Blíží se další debata o případném rozdělení boskovické základní školy. Variant rozdělení představilo město víc a na základě dosavadní diskuse se na radnici obrátilo několik desítek učitelů a dalších pracovníků školy s dopisem. V tom některé varianty odmítají, rozdělení jako takové ale podporují.
Podle více než čtyřicítky učitelů a dalších zaměstnanců, kteří dopis podepsali, je po předchozím jednání zaměstnanců školy s vedením města a autorem analýzy Lukášem Kohoutkem zřejmé, že většina zaměstnanců není spokojena s rozdělením školy na dva subjekty – tedy jedno zcela samostatné pracoviště a dvě sloučené školy. A to ani v případě, že by na dvou sloučených školách byl na jedné nižší a na druhé vyšší stupeň.
„Rádi bychom podpořili variantu rozdělení školy na tři původní subjekty, které mají v Boskovicích svou historickou podobu, protože to se nám jeví jako mnohem efektivnější řešení,“ píše městu část učitelů, s nimiž dopis podepsali také ale také asistentky, vychovatelky, speciální pedagog, kuchařky a správní zaměstnanci.
Tři samostatné školy by i tak spadaly do kategorie velkých škol, podle signatářů by ale jejich fungování bylo mnohem pružnější. Prvním argumentem je přítomnost kompletního vedení školy přímo na každém jednotlivém pracovišti, což umožní neprodleně využívat všechny pravomoci k řešení konkrétních situací, které na škole nastávají. „Zaměstnanci, žáci i rodiče potřebují, aby byl v přímém dosahu i ředitel školy, který jediný dle zákona může rozhodovat o některých problémech,“ vysvětlují signatáři dopisu. Ředitel má podle nich zodpovědnost za učitele i žáky a je proto žádoucí, aby je co nejlépe znal a byl s nimi v kontaktu. „Neznamená to kritiku současného vedení, jsme si vědomi, že toto je v současné situaci největší školy v republice lidsky i časově v podstatě nemožné,“ dodávají kantoři.
Nenaplnila se podle nich očekávání, že po sloučení škol do jednoho subjektu skončí rivalita a pedagogové budou efektivně spolupracovat a bojovat za školu jako celek. Popisují, že dnes neúspěch jednoho pracoviště spíše působí ostatním radost a naopak. „O spolupráci se tedy často hovořit nedá,“ píší učitelé. A podporují myšlenku, že by samostatné školy mohly nabídnout i určitou vyhraněnost vycházející z lidí, kteří na škole pracují. To by podle nich s přímou podporou vedení přineslo školám velkou příležitost a mohla by vzniknou tři zdravě konkurenční prostředí s jasnou vizí, která by se vzájemně neomezovala a nesnažila se „sjednotit nesjednotitelné“. Po rozdělení by si tak podle učitelů každá škola mohla nést svého jedinečného ducha.
Každá škola by podle signatářů měla mít také svého psychologa a speciálního pedagoga, dnešní kapacity pro 1500 žáků celé školy nestačí a i zde chybí jejich každodenní přítomnost na každém jednotlivém pracovišti. Jednodušší by pro zaměstnance podle jejich názoru byly i další organizační záležitosti, neboť dnes musí kvůli vyřízení některých věcí obíhat více budov.
Nastavení spádovosti by pak mohlo mimo jiné ulehčit jednomu pracovišti, kde jsou dnes soustředěny prakticky všechny ukrajinské děti. Efektivnější by podle podepsaných zaměstnanců bylo i fungování předmětových komisí, které vyžadují setkávání pedagogů, což je v rámci jedné budovy opět mnohem snazší a flexibilnější. To se týká i pedagogických rad. „Na pedagogické radě na pracovišti projednáváme žáky, které známe, umíme je individuálně posoudit, ovšem o některých problémech a kázeňských postizích pak hlasujeme na celoškolním setkání. Zvedáme ruku pro trojky z chování u dětí, které jsme v životě neviděli, byť věříme, že argumenty pro udělení takového stupně z chování jsou oprávněny a kolegy z jiných budov předjednány,“ popisují signatáři současný stav.
Velká a sloučená škola podle nich také odrazuje pedagogy od práce na jinak žádoucí aktualizaci školského vzdělávacího plánu, protože diskutovat o změnách v kolosu tolika lidí je pro mnohé z nich hrozba, které se raději vyhýbají. Změny jsou ve velkém kolektivu hůř prosaditelné a mnohé se proto neposouvá tak, jak by si někteří učitelé přáli. S tím souvisí i nastavení kapacity škol – i ta by podle podepsaných zaměstnanců po rozdělení mohla být nastavena efektivněji podle potřeb jednotlivých pracovišť.
Podepsaní zaměstnanci na závěr žádají vedení města, aby celou situaci důkladně zvážilo a deklarují, že chtějí pracovat v prostředí, které bude inspirativní, podporující a bezpečné. „Chceme školu, která bude reprezentativní a bude reflektovat potřeby 21. století,“ uzavírá svůj dopis čtyřicet učitelek a učitelů, což je necelá třetina z celkového počtu pedagogických pracovníků boskovické základní školy.
(EDIT 14. února: V původním textu jsme informovali o dopise čtyřiceti učitelů, po upozornění jsme doplnili, že dopis podepsalo nakonec 49 zaměstnanců školy, mezi signatáři nejsou jen učitelé, ale také asistentky, vychovatelky, speciální pedagog, kuchařky a správní zaměstnanci. Za původní nepřesnost se omlouváme.)
