Do výstavního programu festivalu pro židovskou čtvrť Boskovice 2020 zařadila kurátorka Helena Musilová také výstavu Karikatura 1936–1945 jako nástroj manipulace a změny veřejného mínění. Výstava je umístěna v židovském obecním domě a potrvá do konce srpna. Série karikatur odráží dobovou mentalitu a názory a ukazuje mimo jiné rostoucí antisemitismus v Československu. Výstavu připravil ředitel městského archivu Ústí nad Labem Petr Karlíček, pro Ohlasy o ní napsala speciální glosu Alice Hrbková.

Karikatura Voskovce a Werichafoto: Tomáš Trumpeš

Považujeme se za vtipálky a okřídlenou větu „Češi jsou smějící se bestie“ bereme jako lichotku. I když jsou mezi námi i suchaři, škarohlídové, vrahouni dobrých nápadů a jedinci s dlouhým vedením, to je jasné.

Těžká období našich dějin vždy znamenala bohatou produkci vtipů, fórů, anekdot a kresleného humoru, mnohé klenoty ještě po desetiletích baví další generace, staří dobří Renčínové visí na zdech zarámováni a jisté věty, třebaže mnohdy vytržené z původního vtipu, získaly nadčasovou patinu.

Před pár dny navštívil Boskovice Petr Karlíček, odborník, pro něhož je historie vtipů, satiry a karikatury předmětem vědeckého zájmu a bádání. Přivedla ho sem instalace výstavy Karikatura 1938–1945 jako nástroj manipulace a změny veřejného mínění.

Vystaveným vtipům ze sbírky pana Karlíčka se moc nezasmějete. Přesto jsou fascinující. Většinou dost jednoduché a názorné kresby vyvolávají úplně automaticky v člověku asociaci událostí, ke kterým nakonec došlo. Musíte si chtě nechtě položit otázku, jak je možné, že tak průhlednou propagandou a opravdu nevtipnými vtipy se mohl někdo tehdy nechat svést k podporování nacismu.

Další otázka se tak nějak vnucuje. Proč jsme dnes stále stejně manipulovatelní nevtipnými vtipy, nepravdivými fakty, neověřenými zprávami, informacemi překroucenými podle potřeby? Jak to, že tolik z nás tak lehce zapomíná, tak lehce zatracuje, koho dřív obdivovali, a adoruje rychlokvašné spasitele a padouchy převlečené za hrdiny?

Pod některými vtipy najdete známá jména, třeba Ondřeje Sekoru, Jiřího Trnku nebo Vojtěcha Preissiga, kteří měli své dobré důvody se antisemitským náladám vysmívat. Jiná slavná jména jsou naopak terčem posměšků. Tak třeba:

Židé Voskovec a Werich

V přízeň davu vetřeli se
V + W dva parasité.
Schopnosti vše leptající
měli ve svých slovech skryté.
Beneš za úkol jim určil
býti bolševickou svící,
tak činili z obecenstva
stádo oslů tleskající.

V něčem jsme ale přece jen od našich předků, kteří prožili válku, odlišní. Tehdy jako prostředek štvavého popichování k nenávisti fungovalo nařčení z nabytí nepřiměřeného bohatství. U jedné z karikatur můžeme číst:

Žid Osvald Kosek

V tom, jak nabýt lehce peněz
projevoval píli.
Z filmů zlatý důl si stvořil
hrabal seč měl síly.
V každém směru projevoval
kořistnické rysy.
Když padala střecha, zmizel,
jak to činí krysy.

Dnes kořistnické rysy více než 30 % českých voličů obdivuje. Jsme prostě dál…