Na konci podivuhodného a asi pro všechny obtížného roku 2020 jsme lidem, o kterých jsme v průběhu roku psali, položili následující otázku: Co vám nejvíc pomáhalo zvládnout letošní rok a nepropadat trudomyslnosti?
Kateřina Buriánová, kavárnice
To, že jsem se rozvzpomněla, jaké to bylo bez podnikání. Že mít čas pro sebe je prostě parádní. Ale měla jsem na čem stavět – vždycky jsem kreslila, četla, milovala les. A to bych, s dovolením, přála všem! Zdá se, že se sebou to zvládneme :)
Dan Štěpánský, jednatel Nemocnice Boskovice
Trudomyslnosti nepropadám programově, neboť je projevem osobnostní rezignace, na druhé straně výzvy letošního roku byly skutečně mimořádné jak svým charakterem, tak intenzitou. Jestli jsem je spolu s kolegy a celou nemocnicí zvládnul, to posoudí historie. Imperativem pro mě byl silný pocit odpovědnosti za svěřenou organizaci, za personál a péči o pacienty spádové oblasti.
Ladislav Oujeský, knihař, spolupracovník Paměti národa
V Cimrmanově divadelní hře Dobytí severního pólu zapomněli ve vlaku míč, a proto se nemohli zařídit podle slov lékárníka magistra Vojtěcha Šofra: „Pinkli bysme si a hned by byla nálada.“ Nakonec jim v nejtěžších chvílích pomohla píseň proti trudomyslnosti, alespoň podle jejího autora pomocného učitele Václava Poustka. My jsme ten míč k dispozici měli, ale občas nám zavřeli tělocvičny, poslouchat hudbu jsme mohli, ale zazpívat si na veřejnosti už byl někdy problém. Během první vlny se u mě trudomyslnost nedostavila, byl to spíš pocit, že je to příležitost zastavit se a popřemýšlet. Druhá vlna už byla i pro naše živobytí mnohem zásadnější, ale velká rodina, která drží pohromadě, víra a pocit, že všechno, co se děje, má nějaký smysl, mě naplňují nadějí i do budoucnosti.
Jaroslav Dohnálek, starosta Boskovic, ODS
V prvé řadě zázemí rodiny, kamarádů a nejbližších přátel. Dále snaha pomoci, abychom obtíže nastalé v tomto nelehkém roce zvládali co nejlépe a s cílem ulehčit žití pokud možno všem. Uvědomuji si, že někde umělo město pomoci lépe, někde hůře, někde pomoct vlastně neumělo či nemohlo. Pokud ale naše snaha pomohla alespoň někomu, stálo to úsilí za to.
Jiří Bureš, evangelický farář
Moje rodina. My evangeličtí faráři občas zatoužíme po tom, abychom žili v celibátu a měli volné ruce pro službu. Letos mi došlo, jak důležitá je pro mne ta moje domácí „komunita“, jak jsem díky své rodině nesen a držen nad vodou. – A na podzim mi pomohl týden v klášterním tichu, těsně před druhou vlnou.
Marie Sáňková, ředitelka Městské správy sociálních služeb
Rok 2020 byl bezesporu nejnáročnějším rokem, jaký jsem za 20 let práce v sociálních službách zažila. Rok plný mimořádných protiepidemických opatření a mnohdy pracovně jen velmi těžko řešitelných situací, překážek a komplikací. Ale zřejmě právě proto ani nebyl čas propadat trudomyslnosti. A co mi ho pomáhalo zvládnout? Určitě všichni moji blízcí a potom taky vědomí, že na práci, kterou vykonávám, jsou závislí ti nejzranitelnější. Potom taky nebývalá solidarita a podpora, které se nám v této době dostalo ze strany veřejnosti. A hlavně odhodlání, energie a houževnatost mých spolupracovníků, kteří sebe navzájem i klienty dokázali podporovat optimismem, pozitivní náladou a úsměvem v náročných dnech, na které snad už brzy budeme jen vzpomínat jako na náročnou životní zkušenost.
Ludmila Dobrozemská, Junák – český skaut
Místo plných víkendů jsem najednou měla volno. Díky tomu jsem s mým Vaškem začala vyrážet do přírody a navštěvovat místa, která jsme si schovávali „až jednou bude čas“, což mi pomáhalo vše zvládat lépe. Taky jsem velmi vděčná, že jsme se dokázali rychle zmobilizovat „ke službě“ a začali společně s ostatními organizovat pomoc – ať už šití roušek nebo nakupování. No a samozřejmě vidina, že bude vakcína, my se vrátíme k normálnímu životu, do kterého třeba přidáme trochu toho „covidového“ zpomalení.
