Rozhovor s Janem Flíčkem, boskovickým zastupitelem zvoleným za Změnu22, ze které však před časem vystoupil. A také spolupořadatelem boskovické demonstrace Milionu chvilek pro demokracii na podporu prezidenta Petra Pavla. Mluvili jsme o demonstraci i o Honzově zkušenosti s komunální politikou.
„Demonstrovat má smysl, aby lidi viděli, že v tom nejsou sami.“
Rád bych začal od demonstrace, která se konala na Masarykově náměstí. Na začátek mě jednoduše zajímá, proč ses rozhodl ji uspořádat?
Rovnou na začátek řeknu, že tam byl právě trošku problém s tím, že jsem zastupitel a zároveň jsem měl pořádat nepolitickou akci. Tak jsem nad tím hodně dlouho přemýšlel a dost jsem doufal, že to uspořádá někdo jiný. Byl to trošku alibismus, ale doufal jsem v to.
To se nestalo, vypadalo to naopak dlouho, že v Boskovicích žádná demonstrace nebude.
Je to tak. A mě k tomu motivovalo, že jsem koukal, že i v Oboře se to pořádalo a že takové menší obce nebo vesničky to taky dělají. Tak jsem si říkal, přece to Boskovicím neupřeme. Nakonec jsem se rozhodnul a rozhoupal a poprosil jsem ještě Laďu Oujeského a Jendu Nádvorníka, jestli by mi s tím pomohli. Oni se přidali, tak tímhle bych jim chtěl moc poděkovat. A hlavně si myslím, že je důležité poděkovat lidem, kteří přišli. To je důkaz toho, že to mělo smysl.
No a proč jsem se rozhodl? Myslím si, že celá ta myšlenka byla jasná i z prohlášení, na které bych rád odkázal. Já bych se nerad zamotal do takových věcí, že teď řeknu trošku něco jiného, než bylo v tom oficiálním prohlášení. Prostě a jednoduše uspořádal jsem to proto, aby v Boskovicích něco bylo, aby mohli přijít i ti lidi, kteří by třeba museli někam jet, nebo kteří by ani na to náměstí nedošli, protože by to bylo daleko – byť to teda bylo v Letovicích. Ale někteří lidi by nejeli.
Jak jsi spokojen s výsledkem, s tím, jak to proběhlo? Jenom připomenu, že výzvu Milionu chvílek Stojíme za prezidentem podepsalo v Boskovicích něco přes 650 lidí a na tu demonstraci dorazilo pár desítek. Nevím, jestli máte nějaké přesnější číslo, jestli to bylo ke stovce nebo kolem stovky.
Já jsem to počítal hodně hrubě podle fotky, vyšlo mi nějakých 170 lidí, ale je to opravdu hrubé. Počítal jsem i větší děti, protože nejsem zastáncem toho, že dítě neví, proč tam jde. Já si myslím, že třeba ano. Já jsem byl třeba nadšený jako malé dítě do politiky, takže já bych to ocenil. Ale právě proto říkám hrubý odhad, vím, že spoustu komentářů bylo i o tom: a co děti. Takže kdybych počítal jenom dospělé, tak určitě minimálně stovka to byla. A myslím, že to je super.
Takže jsi s tím spokojený?
Jsem s tím spokojený.
Veřejný prostor hrubne
Odkázal jsi na prohlášení v obecné rovině, ale přece jenom jestli to můžeš trochu rozvést, tak mě zajímá, v čem ty vidíš hlavní obsah a smysl této demonstrace nebo vůbec této výzvy. A vstupu do stávající politické situace tímto řekněme poměrně masivním způsobem – protože i ten počet lidí pod výzvou, i ten počet lidí, když se sečte za celou republiku na demonstracích – tak řekněme, že to jsou protesty, které tady nejsou úplně každý měsíc a ani každý rok.
Já si myslím, že dává smysl demonstrovat proto, aby lidi viděli, že v tom nejsou sami. A myslím si, že tohle právě bylo dobré dát najevo i tomu prezidentovi: že v tom není sám, že chápeme, co se třeba stalo s panem ministrem Macinkou, že to prostě nebylo slušné, tyhle esemesky. Pak samozřejmě můžeme řešit návaznosti na to, že to posílal panu Kolářovi a ne přímo prezidentovi. Nicméně smysl to mělo v tom, že jsme dali najevo, že nesouhlasíme s tím, jak vede aktuální vládní koalice svoji politiku – neslušností, převracením všech různých věcí.
