Život pod stromy: Lípy – chůvy s dračí silou

Pomalu kráčím lipovou alejí Svatopluka Čecha, nespěchám, není kam. Ještě doznívá smutek z nečekaného odchodu mladého člověka tam, kde je jen láska a mír. Mír na Zemi nacházím právě v takovéto aleji lip. Kolik už tudy prošlo truchlících lidí ke hřbitovu. Kolik cest ke smíření a odpuštění už tyto lípy pomohly najít. Voní tak omamně, že se chce zapomenout. A navíc tu působí samotný efekt aleje. Světlo střídá stín, šumí listí, bzučí včely a mezi kmeny jako by se ukrýval jiný svět. V průhledech se otevírá romantický obraz boskovického hradu, zámek a zalesněné kopce. Na druhé straně se jako moře vlní zrající obilí a v dálce bělavě svítí vísecký kostel. Je léto a teplý vítr unáší sladkou vůni usmíření do širokého okolí. Kéž bychom uměli lípy více poslouchat. Sázíme je do svých sídel nejvíce ze všech listnatých stromů, obdivujeme jejich krásu a uctíváme je jako národní stromy, ale věříme ještě lipové síle?

Kde se setkalo Nebe se Zemí, roste lípa.
Sladce voňavá až se točí hlava, když je v květu.
Se sílou, kterou znají jenom chůvy,
nese korunu plnou pokladů, srdce v každém listu.
Bělavé, měkké a pružné je její dřevo,
jako tělo panny po koupeli v lesní tůni.
Uklidňuje, léčí, rovná spory.
V jejím milostivém stínu objevíš čistou pravdu,
věčný pohyb, zemitou sílu i smíření.

Lípy, jedny z největších stromů našeho klimatického pásu, byly v minulosti spojovány se spravedlností a s životní silou Země, která je divoká jako síla draka. Lípy tuto sílu ale zprostředkovávají klidným, utišujícím, léčivým a milosrdným způsobem. V mnoha kmenových oblastech našich předků a nejen Slovanů a Germánů byla lípa „Omfalem“ (pupkem), střediskem k setkávání a řešení sporů vedoucích ke spravedlivému trestu. Navzdory dnešnímu obrazu surových tvrdých Germánů byla lípa těmito kmeny považována za manifestaci božského vědění a soucitu. Kdykoli šlo o nalezení pravdy v právních sporech, scházeli se všichni pod starou lípou. Říká se, že pod ní se na světlo dostane čistá pravda, že její vůně naladí soudce milosrdně a rozhádané strany se smíří.

Proč se národním stromem stala právě lípa?

S lípou je spojována bohyně lásky Freya „Vládkyně země“, která je zřejmě nejvýznamnější a také nejkrásnější bohyní celého severského panteonu. Proto také lípa symbolizuje spíš ženskou energii a proti ní strojí dub se svou mužskou energií. Tuto symboliku převzali v pozdějších dobách také Slované, ačkoli domovem slovanských bohů byl „Pra-dub“.

Dub byl později stále více spojován s německým národem. Vyzdvihovaná byla síla, tvrdost a odolnost jeho dřeva. Naopak v lípě byly více spatřovány symboly spíše poetické, mírné a laskavé, které byly umocněné v době obrození. Obdiv k lípě vyvrcholil na Všeslovanském sjezdu v Praze roku 1848, kde se oficiálně stala lípa stromem Slovanů. Od té doby ji za svůj národní strom považují i Češi.

Vidím zde symboliku převzatou i z Keltského stromokruhu, kde je lípa popisovaná jako chůva dubu. Chůvy velkých žen a mužů nevešly do dějin, udělaly svou práci a odešly. Stejně jako lípy, které se dříve sázely společně s duby, aby je chránily před spalujícím sluncem, ale později byly vykáceny a udělaly tak dubům prostor k dalšímu růstu. Stejně jako se naše česká kotlinka stala kolébkou mnoha významných lidí, ale jen málo z nich tu zůstalo.

Lípa srdčitá, velkolistá, nebo evropská, která je ta naše?

