Velikonoce roku 2020 slavíme nezvykle, bez kostelních slavností, bez tradic, bez návštěv přátel, bez větších rodinných setkání. Zákeřný virus přes sociální izolaci nepronikne, velikonoční evangelium však ano – připomíná farář Jiří Bureš.
Jsou Velikonoce roku 2020. Asi na letošní svátky jen tak nezapomene: slavíme je nezvykle, bez kostelních slavností Zeleného čtvrtka, Velkého pátku i neděle Vzkříšení, bez tradic, bez návštěv přátel, bez větších rodinných setkání. Zavřeni ve svých domech, odkázáni na čtyři stěny a opatrné vycházky ven, čekáme na zlepšení. Někdo se strachuje o své zdraví, jiný o zdraví svých blízkých, někdo další o svoji jasnou hlavu a klid v rodině. Někteří s prosbou na rtech pročítáme zprávy z míst přímo ohrožených nemocí: z nemocnic, ze zařízení pro seniory, z uprchlických táborů či vězení, z Itálie, USA i z Česka. Čekáme, modlíme se, pracujeme, bavíme se, žijeme, jak to jde. Schováni za rouškami a dveřmi.
Jsem vděčný za to, že vám v této rozechvělé době mohu napsat velikonoční evangelium, které nikdy nepřestane být nové: Kristus byl vzkříšen!
Mnoha hlasy svědků zní zpráva o vítězství života a porážce beznaděje: „Není tu.“ (anděl v hrobu) „Bůh ho vzkřísil… smrt ho nemohla udržet ve své moci.“ (apoštol Petr) „Třetího dne vstal z mrtvých.“ (apoštol Pavel) „Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu.“ (apoštol Jan)
Doba se mocně hýbe a celý svět stojí na pokraji neznámé budoucnosti, z níž nás mrazí. Nevíme, co přijde za měsíc, netušíme, jestli a jak změna poznamená další roky. Avšak to nejdůležitější pro člověka již bylo vykonáno a nic a nikdo to nezmění. Bůh vydal v Ježíši svůj život, abychom na něm měli podíl. Smrt, prastarý nepřítel lidského rodu, byla poražena. Už nikdy nebude mít poslední slovo.
Takovou zprávu je třeba vstřebat a přijmout. Ježíšovi učedníci tomu zprvu nemohli přijít na kloub. Ráno třetího dne po ukřižování našly ženy prázdný Ježíšův hrob, muži jim však nedůvěřovali. Pak se schovali do domu, byli tam spolu, v depresi a ve strachu, zamknuti. Novou naději života však žádný zámek nezastaví:
Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.
Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“ (Jan 20, 19–22)
To je krásný obraz – ani zavřené dveře, ani odloučení a nedůvěra Vzkříšeného nezadrží, aby k nám nepřišel a nepopřál nám pokoj. Zákeřný virus přes sociální izolaci nepronikne, velikonoční evangelium však ano. „Pokoj vám,“ říká Ježíš učedníkům. „Pokoj“ říká s autoritou toho, kdo má to nejhorší, co si umíme my lidé představit, za sebou. Pokoj navzdory jejich i našemu strachu, jejich i naší nejistotě, pokoj navzdory všemu objektivnímu neklidu a nepokoji kolem.
Přítomnost Vzkříšeného však neznamená, že odteď bude všechno snadné a bezbolestné. Dokonce učedníkům ukázal své vlastní rány z kříže, aby na něj nezapomněli. A oni se zaradovali (!). Protože pochopili, že „pokoj“ není prázdné a falešné uklidňování, ono nebude zase tak zle. Je to slovo nade vším, co přijde a co nás jako Ježíšovy následovníky čeká. I my máme nést svůj kříž, nepoddat se strachu a vytrvat v lásce. Ježíš ví o náročnosti naší cesty, a na tuto cestu jim i nám přece znovu popřeje: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“
Bratři a sestry, není pochyb, že letošní Velikonoce jsou podivné. Budeme je slavit za dveřmi, nebudeme však sami a izolovaní. Kristus přichází, aby byl naším hostem, aby obnovil naši víru a naději – aby byl naším velikonočním beránkem. Posaďme se tedy za své zavřené dveře, zapalme svíci, požehnejme a rozkrojme chleba a přečtěme si z Písma o tom, kterého ani kamenné dveře hrobu nezadržely. Zavolejme blízkým, napišme dopisy odloučeným přátelům a popřejme si velikonoční pokoj Kristův.
I když na nás dnes dopadá temný stín nemoci, i když jsme vydáni zániku a konečnosti, Boží Syn vstoupil do nejhlubší temnoty před námi a napořád ji prozářil nadějí Vzkříšení. On je zdrojem pokoje pro každého, kdo v něj uvěří. Vdechuje nám svého Ducha a posílá nás, abychom šli v jeho stopách. Kéž nás tato zvěst povzbudí na duchu, kéž nám dá novou energii a odvahu do dalších dnů.
Pokojné Velikonoce vám všem!