Také v Boskovicích se letos kultura probírala z covidového útlumu. Kulturní rok 2022 byl nakonec poměrně intenzivní a kvalitní, což dokládá i výroční anketa, ve které jsme otázku formulovali takto: Jaké kulturní prožitky pro vás byly v končícím roce 2022 nejsilnější? V Boskovicích především, ale i jinde.
Alice Hrbková, knihovna Blansko, dříve Muzeum regionu Boskovicka
Rok 2022 byl kulturou nabitej a bylo skvělý být v Boskovicích, protože přes všelijaké námitky a fňukání některých fňukalů Boskovice žijou víc a líp než jiný města. Moje nej zážitky: Koncert The Cinelli brothers – dokázali zvednout ze židlí i boskovické seniorstvo. Koncert Stromboli – texty Vlasty Třešňáka mě rozbrečely. Neobarokní opera Torso – nalákala a oslnila i neposluchače vážné hudby! Výstava V. Kokolii Slow Looking – nepopsatelná a mystická. A málem bych zapomněla na Free Jazz Trio – oslavu 50 let v Prostoru, holt těch zážitků bylo strašně moc. Vidím, že se mi to spontánně seřadilo sestupně chronologicky.
Tomáš Znamenáček, Unijazz Boskovice
Musím přiznat, že se do mě kulturní pauza z pandemie hodně propsala, stáhl jsem se dovnitř a odvykl za kulturou chodit. Proto jsem letos hodně pookřál hlavně u koncertu rapového dua PAST – obecně na mě syrová, primitivní energie rapu působí blahodárně jako kompenzační cvičení a pokud je ten rap zároveň chytrý, je to pro mě ideální koncertní zážitek. Tady navíc opřený o nasazení obou protagonistů, kteří se do koncertu pokládali, jako kdyby měl ráno přijít konec světa. Kromě toho mám ještě jeden velký zážitek z pandemických domácích filmových projekcí, film C'mon C'mon od režiséra a scénáristy Mika Millse. Citlivá černobílá studie o vztahu dospělých a dětí, jejíž scénář asi není v ničem extra objevný, ale výsledek je pro mě velmi přesvědčivý, z velké části i díky skvělému výkonu Joaquina Phoenixe.
Jiří David, Unijazz Boskovice, Památník národního písemnictví Rajhrad
Naprosto rozumím tomu, na co se mne anketa ptá, a popravdě, užuž jsem byl nastartován, že čtenáře oslním tím, jaké knihy jsem přečetl, kolik jsem zhlédl filmů, divadelních představení či výstav. Přesto – má-li být moje odpověď upřímná – musím odpovědět jinak. Pro nás bylo snadné chodit v červenci po boskovickém festivalu, letos nebývale chladném, ve stejný okamžik však Francii a Španělsko spalovala nesnesitelná vlna veder a Ukrajina hořela a hoří dodnes pod palbou raket. Myslím, že nás současná situace radikálně staví před otázku, co to je kultura a k čemu je umění. Pokud se shodneme na odpovědi, že se obé nějakým způsobem dotýká kultivace lidských životů, pak míním, že nejsilnější prožitky kulturnosti minulého roku musíme hledat mimo sféru uměleckých děl. Pro mne osobně je to pozitivní zkušenost z reakce české společnosti na ruskou válku na Ukrajině, toto období jsem od března do června prožíval natolik intenzivně, že se tomu žádný smyslový či intelektuální vjem již nemohl rovnat. A připomněl bych, co píše Milena Bartlová v poslední Advojce: Na mrtvé planetě umění nebude.
