Rozhovor s končící starostkou Janou Syrovátkovou. Po rozhovoru s vítězem voleb Lukášem Holíkem navazujeme rozhovorem s lídryní Změny 22, která na radnici končí a směřuje do opozice.
„Být starostou znamená cítit se sám. Na opoziční práci se těším.“
První otázka samozřejmě nemůže směřovat nikam jinam než k proběhlým komunálním volbám, ve kterých jste získali pět mandátů a nakonec jako jediná strana končíte v opozici. Tak jak bys na začátku stručně shrnula svůj hlavní dojem z voleb a jejich výsledku?
Hlavní dojem je, že jsem ráda, že Změna dopadla, jak dopadla. Pět mandátů považujeme za pěkný volební výsledek, obzvlášť ve světle toho, jak probíhaly poslední dny kampaně, kdy se strhl takový hon na čarodějnice, dali se dohromady developeři, nemocnice, jednatel nemocnice vystupoval, začali vystupovat opoziční politici, bylo tady nějaké osobní napadání. Takže kampaň nepovažuji za férovou. A i díky tomu jsem velmi ráda, že jsme opravdu dosáhli takového výsledku, jakého jsme dosáhli. Takže jsme spokojení.
Jak jste to prožívali v tu sobotu večer? K tomu bych se rád vrátil. Statistici tentokrát politiky moc netrápili, sečteno bylo docela rychle. Tak jak to bylo ve štábu Změny 22? Jaká byla nálada?
Nálada byla možná překvapivá, čekali jsme samozřejmě výsledek trošku lepší, protože máme za sebou myslím si opravdu hezkou volební kampaň – konkrétní, snažili jsme se ji vést opravdu věcně. Máme za sebou spoustu projektů, které se povedlo v Boskovicích udělat, na které se někdy i desítky let čekalo, a měli jsme odvahu pustit se i do těch nepopulárních věcí, jako je třeba rozdělení škol. A tak jsme čekali, že ten výsledek bude trošku lepší. Ale nálada byla i tak velmi dobrá.
Říkali jste si rovnou, že je to jasné, že končíte v opozici, anebo jste měli tendenci vyvíjet aktivitu, pokoušet se o jednání a přece jenom se třeba dostat do koalice? Nebo i ve světle toho, cos říkala o těch posledních dnech kampaně, to bylo vlastně jasné?
Kontaktovali jsme kolegy z Kopeme za Boskovice, tam jsme iniciovali nějaké telefonáty. Jednou jsme se potkali, já jsem se potkala s Martinem Staňkem, ale k nějakému bližšímu jednání jsme ani nebyli přizváni. Myslím si, že i ve světle toho, jak se to celé vedlo.
Ty už jsi to trochu řekla, ale přece jenom těch pět mandátů je docela úspěch, ne? Vzhledem k tomu, že došlo ještě ke snížení počtu zastupitelů, se nedá říct, že jste spadli ze sedmi mandátů na pět, protože tam právě hraje roli ještě to snížení. Nemrzí tě přece jenom, že nemůžete pokračovat v práci na radnici dál?
Na začátku mě to samozřejmě mrzelo, protože těch projektů je rozjetých hodně a přece jen když člověk něčemu věnuje čtyři roky osobního života, někdy trošku i zdraví, a to město chce někam posouvat dál, tak mě to trošku mrzelo. Ale zase na druhou stranu si říkám, že po nás ty projekty zůstanou, jsou nachystány tak, že jsou velmi jednoduše dokončitelné. Některé nepotřebují vůbec žádný zásah, takže se opravdu realizují i bez jakéhokoliv zásahu politiků. Takže si myslím, že ten kus práce, kterou jsme udělali, je opravdu hezký, jsme na něho pyšní a hrdí. A teď je na kolezích, aby se ukázali, jak budou pokračovat dál.
No pojďme přece jenom ještě zkusit otočit tu minci na druhou stranu a říct si, jestli taky nevidíte nějaké příčiny na své straně – chyby, které jste udělali, ať už při té vládě nad městem, nebo v kampani. Procházíte teď nějakou takovou sebereflexí a máte pocit, že nějaké příčiny taky byly ve způsobu, jakým jste k tomu přistupovali?
