Zamyšlení nad letošní změnou městského grantového systému, jeho celkovým fungováním a hlavně podporou neoficiální kultury.
Občas se na sebe v novinách zlobíme, že nám nějaká důležitá informace uteče. Přesně to se mi stalo u změn dotačního programu pro kulturu a volnočasové aktivity. Změny byly letos jen kosmetické, komplexnější proměnu celého systému má připravit kulturní komise, která k tomu určila speciální pracovní skupinu.
Už letos se ale navýšila stropová částka pro ty, kdo žádají o peníze na zajištění celoročního provozu, a to ze 30 na 50 tisíc korun. Toto navýšení v takzvané oblasti A je jistě chvályhodné, snadno si představit, že udržet celoroční provoz a zázemí pro Vatru, skauty, pionýry nebo mateřské centrum je nepoměrně nákladnější. Ani těch 50 tisíc není nic, co by organizacím zajistilo bezproblémový celoroční nájem kluboven a zaplatilo jim energie, ale je to dobrá pomoc.
Kromě toho kulturní komise žádala, aby v dotačním titulu pro kulturu a volnočasové aktivity už nemohly žádat sportovní kluby. Sport samozřejmě také je volnočasovou aktivitou, ale vzhledem k tomu, že sportovci mají vlastní dotační program, nedává příliš smysl, aby mohli čerpat peníze ještě i v kultuře. Nová pravidla schválilo zastupitelstvo, jenže v podobě poněkud jiné, opatření bylo zavedeno pouze částečně – sportovci nemohou žádat pouze ve výše popsané oblasti A, tedy o peníze na provoz. V oblasti B, která je určena pro pořadatele akcí, jim možnost o dotace požádat zůstala.
V oblasti A se tedy po odchodu sportovců uvolní asi 150 tisíc korun, a právě to umožní, aby ti, kdo dosud dostávali 30 tisíc, dosáhli na zmíněných 50 tisíc. Sportovci o své peníze ale nepřijdou, jen je dostanou v rámci svého dotačního titulu, kde na základě tohoto přesunu došlo k navýšení. Pořadatelům konkrétních kulturních a volnočasových akcí, jejichž počet v poslední době roste a některé zajímavé projekty už vloni nedosáhly na podporu, přestože by městu vyloženě slušely, však nikdo v takzvané oblasti B peníze nepřidal.
Problematika zároveň odráží celkový přístup města ke kultuře a speciálně k neoficiální kultuře – ten přístup je stále nedostatečný a město si neuvědomuje, že trend rostoucích aktivit je pro ně jednoznačně přínosný. Jeho podpora není žádné nesmyslné rozhazování peněz, ale naopak se vyplatí. Nejen kulturně, ale i ekonomicky.
Autor těchto řádků je nyní nucen podobně jako zastupitelé při jednání nahlásit střet zájmů. Léta totiž vede amatérské divadlo NABOSO a jako pořadatel se podílel a podílí na několika akcích, které byly podpořeny právě ze zmíněného dotačního titulu, jako kupříkladu na cyklu Adventních koncertů. Je také řadovým členem spolku Unijazz Boskovice, který provozuje kulturní a komunitní centrum Prostor. Přesto, či snad právě proto, se pokusím vysvětlit, v čem je fungování tohoto typu kultury výhodné.
Stručně řečeno – díky dobrovolné a neplacené aktivitě lidí, která se za kulturou vznikající mimo městské struktury skrývá, je poměr cena / výkon velmi efektivní. Uvedu příklad z vlastní zmíněné praxe – na konci loňského roku jsme spočítali, že Adventní koncerty investují přímo do programu asi 85 procent rozpočtu. To je stav, kterého městská kulturní organizace nemůže nikdy dosáhnout, protože bude zkrátka platit lidi, kteří akci produkují, a další provozní náklady. Ještě lepším příkladem může být festival Boskovice – město akci „pořídí“ za 200 tisíc korun, které Unijazzu na jeho pořádání přispěje (a bývalo to mnohem méně). Kdyby podobnou akci chtělo uspořádat samo město, o kolik by se asi musel zvednout rozpočet Kulturních zařízení? Kdyby město provozovalo podobné centrum, jako je Prostor, celkové náklady by byly násobně vyšší, než za jaké to zvládne boskovický spolek – v loňském roce s nulovým příspěvkem města.
