Šestasedmdesát obcí sdružuje Svazek vodovodů a kanalizací okresu Blansko. Je často kritizovaný za svou cenovou politiku, svazková voda je totiž v porovnání s jinými dražší. K dalšímu zdražení mohlo v příštích letech dojít kvůli tomu, že Ministerstvo životního prostředí plánovalo zvýšit poplatky za odběr podzemní vody. Od plánu však kvůli nesouhlasu ČSSD prozatím ustoupilo.

foto: Marek Osouch

Svazek vodovodů a kanalizací měst a obcí Blanenska vznikl už v roce 1993, tedy se vznikem České republiky, a jeho hlavním heslem, kterým se zaštiťuje, je solidarita. Solidarita velkých odběratelů s malými, tedy velkých měst, jako jsou Boskovice, Blansko nebo Letovice, s malými obcemi s několika stovkami obyvatel.

Velká města by tedy mohla mít teoreticky vodu levnější, kdyby se o vodovody a kanalizace starala sama. Bylo by to ale na úkor malých obcí v okolí, které nemají vlastní studny a do kterých se tak táhnou kilometry dlouhé trubky s vodou, aby se uspokojilo pár desítek nebo stovek obyvatel. Pro takové obce by neexistence Svazku znamenala obrovské zvýšení nákladů na vodu. Musely by samy vybudovat vodovod, který se potáhne od mnoho kilometrů vzdáleného zdroje, případně by studnu musely ještě vykopat, na což malá obec se svým rozpočtem nemá dostatek peněz.

Dá se předpokládat, že pokud by Svazek neexistoval, obce by se stejně po čase znovu začaly spojovat do společných sdružení, aby se nehádaly o opravu trubek, které vedou v polích mezi jejich obcemi. Například Lysice, Voděrady a Drnovice, které nejsou členy okresního Svazku, se v současnosti domlouvají na sdružení, které vybuduje společnou čistírnu odpadních vod.

Svazek vodovodů a kanalizací Blanenska je majitelem veškerých vodovodů a kanalizací v obcích a městech, které jsou jeho členy, nebo se alespoň o infrastrukturu stará. Například na plánovanou obnovu vodovodu v Boskovicích tedy nejdou peníze z městského rozpočtu, ale právě z rozpočtu Svazku.

Jak funguje Svazek

Svazek vybírá peníze od obyvatel členských obcí formou vodného a stočného, které pro letošní rok činí dohromady 93,44 korun za kubík vody. A kdo o výši ceny rozhoduje? Předsednictvo Svazku, které tvoří sedm lidí, sedm politiků vybraných členských obcí a měst: Předsedou je blanenský zastupitel Jiří Charvát (ČSSD), post prvního místopředsedy má boskovický radní Milan Kolínský (ČSSD), druhým místopředsedou je poté starosta Cetkovic Petr Horák (nestr. za KDU-ČSL). Dále v předsednictvu působí letovický starosta Vladimír Stejskal (ODS), starosta Okrouhlé Bronislav Šamšula (ČSSD), starosta Šebetova Zdeněk Čížek (nestr.) a starosta Lipůvky Ivo Pospíšil (nestr. za STAN).

Nevýhodou Blanenska je vysoký počet malých obcí, které mají nízký odběr vody. „Na okrese není žádná významná společnost s velkou spotřebou vody kromě Pivovaru Černá Hora a nemocnic v Boskovicích a Blansku. Průměrná celková spotřeba vody dosahuje pouze 80 procent průměru České republiky. Kdyby byla průměrná spotřeba ve Svazku stejná, jako je republikový průměr, mohla by být prodejní cena vodného a stočného o téměř deset korun za kubík nižší,“ stojí v každoročním zdůvodnění zvyšování ceny vody. Jinak řečeno: Máme moc potrubí a málo odběru, což znamená méně peněz do rozpočtu Svazku, ale stále stejné náklady na údržbu vodohospodářské infrastruktury. Dochází tak k mírně paradoxní situaci, kdy šetření vodou vede k jejímu zdražování.

