Boskovice mají nového městského architekta. Stal se jím místní rodák a renomovaný architekt Zdeněk Fránek. Funkce se ujme v nejbližší době. Na svém prvním červnovém zasedání ho schválila městská rada.
„Předpokládáme, že smlouva bude podepsána v co nejkratší době a budeme s novým městským architektem spolupracovat již na všech investičních záměrech v oblastech, které nás trápí – jako je sportovní hala, knihovna nebo sokolovna,“ uvedla boskovická starostka Hana Nedomová (ČSSD). Funkce městského architekta bude v Boskovicích externí.
Architekt Zdeněk Fránek vede vlastní ateliér Fránek Architects, je autorem řady oceňovaných staveb doma i v zahraničí. Jako děkan stojí v čele liberecké Fakulty umění a architektury. Mezi jeho nejznámější díla patří modlitebna Církve bratrské v Litomyšli, rodinná vila v Brně na Červeném kopci nebo galerie v Pekingu. Velké debaty vyvolal jeho návrh na budovu Face House na Praze 1 v sousedství Anežského kláštera. Je rovněž autorem návrhu Stezky v oblacích na Dolní Moravě. Několik jeho realizací se nachází také v okolí Boskovic – například tělocvična v Jaroměřicích nebo dostavba zámeckého křídla ve Velkých Opatovicích. Před nedávnem daroval městu studii, která řeší přestavbu budovy bývalého ZZN na ulici kapitána Jaroše na městskou knihovnu.
Možnost blíže se seznámit s názory nového městského architekta měli předminulou sobotu návštěvníci druhého ročníku Odpoledne v židovském ghettu, které pořádal brněnský Unijazz. Zdeněk Fránek zde měl přednášku Židovské ghetto – přítomnost, budoucnost?
V minulosti se tento renomovaný architekt o podobě židovské čtvrti a vůbec o urbanistické podobě a současné architektuře Boskovic vyjadřoval velmi kriticky. V rozhovoru pro Boskovicko při příležitosti svých padesátin a výstavy v boskovickém muzeu v roce 2011 uvedl: „Boskovice dostaly strašně na frak. Celé centrum. Já si pamatuju spoustu baráků v židovském ghettu nebo na ulici Komenského, kde jsme bydleli. Boskovice byly nádherné, ale dostaly strašně zabrat. A já bych řekl, že ještě víc dostaly zabrat za současného vedení stavebního úřadu po převratu. Tady se udály věci, které se prostě dít neměly. Ti lidé, kteří o tom rozhodovali, překročili veškeré své kompetence, takže já toho hrozně lituju. Ale pořád musím říct, že jsou Boskovice krásné. Mají charakter historického města, což je pro lidi, kteří přijdou zvenku, velmi příjemné. Já když sem přijedu, vždycky se tady rád projdu, třeba židovskou čtvrtí. Škoda, že už to tak není dole na ulici kapitána Jaroše, a ty ulice pod tím, to je prostě hrůza.“
Aktuální pohled na budoucnost Boskovic, jak jej prezentoval koncem května na přednášce v židovském obecním domě, už nepůsobil zdaleka tak ponuře, jako jeho minulé kritické výroky.
Památková zóna
Na přednášce se Zdeněk Fránek vyjadřoval samozřejmě především k památkové zóně a k židovskému městu. Jako jednu z věcí, které je potřeba v boskovickém ghettu změnit, uvedl způsob a hlavně materiál dláždění komunikací. „To, po čem se šlape, je také důležitá věc. Je to taková šestá fasáda. Zámková dlažba je věc, která sem naprosto nepatří. Všechny uličky udělané ze zámkové dlažby by se měly předláždit a také vybavit mobiliářem, který tomu odpovídá. Nejprve je ale potřeba sehnat peníze na předláždění ulic do materiálu, který do nich patří.“ Podobně kriticky se vyjadřoval třeba k nahrazování takzvaných kastlových oken jinými systémy. A to nejen plastovými okny, která jsou v památkové zóně zakázána, ale i eurookny, která podle něj nejsou o moc lepší. „Používání novodobých materiálů na těchto stavbách není v pořádku. Novodobé materiály jsou dělány do jiných podmínek, nepočítají s takto tlustými zdmi, nepočítají se stavební fyzikou objektu, jaká je,“ vysvětloval Zdeněk Fránek. Je důležité, aby objekt dýchal, původní dřevěná okna se navíc dají často zachránit, případně nechat vyrobit repliky, které nejsou oproti kvalitním eurooknům finančně náročnější. „A vůbec v takovéto lokalitě nepadá v úvahu zateplování. To je absolutně nepřijatelné. Jednak je to na tom objektu vidět, mění se jeho charakter, a hlavně se tím objekt uzavře.“ Upozornil také na barvy fasád, které nebyly zdaleka tak syté a pestré jako dnes, protože se používala přírodní barviva. I výběr barev by měl být řešen odborně.
