Rozhovor s boskovickým radním Petrem Axmanem (Naše Boskovice). Mluvili jsme o jeho motivaci k politickému angažmá, ale především o hodnocení práce současného vedení města a o výhledu do budoucna.
„Udělalo se hodně neviditelné práce, která by se teď měla ukazovat navenek.“
Rád bych se na začátek zeptal, co vás přivedlo do politiky – rádi se takhle ptáme politiků na úplné začátky a na to, co je vlastně přimělo se začít angažovat. Vy už v politice nějakou dobu jste, ale když na to zavzpomínáte, tak co byly ty první impulsy?
Jsem v politice druhé volební období. Co mě přivedlo? Já jsem se přivedl.
V tom případě se zeptám, co vás k tomu vnitřně přimělo?
Vyzkoušet si to. Podívat se na to, jakým způsobem funguje město, jak funguje vůbec politika, protože to člověk kolem sebe vidí, že se v Boskovicích něco děje – a něco se neděje. Já jsem dlouhou dobu byl v Brně, pak jsem se vrátil do Boskovic a říkal jsem si, že zkusím jít do politiky, zkusím jít do voleb.
Jak jste si konkrétně vybral tu partu, do které jste vstoupil?
To bylo poměrně složité, protože na vybranou moc nebylo. Ono nebylo svým způsobem koho volit, byla tady ČSSD, byla tady ODS, bylo tady ANO. Takže to nebylo na základě pohledů na státní politiku, ale spíš na tu lokální. Skupina lidí kolem ANO se mně líbila nejvíc, tak jsem požádal o vstup do ANO.
Já teď s dovolením skočím rovnou do naší současnosti. Dnes jste součástí koalice se Změnou 22 a s Piráty, tak bych se rád zeptal, jak jste s fungováním této koalice spokojen, jak se vám v ní pracuje, jak to vidíte a prožíváte?
Já to dokonce můžu už i porovnávat, i když ta má politická kariéra není zas tak dlouhá, protože předtím jsem byl v koalici s ODS a dalšími. V současné koalici je to lepší v tom, že tam vidím zastoupení více oborů. To znamená, že jsme schopni si vyříkat jednotlivé body jak v zastupitelstvu, tak v radě. A máme tam širší spektrum lidí, kteří jsou schopni se postavit k různým oblastem.
Jak jste spokojen s pozicí Našich Boskovic? Volby vlastně dopadly tak, že ta dvě uskupení byla prakticky vyrovnaná. A nakonec to zvenku působí, že ty hlavní gesce, o kterých se nejvíc mluví, si vzala logicky pod sebe starostka. Nemáte někdy pocit, že se v koalici jako Naše Boskovice trochu ztrácíte?
Na začátku byla koaliční dohoda, to znamená, jaké gesce si kdo vezme – to je potřeba respektovat. Člověk má sice nějakou představu, co by se třeba zvládalo, co by se nezvládalo, ale to rozložení nějakým způsobem dopadlo. Jestli jsme viditelní, nebo neviditelní, je hodně závislé na tom, jak se to prezentuje, jak se komunikuje. My se snažíme prezentovat dohromady, takže ty výstupy, které děláme, tak děláme jako koalice. Co se týká prezentace navenek, je to hodně časově náročná věc, není to vůbec jednoduché. Je to věc, kde trošičku zaostáváme, v každém případě to nejsme to jenom my, jsou to všechny politické strany. Ono to trošičku utichlo po volbách, ale blíží se další volby, takže já si myslím, že ono to opět nějakým způsobem naběhne. Lidé se začnou prezentovat na facebooku, na webových stránkách. Udělala se spousta práce, která není moc vidět a byla by potřeba prezentovat. Je to o zpravodaji, je to o prezentaci v městských médiích, na městském webu, ale chce to doopravdy hodně času přípravy těch materiálů. A to není úplně jednoduché.
