Rozhovor s Jiřím Mazalem, který po 31 letech opouští boskovický hrad. Poslední asi dvě desetiletí památku provozoval jako soukromý nájemce, od letošního roku mu majitel objektu razantně zvýšil nájem, v létě následovala výpověď. Po rozhovoru se zástupcem majitele, ředitelem společnosti MP Holding Dominikem Božkem, jsme si o důvodech odchodu, ale především o provozu hradu a jeho stavu povídali i s dlouholetým a dnes již bývalým hradním kastelánem. Do rozhovoru občas vstoupil i jeho plánovaný obchodní partner Michal Luffer, se kterým chtěl Jiří Mazal hrad dále provozovat.
Na hradě jsi strávil 31 let, přibližně dvacet let jsi ho měl v nájmu. Měl jsi chuť pokračovat na hradě dál? Že budeš možná končit, se v Boskovicích proslýchalo delší dobu.
Asi pět nebo šest let přicházely odněkud zaručené zprávy, že končím. Ale pokud to vychází ekonomicky, což jsem vždy zjistil na konci sezóny, tak se to pořád dá. Chuť pokračovat by byla. Letos to teprve sečtu, ale v dobrých číslech to není. Je to na hraně únosnosti. A není to jen tím, že pan Božek chce o 150 procent vyšší nájemné. Provozovat kulturní památku, podnikat v oblasti kultury, to neznamená inkasovat velké zisky. Mám dojem, že tady někdo nepochopil, že památky patří do neziskového sektoru.
K tomu došlo odkdy?
Letos od nového roku. Je to razantní navýšení a člověk na hradě neví, jak sezóna vyjde, na to neexistuje žádná metoda. Tato památka je odvislá od počasí, nejsme zámek. Tady když prší, nepřijde nikdo. A když je moc horko, tak to taky není žádná sláva. Takže letos se to zkoušelo za podmínek, které pan Božek nastavil.
A bylo to příliš?
Ono se musí sečíst všechno, ne jen vyšší nájemné. To jsou energie a další věci.
Ono to může vypadat, že původní nájem 10 tisíc měsíčně za hrad je velmi nízký. Jaké jsou další náklady při provozu, které jsi musel nést?
Nejdřív je nutné si uvědomit, že objekt funguje čtyři měsíce v roce. Další dva měsíce, kdy je otevřeno, jsou okrajové, otevřeno je jen o víkendech. Takže za čtyři měsíce musí hrad vydělat na celý rok.
MICHAL LUFFER: Na objektu se dá vydělávat prakticky čtrnáct víkendů v roce. A to v případě, když vyjde počasí. Nazývejme věci pravými jmény, tohle není hrad Boskovice, ale zřícenina hradu Boskovice. My jsme panu Božkovi nabízeli nový podnikatelský projekt, výměnou za dvě věci: první je dlouhodobá nájemní smlouva – pan Mazal měl roční nájemní smlouvu, která se vždy prodlužovala, a za těchto podmínek není možné investovat vlastní peníze do rozvoje areálu. Druhá věc byla, že založíme s. r. o. a půjdeme do toho společně. Já mám kontakty, které by nám pomohly, a Jiří památku perfektně zná. K nákladům kromě energií patří i platy zaměstnanců v pokladně, údržba a další provozní náklady. Ve smlouvě byla i běžná údržba, tedy drobné úpravy, sekání trávy a tak dále.
JIŘÍ MAZAL: Ale opravdu jen běžná, jinak by to nebylo možné utáhnout. Když pak vzešly námitky, že na hradbách rostou desetiletí stromy, nechápal jsem, co s tím mám společného. To je věc majitelů, na hradbách je to práce ve výškách, kterou musejí dělat odborníci a podobně. V rámci běžné údržby to není reálné. Navíc jsem po zvýšení nájmu musel propustit pokladní v okrajových měsících a sedět v pokladně sám, abych ušetřil. Ale když sedíš od rána do večera v pokladně, tak není časově možné nic dalšího řešit. Nakonec se tady rozhlédni (ukazuje vypadené zdivo z hradeb), zaznamenal jsem i názor, že si mám po práci namíchat maltu a jít opravovat dírky v hradbách. Když to tady projdu, tak těch dírek najdu asi pět set.
Jsou tedy v návštěvnosti sezón velké výkyvy, nebo je návštěvnost hradu plus mínus podobná? Dá se to aspoň trochu předpokládat?
Neexistuje žádný recept, jak to odhadnout. Návštěvnost v každém případně klesla, to bylo hned vidět, ukazoval jsem i pokladním celé rodiny, které přišly, podívaly se na hrad přes mříže, vyfotily si ho a otočily se na patě. Tohle byla záležitost posledního roku, tedy reakce na zvýšení vstupného.