My to analyzujeme. Samozřejmě probíhají nějaké debaty, ale ono je to všechno přece jenom hodně čerstvé, takže spíš si necháváme odstup, abychom to analyzovali potom, až opadnou emoce. Nejenom moje, ale třeba i našich kolegů.
Na jednu věc se přece jenom zeptám speciálně. Ono to totiž opravdu už před volbami trošku vypadalo, že domluva stran, které v koalici skončily, je zkrátka na spadnutí. I kdybyste vyhráli, tak jedna věc je volby vyhrát a hodně uspět, druhá věc je sestavit tu koalici. Nebyl problém Změny 22 v tom, že jste zkrátka úplně ztratili koaliční potenciál?
Změna 22 vedla naše město ty čtyři roky možná trošku jiným způsobem. My jsme nikoho nevyhodili, všem jsme dávali příležitosti, nevyměňovali jsme lidi na vedoucích postech. Ať to byl Ondřej Dostál z KZMB, který je z ODS, nevyměňovali jsme ani vedoucí odborů, nedělali jsme takové ty čistky, které se zpravidla v rámci nového volebního období dělají. To jsme vůbec neudělali a všem jsme dali příležitosti.
A hlavně jsme hodně dbali na to, aby projekty byly skutečně ekonomicky výhodné, aby to pro město bylo hodně pozitivní stran hospodaření. A zároveň jsme hodně drželi na uzdě klientelistické vazby, developerské záměry, případně třeba bateriové úložiště, které se plánovalo za ulicí Boženy Němcové – prostě tyhle energetické projekty nebo něco, co by nám ublížilo. My jsme tyto všechny věci hodně drželi zkrátka. A myslím si, že i toto nám ublížilo. Ale zároveň jsme na to pyšní, protože takto jsme řídili město a řídili jsme je srdcem podle nejlepšího vědomí a svědomí.
Takže to vidíš hodně v té věcné rovině politiky, jakou jste dělali? Pak je tady ještě druhá rovina, vztahová. To, jak spolu lidi vychází, jak si spolu sednou, jakou mají chuť spolupracovat čistě na lidské bázi. Protože tam to vypadalo, že jste se taky dostali docela do izolace.
Ono to bylo hodně spojeno právě s tím řízením toho města, s projekty a s tím, jak jsme si představovali, že máme nakupovat ty věci, jak je máme dělat. A samozřejmě jsme se nejvíc křísli na těch velkých projektech. Ale musím říct, že třeba u sportovní haly je shoda napříč všemi politickými uskupeními. Já bych to možná oglosovala tak, že mohli jsme mít za minulé koalice sportovní halu za 350 až 550 milionů, za Změny 22 ji máme za 178 – a je to pořád ta stejná hala. Takže takto jsme se my stavěli k našim projektům.
Úspěšnost budoucích investic záleží na tom, jak budeme hospodařit
Pojďme k nové koalici. Co na ni říkáš a kde vidíš hlavní rizika do budoucna?
Já si myslím, že je hodně široká a že tam budou možná také narážet osobnostní prvky. Ale myslím si, že teď mají nějakým způsobem nakročeno a spíš bychom měli sledovat, jak se jim to povede.
Já jsem město vedla s tím, že já jsem odcházela ze svého soukromého byznysu. Já jsem v době starostování stavěla dva obchody na Pařížské ulici v Praze, takže jsem opravdu z toho byznysu spadla do řízení města a brala jsem to jako čtyři roky, které jsem věnovala městu jako takovou službu. Takže proto i mé odcházení není poznamenáno nějakou negativní energií nebo negativní náladou. Spíš jsem ráda, že jsem měla možnost připravit řadu projektů, ve kterých budou tito kolegové pokračovat dál. Aspoň tomu věřím.
