Tomáš Trumpeš: KZMB možná potřebujeme spíš postavit na hlavu

Hledá se nový ředitel Kulturních zařízení města Boskovice (KZMB). Město vyhlásilo konkurz na začátku února, na zpracování koncepce a odevzdání přihlášky jsou pouhé tři týdny. To je málo, ale není to jediný problém výběrového řízení. Ten hlavní je, že nevíme, co od instituce chceme, a nevedeme o tom pořádnou diskusi. Uchazeči to za nás nevyřeší.

Sokolovna, budoucí kulturní středisko?Sokolovna, budoucí kulturní středisko?   foto: Marek Osouch

KZMB sleduji po celou dobu jejich působení. Když organizace vznikala, bylo mi okolo dvaceti a naše kulturní parta byla už tehdy, mám dojem, k tomuto počinu poměrně nedůvěřivá. Během dalších let jsme s KZMB vedli často kritický, ale věřím, že věcný dialog. A v mnohém taky spolupracovali. Otázka, zda bylo sloučení kina, knihovny a kulturního střediska do jedné organizace dobrým krokem, se mi za těch dvacet let vracela mnohokrát. Upřímně řečeno, nemám na ni jasnou odpověď. Ve své době možná mělo svou logiku a svůj přínos. Každopádně dalo městské kultuře jasný rámec a mantinely a v podstatě i kurz, který ředitel Oldřich Kovář držel.

Nyní je zajímavější položit si otázku, jestli by bylo na místě dnes městskou kulturu opět přeformátovat, nastavit jako město jiné mantinely a stanovit jiný kurz. Na to za sebe odpovídám, že jednoznačně ano. Tím nechci říct, že dosavadní fungování bylo špatné, čas na reformu ale jednou za čas přichází všude a po dvaceti letech modelu KZMB myslím nazrál. Potíž je v tom, že nový ředitel tento problém nevyřeší, debata o něm měla vyhlášení konkurzu předcházet.

Uchazeči se ve svých koncepcích budou logicky držet zadání, tedy struktury KZMB tak, jak je nastavena. Těžko mohou ze své pozice navrhovat opravdu hluboké strukturální změny. A těžko mohou v koncepcích stavět na hlavu organizaci, o jejíž řízení se ucházejí. Jenže postavit KZMB na hlavu je možná právě to, o čem bychom měli přemýšlet. Pak bychom možná zjistili, že nepotřebujeme ředitele, který bude budovat co nejsilnější a nejvelkolepější organizaci, ale naopak bude jistým způsobem směřovat k jejímu oslabení. To od uchazečů nelze čekat.

Žijeme v mnoha ohledech v přelomové době, kdy se řada věcí mění. V Boskovicích jsme si tak trochu zvykli měnící se svět ignorovat a změny přijímat, až nás k tomu něco opravdu donutí. To není prozíravé. A zrovna v kultuře nás jako město čeká několik zásadních věcí, jako je stavba knihovny a rekonstrukce sokolovny, takže by bylo dobré vědět, kam směřujeme.

Osobně si myslím, že by bylo dobré směřovat ke zcela jinému organizačnímu uspořádání městské kultury. Zjednodušeně řečeno: rozbít KZMB, ponechat samostatně fungující kino, které toho od města zase tolik nepotřebuje, v nové budově vypěstovat novou sebevědomou instituci knihovny a sokolovnu přebudovat na malé a efektivní kulturní středisko, organizaci spíše servisní a vytvářející pro kulturu zázemí než fungující jako městská kulturní agentura. Skleníku bych se vzdal pro jiné než kulturní účely.

Velké akce typu Husích slavností by město po mém soudu mohlo nechat nějaké profesionální agentuře, podobně jako je to třeba v případě kunštátského Hrnčířského jarmarku. Za Boskovice by je zpočátku mohl mít na starosti Oldřich Kovář, za svou dosavadní práci by si to zasloužil a třeba by ho to bavilo.

O co bychom přišli? Hlavním argumentem pro sloučení byly ekonomické úspory a efektivita řízení. Popravdě řečeno na to moc nevěřím a i kdybychom s velkou slávou ušetřili jeden plat, nepřijde mi to rozhodující. Při redukci budov a lepší efektivitě samostatných organizací bychom možná také dost ušetřili. Praktické věci, jako je společná učetní, se snad také dají vyřešit sdílením nebo outsourcingem a neměly by hrát zásadní roli.

Získali bychom naopak mnohé. Tři samostatné a sebevědomé organizace, jejichž vedení by bylo odbornější a přilákalo by nejspíš i zajímavější lidi, kterým by dalo lepší možnost seberealizace. Pro skutečné odborníky na řízení kulturních organizací je paradoxně přitažlivější řídit menší, ale jasně vyprofilovanou organizaci než kolos, ve kterém běháte od jednoho k druhému. Kdo touží být šéf kina, určitě ocení vyšší míru samostatnosti. Podobně v knihovně a v kulturním středisku. Potřebujeme specialisty, kterým dáme důvěru a možnost rozvoje: kinaře, knihovníka a organizátora kulturních akcí.

Pro město by to byl přínos jednak v tom, že by jednotlivé instituce fungovaly lépe a dynamičtěji, a také v tom, že by do kulturní debaty přibyly hlasy tří samostatných odborníků na odpovědných pozicích. To je nezanedbatelné. Místo toho hledáme opět univerzálního manažera, kterému dáme málo času na seznámení se se situací a vypracování koncepce a vybírat ho bude z mého pohledu ne příliš kompetentní výběrová komise. Kromě šéfa kulturní komise a fundovaného Radka Pernici v ní zasednou už jen politik, úřednice, krajský šéf kulturního odboru, což je však památkář, nikoliv odborník na živou kulturu, a ředitel kulturního střediska z Letovic. Když si Letovice do konkurzní komise pozvou ředitele z Boskovic, dává to smysl, recipročně to ale při vší úctě smysl nedává – my bychom si měli pozvat odborníka z Brna a v Brně odborníka z Vídně… Víc ambicí a méně maloměšťáctví by bylo na místě.

Tolik tedy můj příspěvek do debaty, která se nevede, což je po mém soudu velká chyba. V Boskovicích chybí odvaha a konkrétní představy o větších, strukturálních změnách. Přitom se k moci vrátila ODS, která před dvaceti lety měla právě dost odvahy takové změny provádět. Teď je ovšem potřebujeme znovu.

Zatím ale nemáme ve městě v koalici ani v opozici politiky, kteří by byli dostatečně progresivní a nabízeli změny, které by byly opravdovými odpověďmi na výzvy 21. století. A dostatečně kompetentní, aby návrhy takových změn dokázali vypracovat a představit. A taky dost politicky šikovní, aby pro ně dokázali vyjednat podporu. Zatím se nám ve městě probudila jen občanská společnost, takže skutečně zásadní impulsy přináší SRAB, Zelená peřina či Prostor.

Na příkladu KZMB je vidět, jak moc bychom podobnou sílu potřebovali i v politice. Reformu městských institucí totiž nezvládnou ani spolky, ani sebelepší noví ředitelé, tu musí připravit politici, musí být schopni o ní diskutovat a být jí nakloněni. Pak teprve mohou nastolit nový kurz a bude mít smysl vybrat i nového ředitele. Respektive z mého pohledu nejlépe nové ředitele: kina, knihovny a kulturního domu, kterému by se mohlo přestat říkat sokolovna.

Ale abych nekončil pesimisticky. Můžeme doufat, že z konkurzu vzejde fundovaný a progresivní ředitel, který mimo jiné debatu o nutných reformách vyvolá a ze své pozice do ní bude politiky vtahovat. Bude je umět poučit a nasměrovat. Je to trochu zvláštní model, ale naděje to je.

další názory a komentáře