Kristýna Znamenáčková, klavíristka
Co jsem se stala matkou, večerní kulturní programy jdou bohužel dočasně trochu mimo mě. Ale snažím se udržet přehled a tam, kde to jen trochu jde, aspoň zčásti být. Jako největší kulturní zážitek roku vnímám koncert Shilpy Ray v boskovickém Prostoru. Je to další z důkazů, že tuhle decentralizovanou větev kultury v Boskovicích potřebujeme, protože výrazně obohacuje zdejší nabídku. Silným zážitkem pro mě byl i koncert Lenky Dusilové v rámci festivalu Boskovice. Kde cítím stále rozpaky a mezeru, je klasická hudba. V tomto ohledu jsou pro mě v Boskovicích záchranou adventní koncerty v evangelickém kostele, které nabízejí nadprůměrný program a bez nichž by byla nabídka vyloženě chudá. Koncert Ostravské filharmonie v letním kině byl sice zdařilým velkolepým projektem, ale současně jednorázovým – dlouhodobá poptávka po méně megalomanských, ale zato pravidelnějších koncertech klasické hudby pro ty, co za ní nemohou nebo nechtějí jezdit do Brna, alespoň z mojí strany přetrvává.
Tomáš Lizna, kino Boskovice
Miluju Vetřelce, Star Wars, komiksy, Tolkiena i deskové hry. Takže… já si hrozně moc užil BozaCon! Musím přiznat, že jsem organizátor této akce a že jsem ji dělal hodně pro sebe. Ale ukázalo se, že Boskováků, kteří usínají s plyšákem R2-D2 a v knihovně mají hned vedle Julese Vernea i Jiřího Kulhánka, je hodně. Ne… opravdu máme ve svém okolí lidi, kteří čtou fantastiku, navíc českou fantastickou fantastiku, a tito lidé chtějí své oblíbené autory vidět naživo a vyzpovídat.
Na BozaConu 2022 se mi podařilo říct Kristýně Sněgoňové, jak je její kniha skvělá a že mám strach číst pokračování, protože: „Co kdyby to nebylo tak dobrý?!“ Večer jsem popil s Pavlem Barešem a zvládl faux pas před Františkem Kotletou. Zjistil jsem, že řada umělců prostě chce ukázat sebe nebo svou tvorbu fanouškům, a to za minimální požadavky. A hlavně se přesvědčil, že kolegové v KZMB umějí spolupracovat a po kouskách tvořit a organizovat ujeté akce, které mají smysl a dokáží oslovit jak dospívající, tak moji mámu.
Radek Pernica, radní, kino Scala
Již dlouhá léta se nedívám na kulturní události jako na ten či onen event. Kultura, která plní své poslání, prosakuje do běžných dnů, do všedních prožitků. Myslím, že se nevymezuje na konkrétní představení, koncert, událost. Proto je pro mě velmi těžké vyzdvihnout konkrétní prožitek. Vcelku zásadní je pro mě to, jak se zvedla kulturní obec z covidové pandemie, která byla v mnoha ohledech likvidační. To je, myslím, pro kulturu v roce 2022 důležité a z hlediska kulturního prožitku pro mě velmi silné. V osobní rovině jsem pak výrazně vnímal dotek se severskou kulturou. Konkrétně s norskou společností a jejich kulturním přístupem, vzájemností a vztahem ke krajině. V kulturním kontextu jsem se snažil vnímat i letošní komunální volby a vše, co jsem se Změnou22 prožil. Nebylo toho málo a byla to slušná lekce z možného přístupu k věcem místním. No a pak jsou tu desítky koncertů, filmů, výstav, performancí, … ty všechny formovaly popsané prožitky, ty běžné dny.
Dagmar Hamalová, zastupitelka, Sudická škola
Mezi kulturními zážitky u mě letos jednoznačně zvítězil balet. Srpnové baletní gala na nádvoří zámku bylo jedinečné a neopakovatelné. Výkony tanečníků byly skvělé. A i když mělo technické zázemí, zastřešení podia, nedostatky, chuť a odhodlání účinkujících, sólistů Baletu Národního divadla v Praze a Divadla J.K. Tyla v Plzni, vzdát poctu Augustinu Bergerovi, bylo neskutečné. Proudy vody padající z nebe zážitek nás diváků podivným způsobem umocnily.
