Nové prostory v panském dvoře, častější tréninky a nábor nových lidí – to je rozvoj, kterým si aktuálně prochází boskovický klub Panter BJJ. Zkratka BJJ znamená brazilské jiu-jitsu, což je v současné době jeden z nejoblíbenějších bojových sportů.
„Dnes samozřejmě hodně frčí MMA, oktagon – naše liga je velmi populární. Ale určitě to zase není tak, že by obrovské masy lidí dělaly MMA, protože je to velmi tvrdý sport. Asi stejná skupina lidí dělá brazilské jiu-jitsu, je to velmi populární, zatímco tradičnější bojové sporty jsou na ústupu,“ vysvětluje Michal Herčka, vedoucí boskovického klubu a držitel černého pásu.
Popularitu vysvětluje tím, že jiu-jitsu není tak tvrdý bojový sport a dělat ho může opravdu každý – od malých dětí až po starší lidi. Dnes podle něj jiu-jitsu přitahuje velkou masu lidí, kteří v práci sedí celý den na židli u počítače a pak potřebují pohyb. Brazilské jiu-jitsu je navíc náročnější i na přemýšlení. „Přemýšlí se u toho, je to sranda a není to úplně tvrdé. Jen se po sobě válíme, neboucháme se do obličeje a nasazujeme si pěkné chvaty,“ říká Michal Herčka.
Brazilské jiu-jitsu vzniklo jako obrana proti jiným bojovým stylům a proslavila ho zejména rozvětvená rodina Garciů. Probíhá jako zápas na zemi. „Pokud někoho chytím a stáhnu ho na zem, začíná moje hra. Pokud se k někomu dokážu přiblížit, nedostanu pěstí. Brazilci vymysleli styl, kterým byli schopni překvapit všechny bojové styly na světě. Objeli Ameriku a proslavili se,“ popisuje zrod BJJ Michal Herčka. Sport se posléze rozšířil po celé planetě, do Evropy se dostal před více než dvaceti lety a o pár let později i do České republiky. A za posledních pět let zde probíhá značný boom.
Michal Herčka byl prvním příznivcem brazilského jiu-jitsu v Brně, začal jezdit do Prahy za Brazilcem Fernandem a novému bojovému umění se věnovat. „Je to zábavné a přitom velice vychytané a účinné. I padesátikilová holka přepere silného chlapa, tedy pokud on přijde jako nováček a ona to umí. Je to dokonale promyšlený styl, my tomu říkáme lidské šachy,“ říká Michal Herčka.
Sám vedoucí boskovického klubu objezdil závody po celém světě, mimo jiné se svým svěřencem, kterým byl známý zpěvák a velký příznivec jiu-jitsu Ben Cristovao. Ten u Michala Herčka začínal. „Snažili jsme se jezdit po velkých světových turnajích, kde je dost dobrých soupeřů. Teď už se to dostává sem a dnes bych řekl, že stejná kvalita je i na určitých závodech tady v republice. My jsme se jezdili pořádně porvat do světa, dneska už i cizinci jezdí sem,“ hodnotí vývoj.
Boskovický klub založil Michal Herčka, který žije v Horním Štěpánově, společně se svým žákem Štěpánem Žáčkem. Ten jezdil na jiu-jitsu do Brna už od konce základní školy a dosáhl fialového pásu. Dnes už také dělá trenéra. Štěpána Žáčka přitáhla k jiu-jitsu hlavně sebeobrana. „Dostal jsem se už na základní škole do situace, která sebeobranu vyžadovala. Do té doby jsem hrál tenis a fotbal, což mně v té situaci bylo na nic,“ popisuje Štěpán Žáček, který začal hledat bojový sport, se kterým by mohl začít a jiu-jitsu objevil na internetu přes zpěváka Bena Cristovao.
Michal, mezi příznivci jiu-jitsu známý pod přezdívkou Timba, dnes v Brně dál vede klub pro svou klientelu, ale vedle toho si řekli, že zkusí rozjet klub pro Boskovice a okolní region. „V malých městech je často lepší komunita, to nás na tom baví,“ říká Michal Herčka.
Boskovický klub Panter BJJ má zázemí na panském dvoře, v prostorách, kde bývala prodejna koberců. Klub rok fungoval tak, že si jen pronajímal tělocvičnu na konkrétní tréninky, rozvoj je možný právě díky vlastním prostorám. Přes prázdniny se tréninky konají třikrát týdně, ale od září by to mělo být devětkrát. Nejmladší skupina bude už pro děti od sedmi do čtrnácti let. „Chceme to pěstovat od malých dětí, abychom jednou měli dobré závodníky. My jsme stihli ještě vlnu, kdy šlo uspět, i když člověk začal později, ale třeba pro Štěpána je těžké vyhrávat ve dvaceti závody proti klukům, kteří začali v sedmi letech,“ vysvětluje Michal Herčka. Na tréninky chodí dnes kolem třiceti lidí, kapacita pojme asi šedesát lidí.
Přijít můžou podle vedoucího boskovického Pantera opravdu všichni. Povalování se nemusí bát ani starší lidé, sport je atraktivní třeba pro bývalé sportovce, kteří se věnovali jiným sportům a drží si základní kondičku. U jiu-jitsu se nemusí bát bouchání do hlavy a naopak trénují mozek, protože sport je náročný na paměť, přemýšlení a koordinaci pohybů. Vzhledem k rozdělení na výkonnostní pásy a věkové kategorie můžou starší lidé i závodit. „Hodně je to tak, že z ostatních bojových sportů, kde už se bojí bouchání, přechází starší lidé na jiu-jitsu, kde si můžou ještě zazávodit.“
Sport má tu výhodu, že není příliš náročný ani na vstupní výbavu, kterou tvoří jen kimono. „Pak už stačí jen nadšení a nevyměknout hned po prvním tréninku, když to bolí,“ dodává Michal Herčka a znovu zdůrazňuje, že jiu-jitsu je podle něj nejsložitější sport na planetě, protože obsahuje hrozně moc variant a pohybů k zapamatování. Styl se podle něj v hlavě pořádně ustálí až po deseti letech a velkou výhodou a výzvou je, že se pořád může učit nové věci. „Jsou lidé, kteří to dělají padesát let a vyměňují si nové techniky. To snad v žádném sportu není, že by se člověk mohl pořád takto učit a rozvíjet. Dvě těla zamotaná do sebe nabízejí nekonečno možností.“
V posledních pěti letech probíhá v České republice docela boom jiu-jitsu, což se mimo jiné projevuje i zvyšující se kvalitou turnajů. Na ty jezdí boskovický klub tak třikrát nebo čtyřikrát do roka, někteří zápasníci individuálně ještě častěji. Štěpán Žáček jezdí na závody i do zahraničí, nyní se připravuje na soutěž ve Splitu. I on zdůrazňuje, že na jiu-jitsu ho baví právě závodění a neustálá možnost učit se novým věcem.
