Už jste slyšeli o biouhlu? V posledních letech je tento produkt stále častěji vyhledáván nejen zahradníky a zemědělci, ale i městy a obcemi. Více nám o něm napsala Deana Láníková ze Zelené peřiny.
Proč je biouhel (anglicky biochar) přirovnáván k „černému zlatu“? Jeho největší předností je to, že celkově zlepšuje strukturu půdy – ta je více provzdušněná a má vhodné podmínky pro život půdních organismů. Zemědělská půda, u které se dnes využívají převážně umělá hnojiva namísto kompostu a hnoje, je zhutnělá a málo nasákavá, a při letních lijácích je často odplavena. Půda se zapracovaným biouhlem je naopak schopna zadržet větší množství vody a v širším krajinném měřítku tak můžeme pomoci snižovat vodní erozi i předcházet povodním.
Biouhel zapravený do půdy na sebe díky vnitřní struktuře váže obrovské množství vody a drží vlhkost, kterou v době sucha do půdy opět uvolňuje. Jde o uhlíky plné chodbiček a kanálků. Uvádí se, že aktivní povrch jediného gramu uhlu je zhruba 200–500 m² (!), a to podle materiálu, ze kterého je vypálen. V dutinkách se navíc drží i kyslík a jsou útočištěm pro půdní mikroorganismy, které jsou spolu s ostatními půdními organismy významnými činiteli při půdotvorných procesech.
V neposlední řadě biouhel na sebe kromě vody dokáže navázat i živiny a postupně je dodávat rostlinám, které si jej svými kořínky najdou. U průmyslového zemědělství je problematické využívání chemických hnojiv a jejich následné splavování do vodních toků, které pak kvůli nadbytku dusíku a fosforu „kvetou“. Podobně se kvůli těmto průmyslovým hnojivům a nedostatečnému střídání plodin dlouhodobě snižuje pH půdy, půda se okyseluje. I tato problematika může být řešena aplikací biouhlu, který je slabě zásaditý a díky tomu může pH půdy vyvažovat.
Díky archeologii víme, že pyrolizované uhlíky zapravené do půdy v ní dokážou vydržet několik tisíc let a k zúrodnění půdy je používaly i staré americké kultury. Toto jejich dědictví nacházíme dodnes. Je tedy zřejmé, že použitím biouhlu můžeme podpořit i budoucí generace a vytvářet pro ně zdravou a trvale úrodnou půdu.
Biouhel je navíc jedním z nejsnazších nástrojů pro snižování koncentraci skleníkových plynů v atmosféře. Pyrolýza totiž na rozdíl od pálení na popel nebo rozkladu kompostováním dokáže efektivně uložit až 50 % uhlíku obsaženého v tělech rostlin (viz obrázek). Místo toho, abychom CO2 vypouštěli do atmosféry, ukládáme jej tímto procesem do půdy, kterou zároveň obohacujeme a zkvalitňujeme.
Biouhel má vedle zmíněné aplikace v půdě velkou škálu dalšího využití, například jako aktivní uhlí do filtrů, přídavek do krmných směsí pro zvířata nebo ve stavebnictví. Průmyslově ho lze vyrábět v pyrolýzních pecích, zcela bez přístupu vzduchu, proces je pak dokonalejší a více biomasy se přemění na biouhel. Mimo dřevní hmoty ho můžeme vyrábět i z jiné organické hmoty, jako jsou například čistírenské kaly, kosti, pecky a další.
V malém měřítku lze biouhel získat poměrně jednoduše – pálením starých větví a klestí z prořezávky zahrady, parku či sadu. Pálení probíhá nejlépe ve speciálně tvarovaném kotli z odolného materiálu, kde také dochází k procesu pyrolýzy. Menší verzi kotle si mohou zakoupit malé organizace, obce i jednotlivci a vzájemně si jej půjčovat. V našem nejbližším okolí je jedním z vlastníků kotle „Kon-tiki“ komunitní farma Olešná u Blanska. Pálit se ale může třeba i ve staré vaně nebo v díře se šikmými stěnami vyhloubené v zemi, i když zde není proces pyrolýzy tak dokonalý a výtěžnost uhlíků je menší. Hotový biouhel se hned zapraví do záhonů, zaorá na poli nebo ho lze postupně přisypávat do hnojiště nebo kompostu. Hotový kompost s biouhlem je snad to nejlepší, co můžete půdě dát!
V loňském roce proběhla v Boskovicích na naše pozvání přednáška Ing. Viléma Řiháčka, člena společnosti CircusC, která se zabývá jednak právě výrobou biouhlu, ale také výzkumem a popularizací dalších možností jeho využití (suché oblasti Afriky, stavebnictví a další). Tato společnost je také jedním z prodejců biouhlu na českém trhu.
Praktická ukázka pálení biouhlu potom pro veřejnost proběhla v Boskovicích letos v listopadu, a to hned dvakrát. Nejprve to byl workshop pod vedením Viléma Řiháčka, pro který jsme do Panského dvora předem navezli materiál – starší větve z prořezávky. Na jedno pálení ho bylo více než dost, proto jsme si ještě vypůjčili kotel z farmy Olešná a pálení jsme zopakovali, tentokrát už v naší režii. Dostali jsme svolení k tomu, že si kotel můžou vyupůjčit i další zájemci, takže se následně biouhel pálil v zahradě evangelického kostela a v několika soukromých zahradách v Boskovicích a okolí. Po aplikaci biouhlu do půdy si teď mohou i místní zahrádkáři ověřit, že se jim vylepší struktura půdy a k dobrým pěstebním výsledkům budou potřebovat méně zálivkové vody i hnojiv.
Biouhel má před sebou velkou budoucnost. V České republice se někde již vyrábí i ve větším měřítku s využitím různých odpadních materiálů, jako jsou palety, například v biomasových elektrárnách. Praktickým využitím biouhlu se zabývají na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze, kde o tom natočili i krátký film. V mnoha městech biouhel využívají při výsadbách a mají s ním velmi dobrou zkušenost. U nás v Boskovicích jdeme těmito malými krůčky – šířením osvěty. Snažíme se ukázat jeden z ekologických přístupů, který má do budoucna velký smysl.