Druhým kulturním prožitkem letošního roku pro mě bylo představení Vojna se skvělou hudební složkou a neobvyklými výrazovými prostředky folklorního souboru Velen. Představení místních umělců a kulturních nadšenců zaslouženě opakovaně zaplnilo hlediště boskovické sokolovny.
Ondřej Sabol, Filmový klub, Film & Spiritualita
Filmy: Jednotka intenzivního života (Adéla Komrzý, 2022) + debata s režisérkou (Smrtfest, Prostor); Zpráva o záchraně mrtvého (Václav Kadrnka, 2022) + debata s režisérem (kino); Zatracená práce (Vera Kričevskaja, 2021) – Jeden svět Boskovice (Prostor); Mullholand Drive (David Lynch, 2001) s úvodem Jana Bařinky (kino); Apocalypse Now (Francis Ford Coppola, 1979) v letním kině; Zlý chlap spí dobře (Akira Kurosawa, 1960) v Prostoru.
Divadlo: Loutky bez hranic: Tři kouzelné dary (Festival Boskovice); Divadlo Feste: Eichmann v Jeruzalémě (Prostor)
Literatura: Vydání knihy Povinen být ve víře pevný: Vzpomínky Josefa Kosteleckého (Ohlasy + Evangelický sbor); Ohlasy naživo s Pavlem Kolmačkou, rozhovor + autorské čtení (Prostor)
Hudba: Přednáška Jana Bařinky o tvorbě Miro Žbirky (Prostor); Benefiční koncert pro Ukrajinu: Manželé Havlovi a Jiří Stivín (Evangelický kostel); Veřejně nepřístupná vodní plocha (Louka v proluce, Zvuky a barvy židovské čtvrti); David Dorůžka + Robert Fischmann + Martin Novák (Advent v kostele); Koledomat
Lukáš Holík, místostarosta
Kulturním svátkem je pro mě tradičně festival Unijazz a bylo tomu i tento rok. Je krásné sledovat, jak se na víkend změní atmosféra celého města. Silné prožitky mám vždy z vystoupení našeho symfonického orchestru, který je na excelentní úrovni. Jsem moc rád, že takové kvalitní hudební těleso v našem městě máme. Velký kulturním zážitkem pro mě byla divadelní hra Saturnin v Národním divadle v Brně a nezapomenutelný herecký výkon Martina Siničáka. Už teď se těším na příští rok a na pásmo Vojna, od souboru Velen, na které jsem slyšel jen pozitivní ohlasy.
Jiří Bureš, Českobratrská církev evangelická
Rád bych vyzdvihl celý rok 2022 jako kulturně přelomový. Vzrostl nejen počet akcí, ale především jejich kvalita. Připadal jsem si jako dítě v cukrárně… Odvázalo se kino, kulturní centrum Prostor zraje jak víno, vznikla Archimapa a bují spolkový i sousedský kulturní živel. I oficiální kultura šla nahoru: město oslavilo 800 let precizně zorganizovaným koncertem Janáčkovy filharmonie pod širým nebem za mimořádné účasti občanů, bez přehnané volební agitace. Úžasný večer.
Boskovice se bez nadsázky stávají svébytným kulturním fenoménem jižní Moravy. Na zdejší koncerty, autorská čtení, divadla, výstavy, filmy jezdí lidé ze širokého okolí. Už dávno nejsme jen „to město, kde je v létě zajímavý festival“. Otázka zní: byl to výjimečný rok, nebo začátek nového trendu? Co bude dál?