Z Boskovic nebo Blanska Svazek tradičně dostává víc peněz, než kolik zde stojí údržba infrastruktury. Tento přeplatek mohou obce se souhlasem předsednictva Svazku částečně využít na obnovu a rozvoj vodárenské infrastruktury, například výstavbu vodovodů v nových ulicích. Pokud jsou náklady na údržbu vodovodů v obci naopak vyšší než výnosy z dodávek vody, musí obec rozdíl částečně uhradit: „Členské obce uhradí Svazku 15 procent zjištěné ztráty za uplynulý kalendářní rok až do absolutní výše 120 korun na obyvatele obce, minimálně však 35 tisíc korun,“ stojí ve stanovách Svazku. Ani tyto peníze ale nejsou pro obec „ztracené“, opět je může využít na stavbu nových vodovodů.

Vodárenská akciová společnost

Svazek ale není jedinou institucí spojenou s vodohospodářstvím na Blanensku a Boskovicku. Druhou společností je Vodárenská akciová společnost, která Svazek doplňuje. Zatímco Svazek je vlastníkem veškeré infrastruktury, Vodárenská má na starosti dodávku pitné vody a provoz celé sítě.

Vodárenská akciová společnost má své hlavní sídlo v Brně, v Boskovicích je jen jedna z jejích divizí. Jejím vlastníkem je Svazek vodovodů a kanalizací měst a obcí (SVKMO), jakýsi „nadsvazek“, jejímiž majiteli jsou jednotlivé „malé“ svazky nebo města a obce, přičemž blanenský v něm má největší, zhruba pětinový podíl.

Výsledné toky peněz jsou velmi komplikované:

1. Koncový spotřebitel zaplatí Vodárenské vodné a stočné.
2. Vodárenská platí blanenskému Svazku za využití vodovodů a kanalizací. Svazek totiž vlastní a udržuje vodohospodářskou infrastrukturu v provozuschopném stavu.
3. Zisk, který Vodárenská jako celek i s ostatními divizemi získá, se převádí v posledních letech z velké části na účty vlastníka, kterým je SVKMO.
4. Ze SVKMO se zpět poměrně dostává do jednotlivých svazků.

Historicky vlastnili Vodárenskou různí akcionáři vzešlí z kupónové privatizace a podíl měli i zahraniční vlastníci. Zhruba třetinu akcií například až do roku 2011 vlastnila francouzská firma SUEZ Environment. Vydělané peníze však nekončily nikde na zahraničních účtech, ale zůstávaly v položce nerozdělený zisk nebo šly do sociálního fondu. (Podle výroční zprávy za rok 2015 činil nerozdělený zisk na účtech Vodárenské zhruba 200 milionů korun.) SVKMO ale postupně všechny akcie vykoupil, takže je dnes už stoprocentním vlastníkem Vodárenské, vybírá z ní v posledních letech zisk a vyplácí jej zpět do jednotlivých svazků.

Ne všichni chtějí být ve Svazku

Členy Svazku ale nejsou všechny obce Blanenska a Boskovicka. V současnosti jich je 76 ze 116. Mezi obce, které ve Svazku chybí, patří například Voděrady: „Máme vlastní zdroj vody, vlastní vodovod a sami si stanovujeme cenu vody. Vodárenská se nám o naši infastrukturu pouze stará,“ vysvětlil starosta Voděrad Lubomír Lepka.

Kritika Svazku se strhává v naprosté většině případů na výši ceny vody (viz graf výše a jeho zdrojová data). Kvůli ní například opustila Svazek s letošním rokem Černá Hora. Smlouvy o vystoupení ale zatím ani po dvou letech neexistují, a tak Černohorští platí stejnou cenu jako obyvatelé obcí, které jsou součástí Svazku. Přitom argumentem bylo právě snížení ceny vody o deset korun za kubík, ale jen za předpokladu, že Svazek vydá Černé Hoře zdroj vody Zelený kříž. Ten však nechce. Rozpor nastal také mezi vedením městyse a pivovarem, který chce zůstat ve Svazku.

