Potřebují Boskovice volnočasový klub pro mládež, který by byl otevřený a dostupný bez registrace, poplatků, členství, doporučení a jakýchkoli dalších překážek?
Daniela Sedláková, pedagožka SPgŠ
Domnívám se, že velmi nutně. Dětí nejrůznějšího věku, které jsou po celý den ponechány samy sobě, v současnosti přibývá, a to i v rodinách, kde nejsou finanční prostředky na organizované a pravidelné kroužky. Boskovice jsou navíc během týdne plné také studentů na internátě, kteří musejí svoje finance zvažovat. Naše společnost neustále řeší rizikového chování mládeže, sepisujeme opatření a vyrábíme preventivní programy, ale ve skutečnosti mladým nenabízíme žádnou alternativu, jak trávit volný čas jinak než „zlobením“ a postáváním s cigaretou v ruce. Teď na jaře denně vidím, že opravená hřiště jsou plná mládeže, která chce trávit volný čas společně a určitě by uvítala větší nabídku možností. Vybudování skateparku se stále odkládá, o lezecké stěně raději pomlčím. Ale to je navíc varianta jen pro pěkné počasí. A jindy? Ta možnost někam zajít, promluvit si, počkat do odjezdu autobusu, zahrát si nějakou hru a nebýt vázán na to, že tam být musím, protože to rodiče zaplatili, nebo na to, že se musím zdokonalovat a dosahovat dobrých výsledků i ve volném čase, by byla skvělá. Navíc pod „dohledem“ zkušeného pracovníka, který může poradit i zasáhnout v případě nutnosti. Jako rodič bych za tuto možnost byla vděčná a jako pedagog bych ji uvítala.
Robert Hořava, vedoucí NZDM v Blansku
Nejsem si jistý, jestli město Boskovice potřebuje volnočasový klub pro mládež. Jsem ale přesvědčený, že by měla v Boskovicích vzniknout profesionální sociální služba Nízkoprahového zařízení pro děti a mládež (NZDM), o což se naše nezisková organizace Společnost Podané ruce, o.p.s. snaží od roku 2014. Stejné služby poskytujeme ve třech krajích. V Blansku zařízení NZDM v Blansku (do roku 2016 pod názvem PVC klub), které funguje již 17 let a je podle hodnocení kontroly kvality sociálních služeb Jihomoravského kraje jednou z nejlépe fungujících služeb v kraji.
Zásadní rozdíl mezi sociální službou NZDM a volnočasovým klubem je, že nízkoprahová služba NZDM poskytuje odbornou pomoc neorganizovaným dětem a mládeži, kterou zajišťují profesionální sociální pracovníci s odpovídajícím vzděláním a zkušenostmi a je vedena podle zákona o sociálních službách ČR. Volnočasové kluby nemají pověření řešit rizika v dospívání dětí a mládeže. Volnočasové kluby, mají za úkol dětem vyplnit volný čas, stejně jako DDM, Skaut a pod.
Chtěl bych zmínit, že NZDM běžně funguje ve větších městech i přesto, že se ve městě vyskytuje i více volnočasových klubů. Ve městě Boskovice jsme v rámci terénní práce s dětmi a mládeží provedli monitoring potřebnosti vzniku sociální služby pro děti a mládeží, který zahrnoval kontakt se zainteresovanými institucemi. Z monitoringu vyplynulo, že je služba ve městě potřebná. Jsme léta členy komunitního plánování sociálních služeb města Boskovic, kde o vznik služby každý rok žádáme. Vznik naší služby byl bohužel opět tento rok zamítnut, z důvodu momentálního nepodporování vzniku této služby v okrese, kde tato služba již existuje, ze strany Jihomoravského kraje. Vznik služby je ovšem možný, pokud se za ni město Boskovice bude na kraji zasazovat, nebo samostatně finančně podporovat.
