Krajiny Boskovicka: Bohuňovské skály

V těsné blízkosti historické zemské hranice mezi Čechami a Moravou leží Bohuňovské skály. Ano, až tam do roku 1960 sahal okres Boskovice, než byl při reformě administrativního členění Bohuňov přiřknut k okresu Svitavy. Ještě před tím, za první republiky, se politický okres Boskovice členil na tři soudní okresy – boskovický, blanenský a kunštátský. Právě ke kunštátskému soudnímu okresu pak náležel Bohuňov. A ještě v dobách mého dětství v 80. letech minulého století jezdil pravidelně autobus na lince Boskovice – Bohuňov (dnes už je ta linka kratší, jen Letovice – Bohuňov). Moc zajímavé je sledovat bývalou zemskou hranici na starých vojenských mapách z poloviny 19. století. Bohuňov, psaný ovšem jako Bögenau, tam tvoří nejzazší výspu Markrabství moravského, dál už začínalo Království české.

Bohuňovské skály

Než se potok Křetínka, pramenící v nadmořské výšce 645 metrů poblíž Stašova, dostane k Bohuňovu, musí se prodrat úzkým skalnatým údolím v odolných horninách letovického krystalinika. Jedná se o tmavě zbarvené amfibolity, pozoruhodné horniny. Podrobněji se o nich ještě jistě zmíním u další zajímavé lokality, zvané podle nich Letovické amfibolity. Teď se omezím na vysvětlení, že krystalinikum je v řeči geologů souborem hlubinných vyvřelin a přeměněných hornin. Tedy hornin, v jejichž struktuře jsou na první pohled dobře patrné krystaly jednotlivých minerálů (třeba v žule krystaly živce, křemene a slídy). Ve výlevných vyvřelinách (například v čedičích) a v usazených horninách se krystaly vyskytují v mnohem menší míře a vznikají tam druhotně. Ale v žule, která se vytváří hluboko v zemské kůře při velmi pomalém, třeba tisíce let trvajícím chladnutí a tuhnutí magmatu, jsou krystaly hodně nápadné. Stejně tak jsou krystaly dobře patrné v metamorfovaných horninách (třeba v rule či právě v amfibolitu), které příroda stvořila přeměnou jiných hornin působením vyšších tlaků a teplot (teplot však jen takových, aby ještě nedošlo k úplnému roztavení hornin na magma).

Nepřehlédnutelné Bohuňovské skály, kolem kterých odedávna vedla cesta z Moravy do Čech (snad dokonce jedna z větví slavné Trstenické stezky), vždy budily pozornost lidí. Traduje se, že se v místě dnešního Bohuňova nacházela osada již v 9. století (dnešní obec Bohuňov je však písemně doložena až z doby mnohem pozdější). Podle pověsti tudy procházeli soluňští bratři Cyril a Metoděj, když chtěli přinést křesťanskou víru z Moravy do Čech. Lidé v osadě prý křesťanství ochotně přijali (odtud snad pochází dokonce jméno obce, že tu byl Bůh nový uctíván a nahradil stará pohanská božstva). Další cestě věrozvěstů do Čech však chtěl zabránit sám ďábel. V noci před odchodem bratří přinesl na obě strany potoka obrovské skály. Pak mu zbývalo už jenom úzký průchod zcela zatarasit. Když však nesl poslední skálu, zjevila se mu Matka Boží hrozivé tváře a vedle ní kohout zakokrhal. Ďábel se lekl a upustil poslední skálu, která dopadla na obě dřívější a vytvořila klenbu v podobě ohromné brány. Tou pak ráno Cyril s Metodějem bez úhony prošli. Skalní brána tu událost prý ještě dlouho připomínala, než se zřítila a rozbila na kusy, některé balvany z ní tu leží dodnes. A ono místo je nazýváno Zemskou bránou.

Zemská brána kolem roku 1900

Bohuňovské skály jsou vyhledávány horolezci. Jsou také zajímavou geologickou lokalitou. Lze na nich totiž pozorovat tzv. ptygmatické vrásy. Slovo ptygmatický označuje zvláštní zklikacení světlých křemeno-živcových žilek, které tvoří zaoblené drobné vrásy, často bez jakéhokoliv vztahu ke skladbě a průběhu okolních vrstev. Způsob vzniku těchto útvarů není dosud jednoznačně vysvětlen. Ale na tom tak nezáleží. Stačí přece, že lahodí oku. Že se je na co dívat. A na Bohuňovských skalách zvlášť. Scenérii mohutného skalního defilé dotvářejí pokřivené kmeny borovic a bříz.

Panorama s detailem ptygmatických vrás

Tak až si někdy uděláte s rodinou či přáteli výlet na hrad Svojanov, do toho krásného kraje skal, borových lesíků a starých chalup, zastavte se cestou na Zemské bráně u Bohuňova. Nebudete litovat!

další seriály