A zároveň bych chtěl říct, že ale respektujeme výsledek voleb. To už jsem taky zaznamenal ve veřejném prostoru, tahleta demonstrace vůbec neznamenala, že bychom nerespektovali výsledek. Já ho respektuji, já to beru, ale nesouhlasím s tím, jak to dělají. Stejně jsem nesouhlasil u minulé vládní koalice se spoustou věcí, to byla třeba nominace pana Blažka na ministra spravedlnosti. Já neříkám, že jsem jednoznačně zaměřený proti téhle koalici, ale myslím, že tahle má víc neduhů, které tam vidím.
Není přece jenom trošku zvláštní, vzhledem k různým problémům, co se dějí v téhle zemi, že nakonec takovéhle demonstrace vyprovokuje – když to opravdu banalizuju – že jeden politik druhému poslal škaredou esemesku?
Ano, to chápu, ale já to právě nepovažuju za banalitu. Pozoruju, že veřejný prostor hrubne, situace se zhoršuje a myslím si, že tohle byla taková poslední kapka, že se to nakumulovalo, že to už byla ta poslední věc, kdy už jsme měli říct: stop.
A vidím fakt i silnou paralelu se Slovenskem. Mohli bychom to přehlédnout a říct si přesně: esemeska, no tak to by měl prezident ustát… Ale přece jenom když to převedeme na osobní rovinu, tak já bych taky nechtěl, aby mi někdo posílal takovéhle esemesky o půlnoci a taky bych to považoval za minimálně… nechci se dostat do té roviny, jestli to bylo vyhrožování, nebo ne, ale nechtěl bych to a určitě bych se proti tomu vymezil. Tak nevidím důvod, proč by se proti tomu neměl vymezit prezident nebo dokonce lidi na náměstích.
Nemůžete tím prezidentovi uškodit? Protože on do jisté míry postavil svůj úspěch a svou kandidaturu na tom, že dokázal oslovit i tu část společnosti, která běžně patří k dříve opozičnímu, dneska koaličnímu táboru. A tohle z něj dělá tak trošku lídra stran, které ve volbách prohrály. Pokud bude za dva roky obhajovat mandát, tak nevím, jestli je tohle pro něj úplně dobrá výchozí pozice.
Není. Nejsem politolog, ale mám takový pocit, že to není dobrá pozice. Je mi ho vlastně líto, protože myslím, že se právě držel dost dlouho a trošku z toho viním tu aktuální opozici – oni jsou v tom měkcí, myslím si, že měli daleko víc křičet a dávat to najevo, aby prezident nemusel být ta poslední stopka proti tomu, co se tady děje. Ale už to udělal, já to respektuju a jsem rád, že to udělal, a myslím si, že se s tím popere. Velký otazník vidím v tom, kdo bude protikandidát.
Já to spíš myslím tak, jestli to není chyba i od Milionu chvílek, že tím, že pořádá tenhle typ demonstrace, si prezidenta bere jako symbol protivládního boje – jestli mu tím vlastně neškodí?
To je druhá možnost, jak to brát, a je to taky pravda. Ale já si myslím, že už nejsme úplně v době, kdy si můžeme vybírat. Už vlastně nic moc jiného nezbývá, žádný silnější lídr slušnosti tu není. Bohužel to teď zbylo na prezidenta, on tu roli přijal a uvidíme, co s tím udělá ten boj o prezidentský post.
Pravicové vlády ignorovaly sociálně slabší
Neobáváš se, že tenhle typ intervence do veřejné debaty a do veřejného prostoru přispívá k tomu, že společnost je čím dál rozdělenější a že ty dva tábory se drží čím dál víc od sebe a kope to hlubší příkopy, což je věc, která ve finále vždycky vyhovuje populistům?