Až nepochopitelně efektivní akcí je pro mě v posledních letech Festiválek bez bojů a válek. Z veřejných rozpočtů dostal loni jen 43 tisíc korun městské dotace, město za to oplátkou dostává dvoudenní akci s vynikajícím programem, špičkovými interprety, a to vše mají občané i návštěvníci města k dispozici za dobrovolné vstupné. To je od festiválkového týmu produkční výkon snů, jakého je prakticky nemožné na jiné než neoficiální, chce se říct nadšenecké platformě dosáhnout.
Kromě finanční efektivity je zde samozřejmě i další, možná důležitější rozměr. Kultura vyrůstající zdola má svou velkou hodnotu a aktivní občané, kteří ji vytvářejí, by pro město měli být cennějším zdrojem obsahu – a tedy cílem podpory – než oficiální instituce.Ty by se naopak měly spolupráci maximálně otevírat. Vyplatí se to jak ekonomicky, tak vlastní kulturní hodnotou a obsahem, které vznikají. Větší podíl lidí přináší kromě dobrovolnické práce také mnohem větší zdroj nápadů, kreativity a kýženou pestrost, která je jednou z hlavních hodnot skutečně živoucího kulturního dění ve městě.
Prakticky vzato – pokud se vedení města dnes chlubí tím, že v rozpočtu KZMB dokázalo najít úsporu několika set tisíc korun, měl by příslušný politik, který má kulturu na starosti, okamžitě reagovat tím, že ty peníze musí v kultuře zůstat. Smysluplné a efektivní by právě bylo navýšit o ně rozpočet dotací do kultury neoficiální. Pokud se nám časem trochu sníží objem investic do oficiální kultury a zvýší se počet akcí, které kulturymilovní občané pořádají sami, nebude to rozhodně špatně. Tento trend tady, zdá se, aktuálně je, ale radnice ho zatím nevidí. Nebo vidět nechce.
O efektivním fungování současné městské kultury lze mít přitom vážné pochybnosti. To není výhrada vůči současnému vedení KZMB – je to především důsledek politických rozhodnutí. Jako je kupříkladu převzetí sokolovny. Jsme si dnes jisti tím, že dokážeme využívat sokolovnu i skleník jako dva kulturní stánky, aby to dávalo smysl? Možná se více dozvíme v chystané koncepci KZMB. Dodnes je pro mě nepochopitelné, že zastupitelé převzetí sokolovny odhlasovali, aniž by podobnou rozvahou o dalším využití městských kulturních budov disponovali.
Z podpory v dotačním programu pro kulturu nám loni naopak vypadl kupříkladu koncert Michaely Koudelkové, cyklus hudebně-cestovatelského putování pro seniory, nemocné a děti a mládež, dále streetartový projekt ve veřejném prostoru a natáčení skautského filmu. Další žádosti musely být i tak kráceny. Není to škoda? Ve zmíněné oblasti B se sešly projekty za více než 1 milion korun, rozdělovalo se 600 tisíc. Letos můžeme čekat spíše navýšení projektů a tedy i cílové částky – a peníze zde zůstávají stejné. Část z nich budou dále odčerpávat poněkud nesystémově sportovci. Ušetřené peníze z rozpočtu KZMB se přesměrují jinam.
Myslím si, že je to chyba. Dotační systém si zaslouží jednak zmiňovanou komplexnější proměnu, ale především si neoficiální kultura zaslouží větší podporu. Na rozdíl od sportovců ale nemá místní kulturní obec v politice přímé zastoupení, a je to znát. Zatím se za ni nikdo opravdu nebere – ani v řadách koalice, ani opozice. Náznaky tu jsou, stejně jako v prvních projevech činnosti kulturní komise, ale je to pořád velmi nesmělé, nejasné a zcela nedostatečné.
