Vítejte v roce 2026, Ohlasy do něj vstupují jako tradičně novoročním komentářem Tomáše Trumpeše.

Ze všech úvah na konci minulého roku mě asi nejvíc zaujal rozhovor s filozofkou Alicí Koubovou, která se v Českém rozhlase zamýšlí nad demokracií. Mimo jiné se dotýká i toho, jakým způsobem se demokracie může a má vyrovnávat s autoritářskými tendencemi, které ve společnosti vznikají. A říká toto:
„I uvnitř demokracie budou vždycky lidé s autokratickými touhami. A demokraté mají dvojí úlohu: jednak být vůči autokratům v rezistenci a jednak rozvíjet pečující politiku, která se dotkne celé společnosti tak, aby ti nejvíce zranitelní nebyli znovu strháváni do orbitu populistických nebo dokonce autokratických stran.“
V tomto roce nás čekají komunální volby, tedy svátek lokální demokracie – té, která je nám nejblíž a která do značné míry určuje naši důvěru ve společenské uspořádání. Autokratickým tendencím ale společnost čelí i zde. Nemusíme si totiž pod nimi rovnou představovat vyhrocené dramatické události a násilné praktiky totalitních států. Myslím, že úvahy Alice Koubové lze vztáhnout i na mnohem jemnější úroveň. Že totiž souvisí se samotným přístupem ke správě věcí veřejných. A i zde se tak často v běžných drobných procesních úkonech na radnicích dostávají do střetu autokratické tendence a pečující politika.
Budeme volit starostku či starostu, tedy někoho, kdo by se měl primárně o naše město starat. To se myslím velmi blíží tomu, co filozofka Alice Koubová pojmenovává jako politiku péče.
Ano, už slyším všechny, kdo budou namítat, že stát potažmo vedení měst nemají o nikoho pečovat, že postarat se má primárně každý sám o sebe a podobně. My zde na nejnižší politické úrovni ale myslím většinou dobře víme a vidíme, co by město mělo dělat a můžeme si snad dovolit vznést ten nárok, aby zvolení politici o město dobře pečovali – o zdravotnictví, o školství, o zajištění sociálních služeb, o moderní rozvoj všech druhů dopravy, o veřejný prostor, o kulturní a sportovní vyžití a také o to, aby se šéfům městských organizací dobře pracovalo a úřad fungoval přívětivě. A také o vztahy s opozicí, s koaličními partnery a samozřejmě o vztahy s veřejností, o transparentnost a dobrou komunikaci.
Politika péče myslím totiž úzce souvisí i se způsobem, jakým by se měla dělat. Nehledáme někoho, kdo bude městu vládnout. A pokud chceme v Boskovicích mít skutečně dobrou demokratickou politiku, nehledáme ani nikoho, kdo se bude pokoušet město efektivně autokraticky řídit. Tento typ snah totiž v demokratické politice nakonec moc efektivní nebývá, jak jsme už mohli i na naší úrovni na více příkladech dobře pozorovat. Politika péče je také politika spolupráce, politika schopnosti naslouchat, spojovat, jednat uvážlivě a konsensuálně, vytvářet možná ne přímo přátelské, ale alespoň ne primárně nepřátelské prostředí, otevřeně a diplomaticky komunikovat, zapojovat lidi, chovat se slušně.
Proto přeju nám všem a celému městu i regionu, abychom v roce 2026 volili politiku péče a tím prospěli i naší demokracii.
PF 2026!