Ono to má víc rovin. Začnu u té slušnosti. Já si myslím, že slušnost by měla být na obou stranách. Všímám si toho, že oba ty tábory vždycky vyprodukují určitý počet lidí, kteří do toho jdou „natvrdo“. Hulvátství, nadávky, posílání s prominutím někam a další věci – proti tomu se vymezuji, to nemá smysl ani na jedné straně. A neříkám, že to dělá někdo víc
A potom mně se líbí ten citát – nevím kdo to řekl – že hejt nebo lež není názor. To je podle mě hrozně důležité si opakovat, že to rozděluje společnost, ale když někdo někoho uráží nebo používá lež jako argument, tak je hrozně těžké proti tomu něco dělat. A i to podle mě rozděluje společnost.
Jak jsem říkal, já už se zajímám o politiku celkem dlouho a vidím dost problém už od začátku, už po revoluci – skončil komunismus, všichni si řekli, teď to bude super, nastala nějaká éra kapitalismu, kdy jsme si řekli, tak teď si vyděláme ty velké peníze jako mají na Západě, všechno bude fungovat, ale pak do toho přišly věci jako stárnutí populace, vzestup populismu a mám takový pocit – neříkám, že to je konkrétní datum, ale třeba kolem roku 2010 – že byla nějaká sociálně slabší skupina lidí někde na okraji společnosti. Ale všemi faktory sociálními, ekonomickými, se ta menšina zvětšila na dost poměrnou část, kterou prostě není možné ignorovat. A mám takový pocit, že pravicové vlády to trošku ignorovaly a říkaly si, že systém zafunguje. A on nezafungoval.
A v tom vidím to rozdělení společnosti, protože když to opravdu zjednoduším, střední třída mizí a teď tady máme nižší třídu anebo tu vyšší a mezi nimi prostě nic není. A podle mě je ten příkop hrozně velký. A těžko s tím příkopem vlastně něco dělat, protože tu právě máme ten populismus, který všechno naslibuje. A populismu se těžko brání, protože těžko vysvětlit lidem: ale my teď musíme třeba šetřit, my to musíme škrtnout a vysvětlit jim, že když něco škrtneme, tak to vlastně může mít dobrý vliv někdy do budoucna, třeba pro jejich děti. Ale to už prostě v aktuální poměrně těžké situaci nevysvětlíme.
Neproblematizuje tohle právě ten apel na slušnost? Ono to tak trošku vypadá, že se právě říká: hele, my tady dál povedeme tu politiku, která zvětšuje tu skupinu lidí, kteří jsou ekonomicky na spodní části společnosti, my na vás budeme dál kašlat, ale ve jménu slušnosti bychom přesto měli vítězit. Protože jaká jiná nabídka, jaká jiná komunikace směrem k téhle skupině lidí zní, kromě toho: chovejte se slušně a nevolte populisty?
Ne, ne, to určitě ne. To musí jít ruku v ruce všechno.
Ale já to na těch demonstracích třeba neslyším.
Tak tahle demonstrace byla vyloženě zaměřená na střet těch vyšších politik, ale ano. Na druhou stranu já jako demonstrant nemůžu slíbit někomu, že se bude mít líp, to já neudělám.
Můžeš mu slíbit, že budeš prosazovat takovou politiku, která ho nějakým způsobem zohledňuje. Nebo že budou ty občanské iniciativy tlačit ty „demokratické strany“, za kterými stojí, k tomu, aby tuhle problematiku řešily. A to se podle mě neděje.
Uvidíme, co ta Letná, ale myslím, že tahle demonstrace byla hlavně na podporu prezidenta. A tam si myslím, že se sešla i spousta lidí, kteří třeba nesdílí úplně stejný politický názor. Takže tam něco říct, to jsem si vůbec nedovolil, protože to by pak šlo proti myšlence této konkrétní demonstrace.
Stačí demonstrovat? Mě na reakcích na demonstrace hodně zaujal názor bývalého předsedy Zelených Michala Berga, který udělal takovou výzvu, že demonstrace jsou super, ale po cestě domů se zamyslete nad tím, jestli byste nemohli vstoupit do nějaké strany nebo se začít angažovat v komunální politice, protože se blíží komunální volby. Říká, že demonstrovat právě nestačí, že je potřeba začít něco konkrétního dělat. Tak se na to ptám tebe, který zároveň – už si to řekl na začátku – jsi angažován i v komunální politice. Jak tohle vnímáš?
