V Kunštátě žijící malíř a grafik Vít Ondráček vydal knižně soubor svých drobných výtvarných prací pod názvem Pozdrav světu. Obsahuje výběr sta kreseb, črt a grafik, ve kterých autor podle svých slov v předmluvě glosuje svět s autoironií, slzou i úšklebkem. Přinášíme informace o knize i krátký rozhovor s autorem.
Vít Ondráček se narodil v Brně, dětství prožil v Ponětovicích, vystudoval obor grafika na Střední uměleckoprůmyslové škole u profesorů Ivana a Dalibora Chatrných. Soukromě se výtvarně vzdělával u malíře Petra Skácela, bratra básníka Jana, a svého strýce Raimunda Ondráčka, profesora restaurátorství na AVU v Praze.
S manželkou Janou žije v Kunštátě, kde koupili a opravili budovu staré městské šatlavy. A právě tam vznikají mimo jiné i drobné kresby, které jsou základem nové knížky. V úvodu malíř vysvětluje, že jimi dlouhá léta baví svou ženu, které je nechává na stole, aby je brzy ráno nacházela.
Vít Ondráček je činný také literárně, jeho předchozími knihami jsou výběr z deníků Spolu spali sladce a sbírka bonmotů, sofismat a taktéž deníkových záznamů Pootočené zrcadlo. Především se ale Vít Ondráček věnuje převážně volné tvorbě v malbě, grafice, kresbě a ilustraci. Ovládá desítky výtvarných technik. Svou malířskou a grafickou tvorbu vystavuje už desítky let doma i v zahraničí.
U příležitosti vydání nové knihy Pozdrav světu jsme ho požádali o odpovědi na několik stručných otázek.
„Témata jsou věčná – láska a smrt.“
Jak důležitá je pro tebe obecně kresba a jak moc se jí věnuješ? Kresby tvoří základ knížky, ale kombinuješ ji i s dalšími technikami?
Předně – tohle je OKRAJ, ne jádro mého snažení. Něco, co vždycky vznikalo jaksi navíc, mimochodem. Oblíbil jsem si perokresbu, tu lavíruji akvarelem a přetisknu občas korkem. Jsou malíři jen vážní, Emil Filla třeba, ti by se k tomuhle nesnížili. Ale jiní jo, třeba Váchal či Josef Čapek. Dokázali se vidět s odstupem.
Tyto konkrétní kresby, črty a grafiky označuješ za „marginálie“ – jak vznikají (a jak dlouho už) a jak vznikla myšlenka je publikovat?
Marginálie jsou všecko možné. Vinětky na zavařených houbách. Přání k narozeninám. Náhlý nápad zaznamenaný na vstupence, účtence či dopisní obálce. Vznikají parodie starých pohlednic či aukčních katalogů, které umění mění v čísla. Kresby do dopisů atd. Výběr jsem chtěl udělat už dřív a teprve teď se objevil nakladatel.
Z jakého množství a podle jakého klíče probíhal výběr?
V podstatě jsem vykuchal jedno z alb, která jsem dříve sestavil, a doplnil pár kresbami z jedné z krabic, těch věcí je větší množství a mají různou kvalitu.
Jaká hlavní témata se na kresbách objevují?
Erós. Ekologie. Politika. A jakési domácí glosování divadla jménem svět.
Je něco, co tě na výsledku překvapilo nebo zdůraznilo nějaký aspekt tvé tvorby?
Výsledek pro mne není překvapením, překvapen bych byl, kdyby se náklad prodal. Témata jsou věčná – láska a smrt – v antice, za Shakespeara i dnes.
Jak důležitý je pro tebe v umění humor a proč?
Nejsou to „džouky“. Náhodný otisk dna láhví od vína na papíře v atelieru vytvořil osmičku – nekonečno. Zbylo už jen napsat „věčně spolu“ a podepsat Primitivo.
Humor taky skrývá jisté životní události, třeba fakt, že jsem udělal zkoušky na akademii a STB mi překazila studia. Atd. Něco se ovšem nedá rozklíčovat. Jestli samotná věc pak obstojí, nevím. Humor na knížce ocenil i Miloň Čepelka, který se stal jejím kmotrem a pokřtil ji v Rodinném výčepu v Přibyslavi.
Kdo knihu vydal a co je to za partu?
Knihu vydal Nezávislý podmelechovský spolek. Jeho duší bývala zemřelá herečka Jana Franková Doležalová a její muž Miloš D. Je to spolek dělající mnoho potřebných věcí, divadlo, koncerty, opravy gotických kostelů na Lipnicku. A taky knížky. Mají výborného typografa Luboše Drtinu. Léta jsme jezdívali se ženou na takzvané Pejškovny, někdy jsem tam i vystavoval ve stodole. Bývalo to nezapomenutelné a už se to nevrátí. Taky my se stali členy spolku, je to naše radost.
