Minerva letos slavila, šicí stroje vyrábí už 140 let

Boskovický podnik Minerva má dlouhou historii, kterou se dnes může pochlubit málokterá společnost v Česku. Ani slavná automobilka Škoda není tak stará jako právě Minerva, která vznikla v roce 1881 ve Vídni a od 30. let minulého století působí v Boskovicích.

Z výstavy v Technickém muzeu v Brně
Z výstavy v Technickém muzeu v Brněfoto: Eva Řezáčová, TMB

Na počátku slavného boskovického podniku stáli dva podnikatelé, Emil Rezler a Josef Komárek. Ti v roce 1881 založili ve Vídni společnost, která tehdy měla v názvu ještě jejich jména. Název Minerva i s vyobrazením této římské bohyně se začal na šicích strojích objevovat až později. „Proč zrovna Minerva, to už se asi dnes nedozvíme. Minerva ale byla mezi římskými bohy bohyní lovu či obchodu, takže možná i tím chtěli oslovit zákazníky,“ uvažuje Petr Nekuža, kurátor výstavy o Minervě v Technickém muzeu v Brně.

Ten si velmi pochvaluje nečekaně výtečnou spolupráci s boskovickým podnikem na vzniku této expozice. Nestává se to prý často, aby se samy soukromé firmy chtěly takto prezentovat. Minerva ovšem do muzea zapůjčila řadu svých historických i současných strojů, takže návštěvníci uvidí postupný vývoj výrobků. Jsou tady ty nejstarší, což byly na počátku přeprodávané jiné značky, až po ty nejmodernější, na nichž už žádné logo Minerva nenajdete. Na strojích je pouze nápis německého vlastníka boskovické Minervy, společnosti Dürkopp-Adler.

Je tak vlastně co slavit, když dnes nápis Minerva lidé uvidí prakticky jen na vjezdu do průmyslového areálu ze Sokolské ulice v Boskovicích? Petr Nekuža je přesvědčen, že ano. „Já s tím nemám problém, že tam není logo Minervy. Prokazatelně i ty nejnovější stroje, které tady máme, byly vyrobené právě v Boskovicích. A není to jen o stroji, je v tom i um lidí z Boskovic, kteří jej vyrobili a navrhovali,“ vysvětluje. Podle něj je velkým nadstandardem, že si Minerva, ač jako jedna z poboček německého závodu, vydobyla postavení, že není pouhou montovnou, ale že v Boskovicích funguje i vývojové středisko. „Myslím, že lidé, co ve firmě pracují, musí být hrdí na to, že pracují, kde pracují, a že tato společnost má tak dlouhou tradici,“ pokračuje.

Minerva původně vznikla ve Vídni, odkud se po pár letech přestěhovala do Opavy, do méně konkurenčního prostředí, než bylo hlavní město tehdejšího rakousko-uherského mocnářství. Tam fungovala prakticky až do konce první republiky. Do Boskovic ji přivedlo až těžké období 30. let.

Už před Mnichovskou dohodou v roce 1938 si sem našla cestu formou spolupráce s místním podnikem Železářský průmysl a.s., dříve Adolf Eisler. Jak je zaznamenané v podrobné publikaci vydané právě ke 140. výročí Minervy, podniku se kvůli celosvětové hospodářské krizi nedařilo a hledal tak i další možnosti, co vyrábět. Firma takto od státu získala zakázku na výrobu muničních součástek. Vyrábět munici v blízkosti pohraničí, tedy blízko nacistického Německa, jehož tehdejší hranice sahaly až právě ke Slezsku, by nebylo bezpečné, a tak Minerva vyhledala možnost výroby ve vnitrozemí a pozornost padla právě na Boskovice.

Z výstavy v Technickém muzeu v Brně
Z výstavy v Technickém muzeu v Brněfoto: Eva Řezáčová, TMB

S ustoupením pohraničí Německu se české vedení Minervy přestěhovalo právě do Boskovic. V Opavě ji převzali Němci, a tak obě pobočky fungovaly – či spíš byly nuceny spolupracovat – za války i po ní. Až v roce 1950 se podnik rozdělil na dva samostatné a každý z nich si šel vlastní cestou.

Zatímco boskovická Minerva se dál věnovala výrobě šicích strojů, v Opavě komunistický státní aparát rozhodl, že navzdory úspěšnému rozvoji v této strojírenské výrobě se firma bude věnovat výrobě zařízení pro petrochemický či energetický průmysl. V roce 1976 stála firma Armaturka Minerva n.p., jak zněl nový název společnosti, mimo jiné u zrodu jaderné energetiky v Československu. Nástupce Arako funguje v Opavě dodnes, a to ve vlastnictví ruského Rosatomu. Firma zaměstnává zhruba dvě stovky lidí a tržby se jí pohybují kolem 300 milionů korun.