Já si myslím, že demonstrovat má určitě smysl. To je první věc. Když už to jinak nejde, nebo když je ta možnost dát najevo názor a nadchnout k tomu víc lidí, tak to určitě smysl má. Z dlouhodobého hlediska je ale samozřejmě třeba nějaká práce s větším horizontem a tam se můžeme bavit, jestli ten komunál dává smysl – rozhodnout se kandidovat – anebo je lepší dělat nějakou postupnou práci pro komunitu.
Já si třeba po těch necelých čtyřech letech myslím, že ta komunitní práce skoro dává trošku větší smysl, že tam ty změny je vidět víc. Ale souhlasím s tím, co říkáš, určitě je třeba dělat něco dalšího. V návaznosti. Demonstrace je jenom taková záchranná brzda pro určitý moment, ale neznamená to, že se něco určitého změní.
Tady bych chtěl vypíchnout trošku off topic, že já jsem už jako student na střední škole demonstroval, byl to přelom let 2012/2013, a tam se nám vlastně povedlo, že radní za komunisty nakonec jmenovaná nebyla na resort školství. Takže vidím, že demonstrace má smysl, byť tam se taky děly věci, jako že jí někdo bivakoval před barákem, a proti tomu jsme se vyhraňovali, protože to určitě není správný způsob. Ale lidi tím něco změnit můžou, ale právě jsou to jednotlivé věci.
Tady jde o systém. Ale já neříkám, že mám recept na změnu systému. Mně přijde, že už jsme tak zacyklení všemi možnými způsoby, že najít tu správnou cestu nebo nitku, od které se vydáme, je docela složité.
V politice jsem od sebe čekal víc
My jsme tím volně přešli k druhé části našeho rozhovoru, a to je boskovická politika. Můžeš na začátku říct, jaký je tvůj aktuální přístup ke komunálním volbám, které se blíží, co se týče obhajoby tvého zastupitelského mandátu?
Já jsem nad tím přemýšlel, protože jsem odešel ze Změny, tak bych nešel za ně. Řešili jsme to třeba ještě s Piráty, jestli bychom to nedali nějak dohromady, ale nakonec – protože mě čeká spoustu změn v osobním i v pracovním životě – jsme se i s manželkou rozhodli, že bude fajn si na to nechat dostatek času. Byť jsem jenom řadový zastupitel, tak se snažím být aspoň trošku aktivní víc, než jenom sedět na těch zastupitelstvech. Ještě vedu mediální výbor, tak občas to nějaký ten čas sežere. A ono vlastně nejvíc času bere to sledovat – ty věci, co se dějí. A já se snažím to sledovat, takže budu rád, když to teď budu sledovat spíš jen tak jakoby zpoza rohu.
Jak bys celkově zhodnotil svou čtyřletou zkušenost z prací v komunální politice?
Provedu takovou jemnou sebereflexi: Čekal jsem od sebe víc, myslel jsem si, že to bude snažší, myslel jsem si, že prostě přijdeme a budeme moct dělat rovnou ty změny nebo ty věci, který jsme dělat chtěli. A teď právě člověk přesně narazí na to, že lidi jsou na to alergičtí, když jim říkáte, že něco se dělalo a vy to budete dělat líp.
A teď kdo jsou ti lidi? Na co narazí politik, když tam přijde? Narazí na koaliční partnery, narazí na úředníky, narazí na vlastní spolustraníky, narazí na veřejnost, nebo na koho narazí?
Myslím, že vlastně na všechny. My jako občanská kandidátka jsme do toho šli, že to pak nějak bude, nějakou vizi jsme měli, ale pak si myslím – a to je můj osobní názor – že se ukázalo, že ta vize má spoustu různých trhlin, hlavně těch praktických, na základě každodenního chodu. A lidi z úřadu… já naprosto respektuju a obdivuji jejich práci, zároveň prostě rozumím tomu, že asi nechtějí slyšet, že něco může být lepší, protože mají pocit, že je tím člověk trošku uráží, že říká, že to dělali špatně. Já to chápu.
Na druhou stranu mi přijde, že ty věci jdou vždycky udělat líp a je to jenom o tom lidském přístupu. Já taky bych v práci nedal, kdyby přišel nějaký nováček a řekl by: hele, děláš to blbě. Ale zároveň je zase podle mě důležité být tomu otevřený, protože i doba se změnila, je spousta technických vychytávek, spousta možností, jak něco dělat a dělat to líp nebo jinak a třeba aktivněji.