To se chci zeptat, jestli tomu věříš, nebo jestli máš obavy o osud některých projektů. Jestli této koalici důvěřuješ. Můžeme se bavit o různých jednotlivých věcech – u sportovní haly to vypadá celkem jednoznačně, ale jsou tady i další projekty. Je tady knihovna, je tady křižovatka pod poštou, kde vlastně není úplně stoprocentně dořešeno, která varianta zvítězí. Je tady rekonstrukce Lidické ulice, je tady oprava SVČ. Myslíš si opravdu, že ve všech těch věcech se bude pokračovat tak, jak vy jste to plánovali?
Ono hrozně záleží, jak budou hospodařit, protože od toho se i odvíjí, kolik budou mít peněz. Dá se hospodařit tak, že se opravdu postaví ohromná řada věcí za stejný balík, ale samozřejmě pokud nebudu hospodařit jako řádný hospodář nebo nebudu tolik hlídat a důsledně dbát na výběrová řízení, na zadání, protože i ta zadání se můžou pořád maličko upravovat, tak potom samozřejmě za ten stejný balík můžu pořídit výrazně méně.
Ale myslíš tedy, že hlavní klíč bude spočívat ve financích? Neobáváš se toho, že by řekli: „Ne, nám se tenhle projekt nelíbí, vracíme se k původnímu návrhu Lidické, nechceme tam žádný cyklopruh, prostě jdeme jiným směrem, někam zpátky.“ Toho se tolik neobáváš?
Jde spíš o ty peníze. Já věřím, že přece jen kolegové z formace ANO Naše Boskovice, se kterými jsme tam seděli, byli u toho, když se ty projekty rodily, tak je to vlastně i jejich vizitka. Oni byli u toho, když se to zadávalo, když se to projednávalo, poměrně hodně intenzivně. Takže nevěřím tomu, že by tohle smetli a řekli: „Tak se Změnou jsme sice projektovali tohle, ale teď přijdeme a budeme to mít úplně jinak.“ Ta spolupráce v globálu fungovala velmi dobře.
A vy to budete hlídat z opozice. Jak se na to těšíš? Myslíš, že tě to bude bavit?
Určitě.
Takže se chystáš chodit na zastupitelstva, připravená, a glosovat tam jednotlivá jednání města. Není to tak, že bys teď po odchodu z profesionální politiky nějak ztrácela zájem?
Mě pořád zajímají ty „moje děti“. Já o těch projektech mluvím jako o svých, ale zároveň bych hrozně zase nerada dostala, že o nich mluvím v ich formě. Každopádně určitě mě zajímá, jak ty projekty budou pokračovat dál. A já nechci být tou opozicí, která bude pouze kritizovat, ale bude spíš konstruktivní. Ale pokud tam narazíme na něco, co se nám nebude líbit, tak se samozřejmě ozveme.
Hlavní problém nemocnice byl v tom, že se o ní špatně mluvilo. Data měli k dispozici všichni
Tvoje velké téma byla nemocnice, kde jsi během starostenské funkce strávila i nějaký čas jako jednatelka. My tady teď dopodrobna nebudeme rozebírat hospodaření nemocnice a podobné věci, o tom už jsme se ostatně bavili několikrát, ale v poslední době taky zaznívala jedna výtka ze strany opozice – a vlastně i teď ze strany tvých bývalých koaličních partnerů – a to je, že ta nemocnice nebyla řízená moc transparentně. Na zastupitelstvech se to často probíralo. Vy jste se vždycky hájili tím, že je tam taky nějaké obchodní tajemství, že musíte být opatrní. Opozice říkala, že jste opatrní zbytečně moc. Jak se na to dneska díváš? Myslíš si, že ta hlavní debata o nemocnici musí probíhat tak trošku za oponou? A když ta nová vznikající koalice vlastně říká, že to daleko víc vytáhne na světlo, je to podle tebe správná cesta, nebo není?
Já si myslím, že se špinavé prádlo nemá prát takhle veřejně, ale nemyslím to negativně, protože já si neumím představit město, neumím si představit Blansko, že by takto hovořili o svojí vlastní nemocnici na veřejném zastupitelstvu. Na zastupitelstvo tyto debaty rozhodně nepatří. Řešit tam například nějaké věcné a pracovní věci.
