„Pokud chtějí být Boskovice dál kulturním městem, musíme k tomu nachystat infrastrukturu.“

Rozhovor s Ondřejem Dostálem, nově jmenovaným ředitelem Kulturních zařízení města Boskovice. Mluvili jsme o koncepci, se kterou uspěl ve výběrovém řízení, a o jeho představách o fungování organizace, do které nastoupí od začátku června. Rozhovor proběhl v živém streamu Ohlasy naživo, kromě zvukového záznamu nabízíme i kompletní přepis.

V Boskovicích jsi pracoval jako ředitel muzea, potom jsi byl dlouhá léta ředitel Mendelova muzea v Brně, jezdil jsi po celém světě o Mendelovi přednášet, pak jsi víc než rok působil na univerzitě na Tchaj-wanu, v poslední době jsi teď šéf vnějších vztahů lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Teď ses rozhodl vrátit do Boskovic. Proč?

Mohl bych to vzít lakonicky a říct, že miluju Boskovice a už bez nich nemůžu žít. Je to vlastně tak, ale těch důvodů je tam několik. Jednak mám malé děti a chci být s rodinou, chci být co nejblíž. A jednak si myslím, že už je čas, aby naše generace vystoupila ze stínu a začala se starat o věci veřejné a o veřejné instituce.

Ještě jeden impuls jsem měl na Tchaj-wanu, když mi jeden z kolegů a přátel říkal svůj příběh – trávil dlouhá léta v USA a pak se nakonec vrátil, i když v USA mohl zůstat a mít se skvěle. Ale říkal: já jsem to musel vrátit své zemi. A já jsem mohl vyrůst a dostat se tam, kam jsem se dostal, díky mému prvnímu angažmá, a to bylo v Muzeu Boskovicka. A myslím, že je načase to know-how, které jsem nabral a které má snad nějakou hodnotu, přinést sem a vrátit ho Boskovákům.

V čem je to pro tebe hlavní výzva, stát se ředitelem KZMB?

Velká výzva je v tom, jak přinést kulturu – a možná i nějakou vyšší kulturu, i když takové označování nemám moc rád – do města, které má poměrně různorodou populaci, s různými zájmy, s různým vnímáním kulturních záležitostí. Toto sem donést, ukázat, představit, nalákat. A zkusit jít za kvalitou.

V úvodu své koncepce zdůrazňuješ význam kultury pro dobré fungování společnosti, pro demokracii. Mám pocit, že když jsme tady v minulosti častokrát diskutovali o roli a významu městské kultury, debata se často týkala právě toho, do jaké míry má tato organizace zajišťovat lidem zábavu a do jaké míry se má snažit plnit kultivační roli a přivážet sem kvalitnější kulturu. Kde na té škále mají KZMB podle tebe hledat svou pozici?

Měla by si najít prostor, který půjde primárně za kvalitou a kultivací. Ukázalo se a ukazuje se, že zábavu v širším slova smyslu dokáže dělat promotér, který potřebuje jen místo. Ale zařízení, které je placeno z veřejných peněz daňových poplatníků, by mělo přinášet další přidanou hodnotu, kterou by měla být právě kvalita, kultivace, vzdělávání. Něco, co je v kultuře zastoupeno, ale dost často se to nedokáže protlačit právě v tom komerčním vidění světa. Některé záležitosti nemají potenciál být komerční a vydělávat si na sebe, ale proto jsou zde zařízení tohoto typu, která toto mohou umožnit a přinést to lidem, kteří se o to zajímají. Nebo to ukázat lidem, kteří o tom neví, ani by to nečekali a můžou si v tom najít něco, co je zaujme, pobaví, trochu vzdělá a posune zase kousek dál.

Do jaké míry je v tomto ředitel takové instituce pod tlakem návštěvnosti? Když chceš vyprodat letní kino, kde asi nemá cenu dělat koncert pro dvacet lidí, musíš asi hledat cestu, co sem přivézt. Existuje kultura, která splňuje nároky, ale i v městě velikosti Boskovic dokáže přitáhnout dostatečný počet lidí?