Takže v tomto vidím velký dluh. Ale zároveň chápu, že státní správa je dost svázaná různými pravidly, různými postupy, takže to nekritizuju, ale myslím si, že to není tak jednoduché, jak jsem si myslel.
Zároveň si myslím, že určité dílčí věci se povedly. Skrze ten mediální výbor vím, že to určitě může ze spousty stran vypadat, že se vlastně nic neděje, že se nic nestalo, zároveň si myslím, že to je taková klasika, že když není nikdy žádný problém, tak to vypadá, že třeba ten výbor nic nedělá, že je všechno v klidu. Ale je důležité, že se pět lidí dokáže sejít, podívat se na boskovický zpravodaj, podívat se na městské sítě a říct si: je tohle v pohodě, není tohle v pohodě? Je to hrozně důležité a je to skrz to spektrum, a to je podle mě přidaná hodnota mediálního výboru, který ani není navázaný na radu, který je aspoň částečně odosobněný od vládnoucí koalice. A to mi přijde důležité.
Čekal jsem koordinovanou spolupráci, asi to bylo naivní
Ty jsi zároveň řekl, že jsi odešel ze Změny22. To je věc, kterou nemůžeme nechat stranou a rád bych se tě na to zeptal – tvoje zkušenost z komunální politiky je zároveň i určitou negativní zkušeností v tom smyslu, že parta, se kterou jste do toho šli, nezafungovala tak, jak sis představoval?
Já bych chtěl říct, že to jsou moje osobní dojmy. Určitě by přišel někdo, že to vidí nějak jinak a je to určitě tak možné. Já to ani neberu jako špatnou zkušenost, naopak to beru jako velmi cennou zkušenost.
Šel jsem do toho s tím, že budeme pracovat v týmech. Protože nemám pocit, že jedinec něco obecně zvládne, může dílčí věci, ale podle mě v týmu se pracuje líp. Což úplně nezafungovalo, mám takový pocit, že to pak někteří lidi chtěli dělat spíš sami, nepřizvávali zastupitele, kteří nebyli radní. A vlastně jsme se pak dostali i k tomu, že zastupitel má mandát a může si dělat co chce, tak ať si děláme, co uznáme za vhodné.
Já jsem spíš čekal nějakou koordinovanou spolupráci, ale asi to bylo naivní. Možná jsem to úplně nenavnímal tak, jak toho vnímali ostatní, kulantně řečeno. No a ten hlavní důvod byl, že já nemám moc rád kult osobnosti. Podobně jako na celorepublikové úrovni je ANO strana Andreje Babiše, tak tady na komunální úrovni je Změna ve výsledku stranou paní starostky.
Nesouhlasil jsem ani s tím, jak se to dělalo s nemocnicí, já na to mám úplně jiný názor, byť hodně teoretický. Ale myslím si, že nemocnice měla být vedena někým jiným než paní starostkou, protože prostě to je eseróčko a v normálním eseróčku by se nikdy nestalo, že by tam přišel někdo takhle zvenčí. Byl by to nějaký krizový manažer nebo náměstek, který by to měl vést. Ale to je můj názor. No a to tak nějak vygradovalo, že už jsem necítil ten smysl. Vlastně jsem ani nechtěl hlasovat jen tak z plezíru, protože jsem teda v koalici, tak pro to zvednu ruku. Tak jsem si říkal, že mi to dodá volnost, kterou naprosto cítím.
Hlavně sis na zastupitelstvu nepřesedl na opačnou stranu, takže to znamená, žes odešel ze Změny a zůstal količním zastupitelem?
Myšlenka odejít ve mně zrála delší dobu, už tak od poloviny volebního období. Ale říkal jsem si, že to ještě nepustím. Teď mi přijde, že už je pár měsíců do konce, nechtěl jsem to ani nějak rozhazovat, navíc by to byl jeden hlas, takže koalice má pořád 15 hlasů. A já souhlasím s celkovou myšlenkou koalice, ale ne všechno se mi líbí, nesouhlasím úplně se všemi kolegy, jestli se to tak dá říct. Třeba ohledně té debaty na 9. května a tak, já se na tom úplně neshodnu. A přijde mi zbytečné, když člověk má možnost, do toho brát to politikaření. Takže když s tím nesouhlasím, tak pro to ruku nezvednu a je to v pohodě.