Problém naší nemocnice, tak jak jsem ho vnímala, když jsem nastoupila, byl, že se o ní velmi špatně mluvilo. Je jedno, jestli je to nemocnice, nebo jakákoliv jiná firma, ale když se o ní špatně mluví, tak chybí zákazníci, chybí pacienti, protože v ni nemají důvěru. A protože v ni nemají důvěru, tak tím zase trpí ten provoz té nemocnice. Takže to mně přišlo velmi líto.
A když jsem měla možnost v té nemocnici pracovat na postu jednatelky, tak mně vlastně bylo o to víc líto, že lidi, kteří tam pracovali, byli často srdcaři, kteří jí věnovali všechno. Věnovali jí téměř celý svůj čas. Tady se nedá bavit ani o volném čase, protože měli spoustu služeb a opravdu věnovali svůj život službě lidem. A rozhodně si nezasloužili, aby někdo propíral, jestli je to tak, nebo onak, na zastupitelstvu.
Mě třeba nikdy nekontaktoval nikdo z opozice, například z kolegů z KDU, nikdy jsem neměla telefon: „Hele, Jano, jak to je, já o něčem chci slyšet.“ Zároveň máme všichni zástupce v dozorčí radě a dozorčí rada je ten subjekt, který kontroluje hospodaření. Oni si jako členové mohli vyžádat jakékoliv informace od vedení města. A co se týče kolegy, koaličního partnera Lukáše Holíka, tam rozhodně nerozumím tomu, co říká, protože on je místopředseda valné hromady a celou dobu měl naprosto identické informace, jako jsem měla já a ostatní členové rady města.
V roce 2023 zpracoval analýzu nemocnice pan doktor Straka, který je zároveň členem zdravotnického výboru. A pan Holík jej několikrát osobně kontaktoval napřímo, aby se doptal na další podrobnosti. A s touto analýzou byla zároveň seznámena rada města, vedení nemocnice včetně primářů a pan Straka byl rovněž hostem i na zastupitelstvu. Takže tomu vlastně nerozumím.
Co se týče posledního roku, tam já jsem o nějakém podrobném hospodaření informována nebyla. A vlastně jediná data, která jsem měla k dispozici, jsou bohužel ta, která byla předkládána radě města. A zápisy z dozorčí rady nemocnice, a zase to jsou data, která jsme měli k dispozici všichni.
Tady bych se rád ještě zeptal, do jaké míry je tohle nutné. Když to vezmu z pohledu nás novinářů, tak my jsme teď na konci září psali článek o tom, jak dopadlo hospodaření nemocnice v roce 2025. Čili je tam tři čtvrtě roku zpoždění a vždycky, když se ptáme na aktuální vývoj situace v nemocnici, obvykle je nám řečeno, že se to nesmí zveřejňovat, že ty informace jsou tajné a že se to dozvíme zase až za rok někdy v červnu. V minulosti to ale fungovalo jinak. Když byl jednatelem pan Janeček, chodil pravidelně na tiskové konference města a informoval o ekonomickém vývoji, jak to v nemocnici zrovna funguje. Tak je opravdu nutné, aby informace šly ven s až tak velkým zpožděním? Stejně se vždycky spekuluje, šíří se nějaké informace o tom, jak na tom zrovna nemocnice je – nebylo by zkrátka lepší tohle komunikovat otevřeněji?
Vycházím z doporučení předsedy dozorčí rady, kterým je právník pan magistr Machek. A ten mi právě kladl na srdce, že nesmím tyto informace vynášet, protože to je v rozporu s obchodním tajemstvím a podobně. A kladl mi to na srdce několikrát. Proto jsem se toho takto striktně držela. Jsem zároveň členem zdravotnického výboru Jihomoravského kraje, kde samozřejmě také řešíme, jak jsou na tom jednotlivé nemocnice, ale nevím o tom, že by tato data byla někde veřejně publikována.