Jsem v tomto optimista, celkově jsem optimista. Hodně dělají velká jména. Ve městech velikosti Boskovic je obecně hlad po kvalitnější kultuře, která je prezentovaná známými tvářemi a osobnostmi, které mají národní přesah. Může to být náročnější, ale věřím, že i tento typ interpretů může zaplnit kino nebo nějaký větší sál a přitáhnout pozornost. Věřím, že pokud sem přijede pan Svěcený nebo někdo podobný, tak i tato kultura může přilákat velké davy a být zajímavá. Ale samozřejmě asi není v repertoáru běžné komerční agentury, která potřebuje maximálně vydělávat.

Radikální přestavba sokolovny

Ve své koncepci věnuješ poměrně velký prostor využití budov, které dnes KZMB spravuje. A navrhuješ docela radikální změny. Jestli jsem to dobře pochopil, v centru akcí by měla být sokolovna, která by se měla přetvořit v kulturní dům. Co je potřeba, aby to mohl být dobře fungující kulturní dům, jak si ho představuješ?

Je to tak, že moje koncepce byla primárně zaměřená na využití prostor. Protože máme-li infrastrukturu, můžeme si do ní vymýšlet obsah. Pokud infrastrukturu nemáme, horko těžko tam cokoli dáme. Středobodem mého vnímání je sokolovna, která by se z mého pohledu měla radikálně změnit. Protože – což mi potvrdí řada lidí, co tam něco dělala – nevyhovují ani parametry pro běžného diváka, ani zázemí pro účinkující umělce. Chtěl bych, aby se aktivita přesunula sem, už s tou drobností, že by to měl být kulturní dům a ne sokolovna, která je zažitá. Měl by nést nějaké pěkné jméno. Já bych si strašně přál, a doufám, že to bude kvitováno, aby to byl kulturní dům Berger, podle našeho věhlasného baletního mistra, jakožto připomínka a odkaz, ke kterému bychom se mohli vztahovat. Sokolovna je pro mě důležitá v tom, abychom mohli rozšířit umělecký repertoár, který sem můžeme přizvat. Abychom mohli jít od recitálu přes koncert většího symfonického tělesa až třeba po balet.

Jde udělat taková proměna sokolovny bez větší, radikálnější přestavby? Představuješ si to tak, že nastoupíš a provedeš nějaké dílčí změny, nebo začneš připravovat větší přestavbu, o které se v Boskovicích mluví?

Moje vize je taková, že půjdeme velkou přestavbou. Byl bych rád, abychom ustanovili co nejdříve pracovní tým, který se na to podívá ze širšího pohledu různých typů produkcí, které by tam mohly být. A začneme řešit opravdu radikální změnu prostoru. S projektovým řízením, s etapizací a s hledáním vzorů na to, jak to udělat. Toto by měl být primární krok pro to, abychom zde mohli dělat kvalitní kulturu – že budeme mít kvalitní stánek, kvalitní infrastrukturu.

Z koncepce vyplývá, že když se soustředíme na sokolovnu a akce se přesunou tam, bude pro KZMB skleník zbytný. Jak si představuješ jeho další fungování?

Představuji si, že se skleník buď kompletně celý pronajme – tedy ve fázi, kdy bude opravdu prokazatelné, že neslouží v tom výkonu, ve kterém by měl. Myslím si, že to bude ekonomicky jediná možnost, protože není možné, aby si příspěvková organizace držela několik objektů, které jsou samozřejmě náročné, mají svůj historický dluh na vybavení i na budovách jako takových. Jediná cesta bude zbavit se toho domu.

Mám takovou velkou vidinu, kterou možná zrealizuji a možná ne, je to otázka za mnoho a mnoho let – vrátit skleníku opět roli skleníku.

Dát tam květiny?

Dát tam květiny a mít místo, které splyne s parkem a bude to relaxační zóna, která bude lákat návštěvníky. Nejen Boskováky, ale i ostatní. Z vlastní zkušenosti vím, že návštěvnost botanických atrakcí je poměrně významná a velká. Mohlo by to být výrazné zpestření pro celý region. Ale to je samozřejmě vize, kterou jsem tady teď rozbalil, a ukáže se, jestli je realizovatelná, nebo ne. Je to v úrovni snu, jak by to bylo.

Když jsem v koncepci četl o pronájmu, napadlo mě, jak vyvrátíš obavy, že by tam mohla být zase diskotéka nebo typ restaurace, která by se do klidové zóny úplně nehodila. Toho se nebojíš? Pronájem neznamená automaticky komercionalizaci?