Na našem území a ve střední Evropě jsou domácí a původní dva druhy lip. Lípu srdčitou nebo také malolistou (Tilia cordata) poznáte podle drobnějších srdcovitých listů, které mají na rubu rezavé chloupky. Lípa srdčitá je o něco menší a dožívá se méně let (300–400) oproti lípě velkolisté (Tilia platyphylos), která má výrazně větší a jakoby jasněji zelenější listy. Je to mohutný strom, který se může dožívat až tisíce let. Roste spíše na sušších stanovištích, ale dobře snáší i vlhčí půdy. Obě lípy mohou růst ve stínu, a proto je potkáte také v lese, ačkoli jsou velice hojně vysazované v sídlech, podél cest a jako doprovod k sakrálním stavbám. Oba druhy se spolu kříží a vytváří mnoho dalších druhů, které se těžko rozeznávají. Uvádí se, že na severní polokouli roste asi 40 druhů lip, ale celkový počet bude mnohem větší. Najít v našich alejích čistou lípu srdčitou nebo velkolistou není snadné, ale díky těmto proměnlivým hybridům vzniklo velice široké spektrum lip, které kvetou od poloviny června do konce července. A to je pro sběrače léčivých květů, pro včelaře a pro nás všechny, kdo tyto léčivé zázraky využíváme, velice pozitivní.

Původní kříženec obou zmíněných lip je lípa císařská nebo obecná (Tila x vulgaris), která je nejčastější formou lip v parcích, starších stromořadích a alejích. Z jihovýchodní Evropy pochází zajímavá lípa stříbrná (Tilia tomentosa), která působí dojmem, že je celá oblečená v bělavém kožíšku. Její listy a řapíky listů jsou stříbřitě běloplstnaté. Takové chloupky si rostliny vytvářejí jako ochranu proti suchu a teplu. Lípa stříbrná je pro tento efekt a také pro svou nenáročnost oblíbeným městským stromem. V Boskovicích ji najdete na rohu Růžového náměstí, kde začíná ulice Bezručova. Všechny lípy kromě lípy americké, kterou byste našli v zámeckých parcích, ale jen velice vzácně, jsou lípy evropské.

Mohli bychom o lípách říci, že jsou dokonalé, ale každá má svou neřest

Vše na lípě je lepé, to znamená ohebné, měkké a pohyblivé. Problémové může být někdy potomstvo, které bohatě roste z kořenových výmladků a to někdy tak silně, že se pouští do boje s hlavním kmenem. Pokud je zkrátíme, vytvářejí silné vousaté bulvy. Když je usekneme, začnou růst do dvojnásobné velikosti, jako dračí hlavy. Této výmladnosti se dříve využívalo, ořezávaly se na hlavu a pěstovány byly jako vrby košíkářky.

Všechny druhy lip napadají mšice, zdobnatky lípové, které potáhnou listy a větvičky sladkou šťávou, medovicí. Ta přitahuje houbové choroby. Lepkavá hmota skapává a zbarvuje listy do černa. Vše pod lipami je pak olepené. Zvláště nepříjemně to vnímají majitelé aut, které pod nimi parkují. Medovice hodně láká včely, kterými jsou lípy v době květu přímo obtěžkané. Zdá se, že stromy samy jsou včelími úly. Včely sbírají více medovici než nektar, takže lípové medy jsou více medy z medovice. Jsou tmavší a často je řadíme mezi lesní.

Mšice jsou potravou pro slunéčka sedmitečná, a proto se to kolem lip hemží také beruškami. Dalšími červeně zbarvenými tvory vázanými na opad z lip jsou ploštice ruměnice, správně ruměnice pospolné, které hromadně vylézají za prvního jarního sluníčka vyhřát se na kmenech a okolních zídkách. Kdo chodíte kolem gymnázia, jistě tyto velké kolonie červených placatých teček dobře znáte. Jsou roztažené přes chodník, že není kam šlápnout. Díky své mírumilovnosti a roztomilému vzhledu je naštěstí nikdo nehubí. Spíš bychom se od nich mohli mnohé přiučit.

Z lip je kromě lepivé hmoty po celý rok značný opad. Když odkvetou, vytvoří se semeno, které na stopce s listenem jako na křídle odlétá do širokého okolí v milionovém množství. Ještě koncem léta, zvláště když je suché, začínají listy žloutnout a opadávat. Svět kolem nich je pak notně zasypán zlatavými srdíčky a tvrdými kuličkami až do příchodu zimy. Lidé, kteří nerozumí potřebnosti a kráse stromů, si vylévají svou zlost na zacpaných okapech a chodnících, které musí zametat. Přitom pohyb je tak zdravý a lípy nám svou laskavostí vše mnohonásobně vrátí.