Vy jste mě teď dobře navedl na to, kam jsem sám chtěl pokračovat. Totiž od těch obecnějších politických věcí, jako je atmosféra a vztahy v koalici, k té konkrétní práci. Když se teď ohlédnete na toho dva a půl roku práce, jak jste spokojen s tím, jak koalice pracuje, jak se jí daří dotahovat věci do konce a jak se jí daří v těch jednotlivých oblastech mít nějaký konkrétní výkon?
Já bych řekl, že co se týká těch prvních dvou let, které bychom teď mohli hodnotit, tak se udělalo hodně neviditelné práce, která by se teď měla nějakým způsobem ukazovat navenek. Bavíme se o tom, že se rozběhly architektonické soutěže, bavíme se o tom, že se dělaly nějaké návrhy, třeba mokřad směrem na Mladkov, bavíme se o cyklostezkách. Je to ale všechno v návrzích vykupování pozemků. Lidé to můžou sledovat na zastupitelstvu, protože spousta těch bodů se probírá na zastupitelstvu, ale jsou to věci, které ještě se nepřeklopily v realizaci. Poslední hodně velký projekt, který je viditelný, tak je třeba úprava kolem Zelené školy na náměstí 9. května.
Ale ten je taky zatím jenom na papíře.
Přesně tak, ten je zatím jenom na papíře, nicméně je tam velice pozitivní ohlas od lidí, že toto je třeba věc, která by se měla zrealizovat, která by pomohla nejenom škole, pomohlo by to i dětem. Ono tady těchto projektů je hodně, včetně školky místo objektu civilní obrany. Takže papírově jsem spokojen, to se podařilo hodně věcí. Teď je potřeba nalézt kompromis z pohledu financování, protože ne všechno je možné ufinancovat, na něco se pravděpodobně bude muset vzít půjčka. Projektů, které se připravují, je víc – je to hala, je to ta školka, je potřeba řešit Středisko volného času, takže to je moje očekávání do následujících dvou let.
Myslíte, že stihnete něco z toho dotáhnout úplně do konce, abyste mohli, jak se říká, před volbami stříhat pásky? Nebo možná aspoň poklepávat základní kameny, abychom nebyli příliš ambiciózní.
Já nejsem přítelem stříhání pásek, vždycky když vidím těch padesát lidí kolem jednoho kamenu a padesát kladíveček, tak si říkám, proč tam všichni chodí.
Nicméně já věřím že ano. Zatím máme realizaci sportovní haly, u té se předpokládá, že by mohla začít ještě do voleb. Ono tam je spousta věcí, které je potřeba dokončit. Určitě se tlačí nová školka, aby se podařila, a je nasnadě úprava celého areálu zámeckého skleníku, kde se teď čeká na potvrzení dotace. Takže já věřím, že je to dobře rozběhnuté. A příští dva roky by mohly ukázat, že plánování, které se doteď udělalo, doopravdy může přinést nějaké ovoce.
Dál bych se chtěl zeptat na oblast školství, protože tam jsem měl pocit, že jste se hodně angažoval – například v těch debatách, které probíhaly v sokolovně, jste byl docela aktivní. My jsme teď v situaci, kdy zatím ještě pořád neznáme rozhodnutí Ministerstva školství, jestli potvrdí rozdělení škol. Je tohle věc, kterou jste dlouhodobě podporoval, aby se školy rozdělily, a jste spokojen s tím, jak se to připravilo? Jak byste se případně vyrovnával s tou variantou, kdyby to neklaplo?
Já se teď nedokážu přiklonit na jednu stranu, nebo na druhou, jestli to klapne, nebo neklapne. Termín byl do konce ledna.
Ministerstvo má zjevně jiný kalendář.
Ministerstvo bohužel nedodržuje termíny a kalendář se posune úplně někam jinam. Nicméně já jsem nakloněn tomu, aby se školy rozdělily. To znamená, že i kdyby se ministerstvo nějakým způsobem nevyjádřilo, nebo se případně vyjádřilo negativně, je potřeba tam dát nějaké zdůvodnění proč, protože za mě v každém případě tady důvody pro rozdělení jsou.