Ne. Věřím, že je mnoho způsobů, jak vybrat toho, který by to měl provozovat. Je řada legislativních nástrojů – už jen to, jak se nastaví smlouva. To je první krok, jak si zabezpečit, že tam bude opravdu to, co si přejeme.

Posuneme se ke katolickému domu, kde dnes funguje především kino. Boskovičtí kinaři už delší dobu mluví o vizi dvousálového kina, tedy že by vznikl ještě menší sál pro specifický typ projekcí. Budou v tom mít tvou podporu?

Absolutní podporu. Podíváme-li se na čísla a statistiky, kino je jedinečnou jednotkou, která si dokáže na sebe vydělat a dokáže v rámci instituce vydělat i pro ostatní. Obsah je kvalitní a pánové, kteří kino vedou, ho dělají dobře. V takovém malém počtu opravdu smekám, že se jim to takto daří. I v mé koncepci bylo, že by druhý sál měl vzniknout. Pro klubovou scénu je potřeba, aby tam byl. Je to jedna cest, kam by se kino mělo z mého pohledu rozvíjet.

Sál v knihovně je nezbytný

Zůstává nám knihovna, jejíž rozvoj si tady v Boskovicích poměrně dost dlouhou dobu spojujeme s tím, že je potřeba, aby měla novou budovu. Vidíš to taky tak, že bez nové budovy se velkého rozvoje asi nedočkáme?

Víme, a myslím, že to potvrdí všichni zaměstnanci knihovny, že stávající prostor jim neumožňuje žádný větší rozvoj. Jak je lokalizován, jakou má velikost, jak můžou pracovat s knihovním fondem – to prostě není ideální knihovní prostor. Knihovna by v takto velkém městě měla hrát významnou roli – komunitní, společenskou, opět řeknu to slovo kultivační. Potřebuje svůj prostor, který bude user friendly, uživatelsky příjemný, a bude návštěvníky lákat.

Když jsem se díval na statistiku, tak v poslední době návštěvnost a řada parametrů klesá. Je otázka, jestli je to tím, že se doba digitalizuje a lidé nechtějí číst. Na druhou stranu se můžeme ptát: není to tím, že mají špatný prostor, kde nemůžou dělat svoje aktivity a nemůžou se rozvíjet? Žijeme v jednadvacátém století a obyvatelé čekají nějakou kvalitu. Tu kvalitu jim musíme poskytnout, pokud chceme, aby služby využívali. Nemůžeme se tvářit, že jsou pořád devadesátá nebo osmdesátá léta.

Vedeme tady debatu o tom, jakou roli by knihovna měla plnit. Z řad politiků se ozývají názory, že nový projekt je předimenzovaný, že knihovna nepotřebuje sál. Někdo dokonce říkal, že stačí, když to bude výdejní okénko na knihy. Jak to vidíš ty? Potřebuje knihovna sál?

Pokud přejdeme do režimu, že by knihovna měla být výdejní okénko, tak ji zavřeme a budeme posílat knížky na vaše tablety a počítače. Ale to není ono, nemůže to být ono a nemělo by to tak nikdy být. Sál je nezbytný. Mám vlastní zkušenost, navštívil jsem řadu knihoven, nejen českých, ale i zahraničních. Každá knihovna, i malá nebo menší, má sál, protože aktivity, které dělá, mají širší přesah než jen to, že si půjčíte knihu nebo si tam jdete sednout a něco studovat. Sál vyplňuje portfolio kvalitního využití, musí se počítat s tím, že budete dělat akce, které budou mít charakter animační, lektorský. Jak se společnost digitalizuje, je potřeba nejmladším generacím ukázat, jak číst, co číst, a trošku se od toho elektronického světa vzdálit. A navázat zase kontakt člověka s člověkem.

Jak se ti líbí konkrétní projekt Zdeňka Fránka navržený pro knihovnu na ulici Kapitána Jaroše?

To je velmi ožehavá otázka, protože já nejsem žádným příznivcem toho návrhu.

Čistě vizuálně?