Dagmar Hamalová, opoziční zastupitelka, KDU-ČSL
Největší vzpruhou pro mě byla a je lidská sounáležitost. Celý rok lidé dávali nejen peníze či potraviny, ale také vlastní čas a práci. Soudržnost byla všude: v rodině, v zaměstnání, v ordinacích, nemocnici, škole, v domově seniorů, místním hospici i nových iniciativách. Snaha nás zákazníků podpořit místní obchodníky byla oplácena ochotou prodavačů, číšníků, pošťáků. S kolegy, sousedy a přáteli jsme víc mluvili o nás a našich rodinách, přáli si navzájem vše dobré.
Tomáš Znamenáček, kulturní a komunitní centrum Prostor
Koronavirus ovlivnil všechny tři neziskovky, ve kterých jsem zapojený, takže uplynulý rok byl dokonalá zátěžová zkouška schopnosti přepínat mezi projekty a reagovat na změny. Hodně mi pomáhá, že pracuju na smysluplných, užitečných věcech s dobrými lidmi. Nepostradatelný je pro mě pohyb venku, ať už jde o procházky nebo výlety do hor. A hodně jsem letos ožil, když se mi po pár těžkých letech vyčasily osobní vztahy – s dobrým vztahem v zádech bych klidně čelil i zombie apokalypse.
Pavel Kolmačka, ředitel Oblastní charity Blansko
Lékem na události tohoto roku byla jednoznačně dobrá parta, fungující charitní tým a s tím spojené vědomí, že v tom nejsme sami. Solidarita veřejnosti i všech ostatních spolupracujících organizací byla výjimečná. Samozřejmá schopnost přizpůsobit se situaci a okolnostem mě mile překvapila. Stejně tak nás podpořilo splnění slibů ze strany vlády, minimálně v rovině proplacení všech souvisejících nákladů, včetně odměn pracovníkům v první linii. V neposlední řadě nás po celou dobu posilovala víra ve šťastný konec, kdy společně jsme schopni zvládnout i mimořádné situace…
Pavel J. Michele, středoškolský učitel
Často mi během distanční výuky docházely síly. Nezřídka jsem se u počítače cítil osaměle a tlačil přes obrazovku vědomosti. Ale tak to nefunguje. Chceme-li dávat něco a nikoli sebe, nutně ztroskotáme. Zmizíme-li jako osoba, nemá to cenu. Otec Špidlík říká, že osobu tvoří vztahy. V tomto prazvláštním roce jsem cítil naději, když jsem se mohl darovat ve vztahu, ať už to byli nejbližší přátelé na procházce nebo studenti, kteří se nezalekli a byli ochotni být osobami.
Lukáš Holík, místostarosta Boskovic, ANO
Vnitřní síla a motivace posouvat Boskovice stále dopředu, a to ve všech směrech a ohledech. To je můj hlavní hnací motor. No, a když přišly chmury? Většinou mi pomohlo si připomenout dobrovolné zapojení a bezelstný přístup občanů na jaře, i na podzim v pomoci druhým. Těchto jedinců si velice vážím. A když mi bylo nejhůř, tak jednoznačně moje rodina, což je moje stálá a velká opora, včetně úsměvu a smíchu mé dcerky, ta léčí všechny chmury.
Jana Syrovátková, architektka, spoluzakladatelka Spolku za rozvoj architektury Boskovic
Především láska k rodině a s ní spojená spousta radostí i starostí. Takže na trudomyslnost tak nějak nezbýval čas.
Dana Makovská, předsedkyně Unijazzu Praha
Osobně největší pomoc a sílu vidím v přístupu nejbližších kolegů i všech unijazzích spolupracovníků, organizací i jednotlivců. Nikdo nehodil flintu do žita, ale zkusil vymyslet nové alternativní řešení, abychom akce mohli alespoň částečně uskutečnit. Ať už se jednalo o festivaly Boskovice a Alternativu, nebo o čítárenské pořady, koncerty v Kaštanu a vydávání magazínu UNI. Pomáhali jsme si vzájemně, snad proto nám ještě nedošel dech.