V politice jsem byla terčem anonymů, pomluv, lží a vydírání
Pojďme dál. Já bych se na závěr přece jenom rád ještě zeptal trošku osobně, jaká je tvoje zkušenost s prací na radnici a s prací starostky. Co si z toho ty osobně odnášíš? Jaké to byly čtyři roky?
Ty čtyři roky byly úplně jiné než to, co jsem dosud zažívala. Na jedné straně dostáváš prostor modelovat město, dělat dobré věci, pomáhat lidem. Podporuješ sportovce, podporuješ volnočas, podporuješ kulturu – spolkový život nebo obecně život, lidi jako takové. Zároveň máš možnost opravovat město, upravovat, rozvíjet je, prostě dělat to město hezčí tím, že máš k dispozici nějaký rozpočet a to město buduješ. To je hrozně hezká příležitost.
Ale to, co mě velmi zklamalo a co jsem nečekala, že bude až tak hrozné – čekala jsem, že jsme v Boskovicích, na malém městě, kde všichni potáhneme za jeden provaz a ten cíl bude stejný. Ale musím říct, že poté, co jsem nastoupila, jsem byla terčem vydírání a to, co slýcháme z velké politiky, jsem si zažívala i tady v Boskovicích a někdy to nebylo úplně hezké. Zároveň jsem byla terčem různých pomluv, lží, nepravd, které se o mě šířily. A ty pomluvy nedokážeš rozbít. Domů chodily anonymy, dopisy, nejenom mně, ale potom i Vladěně Koudelkové. Po Boskovicích chodily fiktivní e-maily. Já jsem také podávala trestní oznámení, a to před krajskými volbami, a kriminalisté z obvodního oddělení toho pachatele po asi tři čtvrtě roku práce dohledali. A musím říct, že je hrozně těžké, když přijdeš třeba na debatu do kina a víš, že ten člověk tam sedí v publiku.
A jaké to mělo konsekvence? Co mu hrozí? Máš nějaké informace?
Vzhledem k tomu, že se jedná o přestupkové řízení, tak je to nějaký přestupek.
Ty jsi přišla do světa politiky ze světa stavebních firem, působila jsi v Praze i mezi docela velkými firmami, představuju si to taky jako docela tvrdý byznys, kde nikdo nikomu nedá nic zadarmo. Politická zkušenost je bohužel v tomhle pro tebe ještě horší?
Bavila jsem se s jedním kamarádem a kolegou, který mě vlastně zná i z té stránky, a říkal mi: Víš, ty se umíš pohybovat v mantinelech takového fair play, protože v tom byznysu funguje, že všichni mají víceméně stejné podmínky a vyhraje ten lepší, levnější, rychlejší, kreativnější, kdežto v té politice to fair play prostě není. A tam jsem se úplně dobře necítila.
Zároveň tobě bylo taky vyčítáno, že občas hraješ tu hru hodně individualisticky. V našem poměrném systému je ale role starostky trochu komplikovaná – i někteří předchozí starostové vždycky říkali, že reprezentují a musí řídit celou koalici, nejenom vlastní stranu. Nebyl zádrhel taky v tomhle, že Změna 22 si hrála hodně svou hru a koalice od začátku nepůsobila úplně kompaktně? Spíš to působilo tak, že jste si to rozdělili a každý si hraje svoje. Ale není starostenská úloha právě v tom, držet to celé pohromadě i lidsky?
Když jsem nastoupila jako starostka, tak se přiznám, že v tu chvíli na mě padla ohromná tíha zodpovědnosti. Protože ačkoliv jsme starostové a místostarostové, tak stejně ten, kdo za všechno může – především za všechno negativní – je starosta. A já jsem cítila opravdu ohromnou zodpovědnost za rozpočet, za nemocnici, za provozy, které prostě musely fungovat. Procházeli jsme velmi těžkým obdobím. Musím říct, že ten tlak byl naprosto ohromný. A ne vždycky si kolegové dotáhli svoje projekty úplně do finále, častokrát to skončilo někde uprostřed a když už si nevěděli rady, tak to bylo dotáhnuto. A ono to potom na tobě zůstává, protože už nad tebou nikdo není. Být starostou znamená skutečně cítit se sám.
