení města, tedy současné opozice. Pokud hala v Boskovicích už dávno nestojí a na Slovákově stát nikdy nebude, je to především vinou jejich chyb, pohříchu nepřiznaných. „Připouštím, že možná se v jistých chvílích mělo s těmito občany lépe komunikovat,“ uvedl poměrně opatrně pro Ohlasy bývalý starosta Jaroslav Dohnálek o způsobu, jakým radnice naložila s prvotními obavami občanů bydlících v okolí stavby. Ale právě tam se začal příběh nepostavení haly psát. A přibyly další aspekty – hala se měla začít stavět, ale nikdo neviděl, jak bude vypadat. A vypadat měla hrozně, což je pro ty, kdo si v ní chtěli především zasportovat, možná nepodstatné, ale pro řadu dalších občanů, kteří se rozhodovali o podpoře této veřejné stavby, už ne. Vizuální podoba jako by jen podtrhla celkový dojem, že projekt je špatný. Poslední tečkou se staly problémy s podložím, na které odpůrci předem upozorňovali a které nastaly prakticky okamžitě po zahájení stavby. „No tak to podcenil opravdu hodně,“ reagovala se smíchem jedna z geoložek, která na místě prováděla odborný průzkum kvůli nalezené vrstvě uhlí, když jsem vědcům vysvětloval problémy se stavbou a vyjádřil domněnku, že přípravy stavby asi někdo trochu podcenil.
Všechny tyto chyby, faktické i politické, společně s permanentní komunikační neschopností vyústily v naprostou nedůvěru podstatné části veřejnosti k celému projektu. Výsledkem je rozhodnutí posledního zastupitelstva. Od bývalé koalice jsme se krom jedné nesmělé věty prakticky v rozhovoru pro Ohlasy nedočkali žádné sebereflexe.
Neuskutečněný boskovický koncert legendární boskovické skupiny S. Band je ve srovnání s mnohamilionovým investičním záměrem stavby sportovní haly možná drobnost. Ale také v tomto případě se tentokrát už nové vedení města dopustilo velké chyby, možná hned několika. Ze všech dostupných informací vyplývá, že pořadatel splnil všechny požadavky, které mu radnice předestřela, a svou žádost odeslal na úřad v souladu s obdrženými instrukcemi a včas.
Pokud dnes radní říkají, že výjimku akci neudělili, protože neměli dost informací, je to především jejich chyba. Házet ji na úředníky je z pohledu pořadatele i občana nemístné – za chod úřadu přece odpovídají opět politici. A pokud šanci napravit chybné rozhodnutí na mimořádné radě odmítlo vedení města s tím, že materiály radní dostávají tři dny dopředu, přiznává tím zároveň, že na původní jednání, kde udělení výjimky zamítli, dostali materiál právě s tímto třídenním předstihem. Měli tedy čas uvědomit si, že nemají dost informací pro kvalifikované rozhodnutí. Měli několik dnů na to, aby si informace doplnili. Neudělali to a místo toho akci lidově řečeno zařízli. I kdyby bylo pochybení pouze na straně úředníků, čemuž ovšem nic nenapovídá, mělo by vedení města vyvodit odpovědnost, chybu přiznat a vzít na sebe, neboť i to je součást odpovědnosti vedoucích pozic.
Snaha hlavně nepřiznat chybu je ovšem v politice příliš zakořeněná. Proto je bohužel obtížné si představit, že městská rada vydá prohlášení, ve kterém chybu přizná, a pořadateli, hudebníkům i fanouškům, kteří se na koncert těšili, se omluví. A třeba nabídne spolupráci KZMB na pořádání podobného koncertu v příštím roce. Stejně obtížné je představit si bývalé vedení města, jak se omlouvá svým voličům a všem sportovcům za zpackaný projekt sportovní haly na Slovákově.
To všechno je obtížné, ale přesto mám své pochybnosti, jestli je tahle vžitá představa o tom, že je třeba hlavně nepřiznávat chyby, správná. A to nejen ve smyslu etickém, ale i z hlediska politické prozíravosti. Věřím, že i voliči by schopnost přiznat chybu a omluvit se spíše ocenili. Pohled na bývalé vedení města sedící dnes v opozičních lavicích naopak napovídá, že neschopnost chyby přiznat voliči spíše neodpouští.
