Lom u Lhoty Rapotiny a ložisko u Kuniček jsou od Boskovic, co by kamenem dohodil. Zatímco obce vyjadřují hlasitý nesouhlas, Ministerstvo průmyslu a obchodu, stavební firmy i experti mají jasno – chybí kámen, potřebujeme stavět. Bez rozšiřování stávajících lomů a otevírání nových se zjevně neobejdeme, přesto stát komunikaci ohledně nových strategických ložisek nechal takzvaně na poslední chvíli.
Tento text vznikl díky projektu Ohlasy Extra, ve kterém vám společně s Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky přinášíme obsah zaměřený na běžně opomíjená témata. Podpořte vznik nových článků a videí na ohlasy.info/extra.
V posledních třiceti letech se na území Česka neotevřel žádný nový lom. Materiál ve stávajících ložiscích dochází – Česká geologická služba a Těžební unie upozorňují na hrozící nedostatek stavebních materiálů na dopravní projekty i bytovou výstavbu. „Z celkového počtu 242 využívaných ložisek stavebního kamene na našem území má zhruba polovina ložisek životnost volných zásob maximálně do 10 let,“ komentuje situaci David Hluštík z tiskového oddělení Ministerstva průmyslu a obchodu.
V Česku těžíme i stavíme v posledních letech výrazně více a i když takzvaná výhradní ložiska stavebního kamene, tedy ložiska v majetku státu, disponují poměrně velkými objemy geologických zásob – téměř 2,5 miliardy metrů krychlových – dostupných zdrojů je mnohem méně. Vytěžitelné objemy tvoří zhruba 29 procent a zásoby, kde je těžba povolena, činí pouhých 20 procent z celkového objemu. Spotřeba kameniva za deset let výrazně vzrostla, mezi lety 2012 a 2023 stoupla o 27 procent na 15,4 milionů metrů krychlových. A se spotřebou roste i cena. Kamenivo potřebujeme na stavbu silnic, dálnic nebo železničních tratí, velkou část spotřeby tvoří také bytová výstavba nebo dostavba jaderné elektrárny.
Pokud se nebude rozšiřovat těžba, vidí geolog Ondřej Dostál riziko jednak v nemožnosti stavět, jednak ve zvyšování nákladů a emisní zátěže dopravou materiálu: „Musíme si uvědomit, že když nebudou vznikat lomy a nebudeme moci těžit, tak nebudou vznikat stavby, které potřebujeme. Chceme, aby zde byla silnice, která odvede nákladní dopravu, ale ona se kvůli tomu nepostaví. V regionu se bavíme o vzniku silnice R43, odkud ale budou suroviny na výstavbu? Z čím větší vzdálenosti budeme vozit, tím to bude finančně náročnější, a půjde to z našich daní. Otevření většího množství menších lokálních lomů je lepší, než otevřít jeden obrovský lom a přepravovat kámen na velké vzdálenosti. Dovoz surovin dává ekonomický smysl do vzdálenosti 40 až 50 kilometrů. Nehledě na to, že při takové dopravě vznikají násobně vyšší emise,“ upřesňuje ekonomické i ekologické hledisko Ondřej Dostál.
Těžbu chápeme, ale vadí nám, že nás stát opakovaně vynechává z komunikace
V regionu Boskovicka a Blanenska se těžba kameniva řeší hned na dvou místech – zatímco u Kuniček se jedná o záměr otevření nového lomu, stávající lom vedle Lhoty Rapotiny stát nově zařadil jako ložisko strategického významu. Projednávání nového nařízení proběhlo ve zkráceném režimu na přelomu července a srpna: „Náhodně jsem zjistil, že je nařízení venku, když zbývaly tři dny do deadlinu,“ uvádí Michal Sedlák, starosta obce Lhota Rapotina. „S námi ani s dalšími obcemi nikdo nekomunikoval, i když podklady byly připravované dlouho dopředu. Četl jsem podrobnou zprávu od České geologické služby – to, že se v České republice třicet let neotevřel žádný lom, ale není problém obcí a my bychom tím neměli trpět.“
Ani v důvodové zprávě, kterou k nařízení vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, se starosta nedočetl, co pro obec a občany bude přesně znamenat, že lom bude nově kategorizován jako ložisko strategického významu. „Přestože dokážu pochopit, že potřebujeme suroviny a že je ekonomicky nevýhodné je dovážet na dlouhé vzdálenosti, vadí mi postup, kdy nás stát opakovaně vyčleňuje z komunikace – bylo to tak v případě, kdy se technologie přesouvala blíže k obci, je to tak i teď,“ vysvětluje důvod nespokojenosti s postupem státu starosta Sedlák. Ministerstvo se ohrazuje, že materiál ke štěrkopísku byl v mezirezortním připomínkovém řízení projednán se Svazem měst a obcí a materiál ke štěrku a stavebnímu kameni se Sdružením místních samospráv. Přestože standardní doba je 15 dní, v tomto případě ministr průmyslu a obchodu Vlček požádal zkrátit připomínkové řízení na 10 dní.
Těžbu klíčových surovin jako kámen nebo štěrkopísek by pode geologa Ondřeje Dostála měl stát určovat na základě odborných hlasů a měl by mít možnost se o ložiscích rozhodovat autonomně: „Je samozřejmě otázka, jestli by stát tohle měl komunikovat s těmi obcemi, nebo ne. Stát musí vědět, kde má svoje zásoby, které by v případě potřeby mohl využívat.“ Na otázku, nakolik je pro nás kámen strategická surovina, reaguje: „Kdy bychom stavěli řopíky jako za dvacátých třicátých let, tak pak by to byla strategická surovina. Bez kameniva ale nemůžeme fungovat, takže má svou strategičnost. Jsou ale jiné suroviny, jejichž nedostatek nás může ohrozit mnohem víc,“ upřesňuje Dostál.
