„Chtěli jsme Boskovice pozvednout.“

Získal dosud nepřekonaný počet více než 1800 preferenčních hlasů v komunálních volbách, na postu starosty Boskovic však tehdy pětapadesátiletý František Sláma nevydržel ani rok. Z politiky se v roce 1995 úplně stáhl a nikdy už se do ní nevrátil. Dění na boskovické radnici ovšem stále sleduje a redakce Ohlasů s ním teď mluvila po takřka čtvrt století od jeho odchodu z radnice.

foto: Marek Osouch

K rezignaci byl František Sláma donucen kvůli svým problémům z minulosti. Krajský soud v Brně nad ním v říjnu 1995 vynesl pravomocný verdikt, že se dopustil zneužití pravomoci veřejného činitele. Podle soudu sám sobě nechal schválit a vyplatit v roce 1992 odměnu 7 500 korun jakožto šéf okresního úřadu, přestože o ní mohl rozhodnout jen nadřízený orgán, kterým bylo ministerstvo vnitra. Nepomohlo ani to, že peníze následně vrátil.

Exstarostovi Slámovi ku prospěchu nenahrávaly ani tehdejší zákony. Zatímco dnes přijde komunální politik o mandát pouze v případě pravomocného nepodmíněného potrestání, v 90. letech stačila podmínka, se kterou právě František Sláma od soudu odešel.

I dnes po téměř čtvrt století bývalý starosta říká, že se přes pravomocný verdikt vše odehrálo jinak. Tvrdí, že jeho případ nebyl ojedinělý a že zná i další představitele někdejších okresních úřadů, kterým se něco podobného stalo. „Nic jsem si sám neschvaloval. Bylo to v době, kdy se okresní národní výbory měnily na okresní úřady. Na národních výborech zůstaly nějaké finanční prostředky, do Prahy na ministerstvo vnitra kvůli tomu jela od nás úřednice, která měla na starosti mzdovou agendu. Tam jí řekli, že tyto peníze zůstávají na okrese a mají se rozdělit zaměstnancům. Mně také řekli, že bych si nějakou odměnu zasloužil,“ uvádí František Sláma s tím, že na zmíněné poradě mělo být i řečeno, že částka bude sloužit jako záloha na budoucí odměny právě z ministerstva.

Ve funkci starosty se tak s ním táhl problém ještě z doby, kdy vedl čtyři předchozí roky okresní úřad. Nastiňuje, že možná i proto, že měl tyto problémy a skončil v čele zmíněné instituce, dostal ve volbách v Boskovicích tolik hlasů. „Řada lidí to brala jako křivdu vůči mé osobě,“ říká sebejistě.

Mezi lidmi v Boskovicích byl František Sláma totiž známý už před Sametovou revolucí v roce 1989. Byl mimo jiné předsedou občanského výboru pro část města, kde bydlí. Tímto způsobem se tak veřejně angažoval, členem KSČ však nebyl, jak říká. „Pořádali jsme svépomocí různé akce, sportovní i kulturní, zejména pro děti, dělali jsme táboráky, opékali buřty,“ vzpomíná. Byl tak jakýmsi styčným důstojníkem mezi městským národním výborem a obyvateli města.

S revolučním rokem 1989 se dostal do Občanského fóra a po jeho rozpadu do jeho jedné nástupnické strany, kterou byla ODS. V roce 1990 ho euforie v Boskovicích a politický zmatek v „rudém“ Blansku vynesly do křesla přednosty okresního národního výboru, později okresního úřadu. „Blansko bylo tehdy politicky roztříštěné, až později se začalo více zvýrazňovat,“ pokračuje bývalý starosta.

František Sláma tak vedl úřad pro celý okres Blansko, ale v Boskovicích vedle toho na začátku devadesátých let probíhal velký boj za obnovu někdejšího boskovického okresu, který zanikl sloučením s blanenským v roce 1960. „Chtěli jsme i touto funkcí Boskovice trochu pozvednout,“ vysvětluje, proč se nechal od kolegů přesvědčit, aby šéfoval okresu.

Pozvednutí Boskovic ale začalo nelibě nést Blansko. V roce 1991 sice Pithartova vláda Františka Slámu oficiálně jmenovala do funkce šéfa úřadu (do té doby byl řízením jen dočasně pověřen), ale o tři roky později ho nová vláda v čele s premiérem Václavem Klausem odvolala. Oficiální zdůvodnění v usnesení vlády není uvedené, nicméně o budoucím boskovickém starostovi se mluvilo přímo na plénu Poslanecké sněmovny, kde se ho zastával tehdejší poslanec za moravistickou stranu Jiří Drápela a interpeloval kvůli tomu ministra vnitra Jana Rumla.

„Pana Františka Slámu jsem poznal u kulatých stolů v bouřlivém období let 1989 a 1990. Považuji ho za čestného člověka a dobrého vládního úředníka, který svoji funkci přednosty Okresního úřadu vykonával nestranně a svědomitě. Tvrzení, že nenašel konsensus s představiteli okresních centrál koaličních stran, které žádají jeho odvolání, neobstojí, neboť potom jsou důvodem jeho odvolání osobní invektivy a nikoli kvalita pracovních výsledků. K tomu by nemělo v demokratickém státě docházet. Tento způsob mi připomíná praktiky doby nedávno minulé,“ pronesl v září 1994 poslanec a později na další schůzi připomněl, že jedním z důvodů citovaných v médiích byl i ten, že se František Sláma příliš angažoval pro vznik nového okresu Boskovice.