Ale zpět do Boskovic. Minerva v Boskovicích, tehdy ještě jako součást opavské společnosti, po válce ukončila nařízenou zbrojní výrobu, kvůli níž byly ve firmě totálně nasazeny stovky lidí, a znovu naplno najela na původní výrobu šicích strojů pro domácnosti, které byly jejím hlavním hnacím motorem. A možná dodnes má někdo stále doma na půdě starý šicí stroj značky Minerva. „Minerva historicky navrhla a vyráběla více než 300 různých konstrukcí, a to nemluvím o jednotlivých barevných kombinacích, to by byl ten počet ještě vyšší,“ podotýká kurátor výstavy.

V 60. letech pak Minerva udělala zásadní krok. Zrušila výrobu šicích strojů pro domácnosti a zaměřila se na ty průmyslové. Podle Petra Nekuži to bylo prozřetelné rozhodnutí, díky němuž nejspíš funguje boskovický podnik dodnes. „Tehdy vznikla mnohem větší konkurence v podobě domácích kufříkových šicích strojů z Číny nebo Japonska. U těch průmyslových strojů ale tak velká nebyla a není,“ míní. Historicky ještě v 19. i 20. století byly šicí stroje Minervy často zdobené, ať už přímo ručně malované nebo později formou obtisků, takže i nákladné. „Byla to umělecko-řemeslná výroba,“ doplňuje Petr Nekuža.

Nelehké období čekalo Minervu stejně jako řadu jiných podniků po roce 1989, kdy se musela firma naučit fungovat v tržním prostředí, což nebylo jednoduché. „Situace Minervy byla výrazně ovlivněna totálním rozpadem trhu RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci pozn. red.) a hlavně ukončením činnosti podniku zahraničního obchodu Investa a.s. Praha v říjnu 1992, která průmyslové šicí stroje exportovala. Minerva Boskovice bez znalosti západních trhů, bez dealerské sítě a zkušených obchodníků nebyla sama schopna prodávat na světové trhy,“ popisuje publikace hospodářskou situaci firmy, které se na počátku 90. let propadla výroba o polovinu.

Z výstavy v Technickém muzeu v Brně
Z výstavy v Technickém muzeu v Brněfoto: Eva Řezáčová, TMB

Už o rok později ale podepsala Minerva spolupráci s německou společností Dürkopp-Adler, která se pak v roce 1999 stala jejím hlavním akcionářem a je tím jediným dodnes. V posledních letech neměla firma nouzi o práci a dosahovala historicky nejvyšších tržeb. Změna nastala v roce 2019 kvůli náznakům zpomalování celosvětové ekonomiky. Minerva dostala z Německa kvůli plným skladům stopku na nové zakázky a byla nucena propustit několik desítek lidí. I tak ale nakonec skončila ve zisku zhruba 70 milionů korun a tržby si udržela nad jednou miliardou. S počtem 617 zaměstnanců na konci roku 2019, což je zhruba čtvrtina oproti 80. letům, kdy bylo ve firmě nejvíce lidí, dnes Minerva stále patří k největším zaměstnavatelům v celém regionu.

Loňské hospodaření stejně jako jinde významně poznamenala pandemie covidu. Tržby klesly zhruba na 900 milionů a zisk na necelých 40 milionů. Stejně tak opět klesl počet zaměstnanců na 608 pracovníků. Jak pokračoval vývoj v roce 2021, se uvidí teprve po uzavření letošního roku. Minerva je však zvyklá na mnohé krize po celou dobu své existence. Dá se očekávat, že se vypořádá i s touto další nelehkou fází a její historie se tak bude psát dál i po 140 letech.

„Boskovické stroje dnes šijí speciální boty pro hasiče, pásy, které unesou lokomotivu, či dokážou dokonce prošít dřevo,“ poznamenává Petr Nekuža, v čem tkví věhlas boskovických výrobků, které si sice domů už nikdo nekoupí, ale ve světě průmyslu mají stále své pevné místo.

Kdo by náhodou nestihl do konce května zajet na výstavu do Brna, o část expozice určitě nepřijde. Technické muzeum totiž spolupracovalo i s tím boskovickým. Právě sem po skončení expozice v Brně zamíří panely, které doprovází a přibližují zhruba třicítku vystavených šicích strojů a dalších menších exponátů, které jsou dnes v Brně k vidění. (EDIT: Výstava v Muzeu regionu Boskovicka probíhá od 23. června do 25. září.)

další zpravodajství