Tentokrát jsme se v našem Podcastu Ohlasy vydali za hranice Boskovicka a k rozhovoru jsme pozvali odvolaného ředitele Kulturního střediska města Blanska Víta Šujana a kurátorku Janu Písaříkovou, která dlouhé roky působí v blanenské galerii.
Pozváním obou aktérů do podcastu jsme se rozhodli reagovat na zvláštní situaci, která v Blansku vznikla, když městská rada jen s velmi strohým vysvětlením odvolala šéfa kulturního střediska a dosadila místo něj dosavadního pořadatele komerčních sportovních a kulturních akcí, bez adekvátního vzdělání a navíc politicky napojeného na ODS. Kultura nás jako téma samozřejmě velmi zajímá a blanenský případ je v mnohém příznačný. Kromě toho nás jako novináře vyprovokovala situace, kdy na jednání blanenského zastupitelstva nedostali vůbec příležitost promluvit nejen bývalý ředitel, ale ani zástupci občanské společnosti – odborné ani té zajímající se.
Z otázek, které jsme na Víta Šujana a Janu Písaříkovou měli, se odvinulo obecnější povídání o fungování městské kultury, její pozici a vztazích, které má s politikou a politiky. A taky trochu o probouzející se občanské společnosti. V podcastových aplikacích nebo přehrávači výše si můžete poslechnout celý rozhovor, zde nabízíme také v přepisu několik základních myšlenek, které v debatě zazněly.
VÍT ŠUJAN: Mám pocit, že mi bylo od nástupu do funkce jasné, jak to dopadne. Necítil jsem se v tom celou tu dobu komfortně a nepřipadalo mi, že se spolu bavíme – pokud se spolu vůbec bavíme – o kultuře. (…) Blansko je velmi zvláštní, specifické místo. Jediná diagnóza, ve které se dá bydlet. (…) Mně přišlo, že je potřeba se zaobírat především tou kulturou. Dělal jsem to tak, jak jsem deklaroval. Nedělal jsem nic jiného než to, co jsem popsal, s čím mě vybrali. (…) Několikrát a naposledy před Vánocemi jsem si byl tento svůj status a pozici posvětit. Ani jednou nikdo nic zásadního nevznesl. Bavili jsme se o margináliích. Cítil jsem, že se moje vize asi úplně nepotkává s tím, co by vedení města chtělo, ale měl jsem za to, že o kulturním rozměru problému je v mé kompetenci autonomně rozhodovat nebo spolurozhodovat.
JANA PÍSAŘÍKOVÁ: Od doby, co nastoupil Vít do funkce, se fungování KSMB výrazně zlepšilo. Jeho odvolání byl pro mě obrovský šok. Hodně se mi nelíbilo, jakým způsobem to město odkomunikovalo. Zdálo se mi, že se úplně zbytečně zbavili schopného člověka.
VÍT ŠUJAN: Myslím si, že to proběhlo proto, že vedení města potřebovalo na tento post, na který je z jejich pohledu docela vidět, dosadit loajálního člověka, který bude především produkovat velké, možná pompézní akce, na kterých bude možné se v rámci vedení města prezentovat. (…) Je to víc politická funkce, než by se mohlo zdát. A to je chyba. Říkal jsem jim několikrát, že zkratka KSMB znamená kulturní středisko, a ne komunální servis.
JANA PÍSAŘÍKOVÁ: Byl tam tlak, který je spojený s představou kultury, která se podobá spíš něčemu jako šoubyznys, opravdu tlak na masové akce. Ale to je jen jeden z aspektů kultury, kultura je přece něco, co by mělo lidi kultivovat a například i vzdělávat. Myslím si, že v tom, co si představuje nynější politická garnitura města, na tohle moc důraz není.
VÍT ŠUJAN: Až na úplné výjimky se radní ani zastupitelé naší kulturní produkce neúčastní. Pak nevím, z čeho generují pohled a názor, když kulturu ve svém vlastním městě nežijí.
JANA PÍSAŘÍKOVÁ: Tato vize, že se budou pořádat masovější akce pro všechny a tím se vydělá na ty méně výdělečné, taky velmi často nefunguje. Často se musí dotovat i velké festivaly. Není pravda, že vydělají na další neziskové akce, to v dnešní době nefunguje.
VÍT ŠUJAN: Spousta těch na první pohled „chlapů“ nejsou chlapi. Nedá se jim věřit, neplatí to, co říkají, neplatí podaná ruka, dohody, sliby. Je to zákulisní hra. Buďto člověk šlape brázdu, nebo jde svou cestou. Mně to nabízeli dvakrát, dvakrát jsem to odmítl. Jsem muzikant a divadelník; politický člověk jsem, mám nějaký názor, ale zdůvodňoval jsem, že dokud budu v této funkci, nechci se politicky angažovat, protože bych to tím znečistil.
JANA PÍSAŘÍKOVÁ: Myslím, že je potřeba restrukturalizovat vztah města k příspěvkovým organizacím. V Blansku je to kombinace systémové chyby i chování konkrétních aktérů. Diskutuje se o tom, je projednáván zákon o veřejnoprávních kulturních organizacích, aby tito ředitelé nemohli být jen tak snadno odvolávaní politiky, aby ta funkce nebyla politickou, ale spíše odbornou. (…) Můj názor je, že bych nebyla tak pesimistická. Je na místě mít strach se ozvat, ale zase je důležité se ozvat. A nebát se. Myslím si, že v Blansku vzniká silný hlas lidí, kteří mají pro politiky jasnou zprávu, že chtějí, aby byly respektovány jejich názory a pohled. Myslím, že otevřený dopis i protest ukazují, že lidem dění není lhostejné. Město se probouzí a myslím si, že se snad blíží změna k lepšímu, která pravděpodobně přijde s příštími volbami.
VÍT ŠUJAN: Já jsem založením spíš skeptik, takže si nejsem jistý, jestli je to možné. Ale na druhou stranu není důvod to vzdávat, naopak je potřeba se o to pořád snažit, i kdyby ta situace byla ještě beznadějnější, jak to třeba někdy, někde, nejen v Blansku, vypadá.
