Banální historka popsaná v 99 stylistických a jazykových obměnách – tak bývá stručně charakterizován text francouzského experimentálního básníka Raymonda Queneaua Stylistická cvičení. Právě tento text si vzala gymnaziální pedagožka a divadelní režisérka Věra Prosová a vytvořila se studenty pozoruhodnou inscenaci, díky které mají účinkující i diváci dobrou příležitost setkat se s netradičním textem a netradičním divadlem. Sama režisérka ostatně říká, že právě to je její hlavní motivací – seznámit studenty s trochu jinými polohami umění, než se jim běžně dostává, nabídnout alternativu k mainstreamu a všudypřítomnému popu. A to se v nejnovější inscenaci rozhodně povedlo.
Raymond Queneau žil v letech 1903–1976 ve Francii, patřil nejprve k surrealistům, se kterými se ale záhy rozešel a věnoval se experimentálním textům. Působil rovněž jako matematik a filosof. Zabýval se hlavně jazykem a jazykovými experimenty. Jeho nejznámější román Zazie v metru byl v roce 1960 zfilmován. Věra Prosová, která učí na boskovickém gymnáziu český jazyk a literaturu v kombinaci s občanskou výchovou, se při své divadelní činnosti dlouhodobě uchyluje k textům netradičním, ne původně dramatickým a mnohdy i obtížně dramatizovatelným. Proto není až takovým překvapením, že pro svou další divadelní práci se studenty gymnázia sáhla právě po Queneauově textu Stylistická cvičení. Výsledkem je svěží, nápaditá a rozhodně ne konvenční inscenace nazvaná SLOVA: Slova, která byla vyřčena a jež nelze vzíti zpět.
„Jedná se o banální historku z autobusu, která je v knize vylíčena na 99 způsobů. Jak si lidé šlapou na nohy a jsou na sebe nevraživí a nesnášenliví,“ popisuje Věra Prosová. Pro potřebu inscenace text výrazně seškrtala a upravila, způsobů vyprávění ale i tak zůstává v inscenaci několik desítek. „Knihu jsem znala dlouho a vždycky jsem si říkala, že by byla vhodná ke zdramatizování. Trošku jsem se toho ale bála, chtěla jsem to vystavět na příběhu, aby to nebylo jen volné pásmo textu, ale aby to zarámoval nějaký děj.“ Postavy hry, tedy cestující v autobusu, proto režisérka a dramaturgyně v jedné osobě uchopila jako inspiraci pro čtyři různá prostředí, kterými jednotlivá vyprávění procházejí. Nejprve je to cirkusová manéž, poté vědecké prostředí, podsvětí a nakonec kabaret. Pojítkem je cesta autobusem. Sami herci si ztvárnění jednotlivých postav v průběhu zkoušení obohacovali o vlastní nápady.
Studenti na text reagovali nejprve pozitivně, ale později se neubránili jistým obavám a rozpačitosti. „Neměli trpělivost a neviděli výsledek, nedůvěřovali tomu, také protože ten text a způsob práce byl hodně odlišný od toho, co znali.“ Přípravy představení trvaly více než rok a soudě podle nasazení a přesvědčivosti všech hereckých výkonů studenti nakonec text i zvolenou divadelní formu přijali.
V inscenaci účinkují Nikol Halamásková, Kamila Hrnčířová, Ivana Kubínová ze třetího ročníku, dále Jan Hanák, Stanislava Ochranová a Denisa Šikulová ze druhého ročníku a Karolína Jelínková z kvarty . O klavírní a saxofonový doprovod se postarala Veronika Dražková ze sexty, která gymnázium brzy opustí, neboť byla přijata na Konzervatoř Jaroslava Ježka.
„Téma hry je jazyk a jeho varianty. Je to dobrá příležitost uvědomit si, že jazyk má mnoho podob. A často může být spíš zdrojem nedorozumění. Nevím, jestli se to podařilo, ale hlavně tohle jsme chtěli v představení mít,“ říká Věra Prosová. „Kromě toho hra ukazuje, že nás jazyk také reprezentuje, zařazuje do nějakého sociálního prostředí. Překladatel Patrik Ouředník říká, že jazyk je nositelem tvořivosti, imaginace, odpovědnosti a svobody. To se mi moc líbí. Důležitost jazyka jako hlavní téma se odráží i v názvu představení. Chceme ukázat, že není jedno, jaká slova se vyslovují, a že bychom možná někdy měli víc mlčet.“
Kromě toho režisérka zdůrazňuje, že chce studentům přiblížit jinou tvář literatury a dramatického umění, než běžně znají z mainstreamové kultury. „Byla bych ráda, aby se naučili vnímat a přijímat věci, které nejsou komerční a konzumní. Naučí se ale i spoustu dalších věcí – vystupovat na veřejnosti, mluvit. Zpočátku jim připadalo nepřirozené správně vyslovovat, učit se, že každá hláska má svoji kvalitu. Trochu se vztekali, měli obavy, že se jim za to budou druzí smát, ale nakonec se to naučili a teď už se sami navzájem opravují a upozorňují na nedokonalosti v řeči. Toho jsem také chtěla docílit.“ Odezva mezi studentským publikem je nakonec pozitivní, ačkoliv ani diváci neskrývají překvapení nad tím, jak se dá na divadle také pracovat s textem.
Kromě několika dalších představení pro studenty gymnázia soubor plánuje uvést inscenaci i pro veřejnost. Představení se bude konat až 15. června od 18 hodin v aule gymnázia a jeho návštěvu nelze než doporučit. Po výjimečné inscenaci Seifertovy Písně o Viktorce se Věře Prosové podařilo vytvořit se studenty na gymnáziu další kvalitní a v mnoha ohledech obohacující divadelní dílo.