„Nejdůležitější je přistupovat k tomu pomalu, s rozvahou a s citem,“ říká obecně Zdeněk Fránek ke změnám v židovské čtvrti. „Jak se jednou něco odstraní, nedá se to vrátit zpět, zmizí ty desítky let, během kterých se to tvarovalo.“ Na druhé straně ale není možné do památek nezasahovat a nechat je spadnout. Proto je potřeba hledat památkám nejen kvalitní způsob rekonstrukce, ale často i novou funkci. Doplňovat památky moderními prvky je proto potřeba. „Je potřeba se zásahů nebát, ale zároveň musí být udělány strašně pečlivě, pod drobnohledem odborníků,“ říká Zdeněk Fránek a jako příklad uvádí rekonstrukce, které provádí v Itálii Reinhold Messner.
To se v Boskovicích týká kupříkladu zastavění proluk v památkové zóně. Podle Zdeňka Fránka kupříkladu není nereálné získat ke spolupráci i zahraniční architekty, kteří mají s podobnými lokalitami zkušenosti. Nešťastná je podle něj cesta vytváření replik.
Dnes už Zdeněk Fránek mluví o tom, že se podařila první a nejdůležitější věc – totiž zastavit negativní trend, který vývoj památkové čtvrti v Boskovicích nabral. Pozitivní je, že objekty jsou zachované a aktuálně nehrozí další demolice. Teď by měla následovat fáze, kdy začneme přemýšlet o tom, jak dál postupovat a jak památkovou zónu citlivě kultivovat. „Je tady napácháno hodně škody, ale pořád to ještě není tak hrozné, jsou města, která jsou na tom hůř. Pořád je tady jádro, ze kterého se dá udělat fantastická věc. Ale jde o každou zídku, o detaily.“ Město je podle Zdeňka Fránka zraněné a je potřeba je začít napravovat.
Výhodou je, že některé zásahy jsou vratné. Nevhodná okna se dají opět vyměnit, zateplení se dá oloupat. Celkově se však jedná o běh na dlouhou trať, náprava a proměna města bude trvat desítky let. Přesto má smysl se touto cestou vydat. Je to také věc neustálé veřejné diskuze. „Důležité je mít představu a jednotlivé lokality zpracovat. Když pak někdo přijde s požadavkem něco postavit, ukázat mu, jak to má vypadat. Všechno to bude trvat padesát let, ale co to je padesát let v dějinách města? Nachystat takto celé město, to je jediná možnost.“
Příprava investic
Na besedě Zdeněk Fránek představil svou představu o správném přístupu města k vlastním investicím i ke komunikaci se soukromými investory. Za příklad dává jako obvykle Litomyšl. Ta je menší než Boskovice a jen na projektové práce má v rozpočtu města asi desetinásobek prostředků. Projektují pro ně všechny architektonické školy a mají seznam architektů, které oslovují ke spolupráci. A ty doporučují i soukromým investorům, kterým to dá jistotu, že jim připraví projekt, který nezpůsobí problémy s památkáři a při schvalování. „Není to věc kvantity nebo protekce, je to věc kvality.“
Systém přímého výběru kvalitních architektů je Zdeňku Fránkovi bližší než vypisování architektonických soutěží přes Komoru architektů. „Určitě je dobré dělat soutěže, když chcete prověřit lokalitu,“ vysvětluje a dodává, že je samozřejmě lepší vypsat soutěž a mít deset návrhů, ze kterých se vybírá, než zadat práci někomu, kdo ji pokazí. Sám by raději pracoval se seznamem osvědčených architektů, kteří mohou rovněž připravit různé návrhy na řešení konkrétní investice. Soutěže jsou podle něj drahé a úplnou důvěru nemá ani k samotnému procesu soutěžení přes Komoru architektů. „Pro mě je příkladný postup právě v Litomyšli. Tam vyzvou třeba deset architektů, u kterých jsou si jistí, že dostanou deset kvalitních návrhů.“ Zároveň je město samo schopno výběr zorganizovat tak, aby měl potřebnou odbornou úroveň a vybral se nejlepší návrh. Rozhodně bychom měli k vybírání návrhů přistupovat obezřetně a nemyslet si, že soutěž je samospasitelná.
Městský architekt
Nyní tedy Zdeněk Fránek dostane příležitost zvrátit tento trend v pozici městského architekta. Z titulu své funkce by měl mít vliv na podobu nové výstavby a rozvoje města. „Vycházíme z modelu, který mají v Litomyšli. V případě, že se řeší investiční akce nebo územní plán, vstupuje do toho městský architekt jako nezávislá osoba. Případně se to může týkat i povolování staveb, které budou ovlivňovat ráz města. Takže předpokládáme, že se bude vyjadřovat i v rámci správních řízení,“ vysvětlila dříve starostka Hana Nedomová.
Sám Zdeněk Fránek v rozhovoru pro Boskovicko před šesti lety uvedl, že má Boskovice moc rád, protože se tady narodil a žil zde asi do svých sedmi let, a „moc rád by tady někdy něco pořádného udělal.“ Jestli tuto šanci dostane v případě knihovny na ulici kapitána Jaroše, se uvidí nejspíš v nejbližších měsících. Pozicí městského architekta si toto své přání trochu zkomplikoval, neboť patří k dobrému zvyku, že městský architekt vlastní návrhy v lokalitě, kterou má na starosti, nerealizuje, aby se nedostával do střetu zájmů.