Lenka Ošlejšková, psycholožka, Gymnázium Boskovice
Možnost vzniku nového volnočasového klubu pro mládež se mi líbí. Není překvapením, že v období dospívání dochází k zcela přirozené touze osamostatnit se. Názory rodičů či jiných autorit ustupují do pozadí a stále větší vliv mají vrstevníci. I když je tento proces běžný, přináší s sebou jistá rizika. V každém městě existují místa, která nejsou pro dospívající bezpečná. V Boskovicích je to například areál chátrajícího letního kina. Teenageři se hecují, podceňují rizika a roste pravděpodobnost, že se něco stane. Vliv party může být zkrátka nebezpečný. Klub, kam je snadný přístup, nejsou tam autority a jedincům nabízí něco zajímavého, může v primární prevenci pomoci více, než se na první pohled zdá. Troufnu si tvrdit, že snahou každého zdravého města by měla být podpora aktivit, které mají pozitivní dopad na děti a dospívající, protože právě oni jsou budoucností města.
V průběhu své praxe ve školství jsem se setkala se studenty, kteří se neztotožňují s nadužíváním chytrých telefonů, sociálních sítí a podobně. Pochází z rodin, kde je zvykem si povídat, rodiče s dětmi tráví čas a ty se tam jednoduše cítí dobře. Rodiče pak sdělují zážitky ze svého mládí, vypráví jim o zpívání u táborového ohně či jiných setkání, kde se čas s vrstevníky trávil doopravdy a ne jen zprostředkovaně díky fotkám, statusům či chatům. Myslím si, že díky moderním technologiím se snižují komunikační kompetence dětí a současně s tím se zvyšuje strach mluvit, jednat s někým na živo, být ústně zkoušen, jít se na něco informovat atp. Možná bude volnočasový klub dobrým prostředím, kde se budou zdokonalovat nejen komunikační schopnosti. Věřím, že se najde dostatek financí a zajímavých nápadů k úspěšnému nastartování klubu.
Miroslav Dušil, Vatra Boskovice
Myslím si, že pokud je kdokoliv z nás schopen a ochoten dát svůj čas do práce s dětmi a mládeží, pak je to jedině dobře. Nelíbí se nám všudypřítomné rozbité lahve, počmárané zdi a podobně. Kdo z nás ale udělal něco pro to, aby tomu tak nebylo? Někdo svádí vinu na rodiče, někdo na školu, ale podstatu problému neřeší nikdo.
Nabízíme dětem spoustu kroužků, sportovních, hudebních a kdoví co ještě. Neustále zvyšujeme požadavky na vzdělání, ale zapomínáme dát dětem a mládeži prostor na vlastní život. Mít nějakou aktivitu, kde nebudou krok za krokem k něčemu vedeni, ale budou mít možnost si sami určit, co chtějí dělat. Spousta rodičů má strach dát jim tuto svobodu a ztratit nad nimi dohled. Proto je raději nechají sedět u počítače a hrát hry. Mají je přece pod kontrolou a nic se jim nemůže stát. Jenže to se během dospívání zlomí a pak úplně ztratí možnost cokoliv ovlivnit. A zde by se měla projevit společnost, která se pokusí zachytit dotyčného jedince a pokusí se ho začít směrovat správným směrem. Jaký k tomu ale má dnes nástroj, aby to dokázala?
Osobně pracuji s dětmi ve už více než deset let a vím, že v období dospívání s nimi ztrácíme kontakt. Jedinec v tomto věku již vnímá velmi citlivě pevné vedení. Nízkoprahový klub může v tomto pomoci. Nečekal bych od něj, že bude mládež nějak převychovávat. Spíše by měl sloužit pro udržení kontaktu a nenásilnému směrování důležitých životních kroků. Pokud se najde někdo, kdo je ochoten takovou aktivitu provozovat, pak si zaslouží veškerou naši podporu. Rozhodně bych mu neházel klacky pod nohy v podobě požadavků na profesní způsobilost a vykazování konkrétních výsledků. Z vlastní zkušenosti vím, že v závažných situacích vám nějaké vzdělání v pedagogice a psychologii moc nepomůže. Záleží hlavně na vás osobně a na vašem citu pro danou věc, jak se dokážete k věcem postavit. A na konkrétní výsledky si budeme muset počkat, než pochopíme, že existují i jiná měřítka něž „kolik“ a „jak rychle“.
