Blíží se uzávěrka přihlašování projektů do boskovického participativního rozpočtu (PaRo). Své zamyšlení a shrnutí zkušeností s fungováním celého systému nám zaslala Dagmar Hamalová, opoziční zastupitelka za lidovce a zároveň jedna z tvůrkyň projektu Louka v proluce, který zvítězil v prvním ročníku PaRo a aktuálně se stále řeší jeho poslední etapa.
Blíží se uzávěrka přihlašování projektů do letošního, již čtvrtého ročníku participativního rozpočtu v Boskovicích. Doba pro podávání projektů se rozšířila na pět měsíců, zatím je podle webových stránek k 15. září přihlášen jeden projekt. Poté, co se do ročníku 2022 přihlásily pouze tři projekty, se vedení města letos snaží podpořit zájem předkladatelů.
Na jedné straně je horlivá snaha politiků PaRo, jeho pravidla, termíny, prezentaci vylepšovat, přiblížit občanům. Na druhé straně jsou aktivní občané, kteří mají chuť do tohoto druhu soutěže vstoupit. A nejvíce práce s tím vším mají úředníci – oni podrobně skládají pravidla, spravují webový portál Pincity, konzultují s občany, posuzují realizovatelnost projektů, rozpracovávají záměry občanů, projektují, koordinují realizaci.
Na jedné straně je snadné sklouznout do stereotypu – pořád vylepšujeme, propagujeme, přesvědčujeme, snažíme se aktivovat. Ale občané projevují o PaRo malý zájem, dávají málo návrhů nebo když už jsou návrhy, tak se nezapojují do hlasování. Na veřejná setkání nechodí. Stojí všechna ta práce a čas vůbec za to?
Na druhé straně může být občan, který má nápad, jde s kůží (vlastním jménem) na trh, tedy do soutěže. A když zůstane v poli poražených, když z 11 000 obyvatel města hlasuje i pro vítězné návrhy pouhých několik desítek lidí, řekne si, stálo to za to?
A pak může ještě navíc vznikat neporozumění mezi občanem předkladatelem a úředníkem ve fázi samotné realizace. Střetnou se naivní představy prostého občana. Mnohé záměry z pohledu laika, neznalého veškeré byrokracie, vypadají snadno. Ale všechny ty projekty, rozpočty, poptávková řízení, schvalovačky, objednávky a kdovíco ještě dokážou i otrlého občana pořádně zaskočit.
Prevencí před hrozbami výše uvedených postojových stereotypů je demokratická diskuse a rozhodování.
Připomeňme si na tomto místě původní myšlenky participativního rozpočtu. Participativní rozpočet je proces demokratické diskuse a rozhodování, ve kterém se jednotlivci rozhodují, jak přidělit část obecního nebo veřejného rozpočtu. Participativní rozpočtování umožňuje občanům diskutovat o jednotlivých složkách veřejných výdajů a některé z nich upřednostňovat a dává jím možnost rozhodovat o tom, jak jsou peníze vynakládány.
Pusťme tedy nejen vypilovaná pravidla, ale především demokracii, tedy diskusi, komunikaci a spolupráci do všech fází PaRo.
Pro zdárný průběh participativního rozpočtu je důležitá maximální otevřenost pro fázi předkládání návrhů. V Boskovicích máme jednoduchý systém přihlašování projektů, propagace probíhá v městském zpravodaji a na webu Pincity, na facebooku města. Město opustilo požadavek povinné konzultace připravovaných projektů s úředníky – podmínku, která v minulém ročníku mohla odradit nejednoho zájemce. Současně se zájemci mohou obracet s dotazy na zkušenou koordinátorku PaRo, která poradí, jak podat návrh, a může také pomoci s předběžným prověřením realizovatelnosti projektu, zejména majetkovými či jinými legislativními podmínkami.
Druhou fází je posouzení realizovatelnosti projektů, které vyžaduje odborné kompetence úředníků a spolupráci několika odborů městského úřadu. I když se jedná především o odborná pravidla, v této fázi hodně záleží na způsobu a věcnosti zpětné vazby, zejména pro nerealizovatelné projekty. Aby odmítnutí občany neotrávilo, nebo neodradilo od další spolupráce či jiného zapojení do participativního rozpočtu (třeba aby měli chuť hlasovat o realizovatelných návrzích).