K tomu ještě přibývá jeden specifický aspekt, kterému se nemůžeme vyhnout, i když ty jsi o něm zatím nemluvila – jaká je ta pozice, když jsi v ní jako žena? Zatím jsi to nijak nerozlišovala, ale přesto se na to musím zeptat. Pociťovala jsi, že je to specifické, specificky těžké, nebo naopak v něčem jednodušší? Prožívala jsi tenhle aspekt při výkonu funkce starostky?
Myslím, že v politice je obzvlášť vidět, že jako žena musíš být výrazně lepší a musíš daleko více obhajovat a víc dokazovat a vysvětlovat než muži. Protože muži obecně mají daleko větší respekt i mezi sebou. A ta žena je pořád element, který je vidět a je tam cítit. I když se tváříme, že to tak není, tak jsem se častokrát jako žena cítila… nechci říct méněcenná, ale musela jsem se daleko více obhajovat a více vysvětlovat.
No a úplně na závěr bych se rád ještě zeptal, jak vidíš svou politickou budoucnost. Boskovice už si zažily, že někdo skončí jako starosta na radnici a pak se tam vrátí. Máš ty dneska bezprostředně po volbách před sebou vizi, jak pokračovat v boskovické politice do budoucna? Jestli budeš přistupovat k opoziční práci jako lídr, který bude znovu usilovat o návrat a o nejvyšší post, anebo už se na to dneska díváš úplně jinak?
Myslím, že bude hrozně záležet na tom, jak stávající koalice povede město. Pokud budeme muset být opravdu tou hlídací a tvrdou opozicí, protože projekty a vůbec představa rozvoje města nebudou v souladu s tím, co hlásáme – především se jedná třeba o developerské záměry, o zastavování města a ty úplně základní věci, jak město tvoříme – tak si myslím, že potom o ten post starostenský budeme znovu usilovat.
Takže přes to všechno, co jsi říkala o politickém prostředí, to není tak, že by sis profesně řekla: tak do tohohle už se nikdy vrátit nechci, politiku budu dělat z pozice zastupitelky nebo dejme tomu v radě, ale úplně na full-time job už bych to nikdy nechtěla? Takhle to nemáš?
Já říkám: nikdy neříkej nikdy. Samozřejmě, v první chvíli jsem si říkala, jestli mi to vůbec stojí za to – já jsem byla schopná si vydělat velmi slušné peníze, měla jsem daleko víc svobody, víc času a v tuto chvíli ze mě padá obrovská tíha zodpovědnosti. A není to jenom zodpovědnost za to město, je tam ta naše nemocnice, která je pořád takovou červenou linkou, která naším městem vede, protože tam je zodpovědnost za zdraví lidí, které teď máme nějakým způsobem zajištěno.
Takže teď to ze mě spadlo a těším se, že si vezmu chvíli pauzu. A samozřejmě se hrozně ráda vracím zpátky do své práce. Ale město je pro mě pořád něčím, co je srdcovou záležitostí a pokud bych viděla, že jde směrem, který se mi úplně nelíbí, protože město stavíme pro další generace, tak bych o tom uvažovala.
A jaká je nálada ve tvém politickém uskupení Změna 22? Číslovka letopočtu v názvu může trochu svádět k úvaze, jestli to nebyl projekt na jedno použití, na jedno volební období. Anebo se z vás může stát standardní dlouhodobé politické uskupení, které v Boskovicích chce dlouhodobě fungovat, nějak se třeba občerstvit, nabrat nové lidi, možná i kdybys ty do toho nechtěla jít, vygenerovat nového lídra a jít do příštích voleb z těchto pozic? Jaká je tam dneska nálada?
Ve Změně je nálada velmi pozitivní. Líbí se mi na nich, že mají chuť pořád nějakým způsobem budovat město. Dobrá nálada a to, že držíme hodně při sobě, nás neopustilo a vlastně se těším na spolupráci i v těch opozičních lavicích, že na sebe budeme mít lidsky daleko více času.