Boskovické lípy: opěvované, ale nikoli na popředí zájmu

Není jiných stromů, kterých by bylo na území města Boskovice a stejně tak ve většině našich měst více než lip. Alej Svatopluka Čecha, která vede až k westernovému městečku, jich čítá 108. Lipová alej je také typická pro Sokolskou ulici, kde jich je okolo padesáti. Spíše dožívají, než prosperují. Přibližně v pětiletých intervalech jsou ořezávané „na hlavu“ z důvodu bezpečnosti provozu. Bohužel tím stromy ztrácí svou dlouhověkost. V loni byla alej v blízkosti přechodu na ulici Bedřicha Smetany a před samoobsluhou o několik stromů zredukovaná. Opět musely stromy ustoupit zvyšující se dopravě, parkování aut a potřebě bezpečného přechodu přes tuto vytíženou komunikaci.

Obnovu a ošetření lip provedlo Město Boskovice před téměř třemi lety jak v aleji Svatopluka Čecha, tak v parčíku u gymnázia. Nové lípy byly vysazeny také před školou a Domovem dětí na Štefánikově ulici, kde je podél zdi také mnoho již vzrostlých lip.

Nejstarší boskovické lípy, které jsou zatím tak v polovině svého života, najdete v parku u zámeckého skleníku, v areálu letního kina, zámeckém parku a jediná naše památná lípa, zvaná Zámecká, se zvláštně šikmou korunou je dominantou Hradní ulice. Tento pravděpodobně nejstarší strom v Boskovicích, který byl za památný vyhlášený v roce 1982, nemá ani státní znak ani jiný popisek, ale je o něj dobře pečováno. Rozeklanou korunu složenou ze tří hlavních větví má svázanou, aby se strom nerozlomil. Ve stromě se tvoří dutina, ale to je u takto starých stromů běžné. Lípy jsou velice houževnaté, duté kmeny nejsou u nich výjimečné. Lípy vitálně žijí i přesto, že vypadají spíš jako torza (to ta jejich dračí síla). Důkazem je nejstarší strom regionu, lípa u zámku ve Velkých Opatovicích. Její věk je odhadován na 500 let. Ta boskovická u zámku je stará asi 200 let. Její obvod kmene přes vyboulení dosahuje téměř pěti metrů, což je na lípu malolistou slušný výkon.

Skupina žáků ze ZŠ Boskovice na Sušilově ulici se stala kmotry široce rozvětvené lípy mezi zámeckým skleníkem a letním kinem. Lípu po celý rok mapují a měří a na podzim chtějí zažádat o vyhlášení tohoto zajímavého stromu za památný. Společně by se tak mohly stát tyto lípy jako sestry majitelky malého státního znaku, který jim bude právem náležet.

Na náměstí 9. května vysadil Klub přátel Boskovic lípu tisíciletí, která je dnes již nádherným soliterně rostoucím stromem s pravidelnou srdcovitou korunou a tvoří nejhezčí místo tohoto prostoru. U stromu je umístěna pamětní deska. Po celé České republice se na počátku nového tisíciletí sázely lípy. Pokračuje se tak v národní tradici vysazovat stromy k významným událostem a výročí. Jejich datování je tak dobře zaznamenané. V roce 2009 vysadila Jednota Orel lípu u kostela Všech svatých ke svému stoletému výročí založení v Boskovicích. U lípy je také pamětní deska.

Lipové stromořadí vede skrz Masarykovo náměstí. Lípy rostou u kostela, u muzea zemědělský strojů, poblíž základních škol a téměř všude, kam se podíváte. Mohutnější lípa s krásnou pravidelnou korunou je dominantou zeleně na ulici Bílkova. Mnoho již vzrostlých lip lemuje parčík mezi vlakovým nádražím a Albertem. A ještě mnoho a mnoho dalších lip bychom našli v našem okolí. Jednou je snad spočítám, odhaduji jejich počet přes tři sta.

Radost mám, když objevím lípu v lesním porostu. Je to takové sladké políbení v temné zeleni. Lípy mohou vytvářet i lesy. V minulosti často doprovázely duby ve smíšených porostech. Ve smrkových monokulturách jí však nenajdete.

