Tomáš Trumpeš: Boj za klima je bojem za svobodu

Připomínáme si studentskou demonstraci 17. listopadu 1989 a slavíme Kristova léta naší obnovené demokracie. Do toho veřejnou debatou v posledních dnech příznačně zahýbala vlna studentských stávek. Příznačně a patřičně.

Školní stávky pro klima probíhají po celém světě, zde v Berlíně v září 2021Školní stávky pro klima probíhají po celém světě, zde v Berlíně v září 2021   foto: Molgreen, Wikimedia Commons

Stávky pořádá iniciativa Univerzity za klima a nespokojení studenti cílí svůj protest na nečinnost a strnulost společnosti v nejdůležitějším tématu naší současnosti – sílící klimatické krizi.

Ze strany těch, kdo dnes drží v rukou vliv, prostředky a moc, je reakce na studentský nepokoj víceméně odmítavá, kritická a plná nepochopení. Protesty nejsou masové a odpovědí na ně naštěstí nejsou obušky. K určitému napětí ale dochází, k verbálním útokům zcela běžně. Rozpor je zčásti i generační, své nepochopení pro mladé klimaaktivisty vyjadřují často i ti, kteří žádnou moc nemají, ale jsou součástí generace, která nyní zastává rozhodující pozice. Paradoxně té generace, která byla v Listopadu 89 v pozici mladých.

Žádný společenský zápas ale není vybojovaný natrvalo a není možné si myslet, že teď už naší svobodě stačí jen údržbářské práce. Rizika destrukce společnosti spojená s klimatickými změnami a nečinností oficiálních struktur rozhodně nejsou méně vážná než rizika totalitního režimu nebo rizika aktuálního válečného konfliktu. Ostatně ukrajinský prezident Zelenskyj sám upozorňuje, že jedním z negativních dopadů ruské agrese je i to, že odvádí pozornost mezinárodního společenství od řešení klimatické krize, což může mít katastrofální důsledky. „Svět potřebuje upřímnost, musíme říci těm, kteří neberou klimatickou agendu vážně, že dělají katastrofální chybu,“ říká Volodymyr Zelenskyj.

Z tohoto pohledu není boj za klima stejně důležitý jako boj za svobodu, ale je přímo jeho součástí. Někteří kritici však vidí snahu dnešních studentů právě jako ohrožení svobody vybojované v Listopadu 89. A to přesto, že důsledkem neřešení klimatické krize je i hrozba rozpadu demokracie. Spolupředseda Zelených Michal Berg umístil na svůj twitterový účet anketu, ve které se ptá, kdo je autorem následujícího výroku: „Nesouhlasím s těmi, jejichž reakcí je varování před omezováním občanských svobod. Pokud by se předpovědi některých klimatologů naplnily, naše svobody by se rovnaly svobodám někoho, kdo visí na parapetu dvacátého patra.“ Řekl to stávkující student dnes, nebo Václav Havel v roce 2007? Anketa skvěle demonstruje, že výrok je brilantním příkladem havlovského myšlení, volajícího po globální občanské odpovědnosti, a zároveň je právě nyní perfektně platný (i když je opravdu 15 let starý). Dokládá, že dnešní protestující mladí jsou nejlepšími nositeli havlovského odkazu. Oni vědí, kde je potřeba aktuální boj vést.

Německý teolog Dietrich Bonhoeffer, popravený za pokus o atentát na Adolfa Hitlera, napsal, že ve vztahu k dějinným událostem nejde řešit věci jen principiálně, ale je nutné tak činit s konkrétní odpovědností, protože nejde o to, jak se z nesnází dostat jako hrdina, ale o to, jak budou žít příští generace. „Mladá generace bude mít vždy nejspolehlivější instinkt pro to, zda jednání vychází jenom z principu, nebo z živé odpovědnosti; jde přece o její vlastní budoucnost,“ dodává Dietrich Bonhoeffer.

Klimatická krize je nejvážnější dějinná událost naší současnosti a největší hrozba naší budoucnosti. Je holý fakt, že reakce společenských elit je navzdory vytrvalému alarmu vědecké komunity nedostatečná. Proto bychom měli s pochopením a pozorně vnímat ty, kdo mají nejspolehlivější instinkt. S Kristovými lety naší demokracie jsme se při oslavě Listopadu 89 dostali do situace, kdy přestává být důležité, co dnes říkají tehdejší mladí, a je stále více důležité, co říkají ti dnešní. Smyslem oslav svátku by nemělo být jen připomínat si principy historické události, ale především diskutovat o naší vlastní živé odpovědnosti v současných výzvách.

další názory a komentáře