Vizuálně. Na druhou stranu hned říkám, že takovýto objekt ve městě potřebujeme. Výraznou architekturu od významného architekta. Máme zde objekty, které historicky mají velkou architektonickou hodnotu – zelená škola, Marešova vila, těch objektů je několik. Takže za mě: to, že se mi nelíbí, neznamená, že by zde neměla stát. Je to jen můj osobní názor, není to úplně propojené s mou estetikou. Ale nebudu nikdy ten, kdo by říkal: tohle zde nesmí stát, je to ohavné. Já říkám, že se mně ten objekt nelíbí, ale v rámci města by se zde něco takového mělo objevit.

Poslední otázka k využití prostor: ty se poměrně nesmlouvavě stavíš k restauracím, které jsou dnes na sokolovně a v katolickém domě. V koncepci otevřeně říkáš, že tento typ restaurací by tam neměl být a nechceš ho tam. Takže s nimi nepočítáš a chceš to takto radikálně řešit?

Je to drsné, ale je to tak. Nedokážu se ztotožnit s charakterem toho, co by v těch institucích mělo být, a s tímto typem zařízení. Pro kino by byla vhodná taková trošku hipsterská kavárna, nebo možná obyčejná kavárna, kam si před kinem půjdete sednout, dáte si kafe a zákusek, pak půjdete do kina mrknout na film a pak si tam třeba ještě chvíli sednete u vína.

A to samé je z mého pohledu se sokolovnou. Navíc tím, že zrovna neholduji alkoholu a nevyhledávám ho – i když nejsem rozhodně jeho odpůrce – nějak se mi tohle neztotožňuje s kulturou a s tím, co by tam mělo být. Dejte si do Janáčkova divadla typu… nevím, nějakou brněnskou restauraci srovnatelnou s tím, co máme tady v Boskovicích…

Černohorskou pivnici.

Třeba. No to si tam nedáte. Chodíte do toho prostoru za nějakou kulturou a očekáváte, že to okolí bude nějakým způsobem konvenovat a nepůjde to proti tomu.

Dalo by se asi říct, že dnes ta restaurační zařízení s kulturní náplní zbytku budovy nekomunikují. Fungují nezávisle na sobě. Ty bys to tedy chtěl propojit.

Chtěl bych, aby se to propojilo, přesně tak. Aby to byl souběh. Protože je to jeden objekt, který je nějak roztržený. Tohle není obchodní dům, kde máte tenhle obchod a tamten obchod a tamten typ restaurace. Tohle by měl být kulturní dům, který poskytuje kulturní zázemí a kulturní vyžití a k tomu máte i kulturně vypadající zařízení.

Nežijeme v úplně malém městě

To, co jsme probrali, je docela radikální. Myslíš, že pro to budeš mít dobrou podporu radnice?

Doufám a pevně věřím, že ano. I to, že jsem byl vybrán a jmenován, beru tak, že mám glejt to udělat. Nebo se o to minimálně pokusit. Ale samozřejmě se všechno bude muset diskutovat a je to všechno v tom, že instituce musí být schopna vysvětlit to zřizovateli a společnosti. Svoje kroky a to, co se děje. A aby společnost a zřizovatel byli ochotni to přijmout, možná se na tu radikálnější notu nastavit a říct si: OK, bylo to zde nějak dvacet let a je čas provést nějakou změnu, je čas se vyvíjet. Je čas jít dál.

My jsme se radnice ptali, pan starosta nám na otázku, jak se mu líbí vítězná koncepce, odpověděl: „Koncepce je určitě zajímavá, ale některé kroky či návrhy musí být podrobeny diskusi o realizovatelnosti a reálné možnosti financovat navržené záměry.“ Je tam cítit určitá opatrnost – myslíš, že dá hodně práce radnici přesvědčovat? A jak bys odpověděl na tu ekonomickou část? Zvládne město to, co jsi navrhl, zaplatit?

Nežijeme v úplně malém městě. Bavíme se teď o imaginární situaci, protože nevíme, kolik to bude stát. Chtěl bych, abychom to co nejdříve zjistili a začali se bavit o konkrétních částkách. Ale když se podíváme na příklad letního kina, kam během několika let přitekly a proinvestovaly se tam řádově desítky milionů korun, tak věřím, že tyto rekonstrukce budou srovnatelné a město je dokáže zvládnout. A že by je mělo udělat, protože po čem teď volá společnost, nebo co já cítím, je samozřejmě hala – to je téma číslo jedna, sportovní vyžití – ale pokud si Boskovice stále budou chtít držet podtitulek, že jsme kulturním městem, musíme k tomu nachystat infrastrukturu. A proto musíme udělat tyto kroky.