Alej Svatopluka Čecha

Lipová alej, která byla vysazena Okrašlovacím spolkem Boskovice v roce 1908, začínala původně u starého hřbitova (u kostela Všech svatých) a vedla k lesu v Doubravách. Z původního počtu 190 stromů jich zbylo 80. Některé lípy byly pokáceny, když se stavěla budova pošty, další padly v průběhu další zástavby. V té době zmizel i původní pomníček s pamětní deskou z roku 1908. V roce stoletého výročí aleje se snažil Klub přátel Boskovic o obnovení této pamětní desky a o vyhlášení aleje za památnou. Bohužel se tak nestalo, a to z důvodu plánované nové výstavby a následné rekonstrukce aleje. Klub přátel Boskovic zde zřídil alespoň informační tabuli. Nové ulice Lipová a Na Chmelnici, které kolmo na tuto alej navazují, jsou již dostavěné. Rekonstrukce aleje již také proběhla, pokáceno bylo 20 nemocných a poškozených stromů, které byly nahrazeny novými. V současné době se v aleji nachází 108 lip různého věku. Ty nejstarších budou brzy slavit 110 let. Myslím, že je pravý čas, chystat alej na vyšší stupeň ochrany. Už z toho důvodu, že provoz zde houstne a pěší mají čím dál více ztížený průchod. Stromy tím jistě také trpí, i když se podařilo odklonit těžkou dopravu svážející odpad do sběrného dvora v Doubravách. Problém je v tom, že alej zasahuje po svých okrajích na soukromé pozemky a někteří majitelé nechtějí o vyhlášení ochranného pásma ani slyšet. Navzdory soukromým pozemkům si lidé vyšlapali cestičku po východním okraji nad silnicí. Naše myšlení je někdy velice krátkozraké. Lípy v aleji Svatopluka Čecha mají život teprve před sebou. Jejich krásou se mohou lidé kochat ještě v dalších stoletích, ale to bychom museli přístup ke stromům změnit. Zatím častěji vítězí potřeba získání majetku a neomalenost, nikoli vidina budoucích hodnot.

Proč lidé sází aleje?

Aleje stromů a tím spíš lipové tvoří dojem něčeho neobvyklého až posvátného. Modravé cesty mezi zpívající zelení máme od miminek zasunuté ve svých myslích, to jak jsme usínali v kočárcích na procházkách po okolí. Mnoholeté aleje pak vypovídají o kvalitě lidí, kteří je sázeli, pečovali o ně a udržovali pro další a další generace. Stromy chrání komunikace a vše co se po nich pohybuje – a že stromy také zabíjejí? Tolik pomníčků vídám podél cest. Ne, za to stromy nemohou. To my nevnímáme bláhovost svého chování.

Lípy v regionu a Jihomoravském kraji

Jak už bylo zmíněno, lípy jsou nejrozšířenějšími listnatými stromy našich sídel i volné krajiny. Z památných jsou nejpočetnější, a přesto nepatří všechny zajímavé, mohutné a staré mezi chráněné, protože to snad ani není možné. V Jihomoravském kraji je jednou z největší lip právě lípa ve Velkých Opatovicích. Před rozlomením měl obvod kmene neuvěřitelných 983 cm. V současné době bude lípě věnovaná větší péče, a to díky výhře v soutěži „Strom roku“, který obdržela nedaleká borovice. Nejstarší lípou v kraji je Bzenecká. Uvádí se, že má za sebou tisíciletou historii. Mnoho prastarých lip najdete v hustém porostu zámeckého kopce v Černé Hoře, kde se opět můžeme poklonit nezničitelné síle a vitalitě lip s dutými kmeny. Stromy připomínající vraky lodí jsou zde schované v hlubokém stínu, a přesto žijí (jako zapomenutí draci ve svých slojích). Na velké množství letitých lip narazíte také v lysické oboře. Velice působivá je alej křivolakých lip srdčitých lemujících cestu mezi zámkem a školou na okraji této obory, ale o svou stoletou alej k zámku nedávno přišly. Tento příběh by nás mohl inspirovat k větší snaze o ochranu těch našich boskovických, ačkoli jsou ve srovnání s památnými lípami České republiky zatím teprve mladicemi. V nedávné době proslavená lipová alej je Novodvorská na území CHKO Moravský Kras vedoucí ke zřícenině hradu Blansek. Je to jedna z nekrásnějších a nejpůsobivějších alejí celého kraje.