Ondřej Dostál, KZMB
Rok 2022 byl sám o sobě kulturním zážitkem, protože se kultura sama o sobě konala. Detailněji mám však tři nejdůležitější události kultury ve městě, kterých jsem se zúčastnil, a jednu, kteou považuji za vrcholový taktéž, nicméně jsem ji neviděl. Kulturní zážitek číslo jedna byl pro mne koncert Ostravské filharmonie, následoval Bozacon a třetím top zážitkem byl Balet na zámku. Posledním top zážitkem, který jsem však neviděl, byl koncert jazzmana Dorůžky v evangelickém kostele. Pokud bych měl ještě doplnit nějakým dalším zážitkem mimo Boskovice, tak to bylo vystoupení Cirku La Putyky v Praze.
David Liber, kontrabasista
Kulturních prožitků za rok 2022, které stojí za zmínku, bylo v Boskovicích letos spoustu. Na začátku roku proběhl v kině koncert manželů Havlových s projekcí filmu Zpráva o záchraně mrtvého muže s účastí režiséra Václava Kadrnky. S jazzovým triem jsme doprovázeli ztřeštěně vtipný němý film Únos bankéře Fuxe. V dubnu tady byla kapela Infamous Her, nebo Concentus Moraviae: Klaipeda Chamber Orchestra. Na festivalu Boskovice mi nejvíc utkvěl v hlavě koncert Lenky Dusilové. Na Festiválku bez bojů a válek jsme se dočkali kapely Timudej, která svoji energií vytvoří vždy nezaměnitelnou atmosferu. Pro mě byl ale stejně v létě nejsilnější koncert kapely Jumper Cables na Vatrafestu, která hraje pořádně našlápnutej bluegrass a cover verze předělané do bluegrassu. Krásná akce proběhla také v listopadu, skupina jazzových bardů založila tradici pravidelných jazzových jamů – první díl nazvali díky datu konání 17. listopadu Sametový jazz. Nesmím zapomenout ani na tradiční vánoční Koledomat, letos krom boskovických ulic proběhl i na Štědrý den v evangelickém kostele.
Nikol Halamásková, Unijazz Boskovice
Vždycky jsem byla spíše koncertní až pártošková, a tudíž tyto události v mém výběru převládají: velkým zážitkem pro mě byl koncert zpěvačky Shilpy Ray z dalekého New Yorku, kdy to v Prostoru vypadalo jako v opravdu profi klubu. Poměrně těsně následuje performance pražského rap dua PAST z cyklu Amplitudy, a když už jsme u tohoto cyklu, musím zmínit ještě Lucianu, která mi učarovala víc, než bych byla čekala.
Jako bývalé člence sboru Nota mi ukápla slza i na jejím vánočním koncertě v evangelickém kostele (slyšela jsem Notu od svého odchodu z gymnázia vůbec poprvé!) a Vltava pod korunami stromů v letním kině v podání ostravského orchestru byla přinejmenším velkolepá.
Z párty sekce (poměrně široké) bych ráda vypíchla Mad in The Jungle, která byla ještě o dost jinačí než ostatní elektronické pártošky v Boskovicích – žánrově, a hlavně určitou porcí specifické pohody. Zážitkem pro mě byl také RapAmbush – a to zejména díky tomu, že akci v Prostoru nachystal jeden z mlaďochů, který si tak šáhl na všechno, co se s produkcí akce pojí, a zvládl to skvěle. Vlajkovou lodí párty sekce je samozřejmě festival Raveyard: co jsem ocenila na něm, jsem ale popsala už jinde.
Festival o židovskou čtvrť mě obeznámil s existencí elektronického one-man projektu Haro, a – konečně – s kapelou MMNK, jejíž spratkovství a skvělé hudební provedení jinde na české kytarové scéně nenajdete. Slov je málo, zážitků mnoho, takže ze zbytků akcí, které jsem mohla vidět (a že jsem jich – bohužel – opravdu hodně zmeškala): křest Archimapy, Smrtfest, Krátké filmy nominované na Oscara, a všechny Ohlasy naživo – protože politika a kultivace občanské společnosti do kultury také patří.
