Od května se rozběhl už čtvrtý ročník boskovického participativního rozpočtu (PaRo). Předchozí ročníky se bohužel potýkaly s obtížemi a nenaplnily potenciál, ale PaRo je dobrá věc, takže nezbývá než doufat, že se ji podaří pozvednout.
Boskovický participativní rozpočet by mohl být dobrý příkladem toho, jak důležité je, aby politici chápali ideový princip nástrojů, které používají, a nebyli pouhými technokratickými a mechanickými vykonavateli. PaRo v prvních třech letech narazilo především na to, že se ho jako nástroje chopili politici, kteří mu moc nerozuměli, a radnice navíc nevládla dostatečnými komunikačními a organizačními schopnostmi, aby proces zvládla efektivně uřídit.
Výsledkem prvního ročníku byl značně osekaný projekt Louka v proluce, který by si nyní ze všeho nejvíc zasloužil dotáhnout do konce, jemuž se vlastně z pohledu běžného návštěvníka lokality ani nepřiblížil. Potenciál místa přitom znovu potvrdila zrovna minulý týden velmi zdařilá akce iniciativy Zelená peřina Zvuky a barvy židovské čtvrti. Ve druhém roce se vítězný projekt participativního rozpočtu musel měnit, což nepůsobilo vůbec důvěryhodně. A třetí ročník provázela tak komplikovaná a nevstřícná organizace, že výsledná soutěž dvou projektů byla takřka nedůstojná.
Nyní berou PaRo do rukou Piráti, kteří patřili od počátku k jeho hlavním prosazovatelům. A vedení města celkově tvoří lidé, pro které snaha o větší zapojení občanů do plánování města snad není jen povinnou úlitbou společenské náladě ani obtížnou prací navíc, ale opravdu jim na ní záleží. Svým způsobem je škoda, že se PaRo podařilo zavést už v minulém volebním období a nepočkalo na politiky, kteří mu skutečně rozumí a mohli by mít i schopnosti ho účelně řídit.
Nevýhoda je to proto, že důvěra veřejnost ve smysluplnost celého procesu byla poškozena. Bylo by daleko lepší začínat dnes s participativním rozpočtem z nuly a dělat to dobře. Snad se vedení města ne třeba hned letos, ale během následujících několika let podaří vytvořit opravdu fungující nástroj se zajímavým průběhem, širší společenskou odezvou, pestrým zdrojem nápadů a dobrými výsledky. Takový potenciál PaRo rozhodně má a byla by velká škoda, kdyby ho Boskovice neuměly naplnit. Nepotřebujeme jen velké investiční akce typu sportovní hala či knihovna, stejně tak potřebujeme celou řadu menších projektů, které zvednou nejrůznějším skupinám obyvatel kvalitu života ve městě.
Ten základní předpoklad je opravdu v porozumění celému principu participativního rozpočtu, což musí kromě politiků pochopit i úředníci a vůbec všichni, kdo se na procesu podílejí. Takže znovu: PaRo není dotační nástroj, kterým město milostivě přispívá občanům na jejich projekty. Je to nástroj, pomocí kterého radnice získává nové nápady a využívá invenční potenciál občanů k tomu, aby pro ně dělala lepší město.
