ANKETA: Jak by měla města reagovat na klimatickou změnu?

Studenti stávkovali za klima. Kdyby se jejich požadavky neměly týkat celoplanetárních, evropských či celostátních řešení, ale opatření realizovatelných na úrovni měst a obcí – co by podle vás měli od samospráv požadovat?

foto: Tomáš Znamenáček


Helena Továrková, ředitelka Nadace Veronica

Studenti by měli chtít od obce jasný plán adaptace na změnu klimatu – jaká rizika se obce konkrétně týkají, jak mohou dopadat na obyvatele a jaká opatření podnikne vedení obce pro to, aby těm rizikům předcházela a dopady změny klimatu zmírňovala. A pokud by mělo jít jen o jednu jedinou věc, kterou požadovat, tak určitě to, aby obec a jí zřizované organizace jako školy, nemocnice a další přešly na čistou energii – od dodavatele, který garantuje, že dodává z obnovitelných zdrojů. Zdrojem skleníkových plynů zodpovědných za klimatickou změnu je hlavně pálení fosilních paliv. Česko produkuje skoro polovinu elektrické energie z nejšpinavějšího fosilního zdroje – z hnědého uhlí. Přejít na čistější dodávku je snadné, jasný návod nabízí třeba kampaň bezuhli.cz. S takovým požadavkem by tedy měli studenti uspět, není důvod, proč by obec takovou změnu k lepšímu měla shodit ze stolu.


Žaneta Ondroušková, environmentalistka a mediální analytička

Je zřejmé, že se studenti po čas stávek s jednotícím názvem Fridays for Future obraceli k představitelům vysoké politiky. Má to prostý důvod – globální problém vyžaduje globální řešení. Bylo by však hodně bláhové myslet si, že za nás všechno vyřeší ti nahoře. I na úrovni komunální politiky dochází k celé řadě procesů, které mají přímý vliv na to, v jakém stavu je naše ovzduší.

Jedním z nejzásadnějších je územní plánování. Prostřednictvím územně plánovacích dokumentů zastupitelé určují, co a kde bude stát, s čím budeme sousedit. Jejich součástí jsou i průmyslové zóny, které mnohdy přímo souvisejí s emisí skleníkových plynů a znečištěním životního prostředí obecně. Připomeňme, že v Česku jsou skleníkové plyny spojeny zejména s uhelnými elektrárnami, velký podíl ovšem vykazuje rovněž tovární výroba a doprava. Proto by studenti po našich zástupcích mohli požadovat zodpovědný a k přírodě citlivý přístup k takovému rozhodování, ostatně i podle stavebního zákona je cílem územního plánování tvorba předpokladů pro udržitelný rozvoj oblasti.

Konkrétní požadavky samozřejmě závisí na specifikách té které obce či města. Můžou se týkat změny funkce daného území, způsobu nakládání se zemědělskou půdou, podpory obnovitelných zdrojů energie, z jiného soudku je to například podpora veřejné dopravy a nejrůznější adaptační opatření typu výsadby zeleně či osvěty. Nepochybuji, že sílící protesty doženou politiky k činům. A kde jinde mají občané největší chuť se zapojovat i šanci, aby byli vyslyšeni, než na komunální úrovni?

S tím souvisí další věc, kterou považuji za nezbytnou. Stávkující by na politiky měli tlačit, aby jim dali prostor a informace. Aby se reálně a bez okolků mohli zapojit i nad rámec momentálně uznávaných práv, týkajících se například připomínkování po čas územního plánování. Požadujme vznik pracovních skupin, které se změnou klimatu budou zabývat, akční plány, adaptační strategie, semináře. Tyto dodají informace a započnou způsobilou diskuzi, která je pro občanskou angažovanost nezbytná.


Martina Lukešová, ekoložka a středoškolská pedagožka

Každý jednotlivec je stejně důležitý jako organizace či vlády. Až si to plně uvědomíme a budeme se tak chovat, můžeme změnit cokoli. Proto jsou takovéto akce potřebné stejně jako náš uvědomělý způsob života. Například že nekupujeme řezané květiny z Keni, dáváme přednost regionálním produktům, jdeme raději pěšky než autem atd.