Kulturu si tady proklíčovat

Říkal jsi, že musíme nachystat infrastrukturu a potom z ní může vyrůstat obsah. Z tvé koncepce vyplývá, že jsi docela spokojený s obsahem v kině a v knihovně, ale nabídka kulturních akcí v Boskovicích by se měla proměnit. Můžeš stručně a obecně říct, jakou změnu očekáváš?

Zkusím to rychle říct. Chybí mně zde pestrost. Větší diverzita, větší možnost vybrat si to, co mě zajímá. Dlouhá léta, možná nikdy, tady nebylo nic tanečního, nebereme-li místní spolky, které se zde představují. Jak už jsem zmínil, měli jsme zde baletního mistra Bergera, proto bych zde chtěl vidět baletní festival nebo představení. Chtěl bych sem přivézt tělesa s klasickou hudbou, to mně v nabídce chybí. Hodně se šlo za rockovým a rockovo-jazzovým stylem, doplněno možná nějakými písničkářskými věcmi, ale to se mi právě zdá, že je úzká nabídka. A měla by být co nejširší, nejsou zde jen zájemci o tenhle žánr. Navíc obsluhujeme jedenáctitisícové město, které má spádovost pro dalších osmdesát, možná sto tisíc obyvatel. Když jsou blízko Brnu, tak tam tu nabídku samozřejmě najdou, ale směrem na sever, na západ i na východ bychom to měli doplnit a pomoci právě v té šíři. Moje představa je tedy vydat se širší diverzifikovanou nabídkou a nabídnout mnohem širší spektrum žánrů, které by zde mohly být.

Plánuješ zřízení dramaturgické rady, co od ní čekáš?

Tento krok a tento poradní orgán považuji za velmi důležitý. Chci se bavit s lidmi, kteří se pohybují v branži, sledují to a ví, co se v jednotlivých odvětvích děje. A dokážou říct, jestli ta nabídka, kterou budeme každý rok připravovat, je opravdu diverzifikovaná. Bavíme se o tom, jestli dokážeme boskovickému publiku nabídnout kvalitní umělce z různých žánrů a nezapomínáme na nějakou skupinu, kterou bychom měli oslovit a měli bychom jí něco nabídnout a něco dát.

Úplně se nehlásíš k Husím slavnostem, které byly vnímány trochu jako vlajková loď KZMB. Ty ji dáváš trochu na okraj a říkáš, že by ji mohla pořádat nějaká agentura. Nevidíš ji jako vlajkovou loď?

Mám k Husím slavnostem velmi ambivalentní vztah. To musím přiznat. Mám je rád, protože mám rád, když si dám dobrou husu s knedlíkem a se zelím a můžu vyzkoušet různá restaurační zařízení. Ale děsí mě masovost a diskriminace tím místem, kterým je prostor kolem zámeckého skleníku. Chybí mně k tomu nějaký další edukační aspekt. Připadá mi, že je to taková monstr obžerská akce. To mě na té akci nepřitahuje, neláká.

Mohla by se vytáhnout víc do města a víc se spojit s tím, s čím vznikala. Pamatuju se, že když jsem začínal tady v muzeu, ta akce se teprve rozjížděla. Bylo to ideově dítě nynějšího pana ředitele Kováře a bývalého ředitele muzea Přemka Reibla. Byla to trošku punkerská akce, vydupali to ze země, vytvořili, ta tradice zde je, je to skvělé. Ale mám pocit, že se z ní ztratilo nějaké kouzlo a ta vzpomínka, proč tady Husí slavnosti děláme. To bych tomu chtěl vrátit.

Na to, jak je ta akce veliká, už si nemyslím, že by ji mělo organizovat těch pár lidí v KZMB, kteří pak stráví tři dny tím, že zde pobíhají, mažou chleby, dělají tyto záležitosti. Zase to tu instituci něco stojí, jsou tam další náklady. Chtěl bych se vydat tou cestou, že by si to dramaturgicky KZMB hládala, věděla by, co tam chce a jak to chce, ale tu produkční práci už by dělala agentura. Ta by za to samozřejmě vzala nějaké peníze, ale nevyčerpalo by to tu instituci a hlavně lidi, kteří tam jsou. Stačí se podívat, je to opravdu namáhavá věc. Kdo kdy něco podobného organizoval, dovede si představit, jak moc je to náročné a kolik energie to sebere všem lidem, kteří se na tom podílejí.