Můžete říct za sebe, co jsou pro vás ty hlavní argumenty? Nebo co si od toho slibujete?
Já si od toho slibuji hlavně to, že se školy posunou dopředu. Teď nechci vůbec narážet na učitelský sbor nebo na to, že by se učilo špatně, ale byla by tady jistá míra konkurence mezi jednotlivými školami, což teď není. Zároveň by se pan ředitel mohl starat o jednotlivé budovy škol. My jsme měli možnost se v rámci jednání s učitelským sborem a se zaměstnanci jednotlivých pracovišť podívat na ta pracoviště, takže kolegové prošli poměrně detailně jednotlivá místa. Je co zlepšovat, je co spravovat, a každý ředitel by se mohl postarat o to své pracoviště, mohl by pracovat velice úzce se svým kolektivem. Moje manželka je shodou okolností učitelka – ne tady v Boskovicích, ona učí v Knínicích – a já mám díky tomu možnost porovnávat, několikrát jsem tam byl. Samozřejmě tady jsem chodil na základní školu, byl jsem se párkrát podívat i na jiné budovy a je co zlepšovat.
Další téma, které nemůžeme minout, je boskovická nemocnice. S jakou vy vlastně sledujete to, co tam probíhá za ty poslední dva nebo dva a půl roku? A jak se díváte na tu situaci, která je tam dnes, je to podle vás udržitelné? Anebo si myslíte, že by město mělo tu situaci už řešit nějak razantněji?
Já můžu porovnat situaci s nemocnicí ještě z minulého volebního období, kdy jsem byl v radě. Ono je složité říkat, jestli je něco lepší nebo horší, protože v jednom období tady byl covid. Ty nemocnice dostaly poměrně velkou finanční dotaci, následně po covidu se začala řešit spousta jiných věcí, začali někde odcházet doktoři, jiní doktoři přicházeli, takže se řešilo dětské oddělení, řešila se interna… Takže ty situace jsou z tohoto pohledu neporovnatelné. Já si nicméně myslím, že nemocnice je nějakým způsobem stabilní, ona je pro region Boskovicka klíčová. A vlastně tím myslím celé Blanensko, protože v Blansku není komplexní nemocnice a spousta případů se vozí přímo do Boskovic. Takže nemocnice musí být jednoznačně zachována a je jenom otázkou, jakým způsobem.
Těch možností je víc, je tady možnost stále ji držet pod městem. Ale to vidíme, že je jako na houpačce a jednou je to lepší, jednou je to horší. Hodně to závisí na tom, že způsob financování je už delší dobu ne úplně nastavený pro malé městské nemocnice, což je něco, co tyto nemocnice chtějí celostátně změnit – aby fakultní nemocnice nebyly zvýhodněny vůči městským. Takže je to hodně o penězích, je to hodně o tom kolektivu a co je nemocnice schopná nabídnout svým zaměstnancům. A tady bych já viděl obrovský potenciál začít spolupracovat s dalšími organizacemi, aby doktoři měli možnost podívat se do velkých fakultních nemocnic, aby to nebylo jen o té naší malé nemocnici. Zároveň je to o tom financování, aby se ministerstvo konečně chytlo za hlavu a řeklo dobře, my ty malé nemocnicemi potřebujeme. Není možné, aby lidé jezdili sto nebo sto padesát kilometrů do velkých měst, a tam měli hospitalizované dítě. Tady v Boskovicích je výhoda, že dítě je s rodiči na jednom oddělení, kdežto v Brně je rodič ubytován někde úplně mimo.
Já se ještě zeptám na tu personální situaci, protože teď jsme ve stavu, kdy nemocnici řídí jako jednatelka starostka Jana Syrovátková. Je tohle pro vás udržitelné? Dokázali byste se s tím smířit i delší dobu? Anebo očekáváte, že už se to bude rychle řešit? A pokusíte se nového jednatele najít?