Co bychom měli požadovat od samosprávy je osvětové chování. V oblasti zeleně je to kvalitní péče o stávající zeleň a snaha o využití veškerých ploch možných k další výsadbě, ideálně užitkové. Důležité je zapojení místních obyvatel do péče o své okolí.

Dalším, řekla bych nadstandardním, ale pro budoucí generace velice důležitým krokem je péče o okolí sídel. Jedná se o výsadby v krajině, obnovování remízků, vodních ploch, tvorba větrolamů, obnova sadů s krajovými odrůdami ovocných stromů a podobně. Měli jsme velice propracovaný systém péče o naši krajinu zvaný Územní systém ekologické stability, který byl závazným podkladem pro tvorbu územních plánů. V rámci těchto ÚSES se řešila lokální prostupnost krajiny, současný stav i určitý plán do budoucna, jak vše zlepšit a krajinu dostat do jaké si rovnováhy. Díky přijetí Natury 2000 se tyto plány staly dobrou vůlí osvícených zastupitelů.

Z vlastní zkušenosti vím, že o krajinu se dnes starají spíše starostové malých obcí, kteří se více cítí být součástí naší krajiny, než vedení měst. Na nich bychom měli požadovat efektivní odpadové hospodářství. Tlak na environmentální vzdělávání na všech úrovních. A obecně chránit půdu a vodní zdroje. O vodu se staráme čím dále lépe, ale v oblasti ochrany půdy hodně zaostáváme. Hlavně je stále ohromně zastavována jak rodinnou výstavbou, tak výrobním a obchodním sektorem.

Je třeba si uvědomit, že bez půdy a bez vody nemáme moc šancí přežít. Velikou kapitolou je obnova lesů, respektive dřevin, které patří do daného vegetačního stupně, nikoli opakovat stejnou chybu s výsadbou monokulturních smrkových lesů, ale to je na dlouhé další povídání.


Lukáš Pokorný, environmentální aktivista a AV technik

Obecně se dá říct, že naším největším problémem plynoucím z klimatické změny bude nedostatek vody v krajině. Na území města bych tedy rád viděl budovat taková opatření, která s nastupujícím nedostatkem vody počítají a budou nehezké vyhlídky na budoucnost alespoň zmírňovat. Metody existují a je jich více. Inspirovat se můžeme například z práce organizace NESEHNUTÍ, která vydala manuál Moudrá města.

Také je důležité regulovat individuální automobilovou dopravu na území města. Zasadit se tedy o takový rozvoj města, aby obyvatelé nebyli na autech závislí a měli i jiné možnosti přepravy. Podporovat a rozšiřovat místní MHD a výstavbu plánovat rozumně tak, aby nově vznikající čtvrti s sebou nesly občanskou vybavenost a jejich obyvatelé nebyli odkázáni jen na automobil. Co se dále týče dopravy, osobně bych byl nekompromisní – pokud má někdo tendenci se zbytečně vozit autem, zabírat jím a znečišťovat veřejný prostor, ať si to zaplatí. Musíme ale v případě takových opatření dávat pozor, aby jejich dopady nepociťovali nerovnoměrně různé skupiny lidí. Původně dobrý úmysl mohou lidé, kteří například za prací dojíždějí do Boskovic z okolních vesnic autem z důvodu nedostatečného spojení MHD, vnímat jako útok na jejich svobody a z legitimních důvodů pak mohou proti takové regulaci protestovat. Koneckonců, analogii můžeme hledat v protestu hnutí žlutých vest, kde možná dobře míněné zdražení paliv nejvíce pocítili právě obyvatelé na periferii.

Klimatický rozvrat je realitou dnešních dní a měli bychom se na jeho ekologické a sociální dopady připravovat. Město by si mělo být vědomo reálného stavu věci a občany o nich informovat. V obecné debatě o těchto věcech ale bohužel stále panuje spousta nepravd a zkreslení. Vnímání celého problému, a jeho potenciální řešení, zůstává nadále ukotveno v přesvědčení, že můžeme donekonečna ekonomicky růst na planetě s omezenými zdroji.

další ankety