Boskovičtí zastupitelé a zástupci základní školy se sešli v pondělí navečer na radnici k semináři, na kterém jim odborník na vzdělávání Lukáš Kohoutek prezentoval svou analýzu rozdělení či zachování boskovické základní školy. K takřka čtyřhodinové diskuzi byla přizvána i média. Prezentace pro veřejnost se bude konat 15. listopadu od 17 hodin v sokolovně.
Autor tohoto textu se pondělního semináře účastnil a seminář pokládá za velice přínosný – věcná úroveň analýzy, datové podklady i způsob prezentace dalece předčily to, na co jsme byli v Boskovicích běžně zvyklí. Ať už se bude debata dál odvíjet jakkoli a ať už skončí jakýmkoli výsledkem, je třeba konstatovat, že vedení města dělá opravdu hodně pro to, aby rozhodnutí zastupitelů bylo informované a téma bylo řádně vydiskutované s odborníky, zástupci škol i veřejností.
Z pondělního semináře není možné přinést ucelený a podrobný report, jako pozvánku na plánovanou diskuzi s veřejností se ale pokusím vypíchnout některé aspekty a názory, které mě zaujaly a které snad mohou posloužit jako inspirace k přemýšlení před veřejnou debatou.
Hned na začátku analýzy zaznívá myslím podstatné připomenutí toho, co by mělo být hlavním cílem školy – totiž co nejlépe vzdělávat boskovické děti. Může to znít jako samozřejmost, ale v průběhu debaty je dobré mít to na paměti, protože do hry samozřejmě vstupují i další, kupříkladu ekonomické, politické a organizační faktory.
Neboskovické děti
Analýza obsahuje i podrobnou charakteristiku školy. Kdybychom měli vypíchnout to hlavní, můžeme říct, že boskovická základní škola je velká. A to mimořádně – jedná se o největší základní školu v republice, má tři samostatné budovy a i kdyby došlo k rozdělení na tři samostatné subjekty, pořád se bude jednat o velké školy, které budou patřit ke 14 procentům největších škol v republice.
Celková kapacita je aktuálně 1900 dětí, přičemž vzděláváno je zde asi 1500 dětí. Zajímavé je, že asi třetinu žáků tvoří děti, které nejsou z Boskovic. Tomuto tématu se věnovala značná část zastupitelského semináře. Okolní obce, ze kterých děti do boskovické základní školy dojíždí, totiž městu nijak nepřispívají. Na jiných místech v republice ale podobné příspěvky fungují, často v nezanedbatelné výši. Boskovická škola tak za tyto děti dostává jen standardní příspěvek na žáka od ministerstva.
Celý systém je poměrně komplikovaný, protože pokud má škola volné kapacity, děti ke vzdělávání přijmout musí. Kdyby Boskovice chtěly okolní obce ke spoluúčasti donutit, musely by snížit kapacitu školy a její navýšení podmínit právě finančním příspěvkem, za který by si okolní obce mohly de facto koupit začlenění do našeho školského obvodu.
V extrémním případě, který situaci dovádí ad absurdum, by mohly Boskovice jedno pracoviště zavřít a budovu prodat či pronajmout k jiným účelům. Pro děti z Boskovic by totiž dvě budovy stačily.
Případným rozdělením by také k jednotlivým školám vznikly v Boskovicích samostatné školské obvody, ze kterých by byly děti přijímány přednostně.
Boskovický Harvard
Velkým problémem boskovické základní školy je podle analýzy Lukáše Kohoutka segregace žáků – a to ta negativní i takzvaně pozitivní.
K negativní dochází především u cizinců, kterých se na škole vzdělává přes čtyřicet. Tyto děti byly takřka všechny soustředěny na pracovišti na Slovákově ulici, což odborníci pokládají jednoznačně za chybný postup – děti by měly být pokud možno co nejrovnoměrněji rozděleny po všech třech pracovištích. Segregace škodí jak jim, tak ostatním žákům na pracovišti, kam byli soustředěni.
Podobně škodí i pozitivní segregace, totiž vytváření elitního pracoviště na jedné ze škol. V analýze se objevuje, že Zelené škole se říká Boskovický Harvard a je tendence sem soustřeďovat nadané děti. Plus si škola stahuje talenty z ostatních budov do matematické třídy. V debatě pak od některých představitelů školy zaznívalo, že se jedná především o děti ambiciózních rodičů. Tento segregační trend jednoznačně ukazují i data – a to výsledky známkovacích průměrů i výsledky testů. Odborníci se podle Lukáše Kohoutka dnes už celosvětově jasně shodují na tom, že podobná pozitivní segregace není vůbec pozitivní – talentovaným dětem reálně nepřináší nic moc navíc a ostatní děti jednoznačně poškozuje.
Financování
Debata se týkala také financování školy. Pozoruhodné bylo, že ředitel Vladimír Ochmanský, který je také dlouhodobým politikem za ODS, uvedl, že finanční důvody nebyly v roce 2004 hlavním důvodem pro sloučení škol – tím byl demografický vývoj.
Za dvacet let se změnil také způsob financování škol, což dnes mimo jiné znamená, že rozdělení škol by z hlediska města financování nijak neohrozilo a nenarušilo. Jednoduše řečeno, peníze na ředitelství by řešil stát.
Dnes obecně platí, že základní škola je pro Boskovice velkým finančním přínosem. Peníze, které od státu na její fungování přicházejí, jsou výrazně vyšší, než kolik škola spotřebuje. Lukáš Kohoutek připomněl, že město má ale se školou spojeno ještě mnoho dalších vedlejších výdajů, jako je péče o infrastrukturu, okolí škol či organizace dopravy. I tak je ovšem lehce nepochopitelné, že ve škole zejména podle výsledků analýzy společnosti Scio existuje velký investiční dluh a na straně rodičů i pedagogů panuje nespokojenost kupříkladu se stavem toalet a zčásti i učebních pomůcek.
Podle Lukáše Kohoutka může být zčásti problém i v samotné struktuře řízení, protože ředitel není přítomen na všech budovách a kontakt s provozem není tak intenzivní. I to je jeden z argumentů pro případné rozdělení, protože by odpadl problém s řízením tří poměrně odlehlých pracovišť.
Do nového školního roku s novými školami?
V debatě o případném rozdělení vyvolal velkou vlnu brzký termín, který analýza označuje za možný – a to již 1. srpna 2024. Podle Lukáše Kohoutka je možné v tomto termínu případný souhlas ministerstva školství získat. Výhodou by bylo, že příští rok proběhne konkurz na ředitele, který už by mohl být nastavený na nový model. Stávajícímu řediteli totiž vyprší mandát právě na konci července.
Diskutují se ale i další aspekty rozdělení. To by nemuselo znamenat vznik tří samostatných škol, ve hře je i varianta osamostatnění Slovákovy, přičemž zbylé dvě školy by se mohly v jedné z variant změnit tak, aby v rámci jednoho subjektu jedna obstarávala první stupeň a druhá druhý stupeň. Debatuje se také o případné profilaci jednotlivých škol a o zdravé konkurenci, kterou by rozdělení mohlo přinést.