Třetí fáze je fáze hlasování. V této fázi stojí za to všemi možnými mediálními a komunikačními prostředky přizvat k hlasování co nejvíce občanů. V mnohých městech tuto fázi podporují veřejným setkáním, diskusí nebo vystavením všech přihlášených projektů na venkovním, široké veřejnosti přístupném prostranství. V Boskovicích si prozatím musíme vystačit s prezentací návrhů na webových stránkách a v Boskovickém zpravodaji. Uvidíme, zda a jakým způsobem budou návrhy představeny na facebooku města.
Nelze přehlédnout část, kdy je odhlasováno, jsou známi vítězové i poražení. I zde je nutná komunikace vyhlašovatele s předkladateli. Mezi poraženými návrhy totiž mohou být zajímavé nápady, impulsy pro politiky a úředníky. Jsou návrhy, které stojí za to v budoucích letech zařadit do rozpočtu města. Najdou se návrhy, které – byť nebudou realizovány – mohou otevřít diskusi nad možnými řešeními problémů či konkrétních prostranství.
Pro čtvrtou fázi, fázi realizace, je pak důležité mít mezi městem Boskovice, městským úřadem a předkladateli nastavený systém komunikace a pravidla pro realizaci. K uvedeným pravidlům umět dobře komunikovat a spolupracovat. Navrhovatelé zpravidla nejsou architekti, projektanti, rozpočtáři, projektoví ani finanční manažeři. Všechny tyto práce potřebné pro realizaci stavebních projektů by při participativním rozpočtu mělo zajišťovat město a městský úřad. Pokud funguje tento předpoklad, o to snadněji (bez pocitů zodpovědnosti za dokončení projektu) se žadatelům návrhy předkládají.
Samotní předkladatelé, hlasující občané nebo i občané z místa realizace projektů jsou specifickou cílovou skupinou. Někteří předkladatelé návrh podají, nepotřebují být u průběhu jeho realizace. Stačí jim, jsou spokojeni, že je návrh realizován a dokončen.
Jsou však i předkladatelé, kteří na samotné realizaci chtějí participovat. Je pak na vyhlašovateli, jak nastaví pravidla participativního rozpočtu pro fázi realizace. Zda a nakolik participaci při realizaci projektu předkladateli umožní. Při realizaci participativních projektů zpravidla probíhají koordinační schůzky na úřadě a na místě realizace projektu, kterých se může předkladatel účastnit. Je na komunikační šikovnosti úředníků, jak udrží kontakt předkladatele s realizací projektu. Důležité je zapojení předkladatele zejména v etapě, kdy se projektový záměr v přihlášce prezentovaný pár fotografiemi a obrázky, stručným textem a laickým rozpočtem, rozpracovává do projektové dokumentace. Ladí se materiály, způsob provedení. Pokud se podaří spolupráce města s navrhovatelem, vzniká velká přidaná hodnota. Tou hodnotou je soulad záměru s výslednou realizací, spokojenost předkladatele či předkladatelů a dobrý pocit i těch občanů, kteří pro projekt hlasovali a kteří ho užívají.
Chybou je, pokud vyhlašovatel požaduje od předkladatele projektovou přípravu, rozpočtování, zaměřování sítí či jiné odbornosti. Vždyť je to právě městský úřad, který má personální a finanční možnosti obsáhnout přípravu a realizaci vítězných projektů.
Všechna ta komunikace, spolupráce, propagace a konečné hodnocení – nejsou to vůbec snadné úkoly a procesy. Ale stojí za to o ně usilovat.
Stejně tak potřebujeme v Boskovicích posílit komplexnější pohled. PaRo by neměla být soutěž o jednu jedinou položku rozpočtu města. Jednotlivé ročníky dohromady postupně utváří obraz, co je pro předkladatele důležité, na co se zaměřují. Jak občané nové realizace PaRo užívají, co oceňují, co by chtěli zlepšit. K systematičtější práci a ke zvyšování participace určitě kromě PaRo přispívají i další aktivity – jako jsou setkání, kulaté stoly či jiná fóra, ankety. Občané by měli mít širší možnosti k vyjádření a diskusi. A to nejen k jedné položce rozpočtu, ale k celému rozpočtu a k investičním i provozním prioritám města. Záleží pak zejména na vedení města, samotných politicích, jak s názory a potřebami občanů pracují.
