Seriál Moje Boskovice vychází z fotovýzvy, kterou vyhlásil festival Boskovice ve spolupráci s našimi novinami a Kulturními zařízeními města Boskovice. Výsledkem je soubor snímků, ve kterých především místní fotografové a fotografky zachycují svá oblíbená i neoblíbená místa ve městě a také to, na co jsou jako občané hrdí. Výzva pokračuje dál, takže pokud se chcete zapojit, posílejte fotky a komentáře k nim na mail ohlasy@ohlasy.info. Dnes publikujeme snímky a postřehy, jejichž autory neuvádíme – pravidla fotovýzvy umožňovala zúčastnit se i těm, kdo chtěli zůstat v anonymitě.
Anonym první
ANO. Kostelík. Místo obestřené otázkami, většinu času ukryté za nevzhlednou provizorní bránou. A přitom svým způsobem srdce města, důkladně ohlodané zubem času. Mohutné starobylé zdivo kostela s nápadnou prasklinou, neopečované, oltář poťapaly kuny. A okolo snad nejvzrostlejší stromy široko ve městě. Klid, stín, útočiště. A kolem ať si putují balíky a dopisy, opéká se kebab nebo dobíhají autobusy. V parku kolem kostelíka nabereš dech. Máš-li štěstí a dostaneš se dovnitř.
NE. Trápí mě místa, která trestají pěší za to, že jdou. Hlukem, smradem, nepořádkem, absencí stínu, přechodů, míst ke spočinutí. Když neslyším, co dcera říká, kvůli hlomozu náklaďáků, rudnu. Takzvaný Jankáč má všechny předpoklady pro to, být nejhnusnějším místem Boskovic. A přitom má důležitou roli — propojuje centrum s Bělou, významnou částí města, kam ale dostat se pěšky není vůbec hezkým ani důstojným zážitkem. Chodci jsou to nejcennější, co ve městě máme. Chraňme chodce!
HRDOST. Nejpovedenější počin městské kultury za dlouhou dobu. Proces tvorby, umění nadosah, v každém počasí a v reálném čase. Rozhovory, lichotky i nějaká ta maloměstská nepřejícnost. Školáci dychtivě sledují pomalu přibývající tahy štětcem a důchodci přinášejí malířce červená jablka. Umění dýchá a prorůstá sídlištěm, narušuje pevné struktury i pravidla paneláků.
Anonym druhý
ANO. Ulička U Templu (ideál když z ní zrovna není parkoviště), Palackého náměstí (vily v zeleni s výhledem na gymbos), vysazená louka na ulici 17. listopadu, brána do židovského města z Hradní, ta nejvzdálenější od vstupu lavička ve spodňáku, schody U Vážné studny, zeď za kostelem, zatáčka z ulice Velenovy na Žerotínovu, dům MUDr. Janečka. Vybrány schody U Vážné studny.
NE. Křižovatka na ulici Kapitána Jaroše křížící ulici 17. listopadu s výhledem na „pochcanou uličku“, tzv. obchodní ulička, ulice Slovákova, průchod z ulice 17. listopadu směrem k Citroënu, průchod z ulice Kapitána Jaroše na Průchodní, prostor za Albertem. Vybrána „Obchodní ulička“.
HRDOST. Nová městská galerie, komunitní centrum Prostor, kino s jeho programem, projekt na knihovnu, prodejna zahrádkářů. Vybrány přebytky.
