Když jsem začala spřádat letní plány, měl můj diář docela jasno – Festival Boskovice, pár víkendů doma spojených s prací na zahradě, koupalištěm a letním kinem. Člověk by si pomyslel, že nic převratného. Už několikátým rokem se ale ukazuje, že zatímco naše mysl počítá s „létem“, klimatická změna nám servíruje klidně všechna roční období v rozmezí jednoho měsíce. Jsou léta tak, jak je známe, definitivně minulostí? Jak se můžeme připravit na výzvy, které nám přineslo letošní léto? A jak s tím vším souvisí klimatický žal?
V rámci projektu Ohlasy Extra vám přinášíme texty zaměřené (nejen) na výzvy týkající se změny klimatu. Podpořte vznik nových článků a videí na ohlasy.info/extra. Chceme vám nabídnout nové pohledy na události v našem regionu, zároveň se plánujeme inspirovat chytrými řešeními v jiných městech.
Za období prázdnin se vystřídalo několik dramaticky odlišných vln – na přelomu června a července zasáhly Česko tropické teploty přerušované intenzivními bouřkami. Následovalo několik chladných vln s vleklými dešti a nízkými teplotami. Zatímco v červnu jsme si sdíleli tipy, jak sebe i města efektivně ochladit v horkých dnech, o dva týdny později jsme řešili, kde roste nejvíc hub a jak zabavit děti o prázdninách uvnitř. Přestože tropických dnů poskytl červenec hned jedenáct (ČHMÚ), v naší paměti uvízl daleko víc jako deštivý a studený měsíc.
„Před prázdninami jsem vážně přemýšlela, že pořídíme klimatizaci, abychom se hlavně přes den neuvařili. V půlce prázdnin jsme pořídili sušičku. Poslední kapkou bylo několik deštivých dní v kuse, kdy nic neschlo doma ani venku,“ komentuje kamarádka Jana nečekané změny počasí. „Popravdě nechápu, jak jsem mohla doteď bez ní žít a třeba ručně věšet měsíčně cca 340 ponožek nebo 180 triček a desítky ručníků,“ uzavírá statistiky jejich šestičlenné domácnosti.
Letní období je pro nás tak mnohonásobně větší výzvou, než bychom si přáli. Prázdninové dny na koupališti či u moře nám mají pomoci načerpat síly před obvykle nabitým podzimem. Klimatická změna nás nutí přehodnotit naše zaběhané pořádky a hledat řešení pro nově nastalé situace. Nejedná se však jen o to, jak se vyrovnat s úpornými vedry, která panovala v jižní Evropě, znamená to také přijmout, že léto může nabývat různých podob. Že stejně, jako se budeme muset adaptovat vhodným zastíněním nebo opatřeními proti záplavám, budeme muset změnit naše nastavení uvnitř.
Rodina Vlaďky a Patrika, která žije v menším bytě, chladnější měsíc uvítala: „Plány jsme kvůli počasí neměnili, neomezovalo nás to. Nebylo to tak, že by pršelo celé dny, ale jen večer nebo přeháňky. Naopak jsme ocenili, že byla zalitá zahrádka a mohli jsme jít na houby. Nejstarší syn byl na táboře a pršelo jim jen dva dny. Koupat se venku taky dalo, i když bylo chladněji. Celkově jsme byli všichni rádi, že nebyla vedra, jelikož v našem panelákovém bytě jsou horké dny k nevydržení.“
Vedoucí kina Tomáš Marvan má z teplého počasí profesní radost, ale osobně jej chladné dny nijak nerozladily. „Já jako devadesátkové dítě si takováto léta pamatuji, byla běžná. Pro mě patří sledování filmů pod hvězdami a sdílení venkovního filmového zážitku s ostatními diváky, stejně jakou koupání a houbaření, k jedněm z největších radostí léta. Všechny tyto věci ovlivňuje počasí a tak to prostě je. Jak říká jedno norské přísloví: neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení.“
Můžeme se s takto rychlými proměnami vyrovnat, i když pojem léto a prázdniny budeme možná muset v našich myslích přehodnotit? Prožívání rozčarování, smutku, naštvání je čím dál tím běžné, mluvíme o něm jako o klimatickém žalu. Jitka Holasová, autorka knihy Klimasmutek, pro nás zformulovala, jak můžeme s našimi rozporuplnými pocity pracovat:
Obdivuju jakýkoli záblesk odvahy se tématu klimažalu z měnícího se podnebí neuzavírat a vůbec si ho všimnout a pustit ho do vědomí. Aby nám v mysli nenastartovaly automatické obrany, jako odvracení pozornosti, zlehčování, racionalizace nebo ignorování, na to potřebujeme určitou kapacitu a oporu. To je první krok: můžeme se porozhlédnout, o co se v životě můžeme opřít, co jsou naše zdroje, ať už to je práce, přátelé, rodina, příroda, nebo nějaké vnitřní pevné body nebo minulé těžkosti, co jsme již zvládli překonat.
Klimatický nebo environmentální žal, popřípadě úzkost, popisuje Wikipedie jako psychologickou reakci na proměny a ztráty, které způsobuje změna klimatu nebo destrukce životního prostředí. Přestože se environmentální žal často pojí s reakcí na mizení víceméně hmatatelných entit, druhů, ekosystémů, krajiny, můžeme prožívat i pocity spojené s obtížně uchopitelnými jevy, jakými je například zánik ročních období. Kromě smutku můžeme cítit i hněv, bezmoc, pocit viny nebo ztrátu smyslu. Co se všemi těmito emocemi dělat?
Jitka Holasová nám radí, abychom se sami sebe více ptali: „Až budeme cítit, že máme dost energie, můžeme se zkusit na své emoce podívat zblízka a zeptat se: co ve mně měnící se léto vyvolává za pocit? Z čeho mám opravdu strach? O co se bojím, že přicházím? Když si zvládneme naše emoce takto ohmatat, přiznáme jim hodnotu, uctíme je.“ Smutek nám podle Holasové ukazuje, na čem nám záleží: „Najednou má celá naše bolest trochu větší smysl, zasazujeme ji do kontextu: už není odstřižená v temném koutě mysli, ale propojuje se s dalšími aspekty našich myšlenek, prožitků a hodnot. Zacelujeme se. A může nás to paradoxně i posílit,“ uzavírá autorka.
