Nedostatek ochranných zdravotnických pomůcek vyvolal po celé republice vlnu aktivních výrobců. Roušky se šijí ve firmách, šijí je skauti, dobrovolnické iniciativy i jednotlivci. Nejinak je tomu v Boskovicích a také v mnoha dalších obcích v regionu.
„Ráda bych všechny vyzvala, ať šijí, ať šijí hodně,“ říká jedna z iniciátorek facebookové skupiny Šijeme roušky v Boskovicích Kamila Hrnčířová a podle informací, které zní od potřebných institucí, jsou její slova stále platná. Do Boskovic už sice dorazily první roušky od státu, ale nemohou pokrýt veškeré potřeby těch, kteří jsou ve svých profesích stále vystaveni přímému kontaktu s větším množstvím lidí nebo dokonce pracuji v nejrizikovějším prostředí. Roušky potřebuje nemocnice, lékaři, Městská správa sociálních služeb, hasiči, policisté, ale také prodavačky a prodavači v obchodech, úředníci nebo řidiči, strojvedoucí a průvodčí.
Facebooková skupina má přes devadesát členů, převážně tedy členek, které se zde domlouvají také na obstarávání materiálu a distribuci. Zpočátku se sdílely i střihy a praktické rady, jaké roušky vlastně šít, aby to bylo co nejlepší. A také jak zajistit jejich hygieničnost. Kamila Hrnčířová zdůrazňuje, že roušky je potřeba také vyvařovat před zabalením a distribucí, a dále informovat, jak se mají používat. „Je potřeba udělat co nejvíc proto, aby se s rouškami nedistribuoval i virus,“ upozorňuje Kamila Hrnčířová.
Na Facebooku se šičky sdružují spíše volně, ostatně společné šití by z bezpečnostních důvodů ani nebylo vhodné. Samy si zajišťují materiál, v první vlně šily hlavně z toho, co měly doma. Ale pomohly také boskovické secondhandy.
Pokud někdo roušku potřebuje, stačí vyplnit formulář na našem webu Koronavir na Boskovicku. Dobrovolníci mají k dispozici databázi, kde se setkávají informace od města, potřebných institucí i jednotlivců. Někteří lidé nosí ušité roušky přímo kupříkladu do nemocnice, svou vděčnost za to vyjádřil i jednatel Dan Štěpánský.
Město kromě toho vytvořilo sběrné místo v kině Panorama. Tam můžou dobrovolníci ušité a připravené roušky nosit mezi 12 a 16 hodinou. Město už jejich distribuci na potřebná místa zařídí, a to především ve spolupráci se skauty.
Také ti vytvořili akční a výkonnou dobrovolnickou skupinu. „V Boskovicích i v okolí je několik skautských skupin, které se do šití roušek zapojily. Šijí jak skautky, tak i jejich maminky, babičky, … Poptávka po rouškách ale vysoce přesahuje naše možnosti,“ popisuje skautská vedoucí Ludmila Dobrozemská. Skautky zvládly v Boskovicích ušít asi sto roušek denně. „Roušky dáváme hlavně pracujícím – těm v takzvané první linii. Už jsme poskytli roušky mobilnímu hospici, ošetřovatelské péči, lékárnám, poště, hasičům, prodavačkám v obchodě, nebo i dalším zaměstnancům. Také jsme roušky rozdávali starším lidem v našem okolí,“ říká Ludmila Dobrozemská.
Výrazným způsobem přispěla k řešení rouškové krize také boskovická firma LD Seating. „Snažíme se pomoci v nelehké době, máme šicí dílnu s profesionálními švadlenami, a tak jsme se pustili do výroby roušek ve velkém. Objednali jsme několik rolí bavlny a na pár dní vytížíme naši dílnu pouze šitím roušek. Zakázky chvíli počkají,“ uvádí boskovická firma. Začátkem tohoto týdne město informovalo, že od LD Seating obdrželo prvních tisíc roušek. Část materiálu pomohlo sehnat město. Podle boskovického místostarosty Lukáše Holíka (ANO) teď zásoby města činí asi 1500 roušek, ale poptávka je stále velká a roušky jsou potřeba. Jen do zítřka zásoby nejspíš poklesnou na 700 kusů.
Také podle Ludmily Dobrozemské to nevypadá, že by poptávka po rouškách měla v krátké době utichnout. Práce je proto docela náročná, řada skautek má přitom ještě povinnosti do školy nebo chodí do zaměstnání. Přesto ale panuje dobrá nálada. „V této službě vidíme velký smysl a velmi nás těší úsměvy a milá slova lidí, kterým roušky poskytneme. Moc ale prosíme ty, kdo můžou, ať šijí. Má to cenu, vážně. Každá rouška se počítá!“ říká boskovická skautka. Podobná slova volí i Kamila Hrnčířová: „Lidi, kterým roušky dáme, jsou vděční, a to je dobrej pocit.“