Přijde mi, že jsme ze začátku hodně hráli na to, že jsme koalice, tak se na něčem dohodneme a bude to v pohodě. Byla i volná hlasování, kdy se to nechalo, když jsme se neshodli všichni, ale přijde mi, že někdy to bylo zbytečně na sílu, že jsme doufali v dobrý obraz, že budeme hlasovat společně.
Nesouvisí to taky trochu s tím, že občanská kandidátka je přece jenom vnitřně křehčí, než politické strany, které už jsou nějak zavedené a fungují dlouhodobě? Jak to vnímáš pohledem na to, že politika je přece jenom řemeslo, které má nějaké svoje zásady, pravidla a zvyklosti fungování, která je dobré znát, než do toho jdeš? Jak tady tohle zpětně reflektuješ? Myslíš si, že ten tým mohl být líp připravený? Jasně, Změna22 má 7 mandátů, většina v zastupitelstvu je 14 mandátů, takže to není tak, že by Změna byla extra dominantní silou na radnici, ale přece jenom tím, že získala post starostky, jistým způsobem dominantní byla a v tomto ohledu šla tak trochu z nuly na sto. Nebyla tam ta zastupitelská zkušenost, třeba zkušenost z opozice, zkušenost z rady, než se člověk stane full time placeným politikem a podobně. Vnímáš to jako překážku?
Já jsem právě doufal, že ty zažité pořádky trošku rozbijem. Myslím si, že různě po republice se ukazuje, že to jde dělat svěžejším způsobem. A třeba Vladimír Petrů měl už nějaké zkušenosti z komunální politiky, takže jsme úplně nezkušení nebyli. Ale tady mě právě napadla rada – kdyby chtěl někdo kandidovat za občanskou kandidátku, podle mě je důležité si nastavit hned na začátku vnitřní strukturu, kterou my jsme neměli. Myslím rozhodovací strukturu. Zkusit si vyjmenovat věci, o kterých se rozhoduje v užším týmu, v širším týmu a další věci. To jsme neměli a tím pádem pak prostě rozhodovalo pár lidí. Sice jsem mohl říct svůj názor, ale věděl jsem, že to stejně nebude mít žádný výsledek.
Takže to mi přijde jako škoda. Myslím si, že tam právě padaly i věty, jakože pohlídáme tady ty věci – trošku koukám na paralelu ve státní politice – a myslím, že pohlídat se to právě úplně nepovedlo. Až si to někdo poslechne, určitě se bude čertit, ale já to teď nemyslím zle. Myslím, že paní starostka je dobrý člověk, ale pozice starostky je složitá a myslím si, že to prostě nevyšlo. A je fér si to říct, že to má spoustu nedokonalostí, které asi souvisí s tím, že jsme nezkušení.
Zezačátku zaznívaly i věty, že máme top manažery, že máme lidi, kteří jsou zvyklí vést týmy lidí, takže to vyjde. No ale ono se ukázalo, že vést tým lidí v komunální politice je velký rozdíl a že když je někdo top manažer, tak to ještě neznamená, že bude dobrý komunální politik. To je prostě úplně normální jako v práci, že když je někdo dobrý, tak to ještě neznamená, že bude dobrý na jiné pozici. Pro mě je to vystřízlivění a upozornění na to, nepočítat s vlastními schopnostmi. Tohle je jiná hra a je dobré k ní přistupovat s respektem a trošku navnímat ty pravidla a být jakoby víc v klidu, nejít do toho hned na sto procent.
Nemějte velké oči, ale dlouhodobou vizi
Když nebudeš kandidovat, jak se na to budeš dívat jako volič? Změna22 udělala jako nové uskupení v minulých volbách velice dobrý výsledek. Zároveň jsi naznačil, že už se možná nepodaří sestavit kandidátku Pirátů. Politicky jste k sobě měli blízko – pro zklamané voliče a opuštěné voliče tady vzniká jakási díra, tedy pro progresivního, liberálního voliče, který chtěl změny. Co s tím? Budeš dál podporovat Změnu 22, nebo jak se na to sám díváš?