K tomu jsi přistoupil po zvýšení nájmu?
Ano. Zdražit bylo potřeba, měli jsme jedno z nejnižích vstupných, ale to zdražení bylo příliš skokové. Pan Božek měl navíc požadavek, že se musím stát plátce DPH, a když se tohle všechno naakumulovalo do ceny vstupného, tak jsme se dostali na 70 a 40 korun, tak to bylo hodně. To jsem na návštěvnosti pocítil.
Jinými slovy představa, že návštěvnost hradu je taková, že kdybys jen vybíral vstupné a nic jiného tady nedělal, tak na nájem a provozní náklady bez problémů vyděláš a ještě máš slušný příjem pro sebe, je mylná.
To je opravdu někde úplně jinde.
MICHAL LUFFER: Základní výdaje jsme spočítali přibližně na 350 tisíc korun.
Včetně nájmu?
MICHAL LUFFER: Ne, mimo nájem. Takže i s nájmem jsme na 650 tisících, a přitom správce to ještě pořád dělá zadarmo.
Proměnil se zájem o jednorázové akce?
Zájem o akce jako jsou rauty, oslavy a firemní akce klesl už dřív, v době té takzvané krize. Ale problém je i v nabídce – dneska chce při takové akci každý za svoje peníze určitou kvalitu. A když tady chcete udělat akci pro 150–200 lidí a nabídnete jim záchody toi-toi, tak už to v dnešní době není možné. A tady byl jeden kamenný záchod, druhý jsem vybudoval v koroptvárně já, ale už jen tento detail lidi odradí. Když tady firmy chtějí peníze nechat, mají svoje požadavky. V jídle problém myslím nebyl, to jsme zajistit uměli, ale zázemí tady není, to jsem pociťoval.
MICHAL LUFFER: U majitele leží požadavek na investici do vybudování toalet asi tak dvacet let. Existuje studie schválená památkáři, kde lze toalety udělat.
Bylo to naprojektované tady vedle kuchyně, ten návrh vznikl snad už za muzea. Ale nikdy se to nezrealizovalo. Už by to tady zase fungovalo jinak.
Tím se dostáváme k investicím. Pan Božek říkal, že v příštích letech bude do hradu muset jít odhadem 3–5 milionu korun. Jak to vypadalo s investicemi v posledních letech?
Musím zodpovědně říct, že přesně jsem to nesledoval, informace o těchto investicích a finančních částkách nemám.
Ale nějaké větší investice v posledních letech proběhly?
Letos, protože se propadla střecha studny.
Takže havarijní stav?
Havarijní stav to byl už několik let. Vždycky na podzim jsem zpracovával technickou zprávu pro majitele. Nakonec se při posledním mokrém jarním sněhu rozlomila švestka, která tady rostla, a spadla přímo na tu střechu. Takže ji dorazila, i když už předtím tam úplně zatékalo. Nárokovali jsme to na opravu už před x lety, tehdy byla špatná krytina, jinak se to ještě dalo zachránit, ale potom tam zatékalo dalších pár let, takže odešly i krovy a tím pádem byla ta střecha pryč.
A další investice?
Letos se také sanovalo zdivo v jádře. Tedy v místech, kudy chodí turisté, byly tam povětrnostními vlivy rozsypané klenby. Opravovaly se tam výpadky zdiva. Dříve proběhly výměny elektrického vytápění v bytě.
Ptám se spíš větších prací na opravách zdiva.
Větší byla jen jedna, přesně nevím, ve kterém to bylo roce.
A při vstupu se vybudovala pokladna.
No to je taková rarita, protože tu jsem vybudoval já. Na to jsme teď narazili, ze strany MP holding nebyl zájem, že by si to převzali, od 25. srpna se mnou až do poloviny září nikdo nekomunikoval. Dá se říct, že až na poslední chvíli mi paní doktorka Jonášková nabídla, že by si to nechali, jinak jsem byl rozhodnutý to demontovat. Pokladna vznikla ze staré stáje, vybudovali jsme ji s brigádníky, kteří sem jezdili, nejprve jako zázemí pro ně, protože zde neměli žádný prostor. MP Holding tam pak jen koupil vstupní dveře, jinak jsem to celé zainvestoval já.
Kdybys měl zhodnotit stav hradu – potřebuje teď velké investice? Hrozí nějaké vážnější problémy?
Vždyť se podívej okolo sebe. Tam je vypadené zdivo u výpadní branky, tamhle vypadl kus zdiva před dvěma měsíci. Těchto míst je neskutečné množství, menších nebo větších. Ono dokud se nic nestane, tak to funguje dál a provoz jede. Ale až se stane…
Snažil ses na to nějak upozorňovat?