Cena na Blanensku je jedna z nejvyšších ze všech ostatních svazků sdružených v SVKMO, například znojemský má cenu naopak o šest korun nižší. „Výše ceny je dána roztříštěným charakterem regionu, kde nejsou velké aglomerace,“ řekl tajemník blanenského Svazku Petr Tioka. A mluvčí Vodárenské Iva Šebková loni vysvětlovala další zvyšování ceny vody podmínkami čerpání peněz z Evropské unie. „Zvýšení cen respektuje dotační pravidla, podle kterých cena musí postupně růst tak, aby byla zajištěna obnova vodárenského zařízení a nestalo se, že za několik let, když už nebude Evropská unie dotovat stavby vodovodů, kanalizací, úpraven vod či čistíren odpadních vod, nezbudou peníze na jejich opravy a rekonstrukce a odběratelé zůstanou bez dodávek vody,“ sdělila v informačním letáku e-kapka.

Pro příští rok by ale podle tajemníka Svazku mohla zůstat cena vody stejná jako letos. Povedlo se podle něj totiž prosadit mírnější zvyšování ceny kvůli samofinancování, jak o něm hovoří mluvčí Vodárenské. „V současné době probíhají podrobné analýzy pro stanovení výše vodného a stočného pro příští rok. Zatím to vypadá optimisticky a zdá se, že bude nárůst pro rok 2017 minimální, pokud vůbec,“ doplnil Petr Tioka.

Varianty mimo Svazek

V roce 1999 ze Svazku vodovodů a kanalizací vystoupil Rájec-Jestřebí a mimo Svazek zůstal dodnes. V obci založili vlastní firmu, která se o vodohospodářskou infrastrukturu stará, a sami si stanovují ceny vody. „V současnosti je cena necelých 58 korun,“ prohlásil jednatel tamní společnosti Voda-teplo-světlo Petr Klimek. Cena svazkové vody byla pod osmapadesáti korunami naposledy před deseti lety.

Rájec má vlastní zdroje vody, část vody však také nakupují od Svazku a není to za cenu, kterou platí obyvatelé obcí v něm sdružených. „Je to asi osmnáct korun,“ řekl Klimek. Ředitel Vodárenské Petr Fiala tuto cenu potvrdil. Říká však, že se jedná o jinou cenu a nelze se svazkovou cenou srovnávat. „To je takzvaná předaná voda mezi jednotlivými vlastníky, v tomto případě provozovateli, vodohospodářské infrastruktury a není v ní započítaný náklad na provoz a opravy rozvodných sítí v jednotlivých obcích. Dá se říct, že cena vody předané je pouze cena za výrobu a dopravu vody páteřním vodovodem do jednotlivých obcí,“ popsal Fiala. Nejsou v ní tedy započítané náklady na rozvodné sítě, které jsou naopak ve svazkové ceně nebo v ceně rájecké vody, za kterou obyvatelé platí konečných 58 korun.

Petr Tioka dále vysvětluje téměř čtyřicetikorunový rozdíl za vodu tím, že v Rájci nemají v ceně zahrnutý fond oprav. „Podle metodiky ministerstva musí majitel vodovodní sítě tvořit fond oprav a musí to mít promítnuté v ceně vody,“ tvrdí tajemník Svazku. „Je to samozřejmě věc politiků, jestli to promítnou do ceny vody nebo to zaplatí z rozpočtu. Je to ale zákonná povinnost,“ opakuje Tioka.