Já doufám, že každý volič je svým způsobem progresivní, že i konzervativní voliči časem trošku jdou k progresivismu. Ale myslím si, že důležité je jít k volbám. Ve všech volbách je podle mě důležité jít volit, je to nejenom naše ústavní právo, ale já to vlastně od malička bral jako povinnost; nedokázal jsem si představit, že bych k těm volbám nešel.
A tím pádem člověk, když tam nevidí na první dobrou nějakého svého favorita, tak je asi důležité podívat se na všechny strany, podívat se, co nabízí, a najít si tam aspoň nějaký průsečík.
Když jsme dělali kampaň Změny, tak se osvědčila kontaktní kampaň na náměstí a různě po městě. A pokud to bude, tak mi přijde, že volič se rozhodně může projít a jít se zeptat, co od těch lidí, kteří kandidují, čekat. A zároveň je ale podle mě důležité to po nich pak vyžadovat. Občas zajít na zastoupitelstvo a říct: ale na náměstí jste mi slíbili tady to, není čas už to splnit? Nemyslím teď nějakým nátlakem, ale podle mě to jsou věci, které když padnou na tom náměstí, tak to je fajn a já si třeba uvědomuji, že jsem taky nesplnil všechno. My jsme chtěli třeba dávat podrobnější zápisy z rady, což se ukázalo jako administrativní překážka. Ale když si to čtu někdy jako zastupitel, tak mi tam pak chybí ty přílohy, bez těch se to dělá blbě – ale samozřejmě všichni se pak odkážou na různé zákony, že to jako nejde. Ale já si třeba myslím, že když někdo fakt chce, tak si tu cestu najde i skrz ty zákony.
No a co ten volič bude dělat… Zvolí si někoho, kdo bude tou nejlepší volbou pro něj. Mně vždycky v hlavě, když se s někým bavím o volbách, utkvěla věc, kterou říkal pan Šimečka ze slovenského Denníku N před volbami, než zvítězil Fico. On říkal, abychom nepřebrali, protože často ty volby – byť ten komunál, to bych teď byl moc přísný – nejsou jenom o nějaké pohodě, nebo o tom, že si vybírám tuhle stranu, protože… On to dával na příkladu nějakého mladšího pána nebo kluka, kterého se ptal, koho by volil, jestli by volil Progresívne Slovensko. A on říkal: no mně přijde, že moc nepodporují elektromobilitu, tak ty asi ne. Pak se to ukázalo jako fakt velký problém, ten stát už byl v takovém stavu, že úplně nešlo o elektromobilitu. A to se podle mě dá převést i na Boskovice – co je pro mě důležité, ale v tom větším měřítku.
Tak ještě poslední otázka, protože si přece jen říkám, jestli náš rozhovor nevyzní trošku negativně vůči těm lidem, kteří by právě mohli mít chuť nejenom demonstrovat, ale taky politiku dělat. Co bys řekl těm, kdo to teď zvažují, navzdory té své ne úplně pozitivní zkušenosti, kterou jsi v té politice udělal? Řekl bys jim: jděte do toho, stojí to přece jenom za to? A nebo bys jim teda řekl: radši se angažujte nějak jinak?
Já to fakt neberu jako negativní zkušenost, naopak ji beru svým způsobem jako pozitivní, protože jsem si to vyzkoušel, vidím, co bych příště udělal jinak. A určitě bych těm lidem řekl: jděte do toho a jednoduše nemějte tak velké oči; stačí jít postupně – a hlavně mějte dlouhodobou vizi.
To je podle mě zcela zásadní, ne konkrétní věci, ale… Já tady nechci úplně filozofovat, ale dovolím si to teda – držet si hodnotový rámec, že přes některé věci vlak prostě nejede. A od toho se odvíjí další věci. To je podle mě hrozně důležité a pak už to jde. A navázat dobré vztahy s lidmi na úřadě, možná se jich taky zeptat, jestli nepotřebují něco oni. Jít tomu naproti, protože pokud já po nich něco chci, tak jim musím i něco nabídnout. Neříkám, že se to nedělo, ale mám pocit, že určitě jde být vstřícnější.
