Rozhovor s Dominikem Božkem, ředitelem společnosti MP Holding, která spravuje majetek rodiny Mensdorff-Pouilly, mimo jiné i boskovický hrad. Ten po více než třech desítkách let opouští kastelán Jiří Mazal, který v posledních takřka dvaceti letech hrad provozoval jako soukromý nájemce. Majitelé hradu se rozhodli tuto spolupráci ukončit. Dominika Božka jsme se proto zeptali na důvody a také na další plány s touto unikátní památkou tyčící se nad Boskovicemi.
Proč došlo po tolika letech k ukončení spolupráce s Jiřím Mazalem, který měl hrad v pronájmu?
Na hradě působil skutečně velmi dlouho a to byl důvod, proč jsme se mu snažili vyjít maximálně vstříc, tedy konkrétně já, protože já pro naši rodinu firmu už víc než dvanáct let řídím. Dlouhodobě jsme ale čelili stížnostem na jeho osobnost, na chod hradu, vzhled hradu, okolí… Lidi neoddělovali to, že on pracuje sám na sebe a my s provozem nemáme nic společného.
Zkrátka je to vaše.
Je to jako by někdo volal policii na majitele bytu, kde ale bydlíte v nájmu vy a děláte tam hluk. Měl velmi nízký nájem, klidně to řeknu na rovinu – platil 10 tisíc korun měsíčně. Na hradě bydlel a podnikal tam. Kdo takové podmínky má? Vzhledem k tomu, že do hradu dáváme mraky peněz ročně, jsem nájem zvedl. Ano, to je pravda, zdvouapůlnásobil jsem nájem na 25 tisíc měsíčně.
Uznávám, že to bydlení není nic moc, je to spartánské. Stejně tak je pravda, že spoustu věcí opravil. Udělal na hradě opravdu hodně práce, ale jeho chování vůči veřejnosti i nám se během posledních dvou let vyhrotilo do té míry, že už jsem toho měl dost a řekl jsem, že už takto nebudeme pokračovat dál. Dal jsem také nějaké platební podmínky, aby to bylo skousnutelné, a dal jsem mu na výběr, společně jsme našli nějakou cestu, kterou akceptoval. Totiž že bude nájem platit kvartálně a má 90 dnů splatnosti, za první čtvrtletí platí až v polovině roku. Vím, že na hradě jsou hluchá období, proto je to posunuté. To nefungovalo, nesplnil to. Dva týdny předtím jsme měli sezení, upozorňoval jsem, že splatnost se blíží. A týden po splatnosti jsem zjistil, že nezaplatil. Musel jsem mu volat, aby zaplatil. A to byla ta poslední věc, kterou to skončilo.
Co bude teď s hradem dál?
Naše představa je, že to budeme provozovat sami.
Nechcete už hrad pronajmout?
Ne. Nechci, aby se znovu stalo to, co se stalo teď. Že bude někdo provozovat hrad a nebude se to líbit městu, veřejnosti nebo nám. Nebo všem třem. A tohle je velmi důležité, to se musí skloubit. Myslím, že je vidět, jak zacházíme se zámkem, jak spolupracujeme s městem. A já to zde můžu garantovat, můžu garantovat určitou kvalitu. A to nemůžu, pokud hrad pronajmu někomu jinému.
Takže vaše představa je, že zaměstnáte nějakého kastelána?
Přesně tak. Budeme pečlivě vybírat. Spolupracuji teď s bývalým zaměstnancem Památkového ústavu, byl tam vysoce postavený a tyto věci dobře zná. Beru ho jako konzultanta a společně se budeme starat o byznysplán a manuál, jak se bude s hradem zacházet, co se týká oprav, údržby. Musíme ten šperk vyleštit, aby vynikl, aby lidé viděli, jaký ten hrad vlastně je. Samozřejmě tam budou i šermíři a komerční akce, to musí být. Na to se bude pronajímat, jinak by hrad dost nevydělával. Chod toho byznysu bude de facto stejný, ale my budeme dbát o to, jak bude hrad vypadat – zvenku i zevnitř. Budeme dbát o to, jak se bude zacházet se zákazníky, kteří zde budou chtít uspořádat akce. To je to gró. Hrad chceme víc otevřít a prodávat jeho historii, ta je velice zajímavá, na tom to musíme založit.
Plánujete výběrové řízení na místo kastelána?
To plánujeme. Chtěl bych, aby to bylo v co nejkratší době. Výběrové řízení bych měl rád hotové do poloviny října. Ideálně bych to viděl na mladý manželský pár, který má nejlépe i nějaké zkušenosti v tomto oboru a má chuť do toho jít.
Jiří Mazal na hradě končí konkrétně kdy?
Výpověď měl do konce srpna. Žádal mě o prodloužení, asi aby mohl splnit nějaké závazky, které už měl, najít si bydlení. Nevím, to jen předpokládám. Chtěl jsem mu vyjít vstříc, i když jsme se na sebe řekněme zlobili, a projevit mu úctu vzhledem k těm rokům, co na hradě strávil. Uznávám, že tady udělal spoustu dobrých věcí, spoustu věcí opravil. Samozřejmě to taky byla společná práce. Takže jsme to ještě prodloužili do konce září. Kdyby žádal do konce listopadu, byl bych klidně pro.
Je důležité, aby na hradě někdo nastálo bydlel?
Myslím, že životně důležité to není. Ale vzhledem k tomu, že člověk k tomu místu musí mít vztah, tak je to nejlepší. Hrad je pevnost, když ho zavřeme, nikdo se tam neprobourá, z hlediska bezpečnosti je to v pořádku, ale ti noví lidé, kteří tam budou, musí mít pocit, že je to jejich, i když budou zaměstnanci. Proto je důležité, aby tam byli neustále, aby tím žili.