Říkals, že Husí slavnosti byly vysněným dítětem těch, kdo je zakládali. Máš ty něco takového? Jdeš do KZMB s nějakým dramaturgickým snem? Akce, koncert nebo představení?

Mám jeden supersen, který se asi nikdy nestane. Chtěl bych udělat v letním kině koncert Foo Fighters.

To by asi letní kino nestačilo, ne?

Ne, to by byla malá akce, taková klubová, pro tři tisíce lidí. To je řekněme sen. Ale nemám nějakou akci, o které bych řekl, že bych ji chtěl dělat a chtěl bych, abychom ji opakovali a aby to zde fungovalo. Nebo jich mám pár v hlavě, ale to si chci nechat jako překvapení.

Jak je pro tebe důležitá spolupráce s dalšími organizacemi ve městě? Kultura se nesoustředí jen v KZMB, jsou tady různé vzdělávací instituce, je tady taky Unijazz, teď sedíme v Prostoru. Je tady pražský Unijazz, který zde pořádá významný festival. Jak jsi nastaven na tohle?

Zcela upřímně si myslím, že bez spolupráce se tady nedá fungovat. Ta spolupráce musí být velmi úzká a musí se doplňovat. Chtěl bych okamžitě navázat spolupráci se všemi hráči, kteří zde v kultuře něco dělají, ať už jsou to instituce placené z veřejných peněz, soukromé firmy nebo nezávislé neziskovky. Je to jediná cesta, protože KZMB při své velikosti nemůže obsáhnout celé portfolio aktivit, které zde jsou. Na druhé straně může poměrně jednoduše podpořit některé aktivity, které zde vznikají, vznikají ze spodu a samy o sobě by v tom neziskovém sektoru mohly zemřít a nemusely by fungovat vůbec. Je to samozřejmě na domluvě.

Chci se setkat – jakmile nastoupím, protože pořád jsem ještě plně angažován v Brně – se všemi hráči, se všemi zástupci těchto institucí a začít se bavit o tom, jak bychom si tady mohli kulturu proklíčovat. Abychom věděli, kdy co kdo chystá, jak to chystá, jestli to dělá sám nebo s někým, jestli do toho třeba KZMB vstoupí a s něčím pomůže. Nebo jestli si to jedou na svoje triko, koho sem můžou dovézt, jak by to šlo provázat s dalšími aktivitami. Nesmíme zapomínat, že pod KZMB je symfonický orchestr, je tam Janáček, Velen, který se váže ještě na další lidi. Toto síťování je pro mě velmi důležité a zásadní, aby ta instituce fungovala a měla v očích Boskováků a lidí, kteří sem přijedou, tu úroveň, kterou si myslím, že by měla mít.

V Boskovicích se ředitelé velkých organizací často angažují taky v politice. Mluvili jsme o tom, že vztahy s radnicí pro tebe budou důležité. V minulosti ses v Boskovicích v politice angažoval, byl jsi jedno volební období v zastupitelstvu za ODS. Jak to vidíš teď? Znamená tvůj návrat do Boskovic a vstup do KZMB taky novou chuť vstoupit do komunální politiky, nebo se tomu chceš vyhýbat?

Přiznám se, že bych se rád vrátil do komunální politiky.

A máš konkrétní představu? Bude to zase ODS?

Ideově a historicky jsem poměrně špatný přeběhlík, držím se toho jednoho. K ODS mám nejblíž i z toho historického kontextu. Ale nemám ještě úplně rozmyšleno, jakou cestou se vydat. Ale vím, že do politiky bych se velmi rád vrátil. Už jen z toho důvodu, že zde žiju, jsem Boskovák a byl bych rád nějak nápomocen ve směřování města, a know-how, které mám, poskytl dál a snažil se město posouvat dál, protože mám tři děti a ty děti zde budou vyrůstat, budou zde chodit do školy. A já bych rád, aby vyrůstaly ve městě, které je příjemné k životu i k pracovnímu fungování.

další podcast