Pietní místo pro zemřelé a nenarozené děti vznikne na boskovickém hřbitově ještě letos. Výsledná podoba památníku vzešla ze soutěže, která proběhla mezi studenty pražské Akademie výtvarného umění (AVU). Vítězka Pavlína Šváchová svůj návrh představila v Boskovicích.
Za projektem památníku na místě, kde jsou dnes dětské hroby, stojí zastupitelka za Změnu22 Vladěna Koudelková a Spolek za rozvoj architektury Boskovic (SRAB). Podle Vladěny Koudelkové ale iniciativa nevzešla přímo od nich, ale od občanů, kteří se na ně obrátili. „Nebyl to nápad nikoho z nás. Začaly za námi chodit seniorky z farnosti, které se o hroby staraly. Mají přes osmdesát let a už na to nestačí. Pár týdnů mi to trvalo, ale nabíralo to na intenzitě, tak jsem to začala řešit,“ říká boskovická zastupitelka.
Postupně se dozvěděla, že se v minulosti v Boskovicích už nejméně dvakrát řešilo, co s dětskými hroby dál dělat, když už o ně nemá kdo pečovat a místo vypadá neutěšeně. Řešení se ale nenašlo. „Vždycky to skončilo tím, že se na to místo nemá sahat,“ vysvětluje Vladěna Koudelková. Kámen úrazu byl podle ní v tom, že dřív debata končila tím, že se hroby odstraní a dál nebude nic. „Což je špatné řešení. My jsme se snažili to vyřešit tak, že hroby nahradíme něčím důstojným,“ dodává.
Po zveřejnění záměru se začali se ozývat lidé, že mají na místě pohřbené sourozence třeba ze 70. let, ale vlastně neví jistě, jestli tam jsou a kde. „Takže tam rodina chodí slepě zapalovat svíčky a pro rodinu je to neuzavřená kapitola. Navíc až od roku 2018 platí, že když někdo dítě nedonosí, může si tělo z nemocnice odnést a může si je pohřbít. Do té doby to byl biologický odpad. Pro rodinu je to hrozné trauma, začala jsem ty scénáře kolem sebe slýchat. Proto jsme si řekli, že by to bylo dobré propojit,“ popisuje Vladěna Koudelková, jak vznikl záměr památníku zemřelým i nenarozeným dětem.
Dnes je na místě asi třicet pět hrobových míst, z nichž jen pět by se dalo identifikovat. Zbytek jsou obruby, kusy kamenů, ne zachovalá hrobová místa. „Navíc jsme se dozvěděli, že se tam děti z nemocnice pohřbívaly tak, že se tam udělal kopeček a křížek a za rok nikdo nevěděl, kdo tam je. Takže pohřbených dětí tam bude mnohem víc. Takhle to bohužel bylo,“ říká Vladěna Koudelková.
Ta začala nejprve kontaktovat města, která podobnou záležitost řešila, a vždycky narazila na to, že aktivitu zaštítila nějaká neziskovka a konala se veřejná sbírka. Proto se toho v Boskovicích ujal SRAB. Ukázalo se však, že kdyby chtěli udělat veřejnou soutěž nebo návrh zadat nějakému renomovanějšímu sochaři, cena by se vyšplhala třeba na milion korun. To se jim zdálo pro Boskovice příliš, takže se ve SRABu rozhodli jít cestou studentské soutěže, a kontaktovali AVU, kde soutěž skutečně proběhla a nakonec se vybíralo z pěti finálních návrhů. „Ty byly udělané moc pěkně, včetně modelů nebo nádherných vizualizací. Za mě by bylo nádherné, kdyby se vybral a udělal kterýkoliv z nich, ale myslím, že jsme vybrali ten nejlepší,“ dodává zastupitelka Vladěna Koudelková. Cena pomníku bude nakonec asi 320 tisíc korun, z toho skoro 125 tisíc se vybralo ve veřejné sbírce a na benefičním koncertě. Zbytek doplatí město.