„Není to tak, že bychom v ceně neměli fond oprav. Musí tam být i kvůli finančnímu úřadu,“ odmítla starostka Rájce Romana Synakieviczová tvrzení tajemníka Svazku. „Máme vlastní firmu, ta se o vodovody stará a městu odvádí nájem. V posledních letech však dáváme na obnovu infrastruktury více, než kolik nám platí firma na nájemném,“ přiblížila starostka. Vodovody totiž stárnou a město je musí obnovit. V rozpočtu na letošní rok je při součtu příjmů z položek pitná voda a odvádění a čištění odpadních vod částka 1,8 milionu. Výdaje na stejné kapitoly přesahují částku 11 milionů, tedy zhruba šestkrát tolik. Pro srovnání – v boskovickém rozpočtu je ve výdajích na vodohospodářství zhruba půl milionu korun, z čehož nejvyšší výdaj přes 200 tisíc je na členský příspěvek Svazku. Pro přesnost je třeba zmínit dvanáctimilionovou investici do odlehčovací kanalizace Pod Střelnicí. Na ni však získalo město peníze z prodeje pozemků právě na zmíněnou opravu.

V Kunštátě, který rozhodl o vystoupení v roce 2008 a dalších několik let se přel se Svazkem o finančním vyrovnání, platí za vodu zhruba stejně jako obyvatelé svazkových obcí. Zlevnění se tedy v Kunštátě nedočkali.

Důvody pro a proti vystoupení

Články stanov Svazku z roku 2015 v současnosti odrazují členské obce od možného vystoupení. Pokud je totiž obec takzvaně ztrátová, musí tuto ztrátu za dobu svého členství Svazku uhradit, a stejně tak musí uhradit výdaje na infrastrukturu, kterou Svazek obci v případě vystoupení vydá. Naopak se tato částka sníží o investice obce do infrastruktury, kterou Svazek obci nevydá. „Zisk (plusovost) z provozu infrastrukturního majetku za dobu členství obce ve Svazku zjištěný z vyhodnocení kalkulací vodného a stočného obci nenáleží,“ píše se naopak ve stanovách mířících na obce, které nejsou ztrátové.

Plusová města tedy mají na jednu stranu vyšší vodné a stočné, než kdyby byla mimo Svazek, na druhou stranu mohou díky plusovosti tyto peníze využít na investice do vodovodů a kanalizací, jak je zmíněno dříve. Boskovice tak kupříkladu letos tyto peníze využily na zpracování několika projektových dokumentací, například na plánovanou rekonstrukci vodovodů a kanalizací na Dukelské. „Také mohou politici plusových měst říct, že voda nebude stát tolik, kolik určil Svazek, ale třeba 50 korun. Rozdíl pak můžou doplatit ze své plusovosti,“ prozradil Petr Tioka.

Malé obce a dlouholetí členové jsou na Svazku dnes už de facto závislí. Právě tím, že se neustále vůči Svazku zadlužují svou ztrátovostí, se nemohou z této spirály dostat. „Provozování vodohospodářské infrastruktury v minusových obcích přináší každý rok ekonomickou ztrátu. Je třeba si uvědomit, že minusová obec by mimo Svazek měla v některých případech i násobně dražší vodu. Například Habrůvka má minusovost 155 tisíc při svazkové ceně, takže tyto peníze by pak musela rozpočítat do ceny pro obyvatele obce,“ dodal Tioka.

Obce tedy mají na výběr tři hlavní cesty:

1. Být ve Svazku, kde jsou obce závislé na cenové politice.
2. Být mimo Svazek a starat se o vodohospodářskou infrastrukturu po vzoru Kunštátu, tedy mít cenu nastavenou podobně jako ve Svazku a šetřit peníze na pozdější nutné rekonstrukce.
3. Být mimo Svazek a starat se o vodohospodářskou infrastrukturu po vzoru Rájce, tedy mít levnější vodu a po čase muset investovat do stárnoucí infrastruktury z rozpočtu města.

Jakou cestou se obec nebo města vydá je politické rozhodnutí, nikoli odborné. Každá cesta má své výhody i nevýhody a záleží přitom na mnoha okolnostech, například zda je obec velká nebo malá, zda má v blízkosti zdroj vody nebo zda leží daleko odříznutá od ostatních.