Vždycky jsem zpracoval technickou zprávu. Finance byly na majitelích, to jsem nemohl ovlivnit, jestli sem peníze nainvestují, nebo ne.
Vesměs se dá ale říct, že ty technické problémy, na které se ve zprávě upozornilo, se nechaly plout.
Dá se to tak říct. Nebo třeba zábrany na vyhlídkách. Já mám pocit, že když někdo něco pronajímá, tak by to měl pronajímat v takovém stavu, aby to bylo provozuschopné. A kdybych zase s brigádníky nevybudoval na vyhlídkách zábradlí, tak tam dodnes nebylo. Někdo může namítnout, že jsem na to měl upozornit, a kdyby to nepomohlo, jít od toho. To jsem samozřejmě neudělal, takže mně nezbylo nic jiného, než sehnat materiál a kamarády, a zabezpečit to, aby to mohlo fungovat dál. I když si osobně myslím, že kdyby sem přišla nějaká bezpečnostní kontrola, tak to musí zavřít.
MICHAL LUFFER: Ona na začátku existovala nějaká dohoda, že část nájmu se do hradu bude vracet v investicích.
JIŘÍ MAZAL: To byla spíš věc vzájemné ústní dohody. Musíme si říct, že dohoda v roce 1997 byla jiná než dnes, byl zcela jiný přístup lidí v MP Holding.
MICHAL LUFFER: Starat se o památku o rozloze 5 tisíc čtverečních metrů, k tomu platit nájem a držet provoz, to bez podpory majitele nejde.
Takže i když odhlédnu od investic, myslíte si, že ta představa, že sem přijde někdo, kdo vydělá na provoz, plat dvou lidí a ještě něco k tomu?
To může být, ale vstupné bude muset být asi dvě stě korun.
MICHAL LUFFER: Nebo nemusí. Takový projekt jsme představili, zpracovali jsme podnikatelský záměr, spočítali to a panu Božkovi v květnu nabídli nájemné 240 tisíc korun, plus 3–4 procenta z jednorázových vstupenek, plus každoročně 100 tisíc korun do oprav nemovitosti. Podmínkou byla dlouhodobá smlouva.
A pan Božek tento záměr odmítl?
MICHAL LUFFER: V té době se situace vyhrotila. Ještě musím říct, že jsme v té době dali nabídku i na odkup hradu, tu pan Božek odmítl. A k nabídce pronájmu znělo resumé, že neví a musí se domluvit s rodinnou radou a dá mi vědět v průběhu měsíce září. Prosil jsem ho, ať mi dá vědět co nejdříve. Důležité akce je potřeba domlouvat dlouho dopředu. Jenže do toho přišla nečekaně výpověď z nájemního vztahu pro pana Mazala. V nájemní smlouvě je přitom uvedená věta, že nájemné se platí na základě faktury – a tu fakturu pan Mazal nedostal. Pak byl upozorněn, že nemá zaplaceno, tak utíkal dolů a složil peníze na pokladně.
JIŘÍ MAZAL: Pan Božek má pravdu, když říká, že jsem nezaplatil včas, to je v pořádku, ale ono nebylo na základě čeho. Nedostal jsem za první čtvrtletí fakturu, abych mohl jít do banky a poslat peníze. Za druhé čtvrtletí mi ji přivezl zaměstnanec zámku. Když mi volali, že nemám zaplaceno, vzal jsem tu fakturu a letěl na zámek. Peníze jsem měl nachystané. Až tam jsem se dozvěděl, že vlastně nesu dřív peníze za druhé čtvrtletí, ale nemám zaplacené to první. Ale tu první fakturu jsem nedostal, nikdo není schopný doložit, jak mně ji doručili. A na základě toho přitom došlo k té výpovědi.
Jednání o projektu na další léta už tedy nepokračovala?
MICHAL LUFFER: Ze zámku jsme se tuhle informaci dozvěděli v pátek, v neděli pan Božek odlétal na dovolenou. Snažil jsem se s ním spojit – marně. Měl jsem schůzku s paní Jonáškovou, které jsem projekt znovu popsal, ona říkala, že ty informace nemá. Přislíbila, že se na to podívají, až pan Božek přijede, a dají vědět. Byli jsme domluveni do konce měsíce září. Nicméně když přišla výpověď, která zněla do konce srpna, bylo jasné, že by se Jirka musel do konce srpna z hradu kompletně vystěhovat. Včetně vybavení, se kterým jsme samozřejmě počítali. Proto jsem pana Božka navštívil, někdy kolem 25. srpna, platnost naší nabídky jsem musel omezit do konce srpna. On mi řekl, že pro něj změna nenastala a rozmyslí si to do poloviny září. Požádal jsem ho, aby mi dal vědět.
A to se stalo?
MICHAL LUFFER: To už se nestalo.
A Jiří, ty sis vyjednal, že tady nakonec můžeš být do konce září?
Nedalo by se to reálně stihnout. A taky jsem měl nasmlouvané akce ještě na září.
Ale tys měl tedy smlouvu stejně jen do konce roku? Takže kdyby nedošlo k výpovědi, ale jen se neobnovila, skončil bys posledního prosince?
Ano. To je reálné, to je právo majitele.
Předchozí roky se stávalo, že došlo ke zpoždění platby za nájemné?
To nebudu zastírat, zpožďovalo se to. Hlavně to byly jarní měsíce, ty okrajové, na jaře se člověk vždycky modlil, jestli přijde dost lidí, aby se naplnila pokladna, i když jakousi rezervu jsme měli. A v době, kdy jsem poměrně těžce onemocněl, jsem začal dlužit peníze, které jsem pak postupně, pomalounku splácel. To je pravda.
A ta běžná opoždění platby se řešila jak?
Byla taková tichá dohoda, že jsem to poslal později.
A teď poprvé se stalo, že místo toho přišla výpověď?
Přitom by peníze přišly taky, hned jak bych zjistil, že je tam ta chyba s fakturou.
Čekals tu výpověď, nebo to byl blesk z čistého nebe?
Možná bych to neměl tak prezentovat, ale od nového roku mi přišlo, že ty kroky pana Božka a neustálé změny měly tendenci tlačit na můj odchod. Cítil jsem, že už se nechce domluvit. Zdražíme o stopadesát procent, za další měsíc: chci, abys byl plátcem DPH. Ono by k tomu asi stejně muselo dojít, ale v tu chvíli to objekt finančně velmi zatížilo.
S jakými pocity hrad nakonec opouštíš?
Jakej pocit? Co si budeme vykládat, hlavně nasranej. Ale to se netýká jen té aktuální situace. Vem si, kolik let tady strávil AMOHiP (Asociace mladých ochránců historických památek, sdružení, které na hradě brigádnicky působilo v 90. letech), co se tady vybudovalo. Nebo když sem pak jezdili Brontosauři. Několik let sem jezdili brigádníci z celé republiky, pracovali jen za přespání. Bez těch všech by ten objekt nebyl zdaleka v takovém stavu. Nebo by to stálo takové investice, které v té době nikdo nebyl schopen dát dohromady.
Mě to tehdy netížilo, vždycky se něco našlo a do hradu se investovalo. Když se podíváme tady na kuchyň: kromě oken a střechy jsem to kompletně udělal já, to samé koroptvárna. Pokud bych fungoval tak, jak to fungovat mělo, tak by ty baráky byly ruiny. K tomu všemu mám fotodokumentaci. Už jenom výklesty kolem hradu, nedovedu si představit, jak by to vypadalo, kdyby to brigádníci nedělali.
A v posledních letech to dělal kdo?
Nikdo. To už se dělat přestalo. Vždycky sem tak na dva dny naběhli zaměstnanci MP Lesů, ale dál se nepokračovalo. Posekli třeba palouk, ale okolo hradu už ne. Proto mě udivuje, když jsem se dočetl, že zrovna poslední rok byly stížnosti na nepořádek okolo hradu a podobně. Nevím, jestli se jedná o naskladněné dřevo, ale když očistím okolí hradu od náletového dřeva, tak to tam samozřejmě uskladním, co jiného – když jseš tady sám, nemůžeš to hned zpracovat. Ale naskladněné dřevo je snad všude po lese. To samé s kostkami – dokud ten materiál tady leží a je používán na zlepšení vnitřního areálu, bylo to v pořádku. A najednou je všechno špatně.
Jaké máš další plány?
Zatím žádné. Co taky chceš v šedesáti letech plánovat. Ale mám rozestavěný barák, to si teď říkám, že jsem měl ty investice, které jsem rozpustil tady, vrazit spíš tam. Bylo by to asi správnější.
MICHAL LUFFER: Mě mrzí, jakým způsobem vůči nám pan Božek vystupoval. Vzpomínám si na první schůzku, kdy mi říkal, že nechce mít s hradem žádné starosti a je fajn, že se objevil nějaký plán a projekt, který by to někam posunul. A pak nebral telefony, neodpovídal na esemesky. A ani na rovinu neřekl, že nemá zájem.