Za kompenzace ani chodník neopravíme
Obce na zvýšenou poptávku po surovinách na svém území reagují s nelibostí. Lhota Rapotina se potýká s omezeními plynoucími z těžby i intenzivní nákladní dopravy. Ta způsobuje rozrušení komunikací, které je nutné pravidelně opravovat, ale obce na takové velké zásahy nemají peníze: „Přes Lhotu Rapotinu jezdí od časného rána nákladní auta, dominantní přepravní proud z lomu vede přímo středem obce. Za kompenzace, o kterých je v souvislosti s těžbou často řeč, ani neopravím chodník, který ta doprava neustále ničí. Hospodaříme jako obec s šestimilionovým rozpočtem, nemůžeme si dovolit opravit silnici. Částečně by pomohl obchvat, ale kraj se vyjádřil, že žádný obchvat stavět nebude. Kamenolomy zase uvádějí, že ta doprava není jejich, že oni jen těží a že tyhle námitky mám řešit se státem. Je to jako Hlava 22,“ komentuje související problémy s těžbou Sedlák. „Roční limit na těžbu je 500–600 tisíc tun, to je obří množství materiálu. Ten limit firma Strabag vytěží, stát použije materiál. My jako obec máme kompenzace v řádu desetitisíců korun ročně. Soukromá firma má velké zisky, ničení životního prostředí, hluk a prašnost ale dopadá na občany,“ popisuje složitou situaci obce Sedlák.
Tato situace by se měla v budoucnu změnit, jak uvádí Ministerstvo: „Novelou horního zákona již došlo k rozšíření příjemců kompenzací o kraje, kdy je tento výnos účelově určen k odstranění přímých i nepřímých škod způsobených dobýváním nerostů a jejich přepravou pro obce nacházející se mimo dobývací prostory. V pravomoci vlády je svým nařízením upravit sazbu úhrady a tím případně zvýšit výnos úhrady jak pro obce, tak pro stát a kraje,“ upřesňuje tiskové oddělení MPO.
Proces od záměru přes všechna povolení až po zahájení těžby trvá v řádu let. Ondřej Dostál navrhuje vyjasňování smluvních vztahů v úvodu i vedení debaty v mezičase: „Určitě se dá dělat řada kroků, které mohou nějak zmírnit dopady, které těžba nese. Možná bychom se měli zamýšlet, jakým způsobem dokážeme sanovat škody vznikající sekundárně.“
Těžba štěrkopísku má největší vliv na okolí především po stránce prašnosti a likvidace krajiny, současně také dopad na komfort života v blízkosti lomu: „Vyšší hluk při drcení a při ostřelování samozřejmě nejsou příjemné, ale technologie pokročily a oproti minulosti je ta prašnost daleko menší. Myslím, že i ty společnosti se snaží, aby byl dopad co nejmenší, protože nikdo nemá zájem pracovat v prostředí, které bude nějakým způsobem negativní,“ argumentuje Dostál. „Můj osobní dojem je, že lidé mají větší zájem o prostředí, kde žijí, a vyvolávají větší tlak na obce, protože si nejsou jisti benefity, které nabízí stát. Chceme zároveň žít v pěkném prostředí a zároveň se tam dostat po silnici. Těžba mění ráz krajiny, je to narušení nějaké stability, kterou nám příroda poskytuje. Takže tam vstupuje řada emočních vrstev, které samozřejmě můžou být naprosto iracionální, ale jsou úplně pochopitelné,“ pokračuje Dostál.
Pomoci může recyklace stavebního odpadu, všechno ale nevyřeší
Jednou z alternativ, jak ulehčit masivnímu využívání betonu a primárních surovin, je recyklace stavebního a demoličního odpadu. Stavebnictvím vyprodukujeme až 40 procent veškerého odpadu v EU. Podle studie se Česko s tříděním 72 procent stavebního odpadu řadí pod evropský průměr, který je téměř 80 procent. Příprava na znovupoužití odpadu ze staveb a demolic je sice ekonomicky náročnější, nicméně podle odhadů by recyklace za využívání současných technologií umožnila další úsporu až 33 milionů tun emisí skleníkových plynů ročně.
I přes zjevné přínosy není možné recyklovaný materiál využívat na všechny typy staveb: „Na liniové stavby typu silnice nebo do betonu potřebujeme spoustu kameniva. K tomu nemáme stoprocentní ekvivalent v jiných materiálech, například v recyklátu. Jednou z mála cest, jak se k tomu surovému materiálu dostat, je prostě klasická těžba,“ popisuje možnosti využívání recyklace Ondřej Dostál.
Po ukončení těžby dochází na řadě míst k rekultivaci a například zatopení lomu, který pak může být útočištěm pro živočichy i pro lidi před horkými dny, jak je tomu například v Šošůvce nebo v oblíbeném lomu v Mašovicích na Znojemsku. V případě soukromých lomů však může nastat situace podobná blanenskému lomu nedaleko nádraží, kde majitel už roky bojuje s místními rybáři a plavci. Ani tato fáze života kamenolomu tedy není bez sporných aspektů.