Celý záměr vnímá velmi pozitivně i starostka města Jana Syrovátková, která je ze stejného politického uskupení jako iniciátorka projektu. „Jsem maminka, takže se mě to osobně dotýká, a jsem šťastná, že to Vlaďka začala řešit a přišla s tímto nápadem. A že ve městě budeme mít místo pro lidi, kteří si prochází takovou ztrátou. Místo, kde se můžou zastavit a svoje myšlenky a trápení odevzdat. Ať už si tam jenom sednou nebo zapálí svíčku. Vznikne symbol, který naše city a vůbec naše vnímání toho, co se stalo, zhmotní do něčeho nádherného,“ vyjádřila se starostka s tím, že vítězný návrh pro ni byl jasným favoritem. Město bude chtít upravit i okolí památníku, přibudou zde lavičky. Podle starostky je to na místě u dlouhého chodníku, kde se to hodí.
„Možnost smíření a naděje“
Autorka návrhu Pavlína Šváchová studuje na pražské AVU a má za sebou již celou řadu výstav a ocenění. Tím nejvýznamnějším je asi loňské ocenění Best of Design od Czech Design Award.
Motivací pro vstup do soutěže pro ni byla hlavně představa, že bude mít příležitost skutečně umístit své dílo někde ve veřejném prostoru. „Když máme na škole ročníková nebo semestrální témata, jsou to většinou věci, které nemají danou funkci. Vzniknou na škole a potom už se moc neví, co s nimi, zůstanou v ateliéru. Takže mi přišlo skvělé, že toto je soutěž, která má mít výsledek a ideálně pak i realizaci. To byl pro mě hlavní impuls – že bych ráda navrhla a případně zrealizovala něco, co pak může fyzicky existovat, ne jenom v návrhu nebo modelu,“ říká Pavlína Šváchová s tím, že se v jejím případě jedná o první trvalou práci ve veřejném prostoru.
Dalším impulsem byla chuť propojit záměr s využitím skla, které dříve studovala a má k němu jako materiálu stále blízko a měla tendenci je využít právě ve veřejném prostoru.
„Zásadní pro mě bylo, že město v zadání vnímalo místo nejen jako připomenutí události ztráty dítěte, ale také jako možnost smíření a naděje pro lidi, kteří tím prošli. Je to těžké téma, ale přišlo mi zajímavé i to pozitivní téma naděje. To byl zásadní moment. Snažila jsem se najít nějaký prvek, který by uměl zreflektovat tento kontrast mezi tragickou událostí a nadějným momentem. Přemýšlela jsem, co by to mohlo zhmotnit, až jsem došla k mýdlovým bublinám. Navíc je tam dětský princip, dětský svět. Mýdlová bublina je křehká, zranitelná, ale je tam naděje a lehkost,“ popisuje autorka vznik návrhu na boskovický památník.
Na tomto základě návrh vznikal a dále autorka řešila hlavně konkrétní technické aspekty. Po konzultacích vznikaly návrhy, jak sklo uchytit, nakonec vznikly kamenné podstavce, které vychází ze stejného tvarosloví organické bubliny.
Výsledkem jsou tři monolity, jejichž základem je žulový balon, na který je uchycená bublina z foukaného skla. Bubliny by měly být opatřeny ještě duhovým pokovem. „To je další věc, která mě na těch bublinách fascinuje, že vytváří pohled, který se mění a vytváří přechody barev. I v tom vnímám naději a dětskou radost,“ říká Pavlína Šváchová.
Monolity budou vysoké přibližně metr, metr třicet a metr sedmdesát, takže se budou blížit velikosti postav. Nyní se poptává kamenolom a sklárna a řeší se technické spojení kamene a skla.
Autorka se neobává, že by památník byl sám o sobě ve veřejném prostoru kvůli skleněným částem příliš zranitelný a mohlo snadno dojít k jeho poškození. „Spousta lidí vnímá sklo křehčeji, než reálně je. Když vám spadne sklenička, tak se samozřejmě rozbije, to je pravda. Ale bublina má zaoblený povrch a v téhle formě je nejmenší pnutí, takže má pevnější tvar,“ vysvětluje Pavlína Šváchová. Sklo bude navíc poměrně silné, takže výsledný památník bude odolný.
Podle požadavků města by měl být památník hotový do konce roku, ale nyní přibyla myšlenka, zda by to nešlo stihnout už na festival pro židovskou čtvrť v červenci. To pokládá autorka památníku zemřelým a nenarozeným dětem Pavlína Šváchová za ideální scénář.