My už situaci s jednatelem řešíme rychle poměrně dlouhou dobu a řekněme, že se nepodařila ještě vyřešit, protože jednatelé nejsou lidé, kteří rostou takhle na chodníku, že bychom si je vzali. Ukázalo se, že to není úplně jednoduchá záležitost – vybrat někoho, kdo by dlouhodobě vydržel a stabilně vedl nemocnici. Paní starostka se toho ujala, podařilo se jí uzavřít smlouvy s pojišťovnami, doplnit personál, což je obrovské plus, nicméně je to úvazek na plno. Není to tak, že by se mohla věnovat jednu hodinu nemocnici a zbytek městu, takže v současné době má dva úvazky. Je to starosta, je to jednatel nemocnice, takže za mě to dlouhodobě stabilitě určitě nepřispívá. Nechci říct, že to je neudržitelné, ta situace ukazuje, že nemocnice je teď stabilní, nějakým způsobem funguje, ale bylo by potřeba toho jednatele najít. Aktivně ho hledáme.
Bohužel nejsem schopen říct, jestli to bude ještě měsíc, dva měsíce, ale čím později, tím hůř.
Poslední konkrétní věc, na kterou se chci zeptat, je doprava. Protože tady mám pocit, že ze strany opozice zaznívá největší kritika vůči vaší koalici, že dopravní stavby se zkrátka zadrhly a nepokračují dál. Od kruháče u pošty, což byla vlajková loď minulé koalice, jste, jak to tak vypadá, úplně ustoupili. Aspoň poslední prohlášení vedení města tomu odpovídají. Jak vy se tady s těmi výtkami srovnáváte? Cítíte, že to je věc, kde vás trochu tlačí pata, nebo si stojíte za tím, že ten postup je zkrátka dobrý a že je dobře, že jste to odsunuli z priorit bokem?
Já teď ani nevím, kolik silnic se postavilo v minulém volebním období. Mám pocit, že to bylo na Milánovy, že se ta panelka dala dohromady. Jinak se opravují silnice, opravují se chodníky. Co se týká kruháče u pošty, tam jsme měli prezentaci na zastupitelstvu, kde se vysvětlil ten důvod, proč zatím kruhový objezd ne. Ještě se potom analyzovala situace se semafory. V současné době by se měla dokončit studie dopravy pro Boskovice, nějaký generel, z kterého by mělo vyjít, jakým způsobem postupovat, aby se začala dopravní situace zlepšovat. Ono to není jenom o tom, že chce někdo dojet přespat do Boskovic a zase ráno odjíždět do práce, ale Boskovice jsou průjezdné na Prostějov nebo třeba na Opatovice. Parkování je tady obrovský problém, i rezidentní parkování.
Já jsem velký přítel modrých zón, protože když to vidím nejenom v Brně, ale i v ostatních městech velikosti Boskovic, tak to má obrovské přínosy, že ti lidé mají kde zaparkovat. Popřípadě je tam nějaký poplatek za parkování, který jde do rozpočtu města, a může se pak použít pro uklízení komunikací.
Bavíte se o tomhle nějak reálně, že byste to už vy začali připravovat jste v tom nějak aktivní?
Bavíme se o těch případech, které nás tady trápí, a budeme tady toto téma otevírat po tom, co bude zveřejněn generel dopravy, protože naplánovat můžeme cokoliv. Můžeme si říct, že tam by byla jednosměrka pěkná, támhle by byla jednosměrka taky pěkná, ale je potřeba, aby se na to doopravdy podíval někdo, kdo řekne veškeré návaznosti. Takže počkejme na ten generel a potom se bavme o tom, která opatření by se mohla zavádět, aby se doprava zlepšila a aby se zlepšilo parkování.
A s ústupem od kruháče jste se smířil? Protože vy jste ho v minulém volebním období podporovali.
