Jiří Bureš: Zavřené dveře Vzkříšeného nezastaví

Velikonoce roku 2020 slavíme nezvykle, bez kostelních slavností, bez tradic, bez návštěv přátel, bez větších rodinných setkání. Zákeřný virus přes sociální izolaci nepronikne, velikonoční evangelium však ano – připomíná farář Jiří Bureš.

foto: Tomáš Znamenáček

Jsou Velikonoce roku 2020. Asi na letošní svátky jen tak nezapomene: slavíme je nezvykle, bez kostelních slavností Zeleného čtvrtka, Velkého pátku i neděle Vzkříšení, bez tradic, bez návštěv přátel, bez větších rodinných setkání. Zavřeni ve svých domech, odkázáni na čtyři stěny a opatrné vycházky ven, čekáme na zlepšení. Někdo se strachuje o své zdraví, jiný o zdraví svých blízkých, někdo další o svoji jasnou hlavu a klid v rodině. Někteří s prosbou na rtech pročítáme zprávy z míst přímo ohrožených nemocí: z nemocnic, ze zařízení pro seniory, z uprchlických táborů či vězení, z Itálie, USA i z Česka. Čekáme, modlíme se, pracujeme, bavíme se, žijeme, jak to jde. Schováni za rouškami a dveřmi.

Jsem vděčný za to, že vám v této rozechvělé době mohu napsat velikonoční evangelium, které nikdy nepřestane být nové: Kristus byl vzkříšen!

Mnoha hlasy svědků zní zpráva o vítězství života a porážce beznaděje: „Není tu.“ (anděl v hrobu) „Bůh ho vzkřísil… smrt ho nemohla udržet ve své moci.“ (apoštol Petr) „Třetího dne vstal z mrtvých.“ (apoštol Pavel) „Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu.“ (apoštol Jan)

Doba se mocně hýbe a celý svět stojí na pokraji neznámé budoucnosti, z níž nás mrazí. Nevíme, co přijde za měsíc, netušíme, jestli a jak změna poznamená další roky. Avšak to nejdůležitější pro člověka již bylo vykonáno a nic a nikdo to nezmění. Bůh vydal v Ježíši svůj život, abychom na něm měli podíl. Smrt, prastarý nepřítel lidského rodu, byla poražena. Už nikdy nebude mít poslední slovo.

Takovou zprávu je třeba vstřebat a přijmout. Ježíšovi učedníci tomu zprvu nemohli přijít na kloub. Ráno třetího dne po ukřižování našly ženy prázdný Ježíšův hrob, muži jim však nedůvěřovali. Pak se schovali do domu, byli tam spolu, v depresi a ve strachu, zamknuti. Novou naději života však žádný zámek nezastaví:

Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.

Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“ (Jan 20, 19–22)

To je krásný obraz – ani zavřené dveře, ani odloučení a nedůvěra Vzkříšeného nezadrží, aby k nám nepřišel a nepopřál nám pokoj. Zákeřný virus přes sociální izolaci nepronikne, velikonoční evangelium však ano. „Pokoj vám,“ říká Ježíš učedníkům. „Pokoj“ říká s autoritou toho, kdo má to nejhorší, co si umíme my lidé představit, za sebou. Pokoj navzdory jejich i našemu strachu, jejich i naší nejistotě, pokoj navzdory všemu objektivnímu neklidu a nepokoji kolem.

Přítomnost Vzkříšeného však neznamená, že odteď bude všechno snadné a bezbolestné. Dokonce učedníkům ukázal své vlastní rány z kříže, aby na něj nezapomněli. A oni se zaradovali (!). Protože pochopili, že „pokoj“ není prázdné a falešné uklidňování, ono nebude zase tak zle. Je to slovo nade vším, co přijde a co nás jako Ježíšovy následovníky čeká. I my máme nést svůj kříž, nepoddat se strachu a vytrvat v lásce. Ježíš ví o náročnosti naší cesty, a na tuto cestu jim i nám přece znovu popřeje: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“

Bratři a sestry, není pochyb, že letošní Velikonoce jsou podivné. Budeme je slavit za dveřmi, nebudeme však sami a izolovaní. Kristus přichází, aby byl naším hostem, aby obnovil naši víru a naději – aby byl naším velikonočním beránkem. Posaďme se tedy za své zavřené dveře, zapalme svíci, požehnejme a rozkrojme chleba a přečtěme si z Písma o tom, kterého ani kamenné dveře hrobu nezadržely. Zavolejme blízkým, napišme dopisy odloučeným přátelům a popřejme si velikonoční pokoj Kristův.

I když na nás dnes dopadá temný stín nemoci, i když jsme vydáni zániku a konečnosti, Boží Syn vstoupil do nejhlubší temnoty před námi a napořád ji prozářil nadějí Vzkříšení. On je zdrojem pokoje pro každého, kdo v něj uvěří. Vdechuje nám svého Ducha a posílá nás, abychom šli v jeho stopách. Kéž nás tato zvěst povzbudí na duchu, kéž nám dá novou energii a odvahu do dalších dnů.

Pokojné Velikonoce vám všem!

další názory a komentáře