Radek Pernica, ředitel kina Scala, předseda boskovické kulturní komise
Nejsem typ člověka, který by podléhal trudomyslnosti. Hledám na všem spíše pozitiva a snažím se odnést si i z neveselých věcí něco dobrého. Letos to však bylo složitější než obvykle. Moje strategie, jak nepropadnout stresu, byla poměrně jednoduchá. Práce, práce a práce. Hodně energie jsem vložil do krizového řízení Scaly, zahájil jsem práce na zamýšlené knize, vybudoval jsem doma saunu, dotáhnul jsem grantový systém pro kulturu. A když jsem měl pocit, že trudomyslnost padá i na mě, řešil jsem to radikálně. Nastoupil jsem jako dobrovolník sanitář na covidové oddělení v nemocnici. A tento krok mě katapultoval do nových souvislostí, kde na splín není čas.
Jan Nádvorník, opoziční zastupitel, Piráti
Otužování v rybníku a určitě blízcí lidé v mém okolí. Bylo sice možné se potkávat omezeně, ale i při letmém střetnutí na ulici bylo cítit, jak si každý naplno užívá každou vteřinu, kdy s někým mluví. Zdánlivé maličkosti běžných dní, které jsme dříve nedokázali tolik ocenit. Asi jako když se vynoříte z vody a uvědomíte si na chvíli, jaké to je dýchat.
Ondřej Štefaňák, divadelní režisér
Práce. Drží mě zásadně nad vodou, že mohu nadále téměř bez omezení pracovat a setkávat se s dalšími lidmi. Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl i v nouzovém stavu dál zkoušet. V červnu jsme odpremiérovali inscenaci Otcovrah v Divadle X10, před pár dny jsme ukončili zkoušení inscenace Ruka je osamělý lovec v pražském A Studiu Rubín. Tato inscenace již bohužel premiéru neměla, to je poměrně smutné, ale na plnohodnotnou premiéru se hodně těším a věřím, že se jí brzy dočkáme. Nyní adaptuji Kafkův román Amerika, který začnu zkoušet v březnu, takže na nějakou trudomyslnost není vůbec prostor.
Jaroslav Parma, tiskový mluvčí boskovické radnice
Ve zvláštním a těžkém roce 2020 mně samozřejmě nejvíce pomáhala rodina, zejména pak vnoučata. Když jste s nimi, vše ostatní se zdá malicherné. Na jaře potom obrovská vlna solidarity, snahy pomoci jeden druhému a všichni si navzájem. To bohužel na podzim opět vystřídala sobeckost, osobní zájmy a neochota ustoupit ze svých zvyklostí. Osobně se snažím dělat vše tak, aby to těšilo nejen mě, ale i všechny ostatní. A když se to podaří, není proč být trudomyslný.
Alen Pohlová, písničkářka
Rok 2020 byl pro mě navzdory okolnostem velice tvořivý. Vyšla mi deska, spolupracovala jsem na dalších hudebních projektech, a to mě nabíjelo obrovskou radostí a láskou. Žiju v domečku u lesa, což vnímám jako nesmírnou výhodu, protože ve městě na člověka doléhá tíseň mnohem víc. Tedy aspoň na mě jo. Takže hudba a les, to je můj recept.
Michaela Žejšková, předsedkyně boskovické TOP 09
Soustředit se na fungování vlastního mikrosvěta ve smyslu zajištění zdravého a rozumného provozu rodiny a domácnosti tak, aby všem jejím členům zůstalo fyzické a duševní zdraví. Filtrovat informace, které dávají smysl, a zvažovat, co jsem schopná ovlivnit, kde mohu pomoci, co ještě řešit a co už ne. A každodenní sport, který je zásadní ingrediencí morálního přežití všeho.
Ondřej Dostál, vedoucí vnějších vztahů Lékařské fakulty MU
Letošní rok byl opravdu výživný a nadmíru náročný. Mám pocit, že jsem jej zvládnul díky třem věcem – bodům. První byla rodina a příchod našeho třetího dítěte – bez nejbližších život nemůže dávat smysl, stejně tak bez přátel, druhým bodem byla nová práce, která mi nedala příliš času přemýšlet nad něčím jiným a posledním byly vzpomínky na vše dobré z minulosti. A co mi pomáhalo utřídit myšlenky po náročných dnech, poprosit a poděkovat za vše dobré, a to bez ohledu na to, za co a komu, tak to byly modlitby k Bohu.
