Jiří Bureš: Jak se postit

Přicházejí Velikonoce, nejvýznamnější křesťanský svátek, kterému předchází postní období končící nejdůležitějším postním termínem – Velkým pátkem. Nad smyslem půstu se pro časopis Na rozcestí, odkud text přebíráme, zamýšlí evangelický farář Jiří Bureš.

foto: Magdalena Sabolová

Indiánští chlapci se během dozrávání vydávají do pustiny, tráví tam několik dnů bez jídla, někdy se i rituálně zraňují. Učí se přijmout drsnost světa, poznat vlastní křehkost a stát se bojovníky, kteří se nevzdávají snadno. Křesťanský půst, ač geograficky vzdálený, čerpá z podobných tradic. Ježíš se také vydal na poušť, dříve než zahájil své působení. Sáhl si fyzicky na dno, byl vystaven zkouškám a nejhlubším pochybnostem, ale vytrval ve vztahu k Bohu. A nakonec byl obsluhován anděly.

Většinu postního období máme letos již za sebou, a přece se chci věnovat tématu, na které často slyším dotazy. Máme se postit? K čemu je půst? Jak se vůbec postit?

Z povrchního čtení Nového zákona bychom mohli usoudit, že půst je činnost nábožensky podezřelá. Ježíš v evangeliu kritizuje okaté půsty farizeů a obhajuje své učedníky, kteří se nepostí podle jejich zvyklostí. Snad odtud vzešla nedůvěra, která se vůči postní praxi tu a tam objevuje v protestantských kruzích. Ostatně, autor této statě slýchal ve svém mládí, že „my evangelíci půst nemáme“, s odůvodněním, že k půstu nenajdeme v Bibli žádný pokyn ani přikázání.

Nemají-li půst evangelíci, nevím; Bible jej však zná a má. S postem se v ní počítá natolik, že jej není třeba přikazovat nebo obhajovat. Čteme o mnoha situacích, kdy se postili různí lidé – král David, pospolitost Izraele, obyvatelé pohanského města Ninive, farizeové, Ježíš, první křesťané v očekávání Ducha svatého nebo před složitým rozhodnutím. Postavení postu lze přirovnat k modlitbě, která se nikde nepřikazuje, poněvadž se prostě předpokládá. Obě činnosti patří ke vztahu mezi člověkem a Bohem a jsou od něj neodmyslitelné. Jinými slovy, v Bibli se neřeší, zda se máme postit, ale jak to máme dělat.

Dělat? V tom je ovšem háček. Půst znamená, že člověk něco nedělá, že se něčeho na omezenou dobu vzdává a škrtne to ze svého dne. Něčeho tělesného nebo s tělem souvisejícího se načas zřekne. Nejčastěji se zřekne nějakého jídla nebo nápoje. V moderních verzích postu se křesťané zříkají svého vysedávání na sociálních sítích nebo používání počítače či mobilu vůbec, jiní se načas zřeknou automobilismu, masa nebo plastových odpadů. Elektropůst i ekopůst jsou zajímavé varianty, i když pro začátek stejně doporučuji půst jídelní. Nicméně: čtenář nechť si vybere sám!

Na jedno však nezapomeňme: půst se nedělá, jeho cílem není konkrétní metoda, nýbrž setkání s Bohem. Často si lidé pletou půst s dietou, s odvykáním nepěkných návyků, s bojem proti prokrastinaci. Populární magazíny prohlašují jídelní půst za zdraví prospěšnou činnost. I kdyby to fungovalo, o čemž pochybuji, děláme-li půst „pro zdraví“, „štíhlou linii“, nebo „správný životní rytmus“, pak jsme zcela minuli jeho cíl. Nejde tu o naše záměry. Metoda postu je jako žebřík, když jsme po něm vylezli, přestává být důležitý. Nebuďte jako farizeové, kteří své postní metody vystavují na odiv, varuje Ježíš v kázání na Hoře.

Co se během půstu děje? Každý jej prožíváme jinak. Nejspíš se budete cítit oslabeni nebo lehce vykolejeni nedostatkem toho, nač jste zvyklí. Může vás to iritovat a rušit, v práci, ve čtení, nebo i v modlitbě. Ale taky vás nedostatek opakovaně upozorní na to, že jste tu, fyzicky, v očekávání Božího hlasu.

Je chybou čekat hned zklidnění nebo duchovní naplnění. Často ve chvíli nedostatku přichází nejprve opak: ozve se hlas Zlého. Ježíšovi sliboval moc, slávu a bezbolestný život. To všechno Boží syn odmítl, zůstal hladový, slabý, lidský, vydaný pro druhé. Už tam na poušti se vydal cestou kříže. My můžeme jít v jeho stopách.

Ano, postní období je skoro za námi. Ale téma půstu zůstává – třeba pro Velký pátek, který je nejdůležitějším postním termínem. Nebo pro naše osobní chvíle hledání, rozhodování, pokání.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už pátým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další názory a komentáře