Jaká je návštěvnost hradu?
Já ji přesně neznám. Je to volně přístupné, slyšel jsem kolem 1600 lidí, ale to by bylo hrozně málo.
To tak za měsíc, ne?
Zámek má zhruba 16 tisíc za rok. Předpokládám, že hrad může mít okolo 10 tisíc, ale přesně to nevím. Bývalo to vždycky méně než na zámku. Jirka nám nikdy nedal výkazy. Aspoň co já vím, možná taky zapomínám, ale nepamatuju se, že bych konkrétní čísla z hradu viděl. Ale to byl jeho byznys, ne můj.
Bavili jsme se také o akcích, budete mít ambici, aby jich na hradě přibylo?
To chceme. Mělo by to být spíš na té kulturní než komerční bázi. Například něco jako Hradhouse bych už asi nechtěl, i když jsem si na té párty také užíval.
Chodil jste tam?
Ano, mám takovou hudbu rád. Neříkám, že tam nebudou koncerty, ale trochu jsem taky přemýšlel, co zrovna tahle hudba dělá s hradbami. Ty vibrace a tak dál, to může působit škody. Ale chceme, aby to na hradě žilo, aby tam bylo víc akcí, aby byl víc využitý. Dnes je to velmi málo. Líbí se mi nápady, jaké mají na Karlštejně, jak třeba promítají na stěny kino. Určitě bude pokračovat spolupráce s Unijazzem, kterou se snažíme i rozšířit, aby využívali i zámek, teď už využívají sklepení hotelu. Chceme, aby to bylo víc propojené, vnímáme, že hrad je součástí města. Já to nezvednu a neodstěhuju jinam. A že bych hrad prodal – to se taky nikdy nestane. Tady v Boskovicích je naše rodinné sídlo, pokud žijeme, tak tady budeme.
V jakém je hrad dnes stavu? Potřebuje výraznější investice?
Jsou tam opravdu významné problémy. Padají omítky. Probíral jsem to s už zmíněným pracovníkem Památkového ústavu, pravděpodobně budeme omítky sundávat, jsou pro hrad špatné, protože to nedýchá. A pak to samo padá. Na hradbách jsou různé praskliny, když půjdete od vstupu cestou vpravo do jádra hradu a podíváte se na jedno okno, uvidíte puklinu. To je zrovna tím, že to bylo zabetonované, s hradem se špatně zacházelo. Nikoho z toho neviním, já jsem to taky nevěděl, různé věci se v minulosti spravovaly, jak se to umělo a jak to bylo nejlevnější.
Takže předpokládáte, že teď budou muset jít do hradu větší investice?
Během několika dalších let to vidím na 3–5 milionů korun úplně bez problémů. To tam jen zmizí.
Funguje pro vlastníky památek pomoc ze strany státu?
Myslím, že ano. Vzhledem k tomu, že jsme právnická osoba – akciová společnost, i když je to de facto rodina, jsou dotace o něco menší a je těžší na ně dosáhnout, než kdybychom byli fyzická osoba nebo neziskovka. Pořád ale něco k mání je, i my musíme být šikovní, abychom dokázali dotace získat. Pořád hledáme. Na fasádu zámku i na střechu se něco našlo, z jedenácti milionů korun, co nás to stálo, jsme dostali milion a půl. Lepší než nic.
Změní se něco pro běžného návštěvníka z hlediska provozu hradu?
Postupně ano. Nebude to hned, ale hrajeme si s určitými nápady. Například na vnitřním palouku je věžička, která je úplně zasypaná, byl tam vchod do věže, která strážila tu stráň. Máme nápady, že uděláme nějaké vykopávky, abychom otevřeli bránu do původního hradu. Díval jsem se na fotky, že to bývalo otevřené. Teď je to zamaskované, ale to tak nebylo, to někdo zazdil před šedesáti nebo osmdesáti lety. Nevím proč. Chceme pozvat statika, dělat archeologické průzkumy. A pak ukázat veřejnosti, co tam je. Válí se tam po zemi kameny, které byly původní součástí hradu, to je hrozná škoda. Informování musí být lepší, dnes už je to jednoduché, každý má chytrý telefon, když tam dáte QR kód, může si stáhnout informace.
Chceme představit původní, středověký život na hradě. Jestli tam byla kuchyně, tak ať lidé cítí, co se v té době peklo, a ochutnají třeba chleba. Nebo kovář a podobně. A také ty šermířské hry a podobně. Ty budou možná na palouku, původně se neodehrávaly přímo na hradě, spíš na náměstí, kde se mohla sejít veřejnost. Chceme to uchopit podobně, samozřejmě ne na náměstí, ale venku na palouku. Jako loni, na palouku bylo hrozně moc lidí, to bylo super. A do hradu chceme vrátit ten správný život hradu. Taková je vize, bude to dlouhý proces, nebude to hned zítra. Nejdřív asi budou vidět vzhledové změny – vyčistíme okolí hradu.
Už do příští sezóny?
Ano, to musíme udělat co nejdřív. To jsou věci, které už nesnesou odklad. Násep a omítka na hradbách škodí, to musíme kompletně očistit. Uvidíme, kolik toho sundáme, pak se ukáže, co dál. Ten můj člověk mi doporučuje břečťan, že to je nejlevnější věc, co tam můžeme dát, chrání stěny před vlivem dešťů a počasí, ale nepůsobí žádné škody.