Smířil jsem se s tím, je to vždycky nějaký kompromis, pokud se něco schvaluje, nebo neschvaluje. Není to něco, co by člověka úplně bolelo, kdyby tam byl kruháč, a zároveň není to něco, co by ho bolelo, pokud tam budou semafory. V současné době je tam špička asi dvě hodiny za den, jinak se tam dá projet. Já tam jezdím prakticky denně, takže tu situaci znám. Jde o to, vymyslet řešení, které bude finančně akceptovatelné, tak abychom nevykrváceli na kruháči a mohli ty peníze investovat i někde jinde, třeba do sportovní haly.
Jak vy obecně, i v té lidské rovině, vnímáte atmosféru mezi koalicí a opozicí v zastupitelstvu, když máte opět možnost srovnání z minulého volebního období?
Já bych to nedefinoval jako koalice – opozice. My tam tak krásně sedíme – na jedné straně, na druhé straně, nicméně já se bavím se všemi. Pokud se někdo na něco zeptá, nebo se chce o něčem pobavit, tak je to úplně standardní rozhovor. To, že my máme nějaký názor na to, kam chceme město směřovat a kam ho chceme rozvíjet, a opozice to vidí jinak, to je asi standardní situace, a jde o to vysvětlovat to tak, abychom získali i tu část schvalujících, kteří si říkají Ano, možná bychom se mohli vydat jiným směrem. Já si myslím, že se nám to daří, protože když se podíváte na hlasování, tak kolikrát se stane, že tam s námi hlasuje část ČSSD, případně někdo jiný. Za mě je to dobrá spolupráce, i když sem tam se stane, že se v rámci nějaké diskuze pošťouchneme.
Ale je to pro vás v mezích lidské udržitelnosti?
Když pozorujete jiná zastupitelstva v jiných městech, případně na vládní úrovni, tak bych řekl, že jsme ještě velice kultivovaní.
Když jsme u té vyšší úrovně politiky, tak co vaše ambice – je pozice radního v Boskovicích váš politický strop? Anebo jste někdy přemýšlel o tom, že byste zkusil jít výš, ať už tady, anebo třeba na nějaké jiné politické úrovni? Že byste to zkusil do kraje nebo do celostátní politiky?
Já zkouším různé věci, ale je to o prioritách. A když se mě na tohle někdo zeptá, tak já ty priority můžu jasně říct – na prvním místě je to rodina, na druhém místě je práce, která mně umožní dělat to, co dělám, včetně té politiky, do které investuji spoustu času. A potom jsou to další věci, takže to je jeden pohled na věc. Potom je tady druhý pohled na věc, a to je to, co dělám v profesním životě. Ta práce mně umožnila spoustu věcí. Měl jsem možnost programovat řídící systémy pro spalovací turbíny, měl jsem možnost dívat se na tokamaky, na zkapalňovače helia. Teď řešíme vývoj vodíkového pohonu, u kterého vím, že by měl letět někdy v roce 2035. Někdy během podzimu nám vyletěla sonda do vesmíru – je to zařízení, které bude měřit koronu na Slunci.
Takže tohle všechno jsou věci, ke kterým se já můžu dostat v rámci svého zaměstnání. Kdybych šel do vyšší politiky, ať už je to starosta nebo nějaká uvolněná funkce, ať už je to na kraji nebo na městě, znamenalo by to čtyři roky přetržku v těchto mých aktivitách. V oblasti jako je aerospace a podobné, tam uteče spoustu vody, spoustu znalostí a technologií, a velice těžko by se člověk vracel zpátky. Takže to je potom druhý pohled na věc, kde je ta priorita, jestli člověk chce zažívat ta dobrodružství v práci – a já mám to štěstí, že se k nim dostanu – anebo být tady starosta, mít město na bedrech a bohužel přijít o tu možnost dál se podílet na rozvoji v širším spektru.
Vy jste říkal, že úplně nejste ten typ, co by rád stál s kladívkem v zástupu u poťukávání základního kamene. Dá se ale politika bez toho vlastně dělat? Vyhovuje vám to, že jste v pozici druhého muže Našich Boskovic, někoho, kdo tam dělá ten backup, prostě odpracovává ty věci vzadu a nedere se před světla kamer, jak to politici někdy dělají?