Jeho aktivitu tímto směrem připomněla v roce 2012 i bývalá lidovecká zastupitelka Blanska a bývalá šéfka tamního muzea Eva Nečasová v rozhovoru pro bakalářskou práci s názvem Muzejní výstavnictví v Jihomoravském kraji po roce 1989. Eva Nečasová zmiňuje právě rozpad okresního muzea na samostatné organizace. „V Boskovicích nikdy nechtěli být s Blanskem sloučení, jejich muzeum mělo jakýsi svůj status od roku 1905, považovali se za daleko významnější a letitější organizaci než Blansko. V září roku 1992, kdy se schylovalo k přípravě nového rozpočtu, přednosta okresního úřadu František Sláma v podstatě přinutil dost velkým nátlakem zastupitelstvo Blanska, že si podalo také žádost, že si muzeum vezmou pod sebe,“ popsala v rozhovoru Nečasová. Dodnes jsou stále viditelné důsledky snahy o samostatný boskovický okres – v regionu existují dvě „okresní“ muzea, která poslední zhruba tři roky už nezřizuje město, ale kraj, a dvě „okresní“ nemocnice, jejichž provozovateli jsou stále jednotlivá města.

Po Františku Slámovi se tak celkem pochopitelně vedení okresního úřadu chopil blanenský politik – konkrétně současný starosta Blanska Jiří Crha. V čele úřadu vydržel do roku 2001, kdy povýšil na šéfa krajského úřadu. Na tomto postu působil do roku 2010, poté se vrátil do blanenské politiky, dvě volební období zastával funkci místostarosty a loni na podzim dosáhl na zmíněné křeslo prvního muže města.

I během svého krátkého období na boskovické radnici si ale František Sláma vysloužil kritiku médií – za to, že jednal se zastupiteli za zavřenými dveřmi, jak zaznamenaly regionální noviny Boskovicko v květnu 1995. „K dosud nevídané události došlo na čtvrtém zasedání městského zastupitelstva 11. května. Poté, co někteří poslanci vyjádřili nesouhlas s navrženým bodem usnesení, vyzval starosta města František Sláma členy zastupitelstva k jednání mimo jednací sál. ‚Svolávám jednotlivé politické kluby, nesvolávám zastupitelstvo,‘ prohlásil,“ stojí v novinách. Důvodem byl bod týkající se hloubkové kontroly hospodaření předchozího roku, jejímiž výsledky se nakonec zabývala i policie.

„Ačkoliv podle starosty Slámy nebyl porušen zákon o obcích, za necelého půl roku své existence boskovické zastupitelstvo zvolilo jednání bez přítomnosti veřejnosti již podruhé. Novinářům po skončení zasedání odpověděl na otázku, jak vysvětlí svůj krok pouze: ‚No comment,‘ končí článek v novinách.

Právě jedno z jednání za zavřenými dveřmi vysvětluje dnes tím, že to bylo v mezidobí mezi řádnými schůzemi. „Šlo o to, aby se zastupitelé poradili a domluvili, jak postupovat, ne aby se prezentovalo něco veřejnosti, na to nebyl čas,“ zdůvodňuje tento způsob jednání. Konkrétně se měli bavit o tom, zda a za kolik prodají kupony, tedy podíl města v Minervě pro německou firmu Dürkopp Adler. Ta se nakonec stala vlastníkem boskovické firmy.

Jinak ale nemluví o žádných problémech během své působení na radnici. Jako důležitou věc za dobu svého působení v křesle starosty vypíchl, že se dál pokračovalo v rekultivaci skládky v Doubravách a podařilo se přesunout skládku z Boskovic do Březinky u Velkých Opatovic.

Když na radnici skončil, nahradil ho v zastupitelstvu i na postu starosty Vratislav Smoleja. František Sláma z politiky odešel a i přes přesvědčování od kamarádů a známých už do ní zpět nezamířil. „Bylo to tenkrát vypjaté, psychicky na mě dolehla atmosféra, zhoršil se mi zdravotní stav a dodnes se stále léčím se srdeční arytmií,“ poznamenává. I proto už dnes politiku sleduje jen z domu.

Po konci na radnici se ještě na pět let vrátil k práci v Minervě, kde do té doby pracoval a zaváděl tam sálové počítače. Od roku 2000 je v důchodu a dnes v 80 letech už se stará jen doma o zahrádku, zajde si do samoobsluhy na nákup, nicméně na veřejné akce už nikam nechodí.

Pozitivně vnímá, jak se město rozvíjí, že je opravené letní kino nebo sportoviště. Jako problém vidí, že se stále ještě nepodařilo dotáhnout do konce stavbu sportovní haly. „S lokalitou na Bílkově to bylo nešťastné rozhodnutí. Měli to tam lépe prozkoumat, teď se tam staví centrum polytechnické výchovy už za změněných podmínek založení stavby,“ připomíná extarosta. Podle něj je však zároveň dobře, že centrum vzniká, aby byli mladí lidé schopni pracovat s novou technikou v průmyslových firmách.

Ani po odchodu z politiky nezanevřel na volby, ale jestli je věrný ODS, jejímž byl členem, si nechává pro sebe. „Volím tak, aby to prospělo městu,“ dodává s úsměvem.

další zpravodajství