Předvolební zpravodajství Ohlasů zakončujeme posledním komentářem. Zbývá vybrat, odvolit, a pak se můžeme v sobotu odpoledne sejít u sledování volebních výsledků třeba na našem novém diskusním fóru.
Demokracie dá strašné práce. To jediné už mě teď – den před komunálními volbami – napadá, a není to snad jen únavou z příprav předvolebních materiálů Ohlasů, i když zabrat nám samozřejmě daly. Naše energie je ale jen zlomek toho, kolik třeba jen boskovické volby spotřebují lidského času a sil. A samozřejmě peněz. V různé míře a různé kvalitě si svoje odpracovali především reprezentanti 10 uskupení, která se uchází o hlasy boskovických voličů.
Kampaně se nám mohly nelíbit, připadat nám mnohdy hloupé, mnohdy levné a mnohdy naopak pouze drahé, mnohdy dokonce bizarní. Různou míru invence a věcnosti měly volební programy, různou míru důvěry máme na základě předchozích zkušeností s různými politiky. Někdy jsme se nad kampaní smáli, někdy se rozčilovali a někdy si zoufali.
Pořád ale platí, že v úsilí i těch nejbizarnějších uchazečů je cosi zdravého – demokratická soutěž je otevřena všem a voliči sami rozhodnou, komu dají důvěru tentokrát.
Vedle těch, kdo se o politická místa ucházejí jen kvůli osobním ambicím či dokonce z prospěchářství, je jistě i mnoho těch, kteří nezanedbatelné úsilí vynaložili proto, že opravdu chtějí s tímto městem pohnout zase o kus dopředu a přispět k tomu, aby bylo zase o něco lepší místo k životu. K jejich snahám musíme být kritičtí, ale za upřímné úsilí si náš velký respekt zaslouží už teď.
Kampaň končí, volby začínají. A po nich vlastně nastává teprve ta pořádná drobná demokratická lopota. Ale pozor – ono fušku dá i dobře se rozhodnout.
Tak si přejme, ať se nám to podaří, samozřejmě nejen v Boskovicích, ale v celé zemi. Demokracie, jako nejlepší a nejsvobodnější způsob správy věcí veřejných, zažívá v poslední době u nás řadu útoků a zpochybňování.
Nejlepší způsob, jak odpovědět, je dělat co nejlépe naši část práce – ať už jsme v roli novinářů, politiků či voličů. A jak se ta demokratická politická práce má dělat co nejlépe? „Práce politická, jako skutečná práce všecka, vyžaduje soustavnosti, pilnosti, stálosti, vytrvalosti − občasné vzpružení citů a vůle a úryvkovité jednání není prací. Takové taktiky si dovolovali v starší době velicí páni, dovoluje si jí aristokracie a plutokracie ještě i dnes, ale to není politika lidu a nemá ani pro lid a vůbec pro nikoho významu. Tato politika je sport, ne práce.“
Tak odpovídá prezident zakladatel, Tomáš Garrigue Masaryk. Účast v demokratických volbách v říjnu 2018 je nakonec nejlepším způsobem oslavy 100 let od zrození naší demokracie. Za těch sto let také víme, jaké to je, když ji na čas ztratíme.
Zkusme tedy, aby ani naše volba nebyla jen vzpružením citů a úryvkovitým jednáním. Taková práce se vyplatí.
