Poptávka po drogách je pořád vysoká. Nejrizikovější jsou pervitin a alkohol

Jaká je situace na okresní drogové scéně? Uživatelům zde dlouhodobě pomáhá nezisková organizace Společnost Podané ruce, která se soustředí na práci s rizikovými uživateli včetně dětí a mladistvých. U těch se situace mohla během pandemie zhoršit až o 20 procent. Celkově nejrizikovější drogou je pervitin, problémový je ale i alkohol.

Ilustrační fotoIlustrační foto   foto: Tomáš Znamenáček

Na malých městech je podle zkušeností odborníků z Podaných rukou drogová scéna uzavřenější než ve velkých městech. „V Boskovicích na lavičce nebude vedle sebe sedět pět uživatelů pervitinu. Člověk, který má větší problémy a skončí na ulici, pravděpodobně odejde do většího města, kde spíš zapadne a ztratí se. Nezůstane v Boskovicích na náměstí, ale bude sedět v Brně před nádražím,“ popisuje Petr Blažek, vedoucí oddělení odborných služeb Podaných rukou v Jihomoravském kraji. A dodává, že jejich klienti na první pohled nemusí nijak vyčnívat ze společnosti. „Dá se říci, že naše zkušenost na malých městech je taková, že i uživatelé, kteří užívají pervitin na pravidelné bázi, jsou schopní fungovat ve společnosti, pracují, mají kde bydlet. Proto jsou také schopni na malém městě setrvat.“

Podané ruce v rámci svých terénních programů pracují především s lidmi, kterým už problémy s drogami přerostly přes hlavu. Jejich pracovníci vyhledávají klienty na místech, která jsou pro ně typická: v parcích, před obchodními domy, na nádražích. Podle slov Petra Blažeka se také uživatelé návykových látek mezi sebou často znají a o službě si řeknou. „Uživatelé se na nás obracejí sami minimálně kvůli materiálním potřebám, které jsme schopni jim poskytnout.“ Kontaktování klientů probíhá i skrze telefonickou linku nebo sociální sítě.

Díky přímým zkušenostem Podaných rukou jsou tak k dispozici zejména informace o rizikových uživatelích; studie, které by se plošně zaměřovaly na užívání drog na okresní či krajské úrovni, totiž neexistují. Není proto možné přesně říci, které drogy se v rámci regionu užívají nejčastěji.

Dominantní skupina, se kterou Podané ruce pracují, jsou injekční uživatelé pervitinu. Následují uživatelé alkoholu a poté marihuany a těkavých látek. V rámci terénních programů na okrese Blansko v roce 2020 Podané ruce pracovaly se 157 klienty, z nichž 97 tvořili uživatelé pervitinu – z toho zhruba dvě třetiny muži. Dalších 49 klientů bylo uživateli alkoholu, opět s většinovou převahou mužů. Uživatelů kanabinoidů, tedy látek z konopí, bylo 10, a jen jeden klient byl uživatelem těkavých látek. Přímo v Boskovicích Podané ruce pracovaly celkem se 44 klienty – konkrétně s 18 uživateli pervitinu, dalších 26 mělo problémy s alkoholem.

Podle Petra Blažeka jsou počty klientů v posledních letech víceméně stálé. „Počet lidí v oblasti je víceméně setrvalý, nejsou výrazné výkyvy. Dlouhodobě v okrese působí dva naši pracovníci, kteří mají omezenou kapacitu služby, co se týká kontaktování cílové skupiny,“ popisuje pro Ohlasy. Tito dva pracovníci mají na starosti celý okres Blansko, působí tím pádem kromě Blanska a Boskovic ještě v Letovicích a Adamově.

Mezi uživateli pervitinu Podané ruce pracují zejména s těmi dlouhodobými a injekčními. Má-li být pomoc těmto lidem efektivní, je třeba pro začátek snížit riziko užívání, v tomto případě zabezpečit čisté injekční jehly a snížit frekvenci a množství užívání. „Důležité je se k lidem snažit dostat myšlenku, že by to bez pervitinu mohlo jít lépe a že změna je možná,“ říká Petr Blažek. Drogově závislí sice přicházejí ve fázi, kdy je užívání součástí jejich života a přináší jim komplikace, ale zároveň je pro ně těžké přijmout fakt, že užívání pervitinu s jejich komplikacemi souvisí. Petr Blažek ještě podotýká, že problémů je obvykle více: „Jde o spojené nádoby. Rodina, osobnostní nastavení, pracovní možnosti, bydlení, nejbližší okolí, … Snažíme se podívat na všechny oblasti a posunout je tak, aby komplikací klienta bylo co nejméně – s čímž souvisí i užívání pervitinu.“

Absence nízkoprahového zařízení

Podané ruce nezajišťují v rámci okresu jen terénní výjezdy, ale provozují také blanenské Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež (NZDM), a zabývají se prevencí na školách. Do Boskovic jezdí terénní pracovníci Podaných rukou pravidelně od roku 2016 jednou až dvakrát týdně. Vyhledávají klienty, domlouvají si s nimi schůzky, poskytují jim poradenství.

Nevýhodou Boskovic je absence nízkoprahového zařízení a kontaktního centra, na které by se dospělí uživatelé, ale i děti a mladiství mohli obrátit. „Uvažovali jsme o rozšíření práce v Boskovicích, ale město se nakonec rozhodlo tento plán finančně nepodpořit. Klienti za námi mohou samozřejmě dojet nebo nás kontaktovat telefonicky či na sítích, snažíme se být co nejflexibilnější,“ sdělil Petr Blažek.

Boskovická radnice v roce 2020 podpořila terénní programy Podaných rukou částkou 75 tisíc korun. Vznik nízkoprahového zařízení vedení města v minulosti odmítlo. „Vznik nových NZDM jako služby sociální prevence je již několik let na území Jihomoravského kraje umožněn pouze v územích takzvaně sociálně vyloučených lokalit. Do této kategorie obcí Boskovice nepatří. Z uvedených důvodů by město podporu pro vznik a financování nízkoprahové centra z veřejných zdrojů a zařazení do financované sítě nezískalo,“ vysvětlila předsedkyně boskovické sociální komise Marie Zouharová (KDU-ČSL). Jinými slovy: město by provoz zařízení muselo platit z vlastního rozpočtu.

Podle Petra Blažeka i vedoucího NZDM v Blansku Roberta Hořavy by si Boskovice nízkoprahové zařízení zasloužily, jedná se podle nich o účinný nástroj prevence. „Zájem je velký, je to jako sněhová koule, nabalují se na sebe. Už malé děti k nám chtějí, protože sem chodil jejich drsnej sourozenec. Ty problémy v rodinách se samozřejmě nemění – když v domácnosti všichni pijí, kamarádi pijí, tak dítě bude pít také. Pro ně je to normální, nenormální jsou pro ně akorát ti šprti na gymplu. Mluvíme s nimi o tom, jestli by něco nemohl být problém, často zjišťují až tady, že něco není v pořádku,“ uvádí Robert Hořava a dodává, že jde o dlouhodobou práci a fyzické zázemí je důležité pro navázání vztahu s klienty. Město si podle něj neuvědomuje, že nízkoprahové zařízení může významně snížit vandalismus a s ním spojené výdaje na opravy, stejně jako může zredukovat užívání drog a zamezit vzniku závislosti u některých jedinců. Roční náklady, které vydává Blansko na provoz NZDM, se pohybují kolem půl milionu, což vychází společnost na zhruba stejnou částku jako roční léčba tří drogově závislých.

Podle vedoucí sociálního odboru boskovické radnice Aleny Votroubkové město sice nízkoprahové zařízení nemá, ale k prevenci se snaží přispět mimo jiné podporou volnočasových spolků, které pracují s dětmi a mládeží. Podobně situaci vidí i ředitel městské policie David Krátký. „Vzhledem k dnešní situaci je počet zařízení dostačující. V tomto případě je nutné si uvědomit, že všechny sportovní nebo volnočasové kroužky pro děti zde plní preventivní role, protože budoucí uživatelé omamně psychotropních látek se formují úplně u jiné sociální skupiny, než u dětí, které sportují nebo mají nějaké zájmy,“ uvedl David Krátký.

Roberta Hořava ale vidí zásadní rozdíl mezi nízkoprahovým zařízením a volnočasovými aktivitami v tom, že volnočasové kluby nemají pověření profesionálně řešit rizika v dospívání dětí a mládeže, ale mají za úkol dětem vyplnit volný čas. „Jsme služba, která má profesionální standardy. Naši pracovníci mají odpovídající vzdělání, jsou školeni, pracují v oboru dlouhodobě, mají popsané postupy k určitým situacím a jasně stanovené cíle. Volnočasové spolky takové nároky na své pracovníky nemají,“ uvedl Hořava, který se k této problematice pro Ohlasy již vyjádřil v anketě v roce 2016. Navíc se rizikové chování vyskytuje i u dětí, které do kroužků chodí. „Velké množství sportovců se pohybuje v hazardu a na návykových látkách,“ uvedl jako příklad Jan Veselý.

Vliv pandemie

Strážníci podle šéfa Davida Krátkého nejčastěji zadržují marihuanu a pervitin, spolu s látkami, ze kterých se vyrábí. „Bohužel poptávka určuje nabídku a poptávka je pořád vysoká. S každou objasněnou varnou nebo pěstírnou za chvíli vyroste další, která přebírá osoby v závislosti,“ vysvětlil ředitel městské policie. Ta veškeré poznatky týkající se výroby a dealerství předává kriminální policii. Vyšetřování je ale zdlouhavé a než je případ uzavřen, je vyprodukováno velké množství drog.

„Během pandemie došlo k celkovému poklesu kriminality, tedy i té drogové,“ doplňuje David Krátký. Zároveň ale předpokládá, že pandemie a dopady opatření možná povedou k nárůstu závislosti u lidí, kteří budou chtít pomocí návykových látek utéci z reálného světa. Podané ruce v okrese Blansko nezaznamenaly během pandemie významné změny v počtu uživatelů nelegálních návykových látek. Situace s mladistvými je ale jiná, podle Roberta Hořavy na ně negativně dopadá absence řádu, která demotivuje a vede ke zvýšenému užívání drog. Podle jeho odhadu se situace u mladistvých mohla zhoršit až o 20 procent. Z dlouhodobého hlediska přitom užívání návykových látek kromě alkoholu doposud klesalo, což odpovídá i trendu, který zaznamenala evropská studie mezi šestnáctiletými ESPAD.

Pokles se podle Roberta Hořavy netýká alkoholu, kde se situace nemění, možná se naopak zhoršuje – alkohol totiž často vůbec není brán jako droga.

Z dotazníkových šetření, která proběhla v rámci prevence na školách, vyplývá, že nejčastěji užívanou látkou mezi mladistvými je marihuana. Dva roky nazpět pak nastal trend zneužívání léčiv, jako je Neurol a Xanax, letos se na scénu vrátil pervitin. Problémem spojeným s pandemií je také rizikové chování na internetu. „Rodiče se na nás obracejí ohledně závislostního chování na internetu. Podle našich zkušeností vzrostl pobyt dětí na internetu během pandemie o 40 až 70 procent,“ doplňuje informace Jan Veselý, vedoucí Centra prevence Podaných rukou.

další zpravodajství