Rozhovor s Ivo Legnerem, dramaturgem Kulturních zařízení města Boskovice. Pozvali jsme ho do prvního dílu našeho nového kulturního podcastu a bavili jsme se o novém dětském festivalu Větrník, o dramaturgické práci a o velkých koncertech v letňáku. Rozhovor nabízíme i v přepisu.
Ivo, my jsme si tě pozvali hlavně proto, abys představil nový boskovický dětský festival Větrník. Řekneš nám nejdřív, jak myšlenka uspořádat takovou akci vůbec vznikla?
Vznikla za covidu, kdy jsme si říkali, že už se těšíme na rozvolnění opatření a že bychom mohli něco udělat pro všechny ty děti a maminky a rodiče, kteří byli celou dobu zavření doma. Přišel s tím Tomáš Marvan, vedoucí kina. A přišel na to na základě toho, že se mu z archivu kina podařilo vytáhnout plakátek na filmový festival dětských filmů, který probíhal v osmdesátých a devadesátých letech v kině Panorama. A právě tam byl onen titulní větrník namalovaný, i když v názvu přímo nebyl.
My jsme se odrazili právě od toho festivalu – že bychom chtěli udělat několikadenní festival, ale přidat tam i něco jiného než filmy. Takže nějaká divadelní představení a výtvarné dílničky a podobné věci. Lámali jsme si hlavu nad názvem, to pak vyplynulo z toho titulního větrníku, řekli jsme si: proč to nepoužít. Větrník je jednak filmová postava, jednak je to skvělý zákusek a jednak je to skvělá stará dětská hračka. Takže jsme převzali i tu grafiku a nazvali jsme to právě takto.
Konkrétněji k programu – co všechno bude součástí Větrníku?
Součástí bude divadlo Pirátská pohádka. Od toho jsme se také odpíchli k dalším tématům Větrníku, protože po divadle, které je v sobotu, následuje dílnička, kde si děti budou moct vyrábět různé pirátské a námořnické věci, které pak mohou využít o den později, protože v neděli je námořnický bál. Pak tam máme filmová představení v kině, a to film Bella a Sebastián, máme tam skoro premiéru filmu Děti Nagana, včetně filmové delegace, která přijede k nám do Boskovic. A ještě tam je Mijazakiho animovaný film Čarodějka Kiki, v neděli to celé uzavře. V sobotu dopoledne je i filmový dětský pohádkový kvíz Tomáše Lizny, který se tímto vrací ke svým filmovým kvízům. A poté je ještě pásmo pohádek.
Kdo se na pořádání festivalu hlavně podílí? Zní to tak, že to jsou všechny složky KZMB. Nebo máte nějaký speciální tým? Jak fungují přípravy?
V podstatě máš pravdu, jsou to všechny složky – kulturní středisko, kino, knihovna. Knihovna má na starost právě ty dílničky, kino samozřejmě filmy a já divadlo a námořnický bál.
Jakou máš obecně zkušenost s akcemi pro děti?
Troufám si říct velkou, protože každý měsíc něco pro děti děláme, jak v kině, tak u nás v kulturním středisku. Když jsem nastupoval v roce 2012 jako dramaturg, tak jsem převzal i ty věci, které tady probíhaly přede mnou, což byl například boskovický Pohádkový hřebínek – série pohádek na zámku, co vymyslela Věra Opatřilová. To bylo tak funkční a tak pěkné na tom nádvoří zámku, že mě to bylo samozřejmě líto rušit a nemělo ani smysl nad tímto vůbec uvažovat. Takže jsem to s radostí převzal a pokračujeme v tom dál. Samozřejmě i v zimě je spousta nedělních pohádkových představení v zámeckém skleníku. Věnujeme se dětem i v rámci Bozaconu a jiných akcí. Dělal jsem LEGO výstavy několik let v zámeckém skleníku a různé takové akce, takže se dá říct, že akce pro děti jsou velkou částí náplně mé práce.
A funguje to dobře? Máte pocit, že stojí za to udělat speciální festival, protože odezva tohohle publika je dobrá?
Určitě. A v posledních letech je ještě větší, než v letech minulých, až mě to překvapuje. Protože na Hřebínek jezdí i hodně návštěvníků z okolí. A neustále se to nabaluje a těch návštěvníků je víc a víc. Měli jsme teď několik pohádkových představení v neděli na zámeckém skleníku a ta byla vyprodaná, což jsme třeba v minulých letech, ještě před covidem, takto neměli. To jsme měli často třeba i polovinu sálu. A teď se chodí hodně.
Můžeme se zkusit posunout už zase trošku dál od Větrníku – my jsme si říkali, že se tě ještě taky zeptáme trochu na něco o tvém přístupu k dramaturgii akcí. Podle čeho třeba koncerty a divadla vybíráš? Snažíš se ty věci naposlouchávat nebo jezdit na divadla nebo dáš spíš na reference a trochu třeba riskuješ pozváním něčeho, co jsi sám neviděl? Jaká je tvoje základní metoda?
Je to v podstatě půl na půl. Co se týče divadel, tak zrovna tento týden jedeme s kolegyní na dvě, zrovna dnes a ve středu. Takže na divadla se snažím spíš jezdit. Taky samozřejmě dáme na nějaké reference, ať už ze strany kritiků nebo i diváků, ale radši se na divadla sám podívám.
A u těch koncertů se to dá částečně naposlouchat. Samozřejmě jsem navštívil spoustu festivalů a akcí, takže nějaké povědomí mám, ale u některých kapel, které k nám jezdí i ze zahraničí, to nejde. Takže tam dám čistě na nahrávky z YouTube a nějaké reference. A snažím se samozřejmě vyslyšet i publikum. Když dělám cyklus bluesových a jazzových koncertů, tak mnozí mě znají, že to jen neuvádím, ale že jsem i v šatně, naposledy jsem někoho překvapil i za výčepem, že jsem jim točil pivo. Takže jsem s těmi lidmi v neustálém kontaktu, o těch koncertech si povídáme. I když jsi na sále, tak nasaješ atmosféru a víš, co fungovalo, a co ne.
A stává se to, že za tebou chodí posluchači a říkají: teď bys měl pozvat toho a toho?
Jo, to je časté, ano.
Teď máme celý rok před sebou. Můžeš nám říct něco konkrétního, co třeba chystáte?
Chystáme nový cyklus. Covid nám trošku rozbil ty pravidelné cykly, protože abonmá bylo samozřejmě navázáno na předplatné všech jednotlivých koncertů. Takže tam jsme byli rádi, že jsme některé ty cykly pak po covidu mohli dokončit. A teď je startujeme nanovo. A poslední cyklus, který chystáme nově a který se ještě nenastartoval, je cyklus vážné hudby. Nebo spíše bych řekl klasické, protože ona až tak vážná často není.
Kruh přátel hudby, který jsme měli kdysi, mně přišel příliš svázaný s pravidly nadace Český hudební fond a i ten název samotný a koncepce už mně nepřišla tak svěží. Tak jsem se rozhodl, že by bylo načase to trochu oprášit a vlastně i té pandemie využít, že se to stoplo, a nastartovat ho nově.
Od dubna máme první koncert z cyklu Krásná hudba, který bude trošku odvázanější než ten původní cyklus. První je teda koncert Señorita kvartetu, který ten cyklus bude teprve představovat. Cyklus by měl začít až od podzimu, ale tohle bude koncert, který představí celý ten koncept a naláká ty abonenty zpět.
Úplně na závěr jsem si ještě nachystal takovou speciální otázku. Na posledním zastupitelstvu se otevřela otázka, jestli by Kulturní zařízení města Boskovice měla pořádat velké koncerty v letním kině. Tak mě zajímá, jak ty se na to díváš? Jestli je to lepší nechat agenturám, letní kino jen pronajímat, nebo jestli je dobré se občas o nějaký velký koncert pokusit. I když je to třeba rizikové, jak tam zaznělo, že požadavky kapel stoupají a náklady se zvyšují. Máš ty osobně na to chuť nebo vidíš tam i příležitost, že jsou přece jenom věci, které jde udělat na jistotu nějakého výdělku a může to pro vás být důležité? Nebo jak to vidíš?
Řekl jsi to správně, je to velké riziko, takový koncert pořádat. Je to velká zodpovědnost, protože když pořádáš malý koncert s rozpočtem 30 tisíc korun, tak víš zhruba, že se může stát, že lidé nepřijdou a přijdeš o 5 tisíc korun například.
Ale organizace kvůli tomu nezkrachuje.
Organizace nezkrachuje. Ale u těch velkých koncertů… teď jsem počítal nabídku, kterou jsem dostal na Vojtu Dyka s B-Side Bandem, než se rozpadli. Což bylo ráz na ráz, myslím, že jsem dostal nabídku a rozpadli se asi o týden později. A když jsem propočítával náklady, tak jsem se úplně zděsil toho čísla. Vypočítal jsem cenu vstupenky, to mě vyděsilo podruhé. Takže je to velký stres, pořádat takové velké koncerty, ale holt nedá se nic dělat, někdy do toho jít musíš. A je tam i to pozitivum, že se na tom dá vydělat a dotovat z toho ty menší akce.
Ale zase na druhou stranu, pokud je poptávka po letním kině, pořádat tam koncerty ze stran jiných produkcí, které nám zaplatí pronájem, a je jich dost a je to i třeba pestrá paleta umělců – tak zase na druhou stranu my jako kulturní středisko můžeme od toho dát na rok klidně ruce pryč a ty velké koncerty tady budou a my máme jasný příjem z pronájmu. A jsme prostě bez stresu a bez rizika ztráty. A třeba tento rok bude nabídka těch koncertů myslím pěkná.
Co tam bude třeba, prozradíš nám něco?
Určitě. Už jsou v předprodeji Chinaski – oni jedou na vlně rodinných koncertů, kdy tam budou myslím i nějaké atrakce pro děti, jak to měl Marek Ztracený a podobně. Jsou tam Tři sestry a teď máme ještě poptávku – nevím, jestli to můžu prozradit, ještě to úplně nedopadlo – ale poptával se Richard Müller, že by zde měl koncert. To jsou třeba tři příklady.
Rozhovor vedli společně Magda Arnoštová a Tomáš Trumpeš