Je to můj přístup. Já mám rád lidi, já se rád bavím s lidmi, rád jim vysvětluju to, kam směřujeme. Je to někdy poměrně složité, protože tak 80 % lidí, když jdou za vámi se na něco zeptat, tak jsou samozřejmě nastartovaní, že vám musí vysvětlit, jak to děláte špatně, a je na vás jim vysvětlit, že ne vždycky to je úplně špatně. Takže tohle je to, co já rád dělám – bavím se s lidmi. V politice je to o tom vysvětlování a poklepávání kladívkem, takže když by to bylo potřeba, já se toho zúčastním, ale jsou tady na to jiní.
Co vás tedy na politice vlastně nejvíc baví, když to nejsou světla reflektorů a poklepávání základních kamenů, tak co to nejvíc je? Co tam vidíte jako smysluplné a co je pro vás zajímavé?
Úplně všechno. Mě to vážně baví. Za těch šest let v politice, ať už jako zastupitel nebo jako radní, jsem měl možnost potkat spoustu lidí, naučit se spoustu věcí – jak vůbec funguje město, jak funguje územní plánování, jakým způsobem se jedná s různými partnery. Takže na jednu stranu to, co se tady naučím, jsem schopen přenést jak do soukromého života, když potřebuju něco vyjednat na stavebním úřadě, tak i do pracovního. A naopak to, co já se naučím v rámci svého profesního života, tak jsem schopen přenést do politiky. Ten transfer informací, tak to je to, co mě baví.
Jelikož volby už se blíží, budou za rok a půl, tak mám pocit, že už politici trochu začínají přemýšlet, jaká budou témata příštích voleb. Co dnes vidíte jako další témata příštích voleb vy? Jaké jsou oblasti, nad kterými přemýšlíte a říkáte si, že bude potřeba se na ně zaměřit, až se splní ty domácí úkoly, které jste zdědili, jako je hala, knihovna a podobně? Máte před sebou nějakou takovou představu?
Představu mám, ale nevím, jestli je dobré teď zmiňovat to, co bychom plánovali do budoucna. Ono by nebylo potom moc pěkné, kdychom měli jednotlivé programy a ony byly úplně stejné. Nicméně ono se to ještě utřepe. Uvidíme, jestli se nám podaří kopnout sportovní halu. Uvidíme, jestli se podaří zpracovat a rozjet projekt na základní školu, jestli se začne budovat park u skleníku. Takže ono to záleží na tom, co se podaří ufinancovat, a od toho se budou odvíjet další kroky.
Ten rámec je dán, my prostě chceme Boskovice rozvíjet a chceme hledat prostory, kde lidé můžou bydlet, kde můžou trávit volný čas, a chceme, aby se do Boskovic dalo dobře dostat – teď mám na mysli třeba cyklostezky. To jsou všechno dlouhodobé projekty, které se rozvíjely už před námi, rozvíjely se za nás, a je potřeba na to navazovat. A pokud máte nějakou představu o tom, co znamená, že se lidem v tom městě dobře žije – což já když cestuji po světě, tak vidím, co by dokázalo přinést nějaká pozitiva – tak to jsou ty věci, které by se měly rozvíjet. Takže budeme navazovat na halu, budeme navazovat na veškeré tyto věci.
V každém případě je potřeba dotáhnout koncepci dopravy, je potřeba dořešit to, jak tady zavést jednosměrky, případně zavést modré zóny, začít řešit parkování podnikatelů. Jsou tady podnikatelé, kteří mají deset aut, parkují na pozemcích města, to znamená na silnicích, takže lidé nemají kde zaparkovat před domem. A je otázka, jestli podnikatel má nárok tímto způsobem fungovat, anebo by měl nějakým způsobem přispívat na to, že bude mít svoje parkovací místa.
Takže ono těch témat je spousta, některá témata se nebudou líbit, některá témata se budou líbit, pokaždé osloví jinou skupinu lidí. Ale to bych možná nechal až potom do volebního programu.
Za přepis nahrávky děkujeme Anně Dušilové.