Léčení a tradování

Lípa je jedním z prvních stromů využívaných k léčení. Ve svých vlastnostech a laskavostech k lidem jí předčí už jedině bez černý. Odvar z květů a kůry pomáhá uvolňovat z těla pot při horečce a tím snižuje teplotu. Čaj z lipového květu se používá při katarech, jako obklad při lehčích kožních zánětech a na zanícené unavené oči. Lipové květy je potřeba každý rok natrhat čerstvé, ale staré nevyhazujte. Zašijte je do plátěných sáčků a schovejte je na různých místech i v autě. Chrání před činy, ke kterým došlo v důsledku vášní. Co doporučuji, jsou mladé lístky a pupeny, mají nasládlou chuť. Můžete je přidat do salátů a polévek, dají se pojídat i jen tak. Je v nich koncentrovaná síla lípy.

Dříve se používal popel z lipového dřeva jako dezinfekční zubní prášek, při onemocnění žaludku a střev a také při poruchách menstruačního cyklu. Hojně bylo využívané lipové lýko k výrobě lan, rohožek, tašek i oblečení. Předčilo ho však konopí, které rychleji roste.

Ve středověku bylo lipové dřevo lignum sanctum, svaté dřevo. Je z něj vyřezáno mnoho soch svatých. Lipové dřevo je výborným řezbářským materiálem, výhodou je i jeho lehkost. V době předkřesťanské si prý ženy Slovanky k sobě pojily muže spojeným dvojkroužkem (tvar osmičky) z lipového dřeva. Pár si lipová pouta navlékl na malíčky a žena pravila: „Pojím tě a pojímám, nebudeš už nikdy sám.“ Bohatší Slované později vyráběli kroužky z kovů a zdobili je stejně jako ty lipové.

Lípa přestála všechny vládce, od Keltů k Římanům, ke křesťanům, od feudalismu k demokracii. Opěvovaná v písních a básních, které byly stejně živé ve středověku, tak ještě v 19. století. Romantické představy však stírají hlubší roviny. V éře „osvícení“ se lidé přírodním obrazům, pocitům a snům smáli. Staré germánské a keltské kmeny se však pod stromy shromažďovaly, aby zde čerpaly impulsy ze světa duchů. Věštci starých Skytů (kočovných kmenů obývajících ve starověku značnou část východní Evropy) praktikovali předpovídání pomocí lipové kůry a podobné praktiky jsou zmiňovány také pro staré Řecko.

Pod lípou zabil Siegfried draka Fafnira (legenda o Sigurdovi také v Písni o Nibelunzích) a když se pak koupal v dračí krvi, aby dosáhl nesmrtelnosti, spustila lípa jeden list mezi jeho lopatky. Tím zůstalo jeho srdce zranitelné. Kouzelný prostředek je podvodem a Sigurd by se stal ve své nezničitelnosti velmi nešťastným. Celá tato myšlenka vznikla z egoistického zaslepení a strom tak vykonal akt milosrdenství.

Lípa v Keltském kalendáři stromů

Ten, kdo se narodil ve dnech lípy, od 11. do 20. března a od 13. do 22. září, rád trpí životem. Sice si říká, že je vše dobré, tak jak to je, ale přesto má představy a sny mnohem hezčí než skutečnost. Lípy jsou totiž tak nějak z jiného světa, jen tak mohou hrát roli chův. I ve stromokruhu jsou před začátkem jara a podzimu, před vyvážeností dne a noci. Nejsou naše sny a představy také chůvami našeho života? Vždyť většina našich skutků je nejprve snem. A ti, co se narodili v období lípy, jsou obzvláště citliví na dokonalost, možná právě tu nebeskou. Některým se podaří alespoň kousek té nebeské nádhery přenést do pozemského života. Jsou to často spisovatelé a umělci. Například Greta Garbo, která se stala legendou, jako se mnoho legend váže k lípě. Nebo lipový strom, univerzální duch a na celém světě uznávaný Albert Einstein, který dokázal, že je možné spojit rozdělené světy. Není chůvou atomové bomby, ale chůvou nového vědění, se kterým se ještě musíme naučit zacházet. Přece všichni víme, že vše souvisí se vším, ale dosud toto vědění nepoužíváme.

Odpusťme „lipovým lidem“, že si dovolují dívat se na svět skrz krásu snů a proto často selhávají na stereotypu všedního dne. Berou ho někdy moc vážně, nebo se vznášejí nad ním. Bez nich bychom však nemohli poznat, jak krásné by to mohlo být.

Lipová rada na závěr

Jestli nejsi schopen koncentrovat se, jestliže se cítíš být roztržitý, pak v přítomnosti lípy můžeš najít klid a mír. Spoj své myšlenky se svým srdcem v dlouhé hluboké dýchání.

další seriály