Předseda boskovické Sociální demokracie říká, že před dvaceti lety vstupoval do strany, která stála na straně demokracie a svobody, a dnes je vlastně členem strany, která se spojuje s antisystémovou KSČM s totalitní rétorikou. Probrali jsme, jak situaci vidí, proč zatím neodchází a jak vnímá náladu ve straně.
S Petrem Malachem o hrozícím konci Sociální demokracie
Impuls k tomuto rozhovoru byl, že ses poměrně otevřeně postavil proti tomu, co se teď děje ve vedení Sociální demokracie a co se připravuje pro příští sněmovní volby, které jsou už za dva a půl měsíce. Na začátku se zeptám: proč je to špatně? Co tobě konkrétně vadí na tom, že by Sociální demokracie šla do voleb tak, že přijme jen několik míst na společné kandidátce hnutí Stačilo!?
My si myslíme – nebo i Petr Malach si myslí za sebe – že je to špatně, protože já jsem vstupoval do strany dejme tomu před 20 lety a vstupoval jsem do ní jako do strany, která stála na straně demokracie a svobody. A dnes jsem vlastně členem strany, která dobrovolně vstupuje do svazku s antisystémovou stranou KSČM, která hlásá rétoriku totalitního režimu. A vlastně spojujeme se s komunisty a jsme v nedemokratické straně.
Takže jako hlavní problém vidíš ty komunisty? Už jsem se setkal i s názorem, že komunisti jsou tam ještě nejmíň hrozní, že ti další lidi ve Stačilo! jsou ještě daleko problematičtější a možná ještě radikálnější, extremističtější – ať už to nazveme jakkoliv.
Já si myslím, že pravou tvář ukázal pan předseda Daniel Sterzik teď na internetu, kdy naše členy během oznámení naší spolupráce začal hanit, ať už to byl Michal Šmarda nebo další. A to si myslím, že ukázalo jejich pravou tvář, a proto nejsme schopni přijmout jejich politiku ani rétoriku.
Když na chvilku dáme stranou, jak se na to díváš názorově, tak mě to zajímá čistě z hlediska procesů fungování strany – člověk si klade otázku, jak je to vlastně možné, ale taky jestli je to vůbec legitimní. Jak je možné, že několik lidí ve vedení strany udělá tenhle krok? Je to z hlediska procesu v té straně tak, že vy jste jim svěřili moc to rozhodnutí udělat, oni to udělali a teď už vlastně není cesta zpět? Nebo v jaké jste teď situaci?
Já budu mluvit zcela otevřeně. My jsme dostali koncem ledna roku 2025 email, kde nám vedení strany oznamovalo, že kandidujeme do voleb samostatně. My jsme v té chvíli začali připravovat kandidátní listiny s tím, že jsme je do konce června roku 2025 měli předložit a uzavřít. My osobně v Boskovicích jsme navrhli šest členů na kandidátní listinu pro tyto volby s tím, že jsme počítali s nějakým umístěním na kandidátních listinách. Tyto kandidátní listiny jsme odevzdali, odeslali jsme je na patřičná místa a čekali jsme na schválení. Bohužel vedení strany, respektive grémium strany, rozhodlo v nějakém poměru hlasování, že se tohle celé de facto ruší a chceme navázat spolupráci se Stačilo!.
A z hlediska pravidel, které v té straně fungují, je tohle v pořádku, je to legitimní? Oni mu prostě mají tu moc tohle udělat a vy zároveň nemáte žádnou možnost – kdyby se vzbouřila členská základna – ještě nějak zasáhnout, zvrátit to? Prostě už to z hlediska toho procesu běží, ale nejde to zastavit?
V tomhle my považujeme trochu za podraz, že tato kandidatura byla oznámena tak, abychom nemohli svolat mimořádný sjezd, protože mimořádný sjezd se svolává 90 dní od rozhodnutí, takže do voleb to nestihneme. Mimořádný sjezd připadá v úvahu samozřejmě až po volbách. A je to teď už jenom na tom grémiu, které vlastně bylo přehlasováno, nevím teď, asi 20 ku 11 nebo nějakým takovým poměrem. My samozřejmě navrhujeme – nebo nechci říkat my, ale celorepublikově členové SocDem navrhují – aby bylo učiněno v co nejkratším čase vnitrostranické referendum, ale bohužel k tomu z vedení zatím není vůle.
Mimochodem byl jsi na sjezdu, kde se volila předsedkyně a kde byl souboj Jany Maláčové a Jiřího Dienstbiera?
Já jsem byl na sjezdu a dneska přiznám – není to nic tajného, nestydím se za to – volil jsem v prvním kole i ve druhém kole Janu Maláčovou. Líbily se mi ty názory, líbila se mi ta strategie. I tam bylo víceméně deklarováno i oznámeno, že nepůjdeme do žádného takového, jak se říká lidově holportu, takže i proto se mi to líbilo, i proto jsem v to věřil a vždycky jsem doufal v to, že to tak bude.
Jak dneska čteš situaci ve straně? Protože zas abychom neřekli, že jsou to jenom dva tři lidé ve vedení strany – tys to popsal přesně, že to schválilo grémium dvoutřetinovou většinou. A co zbytek strany? Co když je to taky tak, že s tím dvě třetiny členské základny souhlasí? Nebo myslíš, že je to jinak? Jaká je celková nálada ve straně? Dá se to nějak určit?
My se samozřejmě od toho, co to propuklo, scházíme online i po sítích. Bylo tam i oznámeno, že spousta členů, kteří hlasovali pro, ani pomalu nevěděla, o čem hlasují, protože neviděli přesné znění, jak to bude vypadat. Takže možná někteří byli uvedeni v omyl, někteří možná věděli, pro co hlasují, ale pořád se domníváme, že většinová část strany je proti.
A teď abych to trochu zúžil – jaká je nálada přímo v Boskovicích? Kolik tady teď v Boskovicích máte členů?
V Boskovicích jsme v současné chvíli měli 27 členů. Po oznámení tady tohoto je nás stále 25. My jsme si řekli i napsali, že nebudeme dělat unáhlené rozhodnutí. V současné chvíli zůstáváme členy strany a uvidíme, jaká bude… nechci říct nálada, ale jaká bude situace po volbách, popřípadě i před volbami, jestli bude mimořádný sjezd, nebo jestli proběhne stranické referendum. Zatím zůstáváme.
Ale dá se říct, že z těch 25 lidí je drtivá většina toho názoru, co ty? Není třeba menšinové, ale přece jenom výrazné křídlo, které by říkalo: ne, takhle je to v pořádku?
Určitě. Těch šest kandidátů do Poslanecké sněmovny jsme si řekli, že okamžitě stahujeme kandidaturu, nechceme být na společných kandidátních listinách Stačilo! a budeme vyčkávat, jaká bude situace. Velice mě mrzí odchod těch dvou členů, u obou to chápu, dá se říct, že oba byli za minulého režimu nějakým způsobem popotahováni, a proto odcházejí.
Máš informace o dalších politicích tady v regionu? Sociální demokracie je tady pořád docela silná, navzdory propadu na celostátní úrovni. I vy jste tady v Boskovicích v minulých komunálních volbách udělali poměrně slušný výsledek, dá se říct, aspoň v porovnání s celostátní situací. A jsou tady výrazní starostové, jako je Pavel Dvořáček v Lysicích, Zdeněk Wetter v Kunštátě. Komunikujete i regionálně a myslíš si, že oni to vidí třeba podobně?
Určitě máme okresní předsednictvo, zase v dnešní době komunikujeme v rámci skupiny přes WhatsApp, kde máme stejný názor: zůstaňme, vyčkejme, jaká bude situace, není potřeba udělat, jak se říká, rychlé kroky. Protože samozřejmě ty voliče vnímáme a víme, že oni vnímají nás, ale musíme brát i ohled na to, že jsme v takové situaci, že si nemůžeme, jak se říká, vyskakovat.
Ty už jsi říkal, že zatím nepřemýšlíš o tom, že bys členství ve straně ukončil. Jako to udělal teď naposledy, myslím, Michal Šmarda, bývalý předseda, a předtím řada dalších významnějších straníků. Ale přece se tě zeptám tak trošku osobně, jak to vlastně celé prožíváš po těch dvaceti letech ve straně?
Já jsem říkal, že je to, jako kdyby ve mně něco opravdu umřelo. Protože přece jenom dvacet roků je dvacet roků, je to půl mého života. A dneska nemám zodpovědnost jenom za sebe, ale i za ty, kteří jsou se mnou ve straně. To je těch 27 já bych řekl i statečných, protože jsem velice rád, že ty členy mám a jsem rád, že spolu komunikujeme a držíme spolu. Proto nemůžu tu loď opustit. Kdybych řekl, že končím, myslím si, že jestli budu končit já, tak skončíme v Boskovicích všichni a nedejbože Sociální demokracie. Takže říkám, zatím vyčkáváme. Není to o tom, že bychom jak se říká práskli dveřmi, ale budeme určitě probírat situaci, jaká bude.
Neobáváš se toho, že je to úplný konec Sociální demokracie? Jako že ta strana skončí úplně i na celostátní úrovni? Že je to prostě konec?
Mám z toho obavy. Myslím si, že ta značka je teďka hodně pošpiněná. Ale uvidíme, co ukáže čas.
Teď zkusím být trochu ďáblův advokát a přece jenom se na tu situaci podívat z té druhé strany: pokud to správně chápu, tak těm, kteří dneska domlouvají těch pár teoreticky volitelných míst na společné kandidátce Stačilo!, se říká, že to dělají z osobního prospěchu, že jim jde o to, získat vlastní poslanecké mandáty úplně bez ohledu na to, co to udělá se stranou. Ale když se nad tím člověk zamyslí, tak tady přece jenom asi může existovat nějaká konstrukce, že ti lidi byli zvoleni do vedení, mají možná oprávněnou obavu z toho, že když Sociální demokracie minule vypadla ze sněmovny, tak pokud se tam teď nevrátí, tak už se tam nevrátí nikdy. Stane se z ní prostě další Strana zelených, která to sice může opakovaně donekonečna zkoušet, ale prostě už o ni voliči úplně ztratí zájem. Takže oni vidí opravdu jako jedinou logickou cestu, že se teď hlavně musí dostat aspoň pár lidí do sněmovny, aby pak během čtyř let v té sněmovně mohli pracovat, být vidět a vrátit důvěru té značce a pak do toho třeba samostatně jít v příštích volbách. Jakoby udržet se na scéně. Neříkám, že s tím souhlasím, ale jakousi logiku podle mě tady to přemýšlení dává – je to pro tebe úplně nepochopitelné a nepřijatelné, nebo jak se na to díváš?
Je to pro mě nepřijatelné, nepochopitelné, beru to od těch tří členů jako podraz na celou členskou základnu. Pokud máme dneska členskou základnu, kterou tvoří dejme tomu 5 tisíc aktivních členů, tak si myslím, že nemůžou tři členové ve svůj osobní prospěch toto udělat. Já si myslím, že to je podraz nejen na nás obyčejné nebo takové ty normální členy a myslím si, že by za to měli tito tři nést politickou zodpovědnost.
Ale pak se logicky nabízí další otázka: jestli máš nějaký recept. Pokud zamítneme tuto variantu, že hlavně je důležité dostat se do sněmovny a tam se pak snažit té značce vrátit důvěru, tak co s tou Sociální demokracií? Jaký je recept na její udržení se a nějakou politickou budoucnost, která by za to stála?
My jsme vždycky byli politická strana pro lidi, my jsme byli pro pracující, pro matky, pro seniory, my jsme na to úplně zapomněli. My jsme na ně zapomněli, my jsme s nimi přestali komunikovat, my jsme se věnovali sami sobě. Michal Šmarda převzal stranu de facto ve finanční krizi. Nějakým způsobem ji narovnal, ale mezi ty lidi nechodil, i když se několika akcí zúčastnil, tak prostě mezi těmi pracujícími a odboráři jsme nebyli. Skončil a teď přišla Jana Maláčová, která mezi ty lidi začala chodit, ale byla to strašně krátká doba, abychom těm lidem řekli, co jsme pro ně udělali a kdo jsme. A volební téma Bydlení, nebo zbrojení je podle mě úplně scestné, to prostě není volební téma pro pracující lidi, pro které jsme tady vždycky jako silně levicová strana byli.
Co s tím dál? Ať už to bude konec Sociálně demokracie, nebo nebude. Myslíš, že je tady prostor pro nějaký nový projekt? Kdyby to opravdu skončilo tím, že by tady v Boskovicích těch 25 lidí ze strany vystoupilo, a to se dělo po celé republice – mohla by se najít nějaká vůle, aby z popela Sociální demokracie povstal nový Fénix a vznikla tady demokratická prozápadní liberální levicová strana, která v tom politickém spektru teď úplně chybí?
Vždycky si dělám srandu z toho, že mně někteří voliči – nebo to nejsou voliči – říkají: kdybys byl v jiné straně, my bychom tě volili. Tak já vždycky přemýšlím nad tím, jestli by to opravdu tak bylo, nebo je to jenom taková hantýrka v hospodě u piva. Zas na druhou stranu – byli jsme v Boskovicích vždycky, k tomuto roku funguje boskovická Sociální demokracie 36 let a byla by škoda, kdyby tady nebyla. My do té politiky nebo do těch Boskovic patříme. Říkáme to vždycky a je to z toho důvodu, že jsme vždycky byli stejní, nekandidovali jsme pod žádným jiným názvem, já jsem v žádných volbách nekandidoval pod ničím jiným než jako SocDem, jako ČSSD. Nikdy jsem nechtěl dělat nějaké uskupení nebo sdružení, protože jsem několikrát viděl, jak to bývá. Vydrží jedno dvě volební období a potom se to horko těžko, jak se říká, dává dohromady. Takže my se budeme snažit. Nechci říkat, že budeme Sociální demokracie, budeme pro Boskovice, ale asi ten SocDem tam vždycky buďto bude, nebo nebude.
A na té celostátní úrovni?
Na celostátní úrovni se bojím, že ta značka pomalu zanikne. Anebo se ji opravdu podaří uchopit tak, že se opravdu znovu stane levicovou stranou – ale samozřejmě víme, že politologové dneska říkají, že ta značka je pošpiněná a počerněná a že otěže levice přebírá dnešní Stačilo!.
Dovedeš si představit, že bys vrhnul energii do něčeho takového a kromě angažmá v komunální politice se snažil nějak přispět ke vzniku nějaké nové levicové značky i na vyšší úrovni?
Já, jelikož jsem v té levicové politice opravdu dvacet roků, tak bych určitě rád přispěl. Byl bych velice rád, kdyby se podařilo vrátit ty, co dneska narychlo odešli, což je třeba dneska starosta Slavkova Michal Boudný, bývalý krajský tajemník Roman Hanák a další lidé. Určitě, určitě bych byl rád, kdyby se tito lidi vrátili a prospělo to tomu.
Jak jsme říkali – jsme dva a půl měsíce měsíce před sněmovními volbami, ale jsme taky rok a kousek před těmi komunálními. Ty už jsi to sice naznačil, ale myslíš si, že se nemůže stát, že pokud by tato situace skončila tím, že to opravdu pohřbí Sociální demokracii, že byste to vzdali i na té komunální úrovni? Myslíš, že ta vaše místní parta má chuť pracovat pro Boskovice dál?
Říkáš to správně. Já jsem tu partu z dovolené, kam mně všichni volali a řešili, co se teda bude dít, i poprosil mailem, abychom otěže té komunální politiky drželi dál a dotáhli to do příštích komunálních voleb. Abychom tu kandidátku prostě postavili, protože my jsme na naše občany nezanevřeli. Snažíme se v rámci komunální politiky, sociálních sítí s občany komunikovat. Jsme rádi, že nám dneska chodí i podněty od občanů do mailu. Já to samozřejmě překlápím na město, na úředníky, ale i na starostku, místostarosty – aby to prostě fungovalo. Jsem rád, že máme zpětnou vazbu, že je s náma furt, jak se říká lidově, nějaká